Gramofony
Československá gramofonová společnost ESTA
V roce 1930 společnost Foresta založila v Praze Holešovicích továrnu na výrobu gramofonových desek pod názvem ESTA (příloha č. 1 a 2), a do znaku jí doplnili symbolem letící volavky. Majitelé firmy slibovali zavést "interesantní novinku, a to ohebné, elastické a nezlomitelné desky".
U zrodu této značky stáli Josef Bursík, místoředitel Obchodní banky v Praze a programový ředitel Esty, pražský majitel realit Egon Bondy, který do firmy vložil rozhodující finanční podíl, a obchodník Rudolf Hájek, který byl jmenován také programovým a uměleckým ředitelem Esty.
Ohebné gramodesky z celuloidu, s nimiž přišla firma Esta, nebyly žádnou novinku. Tento materiál byl neúspěšně zkoušen pro výrobu gramofonových desek již počátkem století. Od roku 1928 se ale začaly v zahraničí objevovat různé firmy, které pro své elektricky nahrávané gramodesky používaly celuloid, jako například firma Pathé (příloha č. 3). Nevýhodou takových desek ovšem bylo, že na talíři gramofonu prokluzovaly a na přístrojích s talířem o menším průměru, než měla ohebná deska, je nebylo vůbec možné přehrávat. A navíc, aby nedocházelo k poškození záznamu hrotem ocelové jehly, musely se používat speciální zahnuté jehly, kterých nebyl na trhu zrovna dostatek.
Pro své první výrobky firma Esta kupovala natočené matrice berlínské firmy Kalliope. Pro tuto značku nahrával také R. A. Dvorský, a proto v první sérii ohebných gramodesek najdeme hned několik jeho nahrávek. Celkem Esta vydala na celuloidových deskách přes dvě stovky snímků.
Móda ohebných gramodesek rychle pominula, a tak již koncem roku 1930 firma ESTA oznamuje odborné veřejnosti reklamním letákem, že připravuje zahájení výroby klasických šelakových gramodesek: "Továrna Esta pracuje na výrobě desky tuhé, šelakové, která počátkem měsíce bude uvedena na trh a přinese bohatý program nejposlednějších novinek". Nic jiného než přejít na výrobu šelakových desek vlastníkům společnosti ani nezbývalo.
Některé nahrávky, které vyšly původně na celuloidu, Esta vydala znovu v šelakové podobě a dokonce se pokoušela s německými, maďarskými, či polskými snímky prosadit i na zahraničních trzích.
Firmě Esta v následujícím období pomohla také šťastná souhra několika výhodných zakázek. Československá obec sokolská jí v roce 1931 zadala výrobu gramodesek s hudebním doprovodem k prostným cvičením IX. všesokolského sletu (příloha č. 4). V roce 1932 její finanční situaci vylepšila zakázka německé firmy Crystalate na lisování gramodesek značky Kristall (příloha č. 5) s českým repertoárem, a v roce 1933 Esta získala zakázku České akademie věd a umění na lisování gramodesek z matric francouzské firmy Pathé a na natáčení dalších snímků na vlastní matrice. Esta si v té době vypomohla i nákupem matric německého Ultraphonu. V této době Esta také zavedla levné objednávkové etikety Slavia, Nolaphon, Sortima, Lido, na které lisovala především lidový repertoár.
V roce 1930 společnost Foresta založila v Praze Holešovicích továrnu na výrobu gramofonových desek pod názvem ESTA (příloha č. 1 a 2), a do znaku jí doplnili symbolem letící volavky. Majitelé firmy slibovali zavést "interesantní novinku, a to ohebné, elastické a nezlomitelné desky".
U zrodu této značky stáli Josef Bursík, místoředitel Obchodní banky v Praze a programový ředitel Esty, pražský majitel realit Egon Bondy, který do firmy vložil rozhodující finanční podíl, a obchodník Rudolf Hájek, který byl jmenován také programovým a uměleckým ředitelem Esty.
Ohebné gramodesky z celuloidu, s nimiž přišla firma Esta, nebyly žádnou novinku. Tento materiál byl neúspěšně zkoušen pro výrobu gramofonových desek již počátkem století. Od roku 1928 se ale začaly v zahraničí objevovat různé firmy, které pro své elektricky nahrávané gramodesky používaly celuloid, jako například firma Pathé (příloha č. 3). Nevýhodou takových desek ovšem bylo, že na talíři gramofonu prokluzovaly a na přístrojích s talířem o menším průměru, než měla ohebná deska, je nebylo vůbec možné přehrávat. A navíc, aby nedocházelo k poškození záznamu hrotem ocelové jehly, musely se používat speciální zahnuté jehly, kterých nebyl na trhu zrovna dostatek.
Pro své první výrobky firma Esta kupovala natočené matrice berlínské firmy Kalliope. Pro tuto značku nahrával také R. A. Dvorský, a proto v první sérii ohebných gramodesek najdeme hned několik jeho nahrávek. Celkem Esta vydala na celuloidových deskách přes dvě stovky snímků.
Móda ohebných gramodesek rychle pominula, a tak již koncem roku 1930 firma ESTA oznamuje odborné veřejnosti reklamním letákem, že připravuje zahájení výroby klasických šelakových gramodesek: "Továrna Esta pracuje na výrobě desky tuhé, šelakové, která počátkem měsíce bude uvedena na trh a přinese bohatý program nejposlednějších novinek". Nic jiného než přejít na výrobu šelakových desek vlastníkům společnosti ani nezbývalo.
Některé nahrávky, které vyšly původně na celuloidu, Esta vydala znovu v šelakové podobě a dokonce se pokoušela s německými, maďarskými, či polskými snímky prosadit i na zahraničních trzích.
