Gramofony
Gramofon Bang&Olufsen Beocenter 3500, který firma vyráběla v letech 1970 až 1974.
Tento model od známé firmy B&O byl kombinovaným FM tunerem, automatickým dvourychlostním (33, 45 ot.) gramofonem a stereo zesilovačem. Tuner mohl mít šest přednastavených stanic. K tomuto modelu byly dodávány reprobedny 2x40W.
Tento model od známé firmy B&O byl kombinovaným FM tunerem, automatickým dvourychlostním (33, 45 ot.) gramofonem a stereo zesilovačem. Tuner mohl mít šest přednastavených stanic. K tomuto modelu byly dodávány reprobedny 2x40W.
Zajímavost
Gramofon Dual PRP5, který firma vyráběla v letech 1982 až 1984.
Vyráběla německá firma DUAL, kterou roku 1907 založil Gebrüder Steidinger.
Gramofon Dual PRP5, který firma vyráběla v letech 1982 až 1984.
Vyráběla německá firma DUAL, kterou roku 1907 založil Gebrüder Steidinger.
Nedílnou součástí gramofonu je gramofonová přenoska. Bez této malé "součástky" prostě z gramofonové desky neuslyšíte nic. Pro běžné uživatele se dodávají dva druhy přenosek. MC (Moving Coil) a MM (Moving Magnet).
Gramofonové přenosky MC pracují na principu pohyblivého elektromagnetu (cívky). To znamená, že pohyb chvějky přenosky se přenáší na miniaturní cívku, jejíž pohyb v magnetickém poli působí v jejich závitech indukci napětí. Toto napětí je přenášeno na kontakty přenosky a připraveno k dalšímu zpracování odpovídajícím předezesilovačem.
Gramofonové přenosky MM využívají k tvorbě elektrického signálu rovněž princip elektromagnetické indukce, jako přenosky typu MC, avšak pohyb chvějky je přenášen na permanentní magnet, jehož pohyb působí indukci napětí ve snímacích cívkách. Rovněž v tomto případě je velikost indukovaného napětí velmi malá a ke korektnímu zpracování takového signálu je zapotřebí odpovídající předzesilovač.
V příloze č. 1 a 2 je přenoska typu MC od firmy Denon (model DL-304). V příloze č. 3, 4 a 5 je přenoska typu MM od firmy Shure (model M97xE).
Gramofonové přenosky MC pracují na principu pohyblivého elektromagnetu (cívky). To znamená, že pohyb chvějky přenosky se přenáší na miniaturní cívku, jejíž pohyb v magnetickém poli působí v jejich závitech indukci napětí. Toto napětí je přenášeno na kontakty přenosky a připraveno k dalšímu zpracování odpovídajícím předezesilovačem.
Gramofonové přenosky MM využívají k tvorbě elektrického signálu rovněž princip elektromagnetické indukce, jako přenosky typu MC, avšak pohyb chvějky je přenášen na permanentní magnet, jehož pohyb působí indukci napětí ve snímacích cívkách. Rovněž v tomto případě je velikost indukovaného napětí velmi malá a ke korektnímu zpracování takového signálu je zapotřebí odpovídající předzesilovač.
V příloze č. 1 a 2 je přenoska typu MC od firmy Denon (model DL-304). V příloze č. 3, 4 a 5 je přenoska typu MM od firmy Shure (model M97xE).
Moderním gramofonem, který je i u nás v prodeji, je např. model Pro-ject 2 Xperience (příloha č. 1 až 8) od rakouské firmy ProