S prof. Říčným nejen o průběhu digitalizace v Česku
2.6.2010, Jiří Piškula, rozhovor
O digitalizaci televizního vysílání v ČR i nástupu nových technologií se na našem webu diskutuje prakticky neustále. Dnes vám přinášíme pohledy a názory prof. Ing. Václava Říčného, CSc. z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií, VUT v Brně.
Kapitoly článku:
- S prof. Říčným nejen o průběhu digitalizace v Česku
- HDTV a DVB-T2 v ČR
- Budoucnost a 3D TV
- Plazma versus LCD
Jak hodnotíte probíhající proces přechodu na pozemní digitální vysílání v ČR?
Úvodem chci říci, že se cítím částečně vázán jistou mlčenlivosti, neboť jsem se shodou okolností před několika léty stal členem akademické komise národního koordinátora pro digitální vysílání Ing. Duspivy. Měl jsem tedy možnost nahlédnout do pozadí procesu digitalizace vysílání, což bylo rozhodně zajímavé – především na počátku procesu přechodu na digitální zemské vysílání.
Domnívám se, že technicky bylo vše připraveno dobře, protože v ČR začalo experimentální digitální TV vysílání již v roce 2000 a to bylo tehdy i v Evropě poměrně brzy. Pak se ale proces zpomalil – především vlivem legislativních a administrativních problémů. Navíc byly poněkud nedomyšleně dříve přiděleny některým provozovatelům vysílání dlouhodobé vysílací licence, i když se již vědělo, že začne digitalizace TV zemského vysílání a tyto kmitočty budou, zejména v přechodné etapě, třeba.
Digitalizace se proto zpočátku poněkud zadrhávala, ovšem nakonec po jistém, nepříliš aktivním přístupu, se i naše dvě největší soukromé televize zachovaly ukázněně. Po schválení novely zákona č. 231 O provozu rozhlasového a TV vysílání v roce 2006 a Technického plánu přechodu, přesněji řečeno jeho poslední verze z roku 2008, digitalizace běží víceméně podle plánovaného harmonogramu. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout zejména velmi iniciativní přístup České televize. Samozřejmě se vyskytují i nyní drobné excesy, ale ty přináší život při řešení tak velkých úkolů.
Zajímavá je v tomto směru i otázka tzv. digitální dividendy, což je pojem, který se v posledních létech objevuje stále častěji i v neodborném tisku. Pro laiky si dovolím malé, velmi zjednodušené a tedy i nepřesné vysvětlení. Digitální dividenda má dvě složky – obsahovou a spektrální. Spektrální složka představuje vlastně ušetřenou část kmitočtového spektra v rozsahu III. až V. TV pásma, která bude k dispozici po dokončení přechodu na digitální zemskou vysílací platformu díky vyšší spektrální účinnost digitální distribuce.
I odborníci se zpočátku domnívali, že úspora kmitočtového spektra bude poměrně velká. Předpokládali jsme, že to budou stovky MHz, které se uvolní pro jiné služby, až skončí přechod na zemské digitální vysílání. Dnes se zdá, že rozsah uvolněných kmitočtů bude mnohem nižší, můj optimistický předpoklad je 100 MHz. Na tyto kmitočty čekají budoucí nové multiplexy a další služby.
Digitální sítě DVB-T (tzv. multiplexy) jsou u nás budovány jako jedno-frekvenční. Zdá se však, že v některých oblastech, zejména v pohraničí, s nimi nevystačíme vzhledem k obtížnému zajištění dobrého a nerušeného pokrytí některých regionů. Evropská radiokomunikační regionální konference RRC 2006 přidělení kmitočtů v oblastech hranic evropských států neřešila a optimalizace kmitočtových plánů byla ponechána na bilaterálních dohodách jednotlivých států.
Je tedy možné, že se v těchto oblastech projeví interferenční rušení příjmu, což bude vyžadovat dodatečné řešení. To si nakonec může vyžádat použití řady změn a dokrývacích kmitočtů, což může spustit domino efekt, který zkomplikuje finální dořešení přechodu na pozemní digitální vysílání. Stále ovšem platí předpoklad, že analogové vysílání v ČR bude ukončeno nejpozději 30. 11. 2011.
