Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Filmy a seriály, streamovací služby
Televize  |  Projektory
Audio a domácí kina
Multimediální centra  |  Ostatní
Svět hardware  |  Digimanie
Svět mobilně

Plazma vs. LCD: souboj technologií

27.11.2008, Pavel Kovač, článek
Nevíte jakou televizi si pořídit? Stále vám nejsou jasné výhody a nevýhody LCD a plazma technologie? Pokuď alespoň jedna odpověď je "ano", tak neváhejte a přečtěte si dnešní článek pojednávající o jednotlivých technologiích televizních obrazovek.

Kapitoly článku:
  1. Plazma vs. LCD: souboj technologií
  2. Technologie PDP (plazma)
  3. Porovnání technologií

Popis jednotlivých technologií


V první části článku je třeba si připravit ornou půdu a posat si teoreticky, jak obě technologie pracují. Začneme technologií LCD, která se v poslední době začíná v oblasti televizí více a více prosazovat. Tento teoretický popis je velmi důležitý pro pochopení jednotlivých výhod či nevýhod LCD a PDP (zkratka pro Plasma Display Panel).


Technologie LCD


Hned na začátku je třeba si uvědomit, že technologie LCD je velmi stará. Vzpomeňme na kalkulačky s černobílým LCD displejem, autorádia apod. Všechny tyto displeje jsou vyráběny technologií LCD. Proto byl dostatek času na vývoj těchto obrazovek a dnes dosahují na svou technologickou špici. Již nelze očekávat nějaký razantní vývoj, a tak se rozhodně nevyplatí čekat např. rok "až se objeví něco lepšího". Technologie LCD zkrátka už nijak výrazně nebude.

Když už jsme si vyjasnili, co se s LCD v budoucnu bude resp. nebude dít, tak se podíváme na samotnou technologii. Základní princip je takový: v obrazovce jsou podsvětlovací trubice (studené katodové trubice - CCFL). Ty jsou stále zapnuté. To je velice důležité si uvědomit! A protože světlo je vyzařováno relativně malým povrchem, je třeba ho rozvést tak, aby osvětlovalo celou plochu televize co nejvíce rovnoměrně. K tomu slouží různé difůsní a odrazivé vrstvy (klidně 5 vrstev). Na kvalitě těchto vrstev závisí i kvalita celkového podsvícení (často v našich recenzích označována jako homogenita podsvícení). Toto světlo proudí skrz polarizační desku, kde získává jednu ze tří základních barev (červená, zelená a modrá). Poté putuje již do samotného tekutého krystalu (odtud název LCD - Liquid Crystal Display), který se může vlivem napětí udržovat v několika stavech.

První je stav, kdy nepropouští světlo, nebo teoreticky by ho neměl propouštět. Slůvko teoreticky je zde velmi důležité, protože nikdy nedojde k zachycení veškerého světla a vždy pixel trochu světla propustí.

Druhý mezistav je ten, kdy propuští světlo jen částečně. Množství propuštěného světla je řízeno elektronikou a obvykle má 256 úrovní. Dnešní obrazovky však mají například i 1024 úrovní.
Poslední je stav, kdy je světlo propuštěno zcela, tedy opět teoreticky. Vždy se nějaké světlo v krystalu zachytí a neprojde všechno.


Toť k základnímu popisu technologie LCD. Existuje však několik základních technologií výroby LCD panelů. První a pro televize zcela nevhodnou technologií je TN resp. její deriváty BTN, TN+Film apod. Tato technologie trpí obvykle nízkým počtem barev, obecně špatným barevným podáním, nízkými pozorovacími úhly a průsvity mezi pixely. Hlavně pozorovací úhly a barvy jsou dost velkou překážkou pro nasazení do velkých televizí, a tak se s nimi dnes prakticky nesetkáte. Princip je následující:

1- Zdroj bílého světla
2- Polarizační desky
3- Polarizované světlo
4- Elektrody
5- Tekuté krystaly
6- Film zlepšující pozorovací úhly

Světlo [3] proudící skrz tekuté krystaly [5] (molekuly těchto krystalů jsou ve šroubovitém uspořádání) je natáčeno a díky tomu může procházet přes polarizační desku [2] až na "Film" [6], který zlepšuje pozorovací úhly. Tento stav je klidový (mezi elektrodami [4] není elektrické pole). Z tohoto důvodu vadný pixel svítí (klidový stav je ten, kdy prochází světlo). Horní situace demonstruje stav, kdy je mezi elektrodami [4] elektrické pole. Toto pole "narovnává" většinu tekutých krystalů do jeho směru. Tím, že jsou polarizační desky [2] vůči sobě otočeny o 90 stupňů, zabraňují průchodu světla a pixel tedy nesvítí.


