Téma: Gramofony
Ivo MašekV mnoha domácnostech nebyly jen rozhlasové přijímače a později i televizory, ale také gramofony a gramorádia. Pojďme si o těchto přístrojích něco málo povědět.
Před rokem 1945 se v ČSR prodávaly gramofony různých firem. Většinou šlo o kopie výrobků švýcarské firmy
Paillard
nebo anglické firmy
His Master´s Voice
, které měly v Evropě v tomto oboru vedoucí postavení. V té době šlo výhradně o gramofony pro standardní desky 78 otáček a snímací vložky s výměnnými ocelovými jehlami. Konstrukce gramofonů byla až na výjimky jednotná, dřevěná deska, v ní motor se šnekovým převodem a odstředivým regulátorem otáček s možností jemné úpravy rychlosti desky, přenoska s elektromagnetickou nebo krystalovou vložkou a regulátorem hlasitosti. Doplňkem bývalo koncové vypínání motoru po dohrátí desky.
V roce 1946 byl gramofonový průmysl znárodněn a vznikl
národní podnik Gramofonové závody
. Postupně převzal jednotlivé firmy zestátněné podle Benešových dekretů, a nebo znárodněné po Únoru 1948. Jednalo se o tyto firmy:
- Baklax, akc. spol., továrna na umělé hmoty v Praze
- Esta, spol. s r. o., Praha
- Telefunken für drahtlose Telegraphie, Berlin
- The Gramophone Company, Ltd, spol. s r. o., Ústí nad Labem-Střekov
- Ultraphon, akc. spol. pro gramofonový průmysl a obchod, Praha
- Elektrola, G. m. b. H., Berlin (majetek na území ČSR)
- Carl Lindström A. G., Berlin (majetek na území ČSR)
- Telefona (Kučera a Hřebík), továrna kovového zboží, Praha
- Josef Mleziva, automatické zpracování kovů a umělého rohu, Praha
Teď předběhnem dobu, a podíváme se do Litovle, kde se gramofony vyrábí dodnes a vyváží se asi do 50 zemí světa:
Ivo MašekGramofon
PAILLARD
z 30-tých let
Ivo MašekGramofon vynalezl američan německého původu
Emile Berliner
(1851 - 1929). Ten založil firmy Deutsche Grammophon a Gramophone Company. Používanou ochrannou známkou byl obrázek psa Nippera, který poslouchá "hlas svého pána" (
příloha č.1
). Papírové nálepky na deskách s touto značkou se objevily v roce 1900 a obrázek psíka s gramofonem patřil tradičně ke starým gramodeskám.
Nipper byl anglický pes, který skutečně žil, a jehož druhým majitelem byl malíř Francis Barraud (
příloha č.2
), který jej později namaloval před troubou fonografu a olejomalbu nazval "Pes sledující a poslouchající fonograf". Na základě tohoto obrazu později navrhl světoznámé logo. Pes však poslouchal fonograf a firma The Gramphone Company přijala návrh pod podmínkou, že místo fonografu bude zobrazen gramofon. Od roku 1910 se obrázek Nippera používal na všech výrobcích firmy se sloganem His Master´s Voice.
V roce 1909 Berlinerův bratr Joseph postavil lisovnu gramofonových desek v Ústí nad Labem pod názvem Rakouská gramofonová společnost a desky nesly logo se psem naslouchajícího hlasu svého pána z gramofonu.
Továrna na gramodesky v Ústí nad Labem fungovala až do roku 1938, kdy byla výroba přemístěna do Prahy a v původní továrně firma Siemens-Halske zahájila válečnou výrobu. Po válce se do ústeckého areálu nastěhovala Tesla a v 50-tých letech se tu vyráběly československé magnetofony Metra. V Praze se desky vyráběly do roku 1942. Gramofonové desky ovšem nesly označení v českém jazyce, tedy "Hlas jeho pána" (
příloha č.3
).
Ivo MašekV minulém díle jsme si něco málo pověděli o výrobě gramofonových desek v Ústí nad Labem. Pojďme se na historii této továrny blíže podívat.
Pobočka firmy Deutsche Grammophon nesla název Rakouská gramofonová společnost, s. r. o., Ústí nad Labem. Joseph Berliner získal výhodnou koupí pozemky na Střekově. Stavba továrny byla dokončena roku 1910 a téhož roku byl zahájen i provoz. Nově založená firma produkovala gramofonové desky značky Gramophon Concert Record a Gramophon Monarch Record.
Roku 1911 zavedla ústecká filiálka i výrobu „lidových“ gramodesek Zonophone Record. Posledně jmenované gramodesky se ale v samotném Ústí nad Labem nenahrávaly, pouze lisovaly z dovezených matric nebo vosků.
Roku 1914 ještě firma začala s výrobou nové značky desek, Schallplatte Grammophone. Avšak už v následujícím roce musela Rakouská gramofonová společnost, s. r. o., produkci kompletně zastavit, neboť díky válce postrádala dostatek surovin. Chyběla jí totiž hlavní výrobní komponenta, indická živočišná pryskyřice šelak, jež pro Rakousko-Uhersko podléhala embargu britské vlády.
Roku 1919 ústecký gramofonový závod svou produkci obnovil. Gramofonové desky ale používaly označení Gramophon Concert Rekord namísto předválečného Gramophon Monarch Record. Nastaly i další změny. Samotná Rakouská gramofonová společnost, s. r. o., Ústí nad Labem zanikla. Itinerář převzala britská The Gramophone Company, sídlící v Hayesu. Její vedení roku 1924 navíc změnilo ochrannou známku desek na dodnes světově proslulou HIS MASTER’S VOICE. Logo se psem u gramofonu přirozeně zůstalo zachováno. Během let 1926 až 1929 ústecké gramofonové závody rovněž produkovaly desky se značkou Gramola Record. Když v časech hospodářské krize v USA zkrachovala firma Columbia, její značku pro Evropu převzala britská The Gramophone Company. A tak se v Ústí nad Labem od roku 1930 až do roku 1938 lisovaly rovněž desky Columbia. V září 1938 převedlo britské vedení firmy gramofonovou výrobu do Prahy. Tovární objekt nakonec během války využívala německá firma Siemens-Halske.
Když nastal konec druhé světové války, zvažovala v létě roku 1945 The Gramophone Company, že by výrobu v ústeckém závodě obnovila. Nestalo se tak. V podnikovém archivu nástupnické EMI v Hayesu je dodnes uložena analýza budoucího politického vývoje v Československé republice. V ní si můžeme přečíst rezolutní doporučení zpracovatelů, aby společnost v naší vlasti výrobu neobnovovala, neboť dle jejich předpokladů zde za několik let dojde ke komunistickému převratu. Nakonec v objektu bývalé střekovské gramofonky od roku 1946 podnikala firma Edmund Zierold – měřicí přístroje. Několik let po očekávaném komunistickém převratu, od roku 1950, provoz získala Metra, n. p., jež se nakonec přetransformovala roku 1965 na Závody průmyslové automatizace. Ale gramofonovému průmyslu v Ústí nad Labem neodzvonilo zcela, neboť zde sídlilo studio Supraphonu. V něm nahrávali své skladby známí umělci, leckdy i ti, kteří jinde, kupříkladu v Praze, nahrávat nemohli.
Ivo Mašek
Rarita. Nejdražší gramofon na této planetě
Gramofon
Clearaudio Statement
Gramofon Statement od firmy Clearaudio s integrovaným stojanem je představitelem vrcholového umění. Nový gramofon Statement, který je výsledkem více než 28-letého výzkumu a vývoje, se vyznačuje následujícími vlastnostmi:
- Patentovaný, magneticky poháněný spodní talíř bez jakéhokoli kontaktu s hlavním talířem
- Přídavné magnetické vertikální ložisko talíře
- Všechny talíře jsou dynamicky vyváženy
- Kardanový závěs šasi
- Automatické horizontální vyrovnávací zařízení (vodováha) včetně desek s raménkem (bez vývěvy nebo kompresoru)
- 80 kg kyvadlové závaží zajišťující automatické vyrovnávání horní desky
- Motorová jednotka řízená vysokorychlostním mikroprocesorem, která se používá u vozítek vysílaných na Mars
- Olejové tlumiče hlavního šasi gramofonu
- Řízení rychlosti v reálném čase, aktivní modrý LCD displej
- Ergonomické jemné vyladění rychlosti (33 1/3, 45, 78 ot/min)
- Gramofon Statement se přizpůsobí až čtyřem různým raménkům
- Úplné potlačení rezonancí pomocí pevné zatlumené dřevěné desky v sendvičovém provedení (Panzer Holz) a konstrukce z nerezové oceli / akrylu
- Celková hmotnost: cca 350kg
- Rozměry (V x Š x H): 1250 x 690 x 570mm
Cena gramofonu
Clearaudio Statement
se pohybuje nad 2 000 000 Kč (slovy: dva miliony korun českých a pár drobných)
Ivo MašekGramofon
Elitophone
, Německo 1924 (
příloha č. 1, 2, 3 a 4
)
Gramofon
Paillard
, Švýcarsko 1934 (
příloha č. 5, 6, 7 a 8
)
Ivo MašekKrátký film o výrobě československých gramofonových desek z roku 1939
Ivo MašekGramozávody Litovel vyráběly první gramofonové chassi
Supraphon H13
(
příloha č. 1 a 2
) v letech 1952 až 1954. Přístroj byl konstrukčně připraven v Praze a jednalo se o zcela nový progresivní třírychlostní gramofon. Gramofonové třírychlostní chassi bylo osazeno motorkem MT5 a přenoskou PS16. Přenoska byla magnetická s převodovým transformátorem, trubkovým raménkem a dvěma výměnnými hlavičkami se safírovými hroty. Gramofon umožňoval volbu otáček 33 1/3, 45, 78. Napětí bylo120V a 220V. Prototyp neměl koncové vypínání a vypínal se páčkovým vypínačem na panelu. Sériové provedení, označené jako
Supraphon H13-50
(
příloha č. 3
), mělo mžikový vypínač, který byl ovládaný přímo tlakem přenosky ve výběhové drážce.
Těchto gramofonů bylo vyrobeno 68000 kusů a zhruba 17000 kusů bylo vyvezeno do Finska.
V letech 1954 až 1955 se v Litovli vyrábělo gramofonové chassi
Supraphon H12
(
příloha č. 4 a 5
). Oproti typu H13 měl gramofon nově upravené řazení otáček s kulisou z lisovaného plechu, a přepínání hrotů pro standardní a dlouhohrajicí desky se provádělo překlopením páčky na hlavici přenosky. Koncové vypínání mělo posilovač, poháněný talířem, kdy přenoska pouze vykývla lehkou páku, která teprvé přes západku talíře vypnula koncový vypínač.
Ivo MašekRoku 1955 Gramofonové závody n.p. v Litovli zavedly do výroby chassi
Supraphon H17
(
příloha č. 1 a 2
). Přístroj byl opět třírychlostní a převod pomocí stupňové kladky a třecího mezikola zůstal zachován. Talíře se již nepokrývaly semišem, ale deska byla podložena gumovým kotoučem. Novinkou bylo zařízení pro samočinné vypnutí gramofonu, když přenoska dosáhla výběhové drážky na desce. Nová bakelitová přenoska měla magnetickou vložku se dvěma hroty, jejichž překlápěním byla nahrazena dřívější výměna hlaviček.