Firmě Esta v následujícím období pomohla také šťastná souhra několika výhodných zakázek. Československá obec sokolská jí v roce 1931 zadala výrobu gramodesek s hudebním doprovodem k prostným cvičením IX. všesokolského sletu (příloha č. 4). V roce 1932 její finanční situaci vylepšila zakázka německé firmy Crystalate na lisování gramodesek značky Kristall (příloha č. 5) s českým repertoárem, a v roce 1933 Esta získala zakázku České akademie věd a umění na lisování gramodesek z matric francouzské firmy Pathé a na natáčení dalších snímků na vlastní matrice. Esta si v té době vypomohla i nákupem matric německého Ultraphonu. V této době Esta také zavedla levné objednávkové etikety Slavia, Nolaphon, Sortima, Lido, na které lisovala především lidový repertoár.
Československá gramofonová společnost ESTA (2)
První gramodeska Esty vyrobená z vlastních matric obsahovala dvě písně ze zvukového filmu C. a k. polní maršálek. Byla uvedena na trh dne 24. října 1930, a to jak v české, tak i německé verzi. Během roku 1931 pak nahrávali pro firmu F. A. Tichý se svým Esta orchestrem, a R. A. Dvorskýa jeho Melody Boys.
Zajímavým zvukovým snímkem na gramodeskách firmy ESTA je např. záznam hlasu Tomáše Bati. Deska byla vyrobena na objednávku Baťových závodů v roce 1932. ESTA v té době vydávala také hodně gramodesek s německými nahrávkami, především šlágry z německých zvukových filmů, uváděných tehdy na plátnech československých kin.
V roce 1933 pak na červené a modré etiketě ESTA (příloha č. 1 a 2) vyšly ve zvláštní řadě některé snímky, které byly původně určeny pro firmu Kristall. Ta koncem roku 1932 z českého trhu odešla. Dalších několik matric s českými nahrávkami si ESTA v té době vyměnila i s firmou Melodycord.
První etapa existence firmy ESTA skončila v roce 1934. Její ekonomická situace nebyla příliš dobrá a vedení společnosti dokonce jednalo s Ultraphonem o sloučení obou firem. Dosavadní programový ředitel firmu opustil a na jeho místo nastoupil v roce 1935 Emil Schmelkes, bývalý zástupce firmy Homocord (příloha č. 3 a 4), jejíž činnost v Československu v tomto roce skončila. Od roku 1936 pak ESTA lisovala též gramodesky firem Brunswick (příloha č. 5) a Polydor (příloha č. 6) , které si německý zákazník nechal předtím lisovat u firmy Ultraphon.
První gramodeska Esty vyrobená z vlastních matric obsahovala dvě písně ze zvukového filmu C. a k. polní maršálek. Byla uvedena na trh dne 24. října 1930, a to jak v české, tak i německé verzi. Během roku 1931 pak nahrávali pro firmu F. A. Tichý se svým Esta orchestrem, a R. A. Dvorskýa jeho Melody Boys.
Zajímavým zvukovým snímkem na gramodeskách firmy ESTA je např. záznam hlasu Tomáše Bati. Deska byla vyrobena na objednávku Baťových závodů v roce 1932. ESTA v té době vydávala také hodně gramodesek s německými nahrávkami, především šlágry z německých zvukových filmů, uváděných tehdy na plátnech československých kin.
V roce 1933 pak na červené a modré etiketě ESTA (příloha č. 1 a 2) vyšly ve zvláštní řadě některé snímky, které byly původně určeny pro firmu Kristall. Ta koncem roku 1932 z českého trhu odešla. Dalších několik matric s českými nahrávkami si ESTA v té době vyměnila i s firmou Melodycord.
První etapa existence firmy ESTA skončila v roce 1934. Její ekonomická situace nebyla příliš dobrá a vedení společnosti dokonce jednalo s Ultraphonem o sloučení obou firem. Dosavadní programový ředitel firmu opustil a na jeho místo nastoupil v roce 1935 Emil Schmelkes, bývalý zástupce firmy Homocord (příloha č. 3 a 4), jejíž činnost v Československu v tomto roce skončila. Od roku 1936 pak ESTA lisovala též gramodesky firem Brunswick (příloha č. 5) a Polydor (příloha č. 6) , které si německý zákazník nechal předtím lisovat u firmy Ultraphon.
Československá gramofonová společnost ESTA (3)
Na konci roku 1938 musel Emil Schmelkes z firmy ESTA (a tedy i s postu ředitele) odejít. Byl židovského původu. Nahradil ho Jan Seidel.
Světová válka odřízla Německo od zdrojů šelaku, suroviny pro výrobu gramofonových desek. Hlavně v letech 1940-1942 proto měly desky značky ESTA často velice špatnou kvalitu a vlastní záznam zanikal v šumu drážky.
Gramodesky značky ESTA se od roku 1930 prodávaly za 25 Kč. Mezi mnoha různými značkami desek, tedy patřily mezi levnější. V období krize pak ESTA postupně snižovala cenu svých desek až na 12 Kč. V úspěšnějším období firmy, tedy v polovině třicátých let, se ceny gramodesek ESTA opět zvýšily na 15 Kč. V době druhé světové války se pak gramodesky o průměru 25 cm s nahrávkami populární hudby prodávaly za 25 K, ale například kompletní album Slovanských tanců v té době stálo celých 395 K.
Po skonční války se již u firmy ESTA (a také Ultraphonu) nedalo o programové dramaturgii vůbec mluvit. V "zestátňovacím" období let 1945 až 1947 se míchaly matrice obou společností navzájem, a to, co bylo v majetku firmy ESTA se lisovalo u Ultraphonu a naopak. Před rokem 1948 se ještě u firmy ESTA (zestátněné) objevilo několik titulů na exportní etiketě Mercury (příloha č. 1). Tyto desky se vyvážely do anglosaských zemí.
