Tekuté krystaly v akci: Úvod
3.11.2009, Jiří Černý, článek
Připravte se na exkurzi do světa LCD - světa velkoplošných obrazovek. V průběhu listopadu totiž dostanete možnost podívat se právě těmto výrobkům důkladně na zoubek. Tajemství tekutých krystalů čeká na své odhalení.
Jak už nadpis napovídá, měsíc padajícího listí bude věnován tématice LCD – dnes prakticky neodmyslitelné součásti snad každé domácnosti a tím pádem i našeho každodenního života. Skutečně, do kontaktu právě s tekutými krystaly se nepochybně dostal každý z nás, ať už díky monitoru, na kterém právě čtete tento článek, barevné televizi, nebo jen displeji obyčejného digitálního budíku. Co o nich ve skutečnosti ale vlastně víme?
Zkratka LCD pochází z anglického liquid crystal display. V praxi jde nejčastěji o zobrazovací zařízení tvořené velkým množstvím pixelů se světelným zdrojem v pozadí. Vlastní molekuly tekutých krystalů v pixelech nalezneme mezi dvojící polarizačních filtrů a průhledných elektrod, přičemž dodáváním elektrického proudu dochází k přechodu těchto molekul z chaotického stavu.
V rámci procesu výroby jednoho displeje se na nepolarizovanou stranu skla aplikuje jistý polymer, díky kterému následně vzniknou nepatrné rýhy, které jsou orientované (co do směru) stejně jako polarizační film. Jeden z filmů se následně ještě potírá speciálním „lakem“ z nematických tekutých krystalů tak, aby došlo k vyrovnání počáteční molekulové vrstvy podle filtru. Druhé polarizované sklo se pak přikládá naležato.
Tolik jen velmi stručná teorie – nás budou LCD displeje přirozeně zajímat spíše z poněkud jiného úhlu pohledu, i když na technické záležitosti dojde bezesporu také. A jakéže příspěvky pro vás tedy máme naplánované?
Říkají vám něco jména Mettenheimer, Virchow a Valentin? Pokud ne, pak vězte, že právě tento trojlístek je pokládán za duchovní otce "LCD". Uvozovky používám schválně, neboť zmiňovaní pánové ve skutečnosti vlastně "jen" objevili tekuté krystaly a tím započali velmi dlouhou cestu vedoucí k LCD technologiím takovým, jak je známe dnes.
V rámci naší exkurze do časů minulých vás dále seznámíme i s Friedrichem Reinitzerem, Otto Lehmannem, Charlesem Mauguinem, nebo George Friedelem. Řeč bude o historicky první kalkulačce s LCD displayem, stejně tak si popovídáme o DSM technologii a dalších souvisejících záležitostech.
Zabrousíme rovněž do oblastí fyzikální chemie i biologie, abychom se seznámili s pozadím LCD - podstatou funkce tekutých krystalů. Co přesně jsou vlastně krystaly zač? Kolik druhů známe a co je pro který z nich charakteristické? Jaké praktické důsledky má ohýbání světla během průchodu jejich tenkou vrstvou? Zajímají-li vás podobné věci alespoň trochu, vyčkejte článku nejen o historii vývoje LCD.
Vzhledem k rozmachu LCD lze na tekuté krystaly narazit doslova na každém rohu. Při nákupu obvykle chceme vědět, jaký má ten který výrobek (platí zvláště pro dvojici televizor/monitor) rozlišení, dobu odezvy, úhlopříčku, jas, kontrast, podporu barev atp. Nemálo lidí se přitom současně domnívá, že u drtivé většiny právě vyjmenovaných atributů vždy "více znamená lépe" - to však nemusí být za všech okolností pravda a v jednom z článků si také vysvětlíme proč.
Špičkový a atypický vzhled dokáže zboží občas prodat stejně dobře jako nadprůměrné technické parametry. Výrobci se proto snaží přicházet se stále novými nápady, aby co nejlépe uspokojili poptávku ze strany náročných zákazníků toužících po výrazném odlišení se od ostatních. Ukázkovým příkladem mohou být nejrůznější futuristické designy počítačových monitorů - namátkou starší Crystal 22" LCD od společnosti Dell.
V případě LCD televizorů je situace poněkud složitější a na příliš mnoho designerských výstřelků jen tak snadno nenarazíte. Obecně vzato se momentálně většina společností soustředí spíše na co největší úhlopříčku (pro maximální požitek z domácího kina) a současně co nejmenší tloušťku obrazovky. Trendem jsou i minimalistické rámečky, přičemž ale bezesporu existují velice zajímavé výjimky.
My se v listopadu společně detailněji podíváme na ty nejzajímavější (po designerské stránce) produkty z poslední doby a povíme si něco málo o soutěžích typu iF Design Award.
Aneb LCD vs. plazma – jedno z věčných témat mnoha internetových diskuzí a flamewarů, kterému jsme se nikdy nevyhýbali ani my. Jak se rozhodnout? Zde platí, že co člověk, to názor. Nicméně ani tento fakt sám o sobě bohužel nic nezmění na tom, že o obou inkriminovaných technologiích koluje éterem spousta polopravd až nepravd. Laik se pak díky přečtení několika "zasvěcených" komentářů může nechat lehce zmást a učinit zbytečně špatné rozhodnutí.
Proto jistě nebude vůbec na škodu, když si vše rozebereme poněkud detailněji. Zjistíte, že zdánlivě vynikající obraz na obrazovkách vystavených přímo v prodejnách může být ve skutečnosti jen chytrým reklamním trikem. Zaměříme se na kvalitu zdroje signálu (kterou nemálo jedinců opomíjí). A jak je to vlastně s tzv. vypálením u plazmy? Co vadné pixely u LCD? Je lehčí zničit plazmu, nebo LCD?