Z typu H17 bylo odvozeno několi variant, z nich nejzajímavější je provedení
Supraphon H17/TJ
(
příloha č. 3 a 4
) pro hudební skříně
Tesla 1101A Jubilant
(
příloha č. 5
). Zde bylo použito odpruženého subšasi, kde byla hřídel talíře spojena samostatným šasi s raménkem přenosky a celý systém byl pružně upevněn na gumě. Byla také použita odlišná přenoska s lepšími parametry.
V roce 1956 se rozšiřoval pouze sortiment skříní o další varianty základního typu H17. Nejvybavenější byly hudební skříně
Supraphon LE57
(
příloha č. 6
), které se též vyráběly v Gramofonových závodech n.p. Litovel.
Ivo MašekGramofon
RCA Victor
, USA 1957
Ivo MašekGramofonové závody n.p. Litovel zahájily roku 1957 výrobu nových chassi
Supraphon H21
(
příloha č. 1 a 2
). Jednalo se o čtyřrychlostní gramofon (přibyla rychlost 16 ot./min.), který měl zcela novou polystyrenovou přenosku s krystalovou vložkou, upravené řazení a motorek MT6/III. Vložky se vyráběly v žižkovských gramofonových závodech. Měly opět dva hroty, jejichž volba se prováděla natáčením kolem osy. Zmenšenou variantou byl typ
Supraphon H20
(
příloha č. 3
), který byl určen především pro montáž do kufříků.
Spolu s gramofonem se vyvíjel i měnič pod názvem
Supraphon MD1
(
příloha č. 4 a 5
) na 10 desek se středovým ovládáním výměny. Zařízení stojánku přenosky "ohmatalo" velikost použité desky, aby přenoska určila její začátek a na ten pak automaticky dosedla. Ovládacím knoflíkem bylo možno volit různé funkce, jako opakování hrané desky nebo přerušení přehrávky.
V roce 1959 byl měnič MD1 nahrazen novým modelem
Supraphon MD020
(
příloha č. 6
). V příslušenství byl středový trn pro jednotlivé desky, měnicí tyčka pro desky s normálním středovým otvorem a měnicí válec pro singly 45 ot. s velkým středovým otvorem.
Ivo MašekV minulém díle jsme si v krátkosti pověděli o tzv. měniči gramofonových desek, modelu Supraphon MD1. Krátký filmek nám názorně přibližuje jeho funkci.
Ivo MašekV roce 1960 došlo k reorganizaci podniku v Litovli. Gramofonové závody n.p. Litovel byly začleněny do závodu Valašské Meziříčí, a aby to nebylo tak jednoduché, tak ješte to vše bylo začleněno pod výrobně hospodářskou jednotkou Bratislava. My zde ale budeme nadále uvádět název Gramofonové závody n.p. Litovel. Jednak proto, aby jsme tu v tom neměli zmatek a druhak proto, že to nejpodstatnější, tedy gramofonové chassis, se vždy vyrábělo (a dodnes vyrábí) právě v Litovli.
Hlavní praktickou změnou ve výrobní náplni litovelského závodu byl postupný převod montáže skříní do Tesly Vráble a rozšíření montáže kufříkových gramofonů. Velkého vzestupu doznala výroba kufříků v provedení bez zesilovače, a to model
Supraphon GK020
(
příloha č. 1, 2 a 3
) a novinka
Supraphon GE080
(
příloha č. 4 a 5
).
Kufříkový elektrický gramofon Supraphon GK020, který se vyráběl v letech 1959 až 1966, umožňoval reprodukci gramofonových desek všech běžných druhů, tedy standardních i dlouhohrajících. Vlastní gramofonové gramošasi se skládalo ze silného ocelového smaltovaného panelu, na němž byl pružně zavěšen jednofázový asynchronní motorek. Motorek poháněl třecím převodem, který byl měnitelných ve čtyřech stupních, ocelový talíř, uložený v samostatném ložisku. Otáčky talíře byly nastaveny již při výrobě. Otáčky se řadily knoflíkem v levém horním rohu panelu a byly vyznačeny na masce pod knoflíkem. Pro přehrávání 45 - otáčkových (s velkým otvorem), byl přiložen středící kroužek.
Novinkou, která se v Litovli vyráběla, byl kufříkový gramofon pod modelovým označením Supraphon GE080. Model se vyráběl v letech 1960 až 1970.
Ivo MašekGramofon Supraphon GE080 v akci:
Ivo MašekV roce 1961 zahájily Gramofonové závody n.p. Litovel vývoj gramofonu pro stereofonní poslech. Ale až roku 1962 byl v podniku vyroben
první československý stereofonní gramofon
Supraphon HC302
(
příloha č. 1 a 2
). Přenoska gramofonu měla stereofonní vložku se dvěma safírovými hroty a tedy s možností přehrávat i monofonní desky se standardním záznamem. Vložku vyvinuli v Litovli a tam se také vyráběla.
Gramofonové chassis HC302 bylo montováno do skříní
Tesla 1112A Stereo
(
příloha č. 3
). Gramofon se vyráběl v letech 1962 až 1963. Ke gramorádiu se dodávala deska Supraphon ST17015 o 45 otáčkách s názvem "Úvodní deska ke stereofonnímu poslechu". Na zadní straně obalu gramofonové desky se nacházelo "
Seznámení se se stereofonií
" (
příloha č. 4
).
Ivo Mašek
Jak to bylo s produkcí gramofonových desek v Československu po roce 1945
V letech 1945 až 1946 se znárodnění na objemu výroby gramodesek ještě nijak neprojevilo. Firma Ultraphon vydávala starší snímky na etiketě šedomodré barvy, pro export i domácí trh byly některé snímky lisovány na etiketě Supraphon U. Několik málo vybraných starších snímků taneční hudby bylo lisováno na exportní etiketu Praga s údaji o nahrávce v ruštině a nově natáčené snímky pak také na etiketu Mercury s údaji v angličtině. Také firma Esta natáčela nové snímky a opět lisovala ze starších matric kromě vlastních snímků i gramodesky značky Brunswick s fialovou etiketou.
Dne 1. ledna 1946 byl ministerstvem průmyslu založen národní podnik Gramofonové závody s adresou Praha II., Klimentská 36., kde bylo, již bývalé, sídlo hudebního vydavatelství R. A. Dvorský. Podnik měl zastřešit veškerou výrobu gramodesek v ČSR.
Dne 1. března 1946 byly do nového národního podniku začleněny majetkové podstaty firem Esta a Ultraphon. Součástí n. p. Gramofonové závody se výměrem ministerstva vnitřního obchodu z 25. března roku 1949 stal nově založený závod tuzemské distribuce Ultraphon. Jeho zřízení bylo zdůvodněno nutností oddělit distribuci od výroby, aby tak bylo možné "správnou a cílevědomou distribucí umístit hodnotné gramofonové desky mezi široké vrstvy pracujícího lidu" (inu, bylo již po velkém Únoru). Následným výměrem ministerstva vnitřního obchodu vznikl 1. dubna roku 1949 jako součást n. p. Gramofonové závody pro účely exportní distribuce závod Supraphon, pro který byly lisovány gramodesky se stejnojmennou obchodní známkou doplněnou o obrazový symbol „lev s lyrou“. Pejsek Nipper byl shledán imperialistickým a tak holt musel z lidovědemokratických gramofonových desek pryč, do zapomění.
Poslední katalog gramodesek značky Esta vyšel v roce 1946. Firma Ultraphon vydala svůj poslední katalog v roce 1947. První souhrnný (a značně revidovaný - čti zcenzurovaný) katalog gramodesek značek Esta, Ultraphon a Supraphon vydal n. p. Gramofonové závody v dubnu roku 1948. V jeho úvodu je deklarováno, že "gramofonová deska chce sloužit oddaně potřebám kulturního života našeho lidu a současně cestami exportními informovati světovou hudební veřejnost o tradiční naší hudebnosti v duchu odkazu Bedřicha Smetany". Já bych řekl, že to bylo v duchu úplně jiném, ovšem soudruzi ještě v té ranné době neměli odvahu to říci naplno.
Na exportní etiketu Esta byly dokonce ještě v roce 1950 lisovány z vůbec prvních matric této firmy nahrávky maďarských cikánských kapel pořízené již v roce 1931.
Národní podnik Ultraphon existoval jako distribuční závod až do roku 1953, z etiket gramodesek ovšem začala tato značka mizet již koncem čtyřicátých let.
Poslední nově natáčené snímky byly lisované na šelakové gramodesky s rychlostí otáčení 78 ot./min. ještě začátkem roku 1963. Po tomto datu se lisovaly již jen na vinylové gramodesky. Vůbec poslední hudební snímky byly v Československu lisované do šelaku ještě v roce 1964.
Zkráceno a upraveno z knihy Fonogram, vydavatelství Radioservis
V přílohách:
Ultraphon
(
příloha č. 1 a 2
)
Esta
(
příloha č. 3 a 4
)
Supraphon U
(
příloha č. 5
)
Supraphon
(
příloha č. 6 a 7
)
Ivo MašekV jednom z minulých dílů tohoto serialu jsme si pověděli o výrobě gramochassis Supraphon H17. Toto základní chassis se používalo v letech 1955 až 1957 v gramofonovém kufříku
Supraphon GE5
(
příloha č. 1, 2 a 3
). Byl to vůbec první kufříkový gramofon z produkce Gramofonové závody n.p. Litovel a přezdívalo se mu "Spartakiádní gramofon", a to z důvodu, že byl uveden na trh pro nácvik spartakiády v roce 1955.
Ivo MašekV druhé polovině šedesátých let byl v Československu stále markantněji pociťován nedostatek přístrojů pro kvalitní domácí poslech reprodukované hudby. V zahraničí renomovaní výrobci spotřební elektroniky začali rychle nabízet první Hi-Fi zařízení, čehož centrálně řízený n.p. Tesla prakticky nebyl schopen. Přesto se v Gramofonových závodech Litovel našla skupina nadšenců, která dokázala vyvinout gramofon s vysokými parametry třídy Hi-Fi. Svými parametry vysoce převyšoval do té doby vyráběné přístroje. Gramofon
Supraphon HC410
[COLOR=red]*[/COLOR] (
příloha č. 1 a 2
) byl také oceněn na veletrhu v Brně roku 1966. K pohonu se používal osvědčený motorek
Supraphon MT6
(
příloha č. 3
).
Typ HC410 byl montován v dílně malosériové výroby zvlášť vybranými špičkovými dělníky a techniky. Jeho výroba a montáž byly mimořádně technologicky náročné. Například výroba horního průhledného krytu při zahájení výroby byla realizována pouze ohnutím do tvaru „U“ z obyčejného plexiskla bez zakrytí pravého a levého boku. O něco později byly doplněny dřevěné bočnice, které byly k plexisklovému krytu upevněny prostřednictvím tenkých hřebíčků. Konstrukční řešení celého gramofonu bylo asi tak na hranici tehdejších technologických možností. Většinu konstrukčních principů u následujících typů gramofonů již nenalezneme. Je to například regulace otáček motorku magnetickou brzdou, nebo regulace přítlaku přenosky posuvným závažím na raménku.