- Firemní katalog z roku 1942 (příloha č. 2)
- Etiketa gramodesky ESTA z roku 1942 (příloha č. 3)
Na konci roku 1938 musel Emil Schmelkes z firmy ESTA (a tedy i s postu ředitele) odejít. Byl židovského původu. Nahradil ho Jan Seidel.
Světová válka odřízla Německo od zdrojů šelaku, suroviny pro výrobu gramofonových desek. Hlavně v letech 1940-1942 proto měly desky značky ESTA často velice špatnou kvalitu a vlastní záznam zanikal v šumu drážky.
Gramodesky značky ESTA se od roku 1930 prodávaly za 25 Kč. Mezi mnoha různými značkami desek, tedy patřily mezi levnější. V období krize pak ESTA postupně snižovala cenu svých desek až na 12 Kč. V úspěšnějším období firmy, tedy v polovině třicátých let, se ceny gramodesek ESTA opět zvýšily na 15 Kč. V době druhé světové války se pak gramodesky o průměru 25 cm s nahrávkami populární hudby prodávaly za 25 K, ale například kompletní album Slovanských tanců v té době stálo celých 395 K.
Po skonční války se již u firmy ESTA (a také Ultraphonu) nedalo o programové dramaturgii vůbec mluvit. V "zestátňovacím" období let 1945 až 1947 se míchaly matrice obou společností navzájem, a to, co bylo v majetku firmy ESTA se lisovalo u Ultraphonu a naopak. Před rokem 1948 se ještě u firmy ESTA (zestátněné) objevilo několik titulů na exportní etiketě Mercury (příloha č. 1). Tyto desky se vyvážely do anglosaských zemí.
- Firemní katalog z roku 1942 (příloha č. 2)
- Etiketa gramodesky ESTA z roku 1942 (příloha č. 3)
Československá gramofonová společnost Ultraphon
V roce 1931 procházel německý Ultraphon (příloha č. 1 a 2) konečnou likvidací. V Československu měl ovšem aktiva ve výši jednoho milionu Kč. Holandští majitelé proto navrhli společnosti Ravitas, která v ČSR zastupovala zájmy Ultraphonu (příloha č. 3, 4 a 5), aby tento majetek i s právem používání ochranné známky odkoupila. Společnost Ravitas ale v hotovosti jeden milion Kč neměla, proto se s holandským majitelem dohodla na dvouletém splátkovém kalendáři. Termín byl dodržen, a tak v lednu roku 1934 vznikla československá firma Ultraphon, akciová společnost pro průmysl a obchod gramofonový se sídlem v Praze.
Již roku 1932 pominula nevraživost mezi v tu dobu stále poloněmeckou společností Ravitas a československým Svazem průmyslu a obchodu, jehož tiskový orgán, časopis Gramotechnika, shodou náhod v tomto roce zanikl. V předchozích letech často otisloval výpady zaměřené proti praktikám společnosti Ravitas, které označoval za nečisté. (a měl pravdu, o čemž jsme si tu již v jednom z minulých dílů serialu povídali)
Je ale také nutno připomenout skutečnost, že v té době Svaz průmyslu a obchodu sdružoval kromě domácí firmy ESTA jen výlučně zástupce velkých a silných zahraničních firem vydávajících u nás gramodesky značek Parlophon (příloha č. 6), Odeon (příloha č. 7), Homocord (příloha č. 8), HMV (příloha č. 9) a Polydor (příloha č. 10)., přičemž paradoxně nejlacinější gramodesky prodávala v té době československá ESTA.
V roce 1932 katalog Ultraphonu pro tento rok uváděl například i tento vlastenecký slogan: "Cizina nedováží od nás, ale vyváží k nám. Kupujte československé výrobky! Kupujte jen desky Ultraphon - věrný tón! Ultraphon je náš!" Zároveň informoval o návštěvě ministra obchodu, který "navštívil naší továrnu, kde si prohlédl náš mladý gramofonový průmysl a projevil spokojenost s výsledky naší práce". Dodatek ke katalogu pak zakončovala pozvánka k prohlídce československé továrny na gramofonové desky Ultraphon v Praze Libni. Podobné návštěvy své lisovny gramodesek v Praze Bubenči organizovala i například firma Homocord.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]V prosinci roku 1932 vyšlo také první číslo firemního časopisu s názvem Revue Ultraphonu. Měl rozsah až 24 stran propagačních textů, firemních anoncí a rozhovorů s různými interprety, kteří nahrávali pro Ultraphon. Časopis ale zanikl roku 1933 (vyšla pouhá 4 čísla)[/FONT]
V roce 1931 procházel německý Ultraphon (příloha č. 1 a 2) konečnou likvidací. V Československu měl ovšem aktiva ve výši jednoho milionu Kč. Holandští majitelé proto navrhli společnosti Ravitas, která v ČSR zastupovala zájmy Ultraphonu (příloha č. 3, 4 a 5), aby tento majetek i s právem používání ochranné známky odkoupila. Společnost Ravitas ale v hotovosti jeden milion Kč neměla, proto se s holandským majitelem dohodla na dvouletém splátkovém kalendáři. Termín byl dodržen, a tak v lednu roku 1934 vznikla československá firma Ultraphon, akciová společnost pro průmysl a obchod gramofonový se sídlem v Praze.