Technologie xVA (MVA, PVA, S-PVA apod.)


1- Zdroj bílého světla
2- Polarizační filtr
3- Polarizované světlo
4- Elektrody
5- Tekuté krystaly

Samotný princip je velmi podobný technologii TN, ale jsou zde drobné niance, které lecos vylepšují. Pixely jsou čtvercové a symetrické v ose x i y (pokud bereme z jako osu rovnoběžnou s normálou na plochu displeje - z je tedy směr pohledu na monitor). To má za následek naprosto stejné pozorovací vertikální i horizontální úhly. Také odezva byla rapidně zlepšena, hlavně pokud hovoříme o odezvě typu šedá-šedá. Je to dáno tím, že molekuly tekutých krystalů musí překonat daleko kratší cestu k jednomu z mezních stavů.

Zatímco u TN se musely uspořádat do šroubovice, tak u VA se pouze ze "stromečkovitého" uspořádání natáčejí o pár desítek stupňů (vše je názorně vidět na následujícím obrázku). Horní část znázorňuje subpixel ve vypnutém stavu (světlo jim neprochází). V dolní části se molekuly pootočily a světlo prochází druhým polarizačním filtrem. Mezi elektrodami je elektrické pole a tento subpixel tedy svítí.

Hlavní výhodou této technologie je rapidní zvětšení pozorovacích úhlů a lepšího podání černé barvy, tedy i větším kontrastem. Tuto technologii je známá hlavně firma Samsung, její S-PVA panely patří k těm nejlepším co na trhu je. Také firma Sony ve svých obrazovkách často používá S-PVA od Samsungu.


Technologie IPS (S-IPS, AS-IPS apod.)

Posledním výkřikem technologie IPS je vylepšená S-IPS zvaná AS-IPS (Advanced Super In-Plane Switching). Tato technologie výrazně zlepšila kontrast, který může být i 1600:1, je to dáno tím, že "zavřený" subpixel propouští daleko méně světla než u klasické technologie IPS. Dalším vylepšením je zrychlená odezva, která stále zůstává prakticky ve všech tónech stejně rychlá, pokud ji ovšem doslova "nezmrší" některý výrobce špatným OverDrive. Technologie AS-IPS je výhradně používána v profi monitorech, její cena je zatím ale až příliš vysoká.

Na jakém principu je tedy technologie založena? Je to velmi jednoduché. Všechny molekuly [5] jsou v klidovém stavu uspořádány do jedné roviny a subpixel nepropouští světlo [3]. Pokud přivedeme na elektrody [4] napětí, tak se "pouze" molekuly [5] otočí o 90 stupňů a světlo [3] začne subpixel propouštět.


1- Zdroj bílého světla
2- Polarizační desky
3-Polarizované světlo
4- Elektrody
5- Tekuté krystaly
6- Polarizované světlo

Samozřejmostí je u technologie IPS podpora pro 8-bit barvy. Shrňme si tedy co tato technologie nabízí. Za prvé nejvěrnější barvy dneška u displejů z tekutých krystalů! Jedny z nejlepších pozorovacích úhlů, které dosahují až 178 stupňů a to hlavně bez výrazné barevné degradace. Na druhou stranu poněkud nižší kontrast a často i jas, než má MVA/PVA. Doba odezvy je velmi dobrá. Ačkoli ideální doba není až tak oslňující, tak vězte, že udávaná odezva se příliš neliší od reálné. A to je jistě velmi potěšující. To, že subpixel nepropouští světlo v klidovém stavu, odstraňuje problém se svítícím pixelem. Mrtvý pixel se tedy projevuje stejně jako u technologie MVA/PVA.

Tímto bych zakončil popis jednotlivých technologií LCD panelů. Na závěr si však uděláme malé shrnutí. Technologie TN se u televizí prakticky nepoužívá a není pro ne vhodná. Naopak dnes se setkáte výhradně s VA a IPS televizemi. VA jsou velmi dobré, avšak kvalit barev IPS stále nedosahují. Hlavní je podání černé barvy a pozorovací úhly jsou také ještě lehce nižší, resp. VA panely při pohledu ze strany žloutnou. Naopak IPS panely představují to nejlepší co lze v televizích najít. Obrovské pozorovací úhly a perfektní podání černé barvy, kazí pouze fakt, že při pohledu ze strany černá barva lehce fialový, ale rozhodně to není tak rušivé jako i VA, nebo nedejbože u TN.

V další kapitole se podíváme na technologii plazma.