Chassis HC410 bylo v letech 1967 až 1970 dodáváno také jako stereofonní stavebnice s reproduktorovými skříněmi RK60 a Hi-Fi zesilovačem ZC20, postaveným na bázi
Supraphon GZC 110
(
příloha č. 4, 5 a 6
) s výstupem 2x8W.
V roce 1968 byla navázána spolupráce s německou (tehdy západoněmeckou) firmou Perpetuum Ebner. Ve vývoji byl také v Litovli hliníkový gramofonový kufřík
Supraphon NZC100
[COLOR=red]**[/COLOR] (
příloha č. 7
), který se vyráběl v letech 1969 až 1971.
* - Gramofon se prodával pod názvem Tesla NC410
** - Gramofon se prodával pod názvem Tesla NZC100
Ivo MašekDnem 1. ledna 1969 byl "zrušen" podnik Gramofonové závody n.p. Litovel, a v ten samý čas vznikl "nový" podnik Tesla n.p. Litovel. Jako předmět činnosti bylo pro něj stanoveno: "Výroba spotřební elektroniky, zařízení pro elektroakustiku a elektrozařízení s malými pohonnými jednotkami a nízkofrekvenčními obvody".
V minulém díle jsme si řekli, že roku 1968 byla navázána spolupráce s německou (tehdy západoněmeckou) společností Perpetuum Ebner. V roce 1970 bylo dohodnuto, že v Litovli budou vyrábět gramofonové chassis pro Německo pod názvem PE38 a pro náš trh pod názvem HC08. Jednotné panely měly být zajišťovány z Německa (tehdy NSR) kompenzací za výrobky dodávané firmě Perpetuum Ebner. Na chassis HC08 (PE38) měla být řada materiálů kupována z devizového konta (československá koruna v té době nebyla konvertibilní) za dodávky od firmy Perpetuum Ebner. Kooperace s kapitalistickými firmami byla však vládou zakázána a tím padla i výroba tohoto modelu. Totiž i pro přístroje PE38 žádala banka, aby nákup zahraničních materiálů prováděla firma PE (!!), ta však tyto činnosti odmítala vykonávat zdarma. Což bylo logické, ale pro soudruhy asi nepochopitelné.
Až roku 1972 se rozběhla výroba gramofonového chassis
Supraphon HC08
(
příloha č. 1 a 2
) z tuzemské formy, ale v této době už neznamenala pro podnik přínos a po zhotovení 13000 kusů byla v roce 1973 výroba ukončena. Jednalo se o třírychlostní gramofon (otáčky 33, 45, 78) s motorkem M101, a s automatickým vypínáním.
V roce 1972, díky velkému zájmu o Hi-Fi gramofony, vedl k vývoji přístrojů, které bylo možno vyrábět sériově, ale zároveň se svými parametry budou blížit kategorii Hi-Fi. Tyto požadavky splňovaly nové gramofonové chassis
Supraphon HC14
(
příloha č. 3 a 4
). Plechový smaltovaný panel, těžký talíř s velkou setrvačností a tedy malým kolísáním, motorek M101, přenoska s trubkovým raménkem v hrotovém uložení a s magnetodynamickou vložkou. Tedy gramofon pro náročné zákazníky a zároveň s přijatelnou cenou. Gramofon Supraphon HC14 se vyráběl v letech 1972 až 1975. Pro provedení v soklu, pod názvem
Tesla NZC140
(
příloha č. 5 a 6
) a
Tesla NZC142
(
příloha č. 7
) byl vyvinut nový kvalitní zesilovač s výstupním výkonem 2x7W.
V roce 1975 byla ukončena výroba chassis HC14, dále pokračovala až do roku 1980 výroba modelu
Supraphon HC14.20
(
příloha č. 8
).
Ivo MašekV roce 1973 se v maloseriové dílně v Gramofonových závodech n.p. Litovel zaváděl do výroby další gramofon třídy Hi-Fi. Jednalo se o model
Supraphon HC44
(
příloha č. 1 a 2
). Bylo to dvourychlostní (33 a 45 ot.) chassis nové koncepce, kde byl použit řemínkový převod z originálního bezkolektorového motorku M302 s elektronickým řízením otáček. Bezkontaktní princip komutace je československým patentem. Těžký talíř ze zinkové slitiny zaručoval minimální kolísání, volba otáček se prováděla elektronicky bez mechanických převodů. Přístroj byl vybaven antiskatingem, nastavitelným tlakem na hrot a stroboskopickou kontrolou otáček. Raménko bylo použito typu
P1101
(
příloha č. 3
). Tento gramofon získal ocenění na výstavě "Ostrava 72".
Chassis HC44 se používalo v gramofonových skříních
Tesla NC440
(
příloha č. 4, 5, 6 a 7
). Gramofon se vyráběl v letech 1973 až 1980. U první série byl použit bezkolektorový třífázový
motorek M302
(
příloha č. 8
) s elektronickou regulací otáček podle čs. patentu. Později byl montován synchronní motorek s jednodušším elektronickým ovládáním.
V roce 1974 probíhaly ověřovací série gramofonového chassis Supraphon HC71. Toto chassis se v roce 1975 montovalo např. do gramofonu
Tesla GZC710
(
příloha č. 9 a 10
).
Ivo MašekPolský podnik UNITRA vyráběl v roce 1975 v licenci Telefunken gramofonové chassis Unitra WG400. Gramofon byl dvourychlostní (33 a 45 ot.) a byla použita vložka
Fonica Uf-50
(
příloha č. 1
). Chassis se montovalo do skříně
Unitra Fonica Mister Hit
(
příloha č. 2, 3 a 4
)
Ivo MašekNěmecká firma TELEFUNKEN vyráběla v roce 1965 gramofon
Telefunken Musikus 105
(
příloha č. 1, 2, 3 a 4
). Jednalo se o čtyřrychlostní (16, 45, 33 a 78 ot.) monofonní přístroj. Na trh se dodával ve dvou verzích.
Ivo MašekTesla NC440, o kterém jsme si zde již povídali, v akci:
Ivo MašekGramofonové závody n.p. Litovel zahájily roku 1978 výrobu chassi
Supraphon HC15
(
příloha č. 1
). Jednalo se o dvourychlostní gramofon (33, 45 ot.) s řemínkovým náhonem a pomaloběžným motorem SMR300. Přístroj měl koncové vypínání po dohrátí desky., tlumený zvedáček přenosky, který byl ovládaný vypínací páčkou a odnímatelnou hlavičku pro magnetodynamickou vložku s půlpalcovým uchycením. Standardně se gramofon dodával s krystalovou vložkou
VK4302
(
příloha č. 2
), upevněnou pomocí plechové redukce. Během výroby došlo u chassi HC15 k úpravě panelu (
příloha č. 3
).
Gramofonové chassis se používalo v gramofonech
Tesla NZC150
(
příloha č. 4, 5 a 6
), který se na trh dodával v letech 1979 až 1983. Gramofon byl osazen tranzistorovým zesilovačem, měl ovládání hlasitosti, basů a výšek tahovými potenciometry. Dále byl na gramofonu přepínač externích vstupů, vypínač reproduktorů, výstup na sluchátka a indikace zapnutí a stereo provozu žárovkou.
Dále byl do výroby připravován poloautomatický gramofon
Tesla MC400
(
příloha č. 7, 8 a 9
). Gramofon byl zařazen do třídy Hi-Fi. Byl dvourychlostní (33, 45 ot.), měl řemínkový náhon, koncové vypínání pomocí optočlenu, jemnou regulaci otáček pomocí stroboskopu, motoricky ovládanou přenosku se samočinným nasazování na okraj desky a vrácením na stojánek. Dále měl tento gramofon nastavení vyvážení ramínka, antiskating, ovládání pomocí senzorů a přepínač průměrů desky. Magnetodynamická vložka byla modelu
VM2102
(
příloha č. 10
). Gramofon MC400 se vyráběl v letech 1979 až 1983, současně s modelem NZC150.
Ivo MašekTesla MC400 v akci
Ivo MašekU gramofonů (obvzláště u třídy Hi-Fi) se používalo raménko, kde bylo možno seřídit anti-scating. Jeho prostřednictvím se minimalizuje třecí síla hrotu v drážce gramodesky a následném rozkladu této třecí síly.
Antiskating, jeho velikost, je přímo úměrný vertikální síle na hrot, rychlosti přehrávání a úhlu zalomení ramene a nepřímo úměrný vzdálenosti jehly od středu desky. Tedy v optimálním případě by jeho účinek měl klesat směrem ke středu desky.
Ivo MašekDnem 1. dubna 1980 "zanikl" podnik Tesla n.p. Litovel (Gramofonové závody n.p. Litovel) a v ten samý den "vznikl" Koncernový podnik Tesla Litovel a byl součástí koncernu Tesla spotřební elektronika Bratislava. My ovšem nadále, aby v tom nebyl zmatek, budeme uvádět název Gramofonové závody n.p. Litovel.
V letech 1980 až 1988 byl ve výrobě gramofon kategorie Hi-Fi, model
Tesla NC450
(
příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5
), který postupně nahrazoval starší Hi-Fi model NC440. Novinkou bylo vybavení přístroje fotobuňkou, která zajišťovala zvednutí přenosky na konci zvukového záznamu. Elektromechanické zkratování vyloučilo rušivé signály před dosednutím přenosky na desku. Přístroj byl ovládán mikrospínači, které se v té době uplatňovaly i u zahraničních přístrojů, protože odstraňovaly některé nedostatky senzorů. Gramofon byl dvourychlostní (33 a 45 ot.).
V letech 1985 až 1987 vyráběli v Litovli na tu dobu nadčasový gramofon
Tesla NC470
(
příloha č. 6
), který se také vyvážel do Velké Británie pod označením
NAD5120
(
příloha č. 7, 8 a 9
). Gramofonový přístroj NAD5120 v plastikovém soklu byl prvním výrobkem Hi-Fi kategorie určeným pro sériovou výrobu. Charakteristickým a atraktivním prvkem byla plochá přenoska ve tvaru destičky, která spolu s novým principem tlumení představovala světovou novinku. Označení NAD byl názvem odběratelské firmy. NAD byla anglická obchodní organizace sdružující sesterské společnosti v celém světě. Prodávala výrobky pod vlastní značkou s typickým designem, podílela se na projekci a konstrukci, zaměstnávala na smluvní bázi konstruktéry a designery, ale výrobu přenechávala specializovaným podnikům. Firma byla zaměřena na elektronické spotřební výrobky originální koncepce, nezabývala se zlepšováním běžné produkce, ale kladla důraz na původnost novinek. V případě tehdejšího Československa poprvé tato firma nabídla pod svou značkou výrobek socialistické země.
Tento gramofon (pod českým značením NC470) jsem vlastnil a z vlastní praxe mohu potvrdit, že šlo opravdu o vynikající výrobek v Hi-Fi třídě a i dnes je svým designem tzv. nadčasový.