Již roku 1932 pominula nevraživost mezi v tu dobu stále poloněmeckou společností Ravitas a československým Svazem průmyslu a obchodu, jehož tiskový orgán, časopis Gramotechnika, shodou náhod v tomto roce zanikl. V předchozích letech často otisloval výpady zaměřené proti praktikám společnosti Ravitas, které označoval za nečisté. (a měl pravdu, o čemž jsme si tu již v jednom z minulých dílů serialu povídali)
Je ale také nutno připomenout skutečnost, že v té době Svaz průmyslu a obchodu sdružoval kromě domácí firmy ESTA jen výlučně zástupce velkých a silných zahraničních firem vydávajících u nás gramodesky značek Parlophon (příloha č. 6), Odeon (příloha č. 7), Homocord (příloha č. 8), HMV (příloha č. 9) a Polydor (příloha č. 10)., přičemž paradoxně nejlacinější gramodesky prodávala v té době československá ESTA.
V roce 1932 katalog Ultraphonu pro tento rok uváděl například i tento vlastenecký slogan: "Cizina nedováží od nás, ale vyváží k nám. Kupujte československé výrobky! Kupujte jen desky Ultraphon - věrný tón! Ultraphon je náš!" Zároveň informoval o návštěvě ministra obchodu, který "navštívil naší továrnu, kde si prohlédl náš mladý gramofonový průmysl a projevil spokojenost s výsledky naší práce". Dodatek ke katalogu pak zakončovala pozvánka k prohlídce československé továrny na gramofonové desky Ultraphon v Praze Libni. Podobné návštěvy své lisovny gramodesek v Praze Bubenči organizovala i například firma Homocord.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]V prosinci roku 1932 vyšlo také první číslo firemního časopisu s názvem Revue Ultraphonu. Měl rozsah až 24 stran propagačních textů, firemních anoncí a rozhovorů s různými interprety, kteří nahrávali pro Ultraphon. Časopis ale zanikl roku 1933 (vyšla pouhá 4 čísla)[/FONT]
Československá gramofonová společnost Ultraphon (2)
I v době hospodářské krize se akciové splečnosti Ultraphon dařilo držet solidní objem prodeje gramodesek. Ultraphon zavedl nové, lacinější etikety Artona a Selekton, o kterých jsme si povídali v jednom z minulých dílů serialu. V roce 1934 sice obrat z prodeje gramodesek v odborných prodejnách oproti minulým rokům poklesl, ovšem naopak prodej stoupl ve velkých obchodních domech.
O gramodesky firmy Ultraphon začínal být zájem i v zahraničí. Na doporučení Radiojournalu se na společnost Ultraphon obracely různé zahraniční rozhlasové stanice s žádostmi o výměnu gramodesek. U příležitosti pražského sjezdu zástupců evropských rozhlasových stanic navštívil továrnu jistý jugoslávský generál a zajímal se o možnost licenční výroby a lisování gramodesek značky Ultraphon v Jugoslávii. Jistý maďarský zákazník měl zase zájem o využívání pražské galvanoplastické dílny této společnosti k výrobě matric pro svoji novou lisovnu. Některé své tituly začal Ultraphon lisovat též na export do Německa a Rakouska. Například ve Vídni je vydávala na své etiketě Phönix určené hlavně českým krajanům firma Franz Pokuta.
V roce 1934 také firma Ultraphon uvedla na trh stolní gramofon pod modelovým označením Supraphon (příloha č. 1). Ve standardním provedení stál 590Kč, v luxusním provedení byla cena 840Kč.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Nezanedbatelný finanční přínos přinášely firmě i zakázkové gramodesky pro různé spolky, politické strany nebo reklamní gramodesky pro obchodní firmy. V roce 1934 tak Ultraphon vyrobil například sérii více než třiceti snímků pro Československou obec sokolskou. Byly také natočeny reklamy na zubní pastu Thymolin nebo prací prostředek Titan.[/FONT]
I v době hospodářské krize se akciové splečnosti Ultraphon dařilo držet solidní objem prodeje gramodesek. Ultraphon zavedl nové, lacinější etikety Artona a Selekton, o kterých jsme si povídali v jednom z minulých dílů serialu. V roce 1934 sice obrat z prodeje gramodesek v odborných prodejnách oproti minulým rokům poklesl, ovšem naopak prodej stoupl ve velkých obchodních domech.
O gramodesky firmy Ultraphon začínal být zájem i v zahraničí. Na doporučení Radiojournalu se na společnost Ultraphon obracely různé zahraniční rozhlasové stanice s žádostmi o výměnu gramodesek. U příležitosti pražského sjezdu zástupců evropských rozhlasových stanic navštívil továrnu jistý jugoslávský generál a zajímal se o možnost licenční výroby a lisování gramodesek značky Ultraphon v Jugoslávii. Jistý maďarský zákazník měl zase zájem o využívání pražské galvanoplastické dílny této společnosti k výrobě matric pro svoji novou lisovnu. Některé své tituly začal Ultraphon lisovat též na export do Německa a Rakouska. Například ve Vídni je vydávala na své etiketě Phönix určené hlavně českým krajanům firma Franz Pokuta.