V ČR jsou navíc oblasti s velmi členitým terénem, kde by zajištění kvalitního příjmu bylo velmi obtížné a neekonomické. Tady lidé již dnes přechází na satelitní příjem, kde mají jistotu téměř 100% pokrytí signálem. Ale to je, dle mého názoru, spíše zdravý trend, protože ČR měla v „analogové minulosti“ velmi netypický vzájemný poměr využití jednotlivých distribučních platforem (zemské, satelitní a kabelové) – téměř 80 % zemské distribuce.
To se nyní výrazně zlepšuje. Počáteční pořizovací náklady mohou být mírně vyšší, ovšem nabídka i neplacených programů je v této platformě široká, nemluvě o těch placených.
Za svou mnohaletou praxi jste se setkal s řadou změn a novinek v oboru televizní techniky. Jak hodnotíte technologický vývoj v oblasti televizního vysílání?
Vývoj v této oblasti je, podle mého soudu, až příliš překotný. Určitě je to i tím, že jsem už hodně starý a přirozeně konzervativní. V myšlenkách se vracím k dobám, kdy jsme si koupili nějaké zařízení spotřební elektroniky a ono morálně vydrželo po celou dobu jeho technické životnosti – třeba i více jak 10 let. To je však již minulost.
Dnes, když si cokoliv takového koupíte, obzvláště pak z oboru TV techniky a videotechniky, máte jistotu, že již příští rok je daný produkt zastaralý, neboť je na trhu k dispozici vyspělejší generace zařízení. Paradoxně mají navíc tyto nové výrobky delší životnost než dříve a mohou vydržet funkční i mnoho let. Ale to už je doba, kdy jsou z morálního hlediska beznadějně zastaralé.
Bylo podle vás z dnešního pohledu správnou volbou vysílat u nás v kódování MPEG-2?
V době, kdy se u nás začalo o digitalizaci televizního vysílání vážně uvažovat, to byla v podstatě jediná možná volba, protože standard H. 264 (MPEG-4 AVC) v té době ještě nebyl standardizován. No a s něčím se začít muselo. Bylo však už tenkrát zřejmé, že se kompresní algoritmy budou dále vyvíjet. Zcela jistě přijdou ještě lepší formáty kódování než MPEG-4 AVC. Problém je, dle mého soudu, spíše ekonomický.
V této oblasti není vhodné dělat změny jednorázově, protože proces digitalizace by měl běžet plynule a především by neměl přinášet problémy divákům. A pokud není dokončena první fáze digitalizace s využitím kódování MPEG-2, nedoporučoval bych přechod na jiný standard. Přechod k výkonnějším kompresním algoritmům je neodvratný, ale po dobu přechodu bych s ním nespěchal. To ovšem nebrání výrobcům TV přijímačů, aby se na budoucnost již dnes připravili – což také činí.
Úvodem chci říci, že se cítím částečně vázán jistou mlčenlivosti, neboť jsem se shodou okolností před několika léty stal členem akademické komise národního koordinátora pro digitální vysílání Ing. Duspivy. Měl jsem tedy možnost nahlédnout do pozadí procesu digitalizace vysílání, což bylo rozhodně zajímavé – především na počátku procesu přechodu na digitální zemské vysílání.
Domnívám se, že technicky bylo vše připraveno dobře, protože v ČR začalo experimentální digitální TV vysílání již v roce 2000 a to bylo tehdy i v Evropě poměrně brzy. Pak se ale proces zpomalil – především vlivem legislativních a administrativních problémů. Navíc byly poněkud nedomyšleně dříve přiděleny některým provozovatelům vysílání dlouhodobé vysílací licence, i když se již vědělo, že začne digitalizace TV zemského vysílání a tyto kmitočty budou, zejména v přechodné etapě, třeba.
Digitalizace se proto zpočátku poněkud zadrhávala, ovšem nakonec po jistém, nepříliš aktivním přístupu, se i naše dvě největší soukromé televize zachovaly ukázněně. Po schválení novely zákona č. 231 O provozu rozhlasového a TV vysílání v roce 2006 a Technického plánu přechodu, přesněji řečeno jeho poslední verze z roku 2008, digitalizace běží víceméně podle plánovaného harmonogramu. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout zejména velmi iniciativní přístup České televize. Samozřejmě se vyskytují i nyní drobné excesy, ale ty přináší život při řešení tak velkých úkolů.
Zajímavá je v tomto směru i otázka tzv. digitální dividendy, což je pojem, který se v posledních létech objevuje stále častěji i v neodborném tisku. Pro laiky si dovolím malé, velmi zjednodušené a tedy i nepřesné vysvětlení. Digitální dividenda má dvě složky – obsahovou a spektrální. Spektrální složka představuje vlastně ušetřenou část kmitočtového spektra v rozsahu III. až V. TV pásma, která bude k dispozici po dokončení přechodu na digitální zemskou vysílací platformu díky vyšší spektrální účinnost digitální distribuce.