Ivo MašekGramofon NAD5120 (NC470) v akci
Ivo MašekV gramofonových závodech v Litovli se od roku 1986 vyráběl model
Tesla NC500
(
příloha č. 1
), roku 1988 přibyl model
Tesla NC580
(
příloha č. 2
). Oba gramofony se vyráběly do roku 1990. Vlajkovou lodí v Litovli byl ovšem v letech 1985 až 1990 gramofon Hi-Fi třídy
Tesla MC600Q
(
příloha č. 3, 4, 5, 6, 7 a 8
). Jednalo se o dvourychlostní (33, 45 ot.) stereofonní Hi-Fi přístroj v plastovém soklu s odklopným průhledným krytem. Gramofon měl vyvažovaný talíř a středový motor. Krystalem řízený oscilátor zajišťoval stabilitu otáček. Přístroj měl elektrodynamicky ovládané raménko přenosky a funkci nekonečného přehrávání (tzv. repeat). Raménko se nasazovalo na okraj desky pomocí optického čidla. Ovládání gramofonu se provádělo pomocí nízkozdvižných tlačítek.
V letech 1985 až 1986 bylo do Litovle dovezeno asi 1000 rozložených sad přehrávačů CD disků od firmy Philips, které se v továrně následně montovaly a na trh se dodávaly pod označením
Tesla MC900
(
příloha č. 9
). V letech 1988 až 1989 se v Litovli vyrobilo asi 3500 kusů přehrávačů CD disků modelové řady
Tesla MC911
(
příloha č. 10
), opět v kooperaci s firmou Philips.
Ivo MašekRoku 1989 došlo opět ke změně názvu podniku. Dne 1. dubna 1989 vznikl státní podnik, tedy Tesla s.p. Litovel.
Nadále se vyráběly gramofonové chassis střední třídy
Supraphon HC30
(
příloha č. 1
), které se dodávaly do gramofonu
Tesla NC300
(
příloha č. 2 a 3
) a
Tesla NZC300
(
příloha č. 4
), a gramofonové chassis
Supraphon HC03
(
příloha č. 5
), které se montovaly do gramofonů Tesla NC470, o kterém jsme si zde již dříve povídali.
V roce 1990 ještě gramofonové závody v Litovli vyvezly několik kusů gramofonů Tesla NC500 do Rakouska, kde se prodávaly pod názvem Pro-Ject1., a dále do Švýcarska, kde se prodávaly pod názvem Thorens.
V roce 1992 na přechodnou dobu skončila výroba gramofonů v Litovli. Ta byla opět obnovena 20. 9. 1999, ovšem již pod značkou
SEV Litovel s.r.o.
(
příloha č. 6
)
Ivo MašekSoučasné gramofony té nejvyšší třídy od britské firmy
J.A.Michell LtD
.
Ivo MašekV letech 1975 až 1987 vyráběly Gramofonové závody n.p. Litovel stolní gramofony s kazetovým magnetofonem. Od roku 1975 do roku 1981 se vyráběl model
Tesla NZK145
(
příloha č. 1, 2 a 3
). Jednalo se o třírychlostní gramofon (16, 33, 45 ot.) s piezoelektrickou vložkou a tlumeným zvedáčkem přenosky. Magnetofon byl modelové řady MK43 dováženým z Maďarska. Ve vývoji byl také gramofon s kazetovým magnetofonem
Tesla NZK150
(
příloha č. 4
), kde se zkoušel magnetofon československé produkce modelu A5 z podniku Tesla Přelouč. V letech 1983 až 1987 gramofonové závody Litovel dodávaly na trh další model stolního gramofonu s magnetofonem, a to
Tesla NZK160
(
příloha č. 5
). Gramofon byl již dvourychlostní (33 a 45 ot.), a kazetový magnetofon opět maďarské výroby modelu BRG.
Ivo MašekJaponská firma MARANTZ dodává na trh gramofon třídy Hi-Fi, pod modelovým označením
Marantz TT-15S1
(
příloha č. 1, 2 a 3
). Tento dvourychlostní gramofon (33, 45 ot.) je poháněn DC servomotorkem s řemínkovým náhonem. Frekvenční rozsah je 10 až 18000Hz. Cena se pohybuje kolem 40 000 Kč.
Ivo MašekGramofon
Pioneer Exclusive P3
, který firma vyráběla v letech 1978 až 1983.
Ivo MašekGramofon
Pioneer PL50
, který firma vyráběla v letech 1979 až 1981.
Ivo MašekGramofon
Pioneer PL-L1000
, který firma vyráběla v letech 1979 až 1982.
Ivo MašekGramofon
Pioneer PL707
, který firma vyráběla v letech 1982 až 1983.
Ivo MašekGramofon
Aiwa LP-3000
, který firma vyráběla v letech 1979 až 1981.
Ivo MašekGramofon
Sony TTS-3000
, který firma vyráběla v letech 1966 až 1971.
Ivo MašekGramofon
Sony PS-5550
, který firma vyráběla v letech 1974 až 1976.
Ivo MašekGramofon
Sony PS-6750
, který firma vyráběla v letech 1975 až 1977.
Ivo MašekGramofon
Sony TTS-8000
, který firma vyráběla v letech 1976 až 1980.
Ivo MašekGramofon
ADC Accutrac 4000
, který firma vyráběla v letech 1976 až 1979.
Ivo MašekGramofon
HarmanKardon ST-7
, který firma vyráběla v letech 1976 až 1978.
Ivo MašekGramofon
Thorens TD-125
, který firma vyráběla v letech 1968 až 1975 (v různých modifikací).
Ivo MašekGramofon
Thorens Prestige
, který firma vyráběla v letech 1983 až 1992.
Ivo MašekGramofon
Technics SL-10
, který firma vyráběla v letech 1979 až 1985.
Ivo MašekGramofon
Technics SL-15
, který firma vyráběla v letech 1980 až 1985.
Ivo MašekGramofon
Technics SL-2000
, který firma vyráběla v letech 1976 až 1978.
Ivo MašekGramofon
Technics SL-M1
, který firma vyráběla v letech 1982 až 1984.
Ivo MašekGramofon
Sansui SR-929
, který firma vyráběla v letech 1976 až 1979.
Ivo MašekGramofon
Denon DP-3700
, který firma vyráběla v letech 1973 až 1977.
Ivo MašekGramofon
Denon DP-59L
, který firma vyráběla v letech 1984 až 1996.
Ivo MašekGramofon
Denon DP-900M
, který firma vyráběla v letech 1997 až 2002.
Ivo MašekGramofon
Bang&Olufsen Beocenter 3500
, který firma vyráběla v letech 1970 až 1974.
Tento model od známé firmy B&O byl kombinovaným FM tunerem, automatickým dvourychlostním (33, 45 ot.) gramofonem a stereo zesilovačem. Tuner mohl mít šest přednastavených stanic. K tomuto modelu byly dodávány reprobedny 2x40W.
Ivo Mašek
Zajímavost
Gramofon
Dual PRP5
, který firma vyráběla v letech 1982 až 1984.
Vyráběla německá firma DUAL, kterou roku 1907 založil Gebrüder Steidinger.
Ivo MašekGramofon
Dual 1000 U
, který firma vyráběla v roce 1950.
Ivo MašekGramofon
Garrard Zero 100
, který firma vyráběla v letech 1970 až 1976.
Ivo MašekGramofon
JVC VL-5
, který firma vyráběla v roce 1973.
Ivo MašekGramofon
JVC QL-A75
, který firma vyráběla v letech 1981 až 1984.
Ivo MašekGramofon
JVC QL-10
, který firma vyráběla v letech 1978 až 1980.
Ivo MašekGramofon
Kyocera PL-901
, který firma vyráběla v letech 1983 až 1985.
Ivo MašekGramofon
Kyocera PL-910
, který firma vyráběla v letech 1984 až 1986.
Ivo Mašek
Gramofonové závody (Digital Media) Loděnice
.
Výroba gramofonových desek v ČR dnes
:
Ivo MašekGramofon
Revox B790
, který firma vyráběla v letech 1977 až 1981.
Firma sídlí ve Švýcarsku
Ivo MašekGramofon
Revox B795
, který firma vyráběla v letech 1979 až 1984.
Ivo MašekNedílnou součástí gramofonu je gramofonová přenoska. Bez této malé "součástky" prostě z gramofonové desky neuslyšíte nic. Pro běžné uživatele se dodávají dva druhy přenosek.
MC
(Moving Coil) a
MM
(Moving Magnet).
Gramofonové přenosky MC pracují na principu pohyblivého elektromagnetu (cívky). To znamená, že pohyb chvějky přenosky se přenáší na miniaturní cívku, jejíž pohyb v magnetickém poli působí v jejich závitech indukci napětí. Toto napětí je přenášeno na kontakty přenosky a připraveno k dalšímu zpracování odpovídajícím předezesilovačem.
Gramofonové přenosky MM využívají k tvorbě elektrického signálu rovněž princip elektromagnetické indukce, jako přenosky typu MC, avšak pohyb chvějky je přenášen na permanentní magnet, jehož pohyb působí indukci napětí ve snímacích cívkách. Rovněž v tomto případě je velikost indukovaného napětí velmi malá a ke korektnímu zpracování takového signálu je zapotřebí odpovídající předzesilovač.
V příloze č. 1 a 2 je přenoska typu MC od firmy Denon (
model DL-304
). V příloze č. 3, 4 a 5 je přenoska typu MM od firmy Shure (
model M97xE
).
Ivo MašekModerním gramofonem, který je i u nás v prodeji, je např. model
Pro-ject 2 Xperience
(
příloha č. 1 až 8
) od rakouské firmy ProJect. Prodává se i jako stavebnice.
Zajímavost: Pro firmu ProJect vyrábí gramofony také česká firma SEV Litovel s.r.o. (bývalé Gramofonové závody Litovel).
Ivo MašekKdo to myslí s poslechem gramofonu vážně, tak si zakoupí ne jenom kvalitní Hi-Fi gramofon, ale také nutně kvalitní předzesilovač pro gramofon.
Gramofonový předzesilovač
je nutný, protože výstupní napětí snímače, tedy gramofonové přenosky, je úměrné rychlosti hrotu. Čím vyšší kmitočet, tím je napětí větší. Vyšší kmitočty je třeba proto při přehrávání potlačit. To je potřeba, protože se zároveň zvětší odstup signálu od šumu. Rovněž při záznamu se signál kmitočtově upravuje tak, aby při přehrávání bylo dosaženo co nejlepšího kompromisu mezi maximální vybuditelností, zkreslením a odstupem od šumu. Pro vyrovnanou kmitočtovou charakteristiku, je třeba signál z přenosky nejen zesílit, ale také kmitočtově upravit dohodnutým způsobem. K tomu se používají korekce podle mezinárodně stanovené křivky RIAA (Recording Industry Association of America). To má právě na starosti gramofonový předzesilovač. Správný High-End předzesilovač by měl mít také možnost zvolit vhodný typ korekcí. Korekce jsou totiž rozdílné jak pro desky 33 ot. tak pro desky 45 ot.