V roce 1934 také firma Ultraphon uvedla na trh stolní gramofon pod modelovým označením Supraphon (příloha č. 1). Ve standardním provedení stál 590Kč, v luxusním provedení byla cena 840Kč.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Nezanedbatelný finanční přínos přinášely firmě i zakázkové gramodesky pro různé spolky, politické strany nebo reklamní gramodesky pro obchodní firmy. V roce 1934 tak Ultraphon vyrobil například sérii více než třiceti snímků pro Československou obec sokolskou. Byly také natočeny reklamy na zubní pastu Thymolin nebo prací prostředek Titan.[/FONT]
Československá gramofonová společnost Ultraphon (3)
V roce 1936 proběhlo poslední dějství dlouholetého sporu mezi Ultraphonem a Estou, jenž se týkal lisování gramodesek z matric původního majitele firmy Ultraphon, německé společnost DUAG Deutsche Ultraphon Aktien-Gesellschaft (příloha č. 1). [FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Esta totiž v roce 1931 nakoupila od této tehdy krachující společnosti matrice, které v následujících letech lisovala pod vlastní etiketou a tak se na gramodesky značky Esta dostaly například stejné snímky Marlene Dietrichové, které měl právo lisovat i československý Ultraphon. Tento spor sice nakonec skončil smírem, ale nevraživost obou gramofonových firem pokračovala i nadále.[/FONT]
V srpnu roku 1936 si společnost Ultraphon pronajala v objektu Na Rokosce několik místností, v nichž zahájila výrobu přenosek Ultraphon (příloha č. 2) do elektrických gramofonů. V září téhož roku bylo zakoupeno od firmy Tomo Čelechovice zařízení na výrobu gramofonových jehel.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Mezi nejúspěšnější nahrávky vydané v letech 1936 až 37 na etiketě Ultraphon patřily především písničky z úspěšných operet a filmů Uličnice, Na tý louce zelený, Podej štěstí ruku, Byli jsme a budem, Světlo jeho očí nebo Krb bez ohně. Hudbu k posledně jmenovanému filmu napsal Dol Dauber - tento věhlasný houslista a kapelník v roce 1936 přesídlil i se svým orchestrem do Prahy a po sérii československých nahrávek pro etiketu HMV začal nahrávat pro firmu Ultraphon.[/FONT]
Změna politického ovzduší v republice se začala odrážet i ve změněné skladbě nahrávaných snímků. Ve velké míře byly natáčeny písničky z vlastenecky laděných operet, sokolské pochody, národní písničky a politické projevy. V dubnu roku 1938 vznikly poslední serie nahrávek orchestrů Harryho Ostena a Jaroslava Ježka. Oba kapelníci krátce nato opustili republiku. Na podzim téhož roku také vyšly poslední předválečné snímky orchestru Dola Daubera. Pro etiketu Ultraphon nahrál své první snímky orchestr Karla Vlacha s vokalistkou Inkou Zemánkovou (příloha č. 3).
Na podzim roku 1939 již vyšly v řadě nazvané Deutsche Tonkunst in Böhmen und Mähren snímky komorního souboru Sudetoněmecké kvarteto. V období protektorátu nahrál Ultraphon asi 2200 nových snímků.
Koncem roku 1944 namluvili činoherci Václav Vydra otec a syn ve studiu Ultraphonu pornografickou verzi balkonové scény Cyrana z Bergeracu. Tento soukromý snímek opatřený etiketou Ex Discotheca (příloha č. 4) byl vydán na desce o průměru 30 cm označené jako neprodejná.
V roce 1936 proběhlo poslední dějství dlouholetého sporu mezi Ultraphonem a Estou, jenž se týkal lisování gramodesek z matric původního majitele firmy Ultraphon, německé společnost DUAG Deutsche Ultraphon Aktien-Gesellschaft (příloha č. 1). [FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Esta totiž v roce 1931 nakoupila od této tehdy krachující společnosti matrice, které v následujících letech lisovala pod vlastní etiketou a tak se na gramodesky značky Esta dostaly například stejné snímky Marlene Dietrichové, které měl právo lisovat i československý Ultraphon. Tento spor sice nakonec skončil smírem, ale nevraživost obou gramofonových firem pokračovala i nadále.[/FONT]
V srpnu roku 1936 si společnost Ultraphon pronajala v objektu Na Rokosce několik místností, v nichž zahájila výrobu přenosek Ultraphon (příloha č. 2) do elektrických gramofonů. V září téhož roku bylo zakoupeno od firmy Tomo Čelechovice zařízení na výrobu gramofonových jehel.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Mezi nejúspěšnější nahrávky vydané v letech 1936 až 37 na etiketě Ultraphon patřily především písničky z úspěšných operet a filmů Uličnice, Na tý louce zelený, Podej štěstí ruku, Byli jsme a budem, Světlo jeho očí nebo Krb bez ohně. Hudbu k posledně jmenovanému filmu napsal Dol Dauber - tento věhlasný houslista a kapelník v roce 1936 přesídlil i se svým orchestrem do Prahy a po sérii československých nahrávek pro etiketu HMV začal nahrávat pro firmu Ultraphon.[/FONT]
Změna politického ovzduší v republice se začala odrážet i ve změněné skladbě nahrávaných snímků. Ve velké míře byly natáčeny písničky z vlastenecky laděných operet, sokolské pochody, národní písničky a politické projevy. V dubnu roku 1938 vznikly poslední serie nahrávek orchestrů Harryho Ostena a Jaroslava Ježka. Oba kapelníci krátce nato opustili republiku. Na podzim téhož roku také vyšly poslední předválečné snímky orchestru Dola Daubera. Pro etiketu Ultraphon nahrál své první snímky orchestr Karla Vlacha s vokalistkou Inkou Zemánkovou (příloha č. 3).
Na podzim roku 1939 již vyšly v řadě nazvané Deutsche Tonkunst in Böhmen und Mähren snímky komorního souboru Sudetoněmecké kvarteto. V období protektorátu nahrál Ultraphon asi 2200 nových snímků.
Koncem roku 1944 namluvili činoherci Václav Vydra otec a syn ve studiu Ultraphonu pornografickou verzi balkonové scény Cyrana z Bergeracu. Tento soukromý snímek opatřený etiketou Ex Discotheca (příloha č. 4) byl vydán na desce o průměru 30 cm označené jako neprodejná.