I odborníci se zpočátku domnívali, že úspora kmitočtového spektra bude poměrně velká. Předpokládali jsme, že to budou stovky MHz, které se uvolní pro jiné služby, až skončí přechod na zemské digitální vysílání. Dnes se zdá, že rozsah uvolněných kmitočtů bude mnohem nižší, můj optimistický předpoklad je 100 MHz. Na tyto kmitočty čekají budoucí nové multiplexy a další služby.
Digitální sítě DVB-T (tzv. multiplexy) jsou u nás budovány jako jedno-frekvenční. Zdá se však, že v některých oblastech, zejména v pohraničí, s nimi nevystačíme vzhledem k obtížnému zajištění dobrého a nerušeného pokrytí některých regionů. Evropská radiokomunikační regionální konference RRC 2006 přidělení kmitočtů v oblastech hranic evropských států neřešila a optimalizace kmitočtových plánů byla ponechána na bilaterálních dohodách jednotlivých států.
Je tedy možné, že se v těchto oblastech projeví interferenční rušení příjmu, což bude vyžadovat dodatečné řešení. To si nakonec může vyžádat použití řady změn a dokrývacích kmitočtů, což může spustit domino efekt, který zkomplikuje finální dořešení přechodu na pozemní digitální vysílání. Stále ovšem platí předpoklad, že analogové vysílání v ČR bude ukončeno nejpozději 30. 11. 2011.
V ČR jsou navíc oblasti s velmi členitým terénem, kde by zajištění kvalitního příjmu bylo velmi obtížné a neekonomické. Tady lidé již dnes přechází na satelitní příjem, kde mají jistotu téměř 100% pokrytí signálem. Ale to je, dle mého názoru, spíše zdravý trend, protože ČR měla v „analogové minulosti“ velmi netypický vzájemný poměr využití jednotlivých distribučních platforem (zemské, satelitní a kabelové) – téměř 80 % zemské distribuce.
To se nyní výrazně zlepšuje. Počáteční pořizovací náklady mohou být mírně vyšší, ovšem nabídka i neplacených programů je v této platformě široká, nemluvě o těch placených.
Za svou mnohaletou praxi jste se setkal s řadou změn a novinek v oboru televizní techniky. Jak hodnotíte technologický vývoj v oblasti televizního vysílání?
Vývoj v této oblasti je, podle mého soudu, až příliš překotný. Určitě je to i tím, že jsem už hodně starý a přirozeně konzervativní. V myšlenkách se vracím k dobám, kdy jsme si koupili nějaké zařízení spotřební elektroniky a ono morálně vydrželo po celou dobu jeho technické životnosti – třeba i více jak 10 let. To je však již minulost.
Dnes, když si cokoliv takového koupíte, obzvláště pak z oboru TV techniky a videotechniky, máte jistotu, že již příští rok je daný produkt zastaralý, neboť je na trhu k dispozici vyspělejší generace zařízení. Paradoxně mají navíc tyto nové výrobky delší životnost než dříve a mohou vydržet funkční i mnoho let. Ale to už je doba, kdy jsou z morálního hlediska beznadějně zastaralé.
Bylo podle vás z dnešního pohledu správnou volbou vysílat u nás v kódování MPEG-2?
V době, kdy se u nás začalo o digitalizaci televizního vysílání vážně uvažovat, to byla v podstatě jediná možná volba, protože standard H. 264 (MPEG-4 AVC) v té době ještě nebyl standardizován. No a s něčím se začít muselo. Bylo však už tenkrát zřejmé, že se kompresní algoritmy budou dále vyvíjet. Zcela jistě přijdou ještě lepší formáty kódování než MPEG-4 AVC. Problém je, dle mého soudu, spíše ekonomický.
V této oblasti není vhodné dělat změny jednorázově, protože proces digitalizace by měl běžet plynule a především by neměl přinášet problémy divákům. A pokud není dokončena první fáze digitalizace s využitím kódování MPEG-2, nedoporučoval bych přechod na jiný standard. Přechod k výkonnějším kompresním algoritmům je neodvratný, ale po dobu přechodu bych s ním nespěchal. To ovšem nebrání výrobcům TV přijímačů, aby se na budoucnost již dnes připravili – což také činí.