Vhodnými gramofonovými předzesilovači jsou lampové přístroje. Jedním z nich je např. gramofonový předzesilovač
Pro-ject Tube Box II
(
příloha č. 1 a 2
). Každý takový předzesilovač, který je osazen lampovým stupněm, má oproti tranzistorům specifické vlastnosti, které se projeví ve výsledném zvuku. Tzv. "změkčení" a "zateplení" zvuku u lampových přístrojů je nepřeslechnutelné a ve vhodné kombinaci s ostatními články konkrétního elektroakustického řetězce může přinést výrazné vylepšení celkového dojmu (ale to je možná diskutabilní názor a mnozí mohou mít na věc odlišný pohled)
Ivo MašekGramofon
Luxman PD121
, který firma vyráběla v letech 1975 až 1978.
Ivo MašekGramofon
Micro Seiki AP-M1
, který firma vyráběla v letech 1987 až 1991.
V roce 1989 stál tento gramofon v Německu (NSR) 8000 DEM.
Ivo MašekHigh-End gramofony v současné době vyrábí nejen firma J.A.Michell LtD., kterou jsme si tu v krátkosti již dříve připoměli, ale také např. firma Acoustic Solid. Vlajkovou lodí tohoto výrobce je gramofon
Acoustic Solid Royal
(
příloha č. 1, 2 a 3
). U tohoto gramofonu se jedná o kombinaci robustní konstrukce, dokonalého technického řešení a použití vhodných materiálů k dosažení maximální kvality reprodukce z analogového signálu gramofonových desek. Model má 70 mm vysoký aluminiový talíř uložený na velmi precizním a přesném ložisku s nulovou tolerancí.Tento masivní talíř dokonale zabraňuje přenosu zbytkových vibrací z motoru na gramofon. Talíř je dále vybaven povrchem z kůže a silnou akrylátovou podložkou která zabraňuje přenosu resonancí a chvění na desku. Gramofon je poháněný strunovým převodem od separátně uloženého synchronního motoru napájeného mikroprocesorem kontrolovaným zdrojem. Masivní šasi tvoří 80 mm široký aluminiový plát s možností připevnění tří základen pro tři různá ramena a stojí na třech nastavitelných nohách se zabudovaným systémem tlumení pomocí teflonových disků. Gramofon lze zakoupit i u nás, a to za "pouhých" cca 310 000 Kč.
Videosnímek ukazuje výrobní sortiment firmy Acoustic Solid
Ivo MašekDalší firmou, která v dnešní době vyrábí špičkové gramofony na té nejvyšší úrovni, je THORENS. Firma Thorens byla založena roku 1883 ve Švýcarsku, kde sídlí dodnes. První gramofony firma vyrobila roku 1903. V roce 1928 navrhla a vyrobila první elektrický gramofon.
Gramofony vyrobené v 60-tých letech jsou dodnes považovány za high-end audia a tyto starší modely z oněch let jsou dodnes vyhledávaným artiklem. V roce 2006 firma Thorens opět najela i na výrobu gramofonů pro přehrávání vinylu a 78rpm gramofonových desek.
Stěžejním výrobkem je model
Thorens TD550
(
příloha č. 1, 2, 3 a 4
). Přední panel gramofonu je vyroben z eloxovaného hliníku s černou povrchovou úpravou nebo s povrchem chromu. Skříň je provedena buď v černém klavírním laku, nebo v barvě dřeva. Model TD 550 je založen na konstrukci modelu
TD 350
(
příloha č. 6
). Řemen je opásán kolem vnějšího okraje talíře. Gramofon umožňují i montáž 12" raménka. Pohon zajišťuje AC synchronní elektronicky řízený motor s velmi tichým chodem. Šasi gramofonu je vyrobeno z velmi tvrdých uhlíkových vláken.
Ivo Mašek
High End 2011
(1. část)
Ve dnech 19.5 až 22.5. 2011 proběhla v Mnichově výstava High End 2011. Mimo jiné se tam vystavovaly i špičkové gramofony od maloseriových výrobců, kteří vyrábí na zakázku.
Ivo Mašek
High End 2011
(2. část)
Ivo Mašek
High End 2011
(3. část)
Ivo MašekGramofon - to nebyl jenom gramofon, nebo gramorádio, ale my starší ještě pamatujeme jeden gramofonový zázrak, který se používal v lepších restauracích, a ten se nazýval gramofonový jukebox. A protože v té době existoval pouze jukebox na gramofonové desky, tak se mu (alespoň u nás) říkalo prostě zkráceně
Jukebox
.
Trocha historie
:
Touha vytvořit přístroj, který bude hrát hudbu bez nutnosti lidské obsluhy, je stará několik staletí. Boom samohrajícíh strojů ale přišel v polovině devatenáctého století s vynálezem automatického piana. Fungovalo to na jednoduchém principu. Do samotného piana se vložil proděravělý papír (svého druhu partitura), který klavír pomocí pneumatické mechaniky nasával do sebe a na základě rozmístění děr v papíru hrál konkrétní melodie.
Konceptu jukeboxu se pak automatické piano přiblížilo v momentu, kdy se do něj vyvrtala díra na vhození mince. Nicméně automatická piána ve větší míře nepřežila začátek třicátých let. Čtyřicátá léta už přivítala jukeboxy v podobě, která je blízká současným mp3 jukeboxům – místo digitálních písniček ale byly krabice napěchované vinylovými deskami. Výběr byl z zpočátku z pouhých osmi různých desek.
Dnes už asi klasický jukebox na gramofonové desky nikde nenajdete, a je to škoda. Jukeboxy byly opravdu někdy velké "krabice" a byly bohatě zdobené. V horní části bylo sklo a díky němu bylo vidět zařízení, které vybírá gramofonovou desku, kterou jste si ze širokého repertoáru vybrali a zvláštní gramofonové ramínko, které umožnilo přehrání desky.
A tak si tuto, ještě nedávnou historii, pojďme přiblížit na několika snímcích.
Ivo MašekVe 29. díle tohoto serialu jsme si připoměli jeden z výrobků Gramofonových závodů, a to gramofon
Tesla NC580
(
příloha č. 1 a 2
). Zajímavostí tohoto modelu je, že byl v letech 1982 až 1988 také vyráběn pro německou (tehdy západoněmeckou) firmu LENCO. A ta tento gramofon v Německu prodávala pod označením
Lenco L580
(
příloha č. 3, 4 a 5
).
Ivo Mašek
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 1.čast
Gramofon
Volga3
(
příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5
) Výrobcem je Privolžský Sovnarchoz (1962)
Gramofon
Molodjožnyj
(
příloha č. 6, 7, 8 a 9
) Výrobcem je Lenigradský Sputnik (1965)
Ivo Mašek
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 2.čast
Gramofon
Junosť301
(
příloha č. 1, 2, 3 a 4
) Výrobcem je Jaroslavský radiozávod (1967 až 1970)
Gramofon
Vega101
(
příloha č. 5, 6, 7 a 8
) Výrobcem je Berdský radiozávod (1972)
Ivo Mašek
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 3.čast
Gramofon
Fenix001
(
příloha č. 1, 2, 3 a 4
) Výrobcem je Lvovský závod (1975)
Gramofon
Arktur003
(
příloha č. 5, 6, 7 a 8
) Výrobcem je Berdský radiozávod (1977) V licenci ho vyráběla také polská Unitra
Ivo Mašek
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 4.čast
Gramofon
Vega104
(
příloha č. 1, 2, 3 a 4
) Výrobcem je Berdský radiozávod (1976 až 1978)
Gramofon
Rondo204
(
příloha č. 5, 6, 7 a 8
) Výrobcem je Kazaňský závod (1979)
Ivo Mašek
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 5.čast
Gramofon
ElektronikaD1
(
příloha č. 1, 2, 3 a 4
) Výrobcem je Kazaňský závod (1980)
Gramofon
Karavella203
(
příloha č. 5, 6, 7 a 8
) Výrobcem je Kirovský závod Lagoda (1982)
Ivo Mašek
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 6.čast
Gramofon
Školnyj Stereo
(
příloha č. 1 až 10
) Výrobcem je Grozněcký radiozávod (1986)
Ivo Mašek
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 7.čast
Gramofon
Sputnik304
(
příloha č. 1, 2, 3 a 4
) Výrobcem je Lenigradský radiozávod (1987)
Gramofon
Sonet EF208
(
příloha č. 5, 6, 7 a 8
) Výrobcem je Kazaňský závod (1988)
Ivo Mašek
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 8.čast
Gramofon
Ikar303/EF303
(
příloha č. 1, 2, 3 a 4
) Výrobcem je Jaroslavský radiozávod (1989)
Gramofon
Arija5208
(
příloha č. 5, 6, 7 a 8
) Výrobcem je Rižský závod - Lotyšsko (1994)
Ivo Mašek
Zajímavost
Dětská stavebnice gramofonu
Elektronika
(
příloha č. 1 až 6
), kterou vyráběl roku 1982 Pskovský závod v bývalém SSSR. Gramofon byl napájen bateriemi 2 x 9V.
Ivo Mašek
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 9.čast
V roce 1957 vyrobil a na ruský trh dodal "Leningradskij zavod imeni Ždanova" luxusní kufříkový gramofon pod modelovým označením
Jubilejnij RG-3
. Gramofon byl vyroben k 40-tému výročí říjnové revoluce, proto byl pojmenován Jubilejní a jeho zpracování a design byly na ruské podmínky na vysoké úrovni. Gramofon byl elektronkový a byl určen pro desky z 33 a 78 ot. V roce 1960 byl modernizovaný, byly použity jiné elektronky, a také přibyla možnost přehrávat desky o 45 ot. V roce 1960 se prodával za 590 rublů, což na tehdejší dobu bylo v Rusku opravdu hodně peněz.
Ivo Mašek
Zajímavost
V roce 1957 vyrobil a na ruský trh uvedl Vilnijuský elektrotechnický závod kufříkový gramo-magnetofon modelové řady
Elfa 6-1M
. Přístroj se používal buď jako gramofon, nebo jako kotoučový magnetofon., nikdy ne současně. Gramofon byl konstruován pro desky s 33 a 78 ot. Ve výbavě tohoto přístroje byl i mikrofon.
Ivo MašekPrototyp československého
kvadrofonního gramofonu Tesla NZQ130
. Do seriové výroby se nikdy nedostal.
Ivo MašekPolské gramofony
V Polsku se výrobou gramofonů zabýval podnik
Lodzkie Zaklady Radiowe FONICA
(
příloha č. 1
). Podnik vznikl roku 1945 a svojí činnost ukončil roku 2002. V roce 1970 byly všechny radiotechnické podniky (tedy i Fonica) sloučeny do organizace
Zjednoczenia Przemyslu Elektronicznego UNITRA
. Výrobky vyrobené v Lodži nesly po tomto roce jak název Fonica, tak i název Unitra. Pro vývoz pouze pod názvem Unitra.