Německý gramofonový koncern C. Lindström a značka Dixi
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Gramofonové desky s etiketou Dixi a českým repertoárem se na trhu objevily na krátké období v roce 1933. Tedy v době probíhajícího boje mezi zahraničními firmami o udržení se na domácím trhu. Z něho je totiž postupně vytlačovaly domácí gramofonové značky Ultraphon a Esta, ale především neustále se zvyšující cla na dovážené gramodesky.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Etiketa Dixi (příloha č. 1) byla jen jednou z mnoha laciných značek gramodesek určených k prodeji ve velkých obchodních domech, jimiž si snažil na evropském trhu udržet svoji pozici německý koncern C. Lindström. Hlavními etiketami této firmy byly sice značky Odeon, Parlophon a Homocord, ty však v celoevropském měřítku od počátku třicátých let postupně vytlačovala konkurence ze strany dvou největších světových výrobců, kteří v Evropě zaplavovali trh svými gramodeskami značek Columbia a HMV.[/FONT]
Československé nahrávky vycházely na gramodeskách o průměru 25 cm s olivově zelenou etiketou. Distributorem gramodesek Dixi byly obchodní domy JE-PA firmy Jentsch a Pachner. První obchodní dům této firmy zahájil svůj provoz v roce 1931 v Ústí nad Labem. Tyto obchodní domy prodávaly gramodesky Dixi za dampingovou cenu 10,- Kč, tedy za méně než polovinu tehdy běžné ceny gramodesek jiných značek. I když nesly na etiketě označení "Made in Czechoslovakia", obsahovaly výlučně v Berlíně natáčené snímky.
Vzhledem k tomu, že v té době bylo na dovozové gramodesky uvaleno vysoké clo, lisovaly se desky Dixi v anglické továrně na gramodesky The Gramophone Company Limited v Ústí nad Labem.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Krátký život etikety Dixi s českým repertoárem ukončilo druhé, ještě výraznější zvýšení dovozních cel z poloviny roku 1933, jehož důsledkem bylo obecné zvýšení konkurenčního boje mezi zahraničními i domácími firmami. Domácí firmy navíc přistoupily ke snižování cen svých gramodesek na 15Kč (Ultraphon), a 12Kč (Esta). V roce 1934 se pak ze stejného důvodu stáhla z československého trhu i další značka Lindströmova koncernu Homocord a v roce 1936 ji následovaly i Parlophon a Odeon.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Gramofonové desky s etiketou Dixi a českým repertoárem se na trhu objevily na krátké období v roce 1933. Tedy v době probíhajícího boje mezi zahraničními firmami o udržení se na domácím trhu. Z něho je totiž postupně vytlačovaly domácí gramofonové značky Ultraphon a Esta, ale především neustále se zvyšující cla na dovážené gramodesky.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Etiketa Dixi (příloha č. 1) byla jen jednou z mnoha laciných značek gramodesek určených k prodeji ve velkých obchodních domech, jimiž si snažil na evropském trhu udržet svoji pozici německý koncern C. Lindström. Hlavními etiketami této firmy byly sice značky Odeon, Parlophon a Homocord, ty však v celoevropském měřítku od počátku třicátých let postupně vytlačovala konkurence ze strany dvou největších světových výrobců, kteří v Evropě zaplavovali trh svými gramodeskami značek Columbia a HMV.[/FONT]
Československé nahrávky vycházely na gramodeskách o průměru 25 cm s olivově zelenou etiketou. Distributorem gramodesek Dixi byly obchodní domy JE-PA firmy Jentsch a Pachner. První obchodní dům této firmy zahájil svůj provoz v roce 1931 v Ústí nad Labem. Tyto obchodní domy prodávaly gramodesky Dixi za dampingovou cenu 10,- Kč, tedy za méně než polovinu tehdy běžné ceny gramodesek jiných značek. I když nesly na etiketě označení "Made in Czechoslovakia", obsahovaly výlučně v Berlíně natáčené snímky.
Vzhledem k tomu, že v té době bylo na dovozové gramodesky uvaleno vysoké clo, lisovaly se desky Dixi v anglické továrně na gramodesky The Gramophone Company Limited v Ústí nad Labem.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Krátký život etikety Dixi s českým repertoárem ukončilo druhé, ještě výraznější zvýšení dovozních cel z poloviny roku 1933, jehož důsledkem bylo obecné zvýšení konkurenčního boje mezi zahraničními i domácími firmami. Domácí firmy navíc přistoupily ke snižování cen svých gramodesek na 15Kč (Ultraphon), a 12Kč (Esta). V roce 1934 se pak ze stejného důvodu stáhla z československého trhu i další značka Lindströmova koncernu Homocord a v roce 1936 ji následovaly i Parlophon a Odeon.[/FONT]
Pračky gramofonových desek
Hifisti vědí, ostatní se asi náramně podivují. Jenomže, když už jsme si pořídili špičkový gramofon a příslušnou aparaturu, tak jsme tak učinili z důvodu kvalitního poslechu hudby či slova z gramofonové desky. A pokud není gramofonová deska naprosto čistá, a ona není - tomu věřte, tak jste za kompletní aparaturu s Hi-Fi gramofonem vyhodili zbytečně majlant jen tak z kratochvíle (milionáři jistě prominou).
A proto se vyrábí "pračka gramofonových desek", které se běžně říká pračka LP.
Takže, proč je pračka LP důležitá? Drážky gramodesky jsou různě hluboké, mají nepravidelný tvar a jsou většinou nerovné. Není žádná šance, že by ruční kartáček, byť mokrý, mohl odstranit všechen prach. A prach je z pohledu přenosky brán jako signál. Pračka LP má tu výhodu, že pronikne do všech nerovností gramodesky, ale hlavní podstatou takové pračky je to, že na umyté desce se zlepší tzv. černá barva, z které vystupuje hudba či slovo, a šum ustupuje natolik, že se objeví značně více informací, které jsou součástí originálu.
Výrobcem velmi účinných praček gramodesek je firma Hannl. Zhruba za 40 000 Kč lze pořídit model Hannl Micro EL (příloha č. 1), který mimo jiné umí elektronicky řídit sílu odsávání., a nebo lze za zhruba 80 000 Kč pořídit model Hannl Aragon ELB (příloha č. 2), který je plně automatický, má rotující čistící kartáče a vnitřní prostor je chlazen.