Tyto a další otázky dozajista trápí mnohé z těch, kdo nad nákupem nového televizoru zrovna usilovně přemýšlejí - na jejich zodpovězení si však ještě nějakou dobu budete muset počkat.
Zkratka LCD pochází z anglického liquid crystal display. V praxi jde nejčastěji o zobrazovací zařízení tvořené velkým množstvím pixelů se světelným zdrojem v pozadí. Vlastní molekuly tekutých krystalů v pixelech nalezneme mezi dvojící polarizačních filtrů a průhledných elektrod, přičemž dodáváním elektrického proudu dochází k přechodu těchto molekul z chaotického stavu.
V rámci procesu výroby jednoho displeje se na nepolarizovanou stranu skla aplikuje jistý polymer, díky kterému následně vzniknou nepatrné rýhy, které jsou orientované (co do směru) stejně jako polarizační film. Jeden z filmů se následně ještě potírá speciálním „lakem“ z nematických tekutých krystalů tak, aby došlo k vyrovnání počáteční molekulové vrstvy podle filtru. Druhé polarizované sklo se pak přikládá naležato.
Tolik jen velmi stručná teorie – nás budou LCD displeje přirozeně zajímat spíše z poněkud jiného úhlu pohledu, i když na technické záležitosti dojde bezesporu také. A jakéže příspěvky pro vás tedy máme naplánované?
Historie vývoje
Říkají vám něco jména Mettenheimer, Virchow a Valentin? Pokud ne, pak vězte, že právě tento trojlístek je pokládán za duchovní otce "LCD". Uvozovky používám schválně, neboť zmiňovaní pánové ve skutečnosti vlastně "jen" objevili tekuté krystaly a tím započali velmi dlouhou cestu vedoucí k LCD technologiím takovým, jak je známe dnes.
V rámci naší exkurze do časů minulých vás dále seznámíme i s Friedrichem Reinitzerem, Otto Lehmannem, Charlesem Mauguinem, nebo George Friedelem. Řeč bude o historicky první kalkulačce s LCD displayem, stejně tak si popovídáme o DSM technologii a dalších souvisejících záležitostech.
Zabrousíme rovněž do oblastí fyzikální chemie i biologie, abychom se seznámili s pozadím LCD - podstatou funkce tekutých krystalů. Co přesně jsou vlastně krystaly zač? Kolik druhů známe a co je pro který z nich charakteristické? Jaké praktické důsledky má ohýbání světla během průchodu jejich tenkou vrstvou? Zajímají-li vás podobné věci alespoň trochu, vyčkejte článku nejen o historii vývoje LCD.
Přehled nabídky
Vzhledem k rozmachu LCD lze na tekuté krystaly narazit doslova na každém rohu. Při nákupu obvykle chceme vědět, jaký má ten který výrobek (platí zvláště pro dvojici televizor/monitor) rozlišení, dobu odezvy, úhlopříčku, jas, kontrast, podporu barev atp. Nemálo lidí se přitom současně domnívá, že u drtivé většiny právě vyjmenovaných atributů vždy "více znamená lépe" - to však nemusí být za všech okolností pravda a v jednom z článků si také vysvětlíme proč.
I na designu záleží
Špičkový a atypický vzhled dokáže zboží občas prodat stejně dobře jako nadprůměrné technické parametry. Výrobci se proto snaží přicházet se stále novými nápady, aby co nejlépe uspokojili poptávku ze strany náročných zákazníků toužících po výrazném odlišení se od ostatních. Ukázkovým příkladem mohou být nejrůznější futuristické designy počítačových monitorů - namátkou starší Crystal 22" LCD od společnosti Dell.
V případě LCD televizorů je situace poněkud složitější a na příliš mnoho designerských výstřelků jen tak snadno nenarazíte. Obecně vzato se momentálně většina společností soustředí spíše na co největší úhlopříčku (pro maximální požitek z domácího kina) a současně co nejmenší tloušťku obrazovky. Trendem jsou i minimalistické rámečky, přičemž ale bezesporu existují velice zajímavé výjimky.
My se v listopadu společně detailněji podíváme na ty nejzajímavější (po designerské stránce) produkty z poslední doby a povíme si něco málo o soutěžích typu iF Design Award.
LCD a PDP: fakta a fámy
Aneb LCD vs. plazma – jedno z věčných témat mnoha internetových diskuzí a flamewarů, kterému jsme se nikdy nevyhýbali ani my. Jak se rozhodnout? Zde platí, že co člověk, to názor. Nicméně ani tento fakt sám o sobě bohužel nic nezmění na tom, že o obou inkriminovaných technologiích koluje éterem spousta polopravd až nepravd. Laik se pak díky přečtení několika "zasvěcených" komentářů může nechat lehce zmást a učinit zbytečně špatné rozhodnutí.
Proto jistě nebude vůbec na škodu, když si vše rozebereme poněkud detailněji. Zjistíte, že zdánlivě vynikající obraz na obrazovkách vystavených přímo v prodejnách může být ve skutečnosti jen chytrým reklamním trikem. Zaměříme se na kvalitu zdroje signálu (kterou nemálo jedinců opomíjí). A jak je to vlastně s tzv. vypálením u plazmy? Co vadné pixely u LCD? Je lehčí zničit plazmu, nebo LCD?
Tyto a další otázky dozajista trápí mnohé z těch, kdo nad nákupem nového televizoru zrovna usilovně přemýšlejí - na jejich zodpovězení si však ještě nějakou dobu budete muset počkat.