Podnik Fonica zahájil výrobu gramofonů až v roce 1956. Do té doby produkoval telefony. V roce 1956 vyrobil a na trh dodal podnik elektronkový gramofon
WW-GE56 Karolinka
ve dvou modelových verzí (
příloha č. 2, 3 a 4
). První tranzistorový gramofon vyrobil v roce 1968, a nesl název
WG-291 Tranzyston
(
příloha č. 5 a 6
). Roku 1971 došlo u tohoto modelu k menší modernizaci (
příloha č. 7
). V roce 1973 vyrobil podnik první gramofon třídy Hi-Fi v licenci firmy Thomson. Jenalo se o model
WG-610f Fonomaster
(
příloha č. 7 a 8
).
V roce 1996 byl státní podnik Fonica prodán jihokorejské firmě Kyungbang Ltd., v roce 1998 celý podnik převzal koncern Daewoo a roku 2002 došlo k likvidaci podniku a zániku značky Fonica.
Ivo Mašek
Poslední v Československu vyrobené gramoradio
V letech 1987 až 1988 vyráběl podnik Tesla Bratislava gramorádio modelu
Tesla Dominant 1039A
(
příloha č. 1 a 2
), v kterém bylo použito gramofonové chassis
Supraphon HC16
, které se v gramofonových závodech v Litovli vyrábělo už od roku 1983 a jehož výroba byla ukončena roku 1989. Chassis bylo dvourychlostní (33 ot. a 45 ot.) a přenoska se standardně dodávala s krystalovou vložkou V4302.
Ivo Mašek
První v Československu vyrobené gramoradio
První gramoradio, které bylo dodáváno do obchodní sítě, vyráběl n.p. Tesla Pardubice v letech 1950 až 1951. Jednalo se o model
Tesla 512030 Dominant1
(
příloha č. 1 a 2
). Gramofon měl plynulou regulaci otáček talíře s papírovým stroboskopickým kotoučem a krystalovou přenosku se safírovou jehlou. Gramorádio obsahovalo také úložný prostor pro gramofonové desky. Chassi bylo jednorychlostní pro desky 78 ot. Gramofonové chassis se v té době vyrábělo v gramofonových závodech Praha-Žižkov a neslo modelové označení
Supraphon H04
(
příloha č. 3
) . Motorek typu
ASM10
(
příloha č. 4
) se již vyráběl v Litovli, a to již od roku 1949, v bývalé (již znárodněné) firmě Křižík.
V letech 1951 až 1952 se v Tesle Pardubice vyráběl modernizovaný model Tesla 512034 Dominant2, jehož gramofonové chassis bylo převzato s předešlého modelu.
Zajímavost:
Všimněte si, že první gramoradio má jméno Dominant, a poslední u nás vyrobené gramorádio má také jméno Dominant. Je to zajímavá shoda náhod.
Je nutno také dodat, že úplně prvním gramorádiem v Československu byl model
Tesla 512000 ZZ
(
příloha č. 5
), který již roku 1948 vyrobil podnik Tesla Hloubětín. Gramofon měl rychlost 78 ot., plynulou regulací otáčení a elektromagnetickou přenoskou s otočnou hlavou. Výrobce chassis se mi nepodařilo zjistit, každopádně to nemohl být výrobek podniku Tesla, protože první gramofonové chassis tento podnik začal produkovat až roku 1949 modelem HC03.
Gramorádio Tesla 512000 ZZ ovšem nebylo určeno pro prodej v obchodní síti. Bylo určeno jako malá rozhlasová ústředna do továren a škol, proto také ve výbavě byl mikrofon a přístroj měl oddělený výkonový zesilovač s výkonem 10W a 100voltový výstup pro reproduktorový rozvod.
Ivo Mašek
Franc Kuzma a jeho manufaktura na výrobu špičkových gramofonů značky KUZMA
1. část
2. část
Ivo MašekDalším výrobcem kvalitních Hi-Fi gramofonů je firma
EAT - EuroAudioTeam
(
příloha č. 1
). Tzv. královským modelem této firmy je gramofon
EAT Forte
(
příloha č. 2, 3, 4, 5 a 6
). Odlehčenou verzí předešlého modelu je gramofon
EAT Forte S
(
příloha č. 7 a 8
).
Zajímavost
:
Majitelkou firmy je paní Jozefína Lichtenegger, která v Praze otevřela manufakturu na výrobu elektronek.
Ivo MašekGramofon
Supraphon-Luxus SL2
, který roku 1946 vyrobil národní podnik Ultraphon (v té době ještě "před pár okamžiky" soukromá firma Ultraphon akc.spol.).
Ivo Mašek
Zajímavost
:
V předválečném Československu existovaly dvě firmy, které zde lisovaly gramofonové desky. Byly to firmy: Ultraphon a Esta. Přesto v obchodní síti bylo možno běžně si zakoupit československé desky s jinými etiketami, než Ultraphon a Esta. Pojďme si to vysvětlit.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Koncem roku 1932 uvedla gramofonová firma Ultraphon na trh první gramodesky o průměru 25 cm s etiketou
Artona
(
příloha č. 1
). V propagačních materiálech ji Ultraphon označoval za "lidovou desku" a prodával je za cenu pouhých 15 Kč. Hlavním důvodem zavedení této vedlejší etikety byl ovšem úplně jiný důvod. Ultraphon tím obcházel nařízení československého Svazu průmyslu a obchodu, který stanovoval pevné ceny gramodesek. Pro desky dovážených značek sice měla platit prodejní cena 30 Kč, ale protože zatím ještě jen "poločeský" Ultraphon v té době své gramodesky nahrával a lisoval již v Praze, byl tolerován jako firma domácí (čistě českou akciovou společností se stal Ultraphon až v dubnu roku 1933), a proto své gramodesky uváděné na trh na
modré etiketě
(
příloha č. 2
) Ultraphon mohl prodávat za 25 Kč.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]První etikety gramodesek značky Artona měly červenozlatou barvu, později též
zelenozlatou
(
příloha č. 3
) a hnědozlatou. V horní části nesly hrdý nápis "Československý výrobek", až později se na nich jako první odkaz na mateřskou firmu objevilo označení "Výrobek Ultraphonu". Nástup této etikety byl velkolepý. Již po necelých třech měsících obsahoval její katalog více než tři stovky nahrávek. Později se tempo lisování této značky značně zpomalilo a poslední gramodeska značky Artona obsahovala nahrávky z konce roku 1936.[/FONT]
Zavedení etikety Artona mělo také pragmatické důvody. Gramofonová firma Ultraphon se na jedné straně snažila profilovat jako výrobce a propagátor kulturně přínosných nahrávek nejlepších domácích interpretů vážné i populární hudby, na druhé straně však bylo vedení firmy jasné, že nad konkurencí může vítězit pouze komerčně úspěšnými tituly, které ovšem většinou požadovanou úroveň kvality nedosahovaly. Počátkem třicátých let šly pochopitelně nejvíce na odbyt šlágry ze zvukových filmů, snímky harmonikářů či nahrávky komických scén často pochybné úrovně. Mnoho snímků spadajících do této "lidové" kategorie natáčel sice i Ultraphon, ale konzervativní vedení firmy se často bránilo jejich lisování, takže byly přesouvány právě na značku Artona, k níž se mateřská firma nijak otevřeně nehlásila. Na propojení s Ultraphonem zpočátku neupozorňovala ani úprava její etikety, na níž byli navíc jednotliví interpreti uvádění anonymně.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Zavedení etikety Artona umožnilo mateřské firmě lisovat na tuto značku také nahrávky určené pro německy mluvící obyvatelstvo ČSR, aniž by současně padal jakýkoliv stín pochybnosti na proklamovanou "českost" Ultraphonu
,
v propagačních materiálech firmy často zdůrazňovanou i v době, kdy ji nad vodou držel právě německý kapitál. Značnou část repertoáru proto na značce Artona zaujímaly nahrávky přebírané ze starších matric
německého Ultraphonu
(
příloha č. 4 a 5
) z let 1929-31
,
které doplňovaly německy zpívané snímky nově natáčené v pražském studiu orchestry R. A. Dvorského či Harryho Ostena, s vokály některého ze zpěváků operety pražského Německého divadla. Na etiketách desek značky Artona s německými snímky byl obvykle uváděn ještě nápis Ultraphon-Fabrikat.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Ještě během roku 1933 začal Ultraphon nově lisovat snímky stejného charakteru také na svoji další lacinou etiketu
Selekton
(
příloha č. 6
). Cena těchto desek byla 12 Kč. Etikety Artona a Selekton byly od srpna roku 1936 nahrazeny gramodeskami značky
Ultraphon se zelenou etiketou
(
příloha č. 7
). Tyto desky stály 15 Kč a lisovaly se až do roku 1938.[/FONT]
Ivo Mašek
Československá gramofonová společnost ESTA
V roce 1930 společnost Foresta založila v Praze Holešovicích továrnu na výrobu gramofonových desek pod názvem
ESTA
(
příloha č. 1 a 2
), a do znaku jí doplnili symbolem letící volavky. Majitelé firmy slibovali zavést "interesantní novinku, a to ohebné, elastické a nezlomitelné desky".
U zrodu této značky stáli Josef Bursík, místoředitel Obchodní banky v Praze a programový ředitel Esty, pražský majitel realit Egon Bondy, který do firmy vložil rozhodující finanční podíl, a obchodník Rudolf Hájek, který byl jmenován také programovým a uměleckým ředitelem Esty.
Ohebné gramodesky z celuloidu, s nimiž přišla firma Esta
,
nebyly žádnou novinku. Tento materiál byl neúspěšně zkoušen pro výrobu gramofonových desek již počátkem století. Od roku 1928 se ale začaly v zahraničí objevovat různé firmy, které pro své elektricky nahrávané gramodesky používaly celuloid, jako například firma
Pathé
(
příloha č. 3
). Nevýhodou takových desek ovšem bylo, že na talíři gramofonu prokluzovaly a na přístrojích s talířem o menším průměru, než měla ohebná deska, je nebylo vůbec možné přehrávat. A navíc, aby nedocházelo k poškození záznamu hrotem ocelové jehly, musely se používat speciální zahnuté jehly, kterých nebyl na trhu zrovna dostatek.
Pro své první výrobky firma Esta kupovala natočené matrice berlínské firmy Kalliope
.
Pro tuto značku nahrával také R. A. Dvorský, a proto v první sérii ohebných gramodesek najdeme hned několik jeho nahrávek. Celkem Esta vydala na celuloidových deskách přes dvě stovky snímků.
Móda ohebných gramodesek rychle pominula, a tak již koncem roku 1930 firma ESTA oznamuje odborné veřejnosti reklamním letákem, že připravuje zahájení výroby klasických šelakových gramodesek: "Továrna Esta pracuje na výrobě desky tuhé, šelakové, která počátkem měsíce bude uvedena na trh a přinese bohatý program nejposlednějších novinek"
.
Nic jiného než přejít na výrobu šelakových desek vlastníkům společnosti ani nezbývalo.
Některé nahrávky, které vyšly původně na celuloidu, Esta vydala znovu v šelakové podobě a dokonce se pokoušela s německými, maďarskými, či polskými snímky prosadit i na zahraničních trzích.