Existují i mnohem levnější pračky LP, ovšem ty jsou ruční, a to "doslova". Takovou ruční pračku gramodesek za zhruba 3 000 Kč vyrábí firma Pro-Ject (prodává i gramofony z Litovle). Jedná se o model ProJect Spin Clean MKII (příloha č. 3), kde je v balení čistící tekutina, 2 semišové kartáčky a hadřík na osušení desek.
..... a tak od této chvíle se slovnímu spojení "pračka gramofonových desk" už nebudou divit ani "nehifisté".
Hifisti vědí, ostatní se asi náramně podivují. Jenomže, když už jsme si pořídili špičkový gramofon a příslušnou aparaturu, tak jsme tak učinili z důvodu kvalitního poslechu hudby či slova z gramofonové desky. A pokud není gramofonová deska naprosto čistá, a ona není - tomu věřte, tak jste za kompletní aparaturu s Hi-Fi gramofonem vyhodili zbytečně majlant jen tak z kratochvíle (milionáři jistě prominou).
A proto se vyrábí "pračka gramofonových desek", které se běžně říká pračka LP.
Takže, proč je pračka LP důležitá? Drážky gramodesky jsou různě hluboké, mají nepravidelný tvar a jsou většinou nerovné. Není žádná šance, že by ruční kartáček, byť mokrý, mohl odstranit všechen prach. A prach je z pohledu přenosky brán jako signál. Pračka LP má tu výhodu, že pronikne do všech nerovností gramodesky, ale hlavní podstatou takové pračky je to, že na umyté desce se zlepší tzv. černá barva, z které vystupuje hudba či slovo, a šum ustupuje natolik, že se objeví značně více informací, které jsou součástí originálu.
Výrobcem velmi účinných praček gramodesek je firma Hannl. Zhruba za 40 000 Kč lze pořídit model Hannl Micro EL (příloha č. 1), který mimo jiné umí elektronicky řídit sílu odsávání., a nebo lze za zhruba 80 000 Kč pořídit model Hannl Aragon ELB (příloha č. 2), který je plně automatický, má rotující čistící kartáče a vnitřní prostor je chlazen.
Existují i mnohem levnější pračky LP, ovšem ty jsou ruční, a to "doslova". Takovou ruční pračku gramodesek za zhruba 3 000 Kč vyrábí firma Pro-Ject (prodává i gramofony z Litovle). Jedná se o model ProJect Spin Clean MKII (příloha č. 3), kde je v balení čistící tekutina, 2 semišové kartáčky a hadřík na osušení desek.
..... a tak od této chvíle se slovnímu spojení "pračka gramofonových desk" už nebudou divit ani "nehifisté".
Serial o gramofonech ukončíme něčím neotřelým, luxusním, .... prostě tím nejlepším, co gramofonový průmysl dnes vyrábí. A proto nesmí chybět značka Clearaudio.
.... a za pár měsíců si povíme něco málo o kotoučových magnetofonech
.... a za pár měsíců si povíme něco málo o kotoučových magnetofonech
BRAUN (Německo)
Gramofon SK61-S vyráběný v letech 1961 - 1962
Design z dílny Hans Gugelot & Dieter Rams v roce 1956
Gramofon SK61-S vyráběný v letech 1961 - 1962
Design z dílny Hans Gugelot & Dieter Rams v roce 1956
V roce 1961 vyráběla firma METZ (ano, ta firma, která dnes vyrábí luxusní televizory) mini gramoradio Metz Babyphone 202
V Loděnicích lisovali novou českou vinylovou desku
Poslední srpnový pátek v deset hodin dopoledne se ve společnosti GZ Digital Media v Loděnicích začala měnit žlutě obarvená vinylová hmota do podoby LP desek se sedmnácti skladbami z pera hudebníka Jana Lstibůrka a textaře Robina Krále.
Sáhnou po ní především fajnšmekři. "Pro vinylovou desku jsme vytvořili speciální master s vyšší dynamikou," prozradil mistr zvuku Marek Štifter.
Jak se vinylová žlutá LP deska vyráběla, si můžete přečíst zde, a to i s bohatou obrázkovou galerií
http://technet.idnes.cz/lisovani-desky-blazinec-0wz-/tec_audio.aspx?c=A120830_171953_tec_audio_nyv
Poslední srpnový pátek v deset hodin dopoledne se ve společnosti GZ Digital Media v Loděnicích začala měnit žlutě obarvená vinylová hmota do podoby LP desek se sedmnácti skladbami z pera hudebníka Jana Lstibůrka a textaře Robina Krále.
Sáhnou po ní především fajnšmekři. "Pro vinylovou desku jsme vytvořili speciální master s vyšší dynamikou," prozradil mistr zvuku Marek Štifter.
Jak se vinylová žlutá LP deska vyráběla, si můžete přečíst zde, a to i s bohatou obrázkovou galerií
http://technet.idnes.cz/lisovani-desky-blazinec-0wz-/tec_audio.aspx?c=A120830_171953_tec_audio_nyv
Pár fotografií pro fajnšmekry z německého Stereo magazínu
[ATTACH=CONFIG]22686[/ATTACH]
[ATTACH=CONFIG]22687[/ATTACH][ATTACH=CONFIG]22688[/ATTACH]
[ATTACH=CONFIG]22689[/ATTACH][ATTACH=CONFIG]22690[/ATTACH]
[ATTACH=CONFIG]22686[/ATTACH]
[ATTACH=CONFIG]22687[/ATTACH][ATTACH=CONFIG]22688[/ATTACH]
[ATTACH=CONFIG]22689[/ATTACH][ATTACH=CONFIG]22690[/ATTACH]
[ATTACH=CONFIG]23989[/ATTACH]
Výroba gramofonových desek z roku 1942. Od pořízení nahrávky ve studiu až po poslech desky doma
Výroba gramofonových desek z roku 1942. Od pořízení nahrávky ve studiu až po poslech desky doma
[ATTACH=CONFIG]26740[/ATTACH]
Hudební skříň s gramofonem Motorola stereo HiFi z roku 1962
Hudební skříň s gramofonem Motorola stereo HiFi z roku 1962
Vážení, toto je skutečné nefalšované HiFi z roku 1962 !! U nás v Evropě jsme jenom mohli o nějakém HiFi snít. Neskutečné, co v té době firma Motorola dokázala, a to i v oblasti televizorů.
Obliba desek? Touha mít něco výjimečného, říká šéf prodeje
http://video.aktualne.cz/dvtv/obliba-desek-touha-mit-neco-vyjimecneho-rika-sef-prodeje/r~3d683460bdc211e4a7d8002590604f2e/
Velmi zajímavé video, jsou tam i docela technické věci. Příjemné je, že to nejsou žádní odpůrci CD, ale jsou tam hezké argumenty na obě strany.
http://video.aktualne.cz/dvtv/obliba-desek-touha-mit-neco-vyjimecneho-rika-sef-prodeje/r~3d683460bdc211e4a7d8002590604f2e/
Velmi zajímavé video, jsou tam i docela technické věci. Příjemné je, že to nejsou žádní odpůrci CD, ale jsou tam hezké argumenty na obě strany.
Vršovická Tesla byla odsouzena k zániku. Elektronky už nikdo nechtěl. Jejich místo zaujaly tranzistory. Jozefína Lichtenegger se však rozhodla ji zachránit. Dnes její firma EAT vyváží elektronky a gramofony do celého světa. Na veletrhu CES vystavuje mezi těmi nejlepšími high-endovými značkami.
Od roku 1918 se v pražských Vršovicích vyráběly elektronky. Počátkem 21. století však začalo vážně hrozit, že výroba pro nezájem trhu zanikne. Tehdy současný boom návratu k analogovým audio přístrojům ještě neexistoval. I špičkové gramofony často končily v popelnici. Končila jejich výroba, zbavovali se jich i uživatelé.
Tehdy se Jozefína Lichtenegger rozhodla výrobu v Tesle zachránit. O tom, co ji k tomu přimělo, i třeba o tom, jak spolu s manželem (je ředitelem proslulé značky Pro-Ject z Litovle) navrhuje gramofony EAT (European Audio Team), které kupují nejen audiofilové po celém světě, jsme si povídali ve třicátém patře hotelu Venetian v Las Vegas v rámci veletrhu CES.
Společnost EAT je jedinou českou firmou, která na veletrhu vystavuje v rámci hlavního veletržního programu.
http://technet.idnes.cz/ces-2016-eat-european-audio-team-jozefina-lichtenegger-fym-/tec_audio.aspx?c=A160109_031039_tec_audio_kuz
Od roku 1918 se v pražských Vršovicích vyráběly elektronky. Počátkem 21. století však začalo vážně hrozit, že výroba pro nezájem trhu zanikne. Tehdy současný boom návratu k analogovým audio přístrojům ještě neexistoval. I špičkové gramofony často končily v popelnici. Končila jejich výroba, zbavovali se jich i uživatelé.
Tehdy se Jozefína Lichtenegger rozhodla výrobu v Tesle zachránit. O tom, co ji k tomu přimělo, i třeba o tom, jak spolu s manželem (je ředitelem proslulé značky Pro-Ject z Litovle) navrhuje gramofony EAT (European Audio Team), které kupují nejen audiofilové po celém světě, jsme si povídali ve třicátém patře hotelu Venetian v Las Vegas v rámci veletrhu CES.
Společnost EAT je jedinou českou firmou, která na veletrhu vystavuje v rámci hlavního veletržního programu.
http://technet.idnes.cz/ces-2016-eat-european-audio-team-jozefina-lichtenegger-fym-/tec_audio.aspx?c=A160109_031039_tec_audio_kuz
Sony Music obnoví výrobu vinylových desek.
Obliba gramofonových desek roste natolik, že se společnost Sony Music rozhodla jejich výrobu po třiceti letech obnovit. V tuto chvíli montuje potřebné vybavení a najímá staré odborníky, kteří ještě mají s výrobou masterů a lisováním desek zkušenosti. Výroba začne příští rok.
http://technet.idnes.cz/sony-music-vinyl-desky-07l-/tec_audio.aspx?c=A170630_093821_tec_audio_nyv
Většina výrobců desek skončila a zůstalo jen několik specializovaných firem. Největší z nich je česká GZ Media se sídlem a továrnou v Loděnicích na Berounsku. K výrobě používají i zachráněné historické stroje, které unikly sešrotování.
[INDENT]
[/INDENT][INDENT]
[/INDENT]
Obliba gramofonových desek roste natolik, že se společnost Sony Music rozhodla jejich výrobu po třiceti letech obnovit. V tuto chvíli montuje potřebné vybavení a najímá staré odborníky, kteří ještě mají s výrobou masterů a lisováním desek zkušenosti. Výroba začne příští rok.
http://technet.idnes.cz/sony-music-vinyl-desky-07l-/tec_audio.aspx?c=A170630_093821_tec_audio_nyv
Většina výrobců desek skončila a zůstalo jen několik specializovaných firem. Největší z nich je česká GZ Media se sídlem a továrnou v Loděnicích na Berounsku. K výrobě používají i zachráněné historické stroje, které unikly sešrotování.
[INDENT]
[/INDENT][INDENT]
[/INDENT]