Firmě Esta v následujícím období pomohla také šťastná souhra několika výhodných zakázek. Československá obec sokolská jí v roce 1931 zadala výrobu gramodesek s hudebním doprovodem k prostným cvičením
IX. všesokolského sletu
(
příloha č. 4
). V roce 1932 její finanční situaci vylepšila zakázka německé firmy Crystalate na lisování gramodesek značky
Kristall
(
příloha č. 5
) s českým repertoárem, a v roce 1933 Esta získala zakázku České akademie věd a umění na lisování gramodesek z matric francouzské firmy Pathé a na natáčení dalších snímků na vlastní matrice. Esta si v té době vypomohla i nákupem matric německého Ultraphonu. V této době Esta také zavedla levné objednávkové etikety Slavia, Nolaphon, Sortima, Lido, na které lisovala především lidový repertoár.
Ivo Mašek
Československá gramofonová společnost ESTA
(2)
První gramodeska Esty vyrobená z vlastních matric obsahovala dvě písně ze zvukového filmu C. a k. polní maršálek
.
Byla uvedena na trh dne 24. října 1930, a to jak v české, tak i německé verzi. Během roku 1931 pak nahrávali pro firmu F. A. Tichý se svým Esta orchestrem, a R. A. Dvorskýa jeho Melody Boys.
Zajímavým zvukovým snímkem na gramodeskách firmy ESTA je např. záznam hlasu Tomáše Bati. Deska byla vyrobena na objednávku Baťových závodů v roce 1932. ESTA v té době vydávala také hodně gramodesek s německými nahrávkami, především šlágry z německých zvukových filmů, uváděných tehdy na plátnech československých kin.
V roce 1933 pak na
červené a modré etiketě ESTA
(
příloha č. 1 a 2
) vyšly ve zvláštní řadě některé snímky, které byly původně určeny pro firmu Kristall. Ta koncem roku 1932 z českého trhu odešla. Dalších několik matric s českými nahrávkami si ESTA v té době vyměnila i s firmou Melodycord
.
První etapa existence firmy ESTA skončila v roce 1934. Její ekonomická situace nebyla příliš dobrá a vedení společnosti dokonce jednalo s Ultraphonem o sloučení obou firem. Dosavadní programový ředitel firmu opustil a na jeho místo nastoupil v roce 1935 Emil Schmelkes, bývalý zástupce firmy
Homocord
(
příloha č. 3 a 4
), jejíž činnost v Československu v tomto roce skončila. Od roku 1936 pak ESTA lisovala též gramodesky firem
Brunswick
(
příloha č. 5
) a
Polydor
(
příloha č. 6
) , které si německý zákazník nechal předtím lisovat u firmy Ultraphon.
Ivo Mašek
Československá gramofonová společnost ESTA
(3)
Na konci roku 1938 musel Emil Schmelkes z firmy ESTA (a tedy i s postu ředitele) odejít. Byl židovského původu. Nahradil ho Jan Seidel.
Světová válka odřízla Německo od zdrojů šelaku, suroviny pro výrobu gramofonových desek. Hlavně v letech 1940-1942 proto měly desky značky ESTA často velice špatnou kvalitu a vlastní záznam zanikal v šumu drážky.
Gramodesky značky ESTA se od roku 1930 prodávaly za 25 Kč. Mezi mnoha různými značkami desek, tedy patřily mezi levnější. V období krize pak ESTA postupně snižovala cenu svých desek až na 12 Kč. V úspěšnějším období firmy, tedy v polovině třicátých let, se ceny gramodesek ESTA opět zvýšily na 15 Kč. V době druhé světové války se pak gramodesky o průměru 25 cm s nahrávkami populární hudby prodávaly za 25 K, ale například kompletní album Slovanských tanců v té době stálo celých 395 K.
Po skonční války se již u firmy ESTA (a také Ultraphonu) nedalo o programové dramaturgii vůbec mluvit. V "zestátňovacím" období let 1945 až 1947 se míchaly matrice obou společností navzájem, a to, co bylo v majetku firmy ESTA se lisovalo u Ultraphonu a naopak. Před rokem 1948 se ještě u firmy ESTA (zestátněné) objevilo několik titulů na exportní etiketě
Mercury
(
příloha č. 1
). Tyto desky se vyvážely do anglosaských zemí.
- Firemní katalog z roku 1942 (příloha č. 2)
- Etiketa gramodesky ESTA z roku 1942 (příloha č. 3)
Ivo Mašek
Československá gramofonová společnost Ultraphon
V roce 1931 procházel německý
Ultraphon
(
příloha č. 1 a 2
) konečnou likvidací. V Československu měl ovšem aktiva ve výši jednoho milionu Kč. Holandští majitelé proto navrhli společnosti Ravitas, která v ČSR zastupovala zájmy
Ultraphonu
(
příloha č. 3, 4 a 5
), aby tento majetek i s právem používání ochranné známky odkoupila. Společnost Ravitas ale v hotovosti jeden milion Kč neměla, proto se s holandským majitelem dohodla na dvouletém splátkovém kalendáři. Termín byl dodržen, a tak v lednu roku 1934 vznikla československá firma
Ultraphon, akciová společnost pro průmysl a obchod gramofonový
se sídlem v Praze.
Již roku 1932 pominula nevraživost mezi v tu dobu stále poloněmeckou společností Ravitas a československým Svazem průmyslu a obchodu, jehož tiskový orgán, časopis Gramotechnika, shodou náhod v tomto roce zanikl. V předchozích letech často otisloval výpady zaměřené proti praktikám společnosti Ravitas, které označoval za nečisté. (a měl pravdu, o čemž jsme si tu již v jednom z minulých dílů serialu povídali)
Je ale také nutno připomenout skutečnost, že v té době Svaz průmyslu a obchodu sdružoval kromě domácí firmy ESTA jen výlučně zástupce velkých a silných zahraničních firem vydávajících u nás gramodesky značek
Parlophon
(
příloha č. 6
),
Odeon
(
příloha č. 7
),
Homocord
(
příloha č. 8
),
HMV
(
příloha č. 9
) a
Polydor
(
příloha č. 10
)., přičemž paradoxně nejlacinější gramodesky prodávala v té době československá ESTA.
V roce 1932 katalog Ultraphonu pro tento rok uváděl například i tento vlastenecký slogan: "Cizina nedováží od nás, ale vyváží k nám. Kupujte československé výrobky! Kupujte jen desky Ultraphon - věrný tón! Ultraphon je náš!" Zároveň informoval o návštěvě ministra obchodu, který "navštívil naší továrnu, kde si prohlédl náš mladý gramofonový průmysl a projevil spokojenost s výsledky naší práce". Dodatek ke katalogu pak zakončovala pozvánka k prohlídce československé továrny na gramofonové desky Ultraphon v Praze Libni. Podobné návštěvy své lisovny gramodesek v Praze Bubenči organizovala i například firma Homocord.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]V prosinci roku 1932 vyšlo také první číslo firemního časopisu s názvem Revue Ultraphonu. Měl rozsah až 24 stran propagačních textů, firemních anoncí a rozhovorů s různými interprety, kteří nahrávali pro Ultraphon. Časopis ale zanikl roku 1933 (vyšla pouhá 4 čísla)[/FONT]
Ivo Mašek
Československá gramofonová společnost Ultraphon
(2)
I v době hospodářské krize se akciové splečnosti Ultraphon dařilo držet solidní objem prodeje gramodesek. Ultraphon zavedl nové, lacinější etikety Artona a Selekton, o kterých jsme si povídali v jednom z minulých dílů serialu. V roce 1934 sice obrat z prodeje gramodesek v odborných prodejnách oproti minulým rokům poklesl, ovšem naopak prodej stoupl ve velkých obchodních domech.
O gramodesky firmy Ultraphon začínal být zájem i v zahraničí. Na doporučení Radiojournalu se na společnost Ultraphon obracely různé zahraniční rozhlasové stanice s žádostmi o výměnu gramodesek. U příležitosti pražského sjezdu zástupců evropských rozhlasových stanic navštívil továrnu jistý jugoslávský generál a zajímal se o možnost licenční výroby a lisování gramodesek značky Ultraphon v Jugoslávii. Jistý maďarský zákazník měl zase zájem o využívání pražské galvanoplastické dílny této společnosti k výrobě matric pro svoji novou lisovnu. Některé své tituly začal Ultraphon lisovat též na export do Německa a Rakouska. Například ve Vídni je vydávala na své etiketě Phönix určené hlavně českým krajanům firma Franz Pokuta.
V roce 1934 také firma Ultraphon uvedla na trh stolní gramofon pod modelovým označením
Supraphon
(
příloha č. 1
). Ve standardním provedení stál 590Kč, v luxusním provedení byla cena 840Kč.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Nezanedbatelný finanční přínos přinášely firmě i zakázkové gramodesky pro různé spolky, politické strany nebo reklamní gramodesky pro obchodní firmy. V roce 1934 tak Ultraphon vyrobil například sérii více než třiceti snímků pro Československou obec sokolskou. Byly také natočeny reklamy na zubní pastu Thymolin nebo prací prostředek Titan.[/FONT]
Ivo Mašek
Československá gramofonová společnost Ultraphon
(3)
V roce 1936 proběhlo poslední dějství dlouholetého sporu mezi Ultraphonem a Estou, jenž se týkal lisování gramodesek z matric původního majitele firmy Ultraphon, německé společnost
DUAG
Deutsche Ultraphon Aktien-Gesellschaft (
příloha č. 1
). [FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Esta totiž v roce 1931 nakoupila od této tehdy krachující společnosti matrice, které v následujících letech lisovala pod vlastní etiketou a tak se na gramodesky značky Esta dostaly například stejné snímky Marlene Dietrichové, které měl právo lisovat i československý Ultraphon. Tento spor sice nakonec skončil smírem, ale nevraživost obou gramofonových firem pokračovala i nadále.[/FONT]
V srpnu roku 1936 si společnost Ultraphon pronajala v objektu Na Rokosce několik místností, v nichž zahájila výrobu přenosek
Ultraphon
(
příloha č. 2
) do elektrických gramofonů. V září téhož roku bylo zakoupeno od firmy Tomo Čelechovice zařízení na výrobu gramofonových jehel.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Mezi nejúspěšnější nahrávky vydané v letech 1936 až 37 na etiketě Ultraphon patřily především písničky z úspěšných operet a filmů Uličnice, Na tý louce zelený, Podej štěstí ruku, Byli jsme a budem, Světlo jeho očí nebo Krb bez ohně. Hudbu k posledně jmenovanému filmu napsal Dol Dauber - tento věhlasný houslista a kapelník v roce 1936 přesídlil i se svým orchestrem do Prahy a po sérii československých nahrávek pro etiketu HMV začal nahrávat pro firmu Ultraphon.[/FONT]
Změna politického ovzduší v republice se začala odrážet i ve změněné skladbě nahrávaných snímků. Ve velké míře byly natáčeny písničky z vlastenecky laděných operet, sokolské pochody, národní písničky a politické projevy. V dubnu roku 1938 vznikly poslední serie nahrávek orchestrů Harryho Ostena a Jaroslava Ježka. Oba kapelníci krátce nato opustili republiku. Na podzim téhož roku také vyšly poslední předválečné snímky orchestru Dola Daubera. Pro etiketu Ultraphon nahrál své první snímky orchestr Karla Vlacha s vokalistkou
Inkou Zemánkovou
(
příloha č. 3
).
Na podzim roku 1939 již vyšly v řadě nazvané Deutsche Tonkunst in Böhmen und Mähren snímky komorního souboru Sudetoněmecké kvarteto. V období protektorátu nahrál Ultraphon asi 2200 nových snímků.
Koncem roku 1944 namluvili činoherci Václav Vydra otec a syn ve studiu Ultraphonu pornografickou verzi balkonové scény Cyrana z Bergeracu. Tento soukromý snímek opatřený etiketou
Ex Discotheca
(
příloha č. 4
) byl vydán na desce o průměru 30 cm označené jako neprodejná.
Ivo Mašek
Německý gramofonový koncern C. Lindström a značka Dixi
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Gramofonové desky s etiketou Dixi a českým repertoárem se na trhu objevily na krátké období v roce 1933. Tedy v době probíhajícího boje mezi zahraničními firmami o udržení se na domácím trhu. Z něho je totiž postupně vytlačovaly domácí gramofonové značky Ultraphon a Esta
,
ale především neustále se zvyšující cla na dovážené gramodesky.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Etiketa
Dixi
(
příloha č. 1
) byla jen jednou z mnoha laciných značek gramodesek určených k prodeji ve velkých obchodních domech, jimiž si snažil na evropském trhu udržet svoji pozici německý koncern C. Lindström. Hlavními etiketami této firmy byly sice značky Odeon, Parlophon
a
Homocord
,
ty však v celoevropském měřítku od počátku třicátých let postupně vytlačovala konkurence ze strany dvou největších světových výrobců, kteří v Evropě zaplavovali trh svými gramodeskami značek Columbia a HMV
.
[/FONT]
Československé nahrávky vycházely na gramodeskách o průměru 25 cm s olivově zelenou etiketou. Distributorem gramodesek Dixi byly obchodní domy JE-PA firmy Jentsch a Pachner. První obchodní dům této firmy zahájil svůj provoz v roce 1931 v Ústí nad Labem. Tyto obchodní domy prodávaly gramodesky Dixi za dampingovou cenu 10,- Kč, tedy za méně než polovinu tehdy běžné ceny gramodesek jiných značek. I když nesly na etiketě označení "Made in Czechoslovakia", obsahovaly výlučně v Berlíně natáčené snímky.
Vzhledem k tomu, že v té době bylo na dovozové gramodesky uvaleno vysoké clo, lisovaly se desky Dixi v anglické továrně na gramodesky The Gramophone Company Limited v Ústí nad Labem.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Krátký život etikety Dixi s českým repertoárem ukončilo druhé, ještě výraznější zvýšení dovozních cel z poloviny roku 1933, jehož důsledkem bylo obecné zvýšení konkurenčního boje mezi zahraničními i domácími firmami. Domácí firmy navíc přistoupily ke snižování cen svých gramodesek na 15Kč (Ultraphon), a 12Kč (Esta). V roce 1934 se pak ze stejného důvodu stáhla z československého trhu i další značka Lindströmova koncernu Homocord a v roce 1936 ji následovaly i Parlophon a Odeon
.
[/FONT]
Ivo MašekPestrý výběr gramofonových desek v předválečném Československu
Ivo MašekGramofon a jeho nastavení (1)
Ivo MašekGramofon a jeho nastavení (2)
Ivo MašekGramofony
Bergmann
z Dánska
Ivo Mašek
Pračky gramofonových desek
Hifisti vědí, ostatní se asi náramně podivují. Jenomže, když už jsme si pořídili špičkový gramofon a příslušnou aparaturu, tak jsme tak učinili z důvodu kvalitního poslechu hudby či slova z gramofonové desky. A pokud není gramofonová deska naprosto čistá, a ona není - tomu věřte, tak jste za kompletní aparaturu s Hi-Fi gramofonem vyhodili zbytečně majlant jen tak z kratochvíle (milionáři jistě prominou).
A proto se vyrábí "pračka gramofonových desek", které se běžně říká pračka LP.
Takže, proč je pračka LP důležitá? Drážky gramodesky jsou různě hluboké, mají nepravidelný tvar a jsou většinou nerovné. Není žádná šance, že by ruční kartáček, byť mokrý, mohl odstranit všechen prach. A prach je z pohledu přenosky brán jako signál. Pračka LP má tu výhodu, že pronikne do všech nerovností gramodesky, ale hlavní podstatou takové pračky je to, že na umyté desce se zlepší tzv. černá barva, z které vystupuje hudba či slovo, a šum ustupuje natolik, že se objeví značně více informací, které jsou součástí originálu.
Výrobcem velmi účinných praček gramodesek je firma Hannl. Zhruba za 40 000 Kč lze pořídit model
Hannl Micro EL
(
příloha č. 1
), který mimo jiné umí elektronicky řídit sílu odsávání., a nebo lze za zhruba 80 000 Kč pořídit model
Hannl Aragon ELB
(
příloha č. 2
), který je plně automatický, má rotující čistící kartáče a vnitřní prostor je chlazen.
Existují i mnohem levnější pračky LP, ovšem ty jsou ruční, a to "doslova". Takovou ruční pračku gramodesek za zhruba 3 000 Kč vyrábí firma Pro-Ject (prodává i gramofony z Litovle). Jedná se o model
ProJect Spin Clean MKII
(
příloha č. 3
), kde je v balení čistící tekutina, 2 semišové kartáčky a hadřík na osušení desek.
..... a tak od této chvíle se slovnímu spojení "pračka gramofonových desk" už nebudou divit ani "nehifisté".
Ivo MašekSerial o gramofonech ukončíme něčím neotřelým, luxusním, .... prostě tím nejlepším, co gramofonový průmysl dnes vyrábí. A proto nesmí chybět značka Clearaudio.
.... a za pár měsíců si povíme něco málo o kotoučových magnetofonech
Ivo Mašek
.... co se do serialu nevešlo
Gramorádio
Grundig
Majestic SO 132 z roku 1959.
Ivo Mašek
Toga grammphone
(Dánsko)
Gramofon z roku 1961
Ivo Mašek
Luxor
(Švédsko)
Gramofon vyráběný v letech 1947 - 1950
Ivo Mašek
BRAUN
(Německo)
Gramofon SK61-S vyráběný v letech 1961 - 1962
Design z dílny Hans Gugelot & Dieter Rams v roce 1956
Ivo Mašek
BRAUN
(Německo)
Gramofon z roku 1957
Design z dílny Wilhelm Wagenfeld & Dieter Rams
Ivo MašekV roce 1961 vyráběla firma METZ (ano, ta firma, která dnes vyrábí luxusní televizory) mini gramoradio
Metz Babyphone 202
Ivo MašekV Loděnicích lisovali novou českou vinylovou desku
Poslední srpnový pátek v deset hodin dopoledne se ve společnosti GZ Digital Media v Loděnicích začala měnit žlutě obarvená vinylová hmota do podoby LP desek se sedmnácti skladbami z pera hudebníka Jana Lstibůrka a textaře Robina Krále.
Sáhnou po ní především fajnšmekři. "Pro vinylovou desku jsme vytvořili speciální master s vyšší dynamikou," prozradil mistr zvuku Marek Štifter.
Jak se vinylová žlutá LP deska vyráběla, si můžete přečíst zde, a to i s bohatou obrázkovou galerií
http://technet.idnes.cz/lisovani-desky-blazinec-0wz-/tec_audio.aspx?c=A120830_171953_tec_audio_nyv
Ivo MašekPár fotografií pro fajnšmekry z německého Stereo magazínu
[ATTACH=CONFIG]22686[/ATTACH]
[ATTACH=CONFIG]22687[/ATTACH][ATTACH=CONFIG]22688[/ATTACH]
[ATTACH=CONFIG]22689[/ATTACH][ATTACH=CONFIG]22690[/ATTACH]
Ivo Mašek[ATTACH=CONFIG]23989[/ATTACH]
Výroba gramofonových desek z roku 1942. Od pořízení nahrávky ve studiu až po poslech desky doma
Ivo Mašek[ATTACH=CONFIG]26740[/ATTACH]
Hudební skříň s gramofonem Motorola stereo HiFi z roku 1962
Vážení, toto je skutečné nefalšované HiFi z roku 1962 !! U nás v Evropě jsme jenom mohli o nějakém HiFi snít. Neskutečné, co v té době firma Motorola dokázala, a to i v oblasti televizorů.
Ivo Mašek
První československý CD přehrávač z roku 1985
KamilZ
Obliba desek? Touha mít něco výjimečného, říká šéf prodeje
http://video.aktualne.cz/dvtv/obliba-desek-touha-mit-neco-vyjimecneho-rika-sef-prodeje/r~3d683460bdc211e4a7d8002590604f2e/
Velmi zajímavé video, jsou tam i docela technické věci. Příjemné je, že to nejsou žádní odpůrci CD, ale jsou tam hezké argumenty na obě strany.
Ivo MašekVršovická Tesla byla odsouzena k zániku. Elektronky už nikdo nechtěl. Jejich místo zaujaly tranzistory. Jozefína Lichtenegger se však rozhodla ji zachránit. Dnes její firma EAT vyváží elektronky a gramofony do celého světa. Na veletrhu CES vystavuje mezi těmi nejlepšími high-endovými značkami.
Od roku 1918 se v pražských Vršovicích vyráběly elektronky. Počátkem 21. století však začalo vážně hrozit, že výroba pro nezájem trhu zanikne. Tehdy současný boom návratu k analogovým audio přístrojům ještě neexistoval. I špičkové gramofony často končily v popelnici. Končila jejich výroba, zbavovali se jich i uživatelé.
Tehdy se Jozefína Lichtenegger rozhodla výrobu v Tesle zachránit. O tom, co ji k tomu přimělo, i třeba o tom, jak spolu s manželem (je ředitelem proslulé značky Pro-Ject z Litovle) navrhuje gramofony EAT (European Audio Team), které kupují nejen audiofilové po celém světě, jsme si povídali ve třicátém patře hotelu Venetian v Las Vegas v rámci veletrhu CES.
Společnost EAT je jedinou českou firmou, která na veletrhu vystavuje v rámci hlavního veletržního programu.
http://technet.idnes.cz/ces-2016-eat-european-audio-team-jozefina-lichtenegger-fym-/tec_audio.aspx?c=A160109_031039_tec_audio_kuz
Ivo Mašek
Sony Music obnoví výrobu vinylových desek.
Obliba gramofonových desek roste natolik, že se společnost Sony Music rozhodla jejich výrobu po třiceti letech obnovit. V tuto chvíli montuje potřebné vybavení a najímá staré odborníky, kteří ještě mají s výrobou masterů a lisováním desek zkušenosti. Výroba začne příští rok.
http://technet.idnes.cz/sony-music-vinyl-desky-07l-/tec_audio.aspx?c=A170630_093821_tec_audio_nyv
Většina výrobců desek skončila a zůstalo jen několik specializovaných firem. Největší z nich je česká GZ Media se sídlem a továrnou v Loděnicích na Berounsku. K výrobě používají i zachráněné historické stroje, které unikly sešrotování.
[INDENT]
[/INDENT][INDENT]
[/INDENT]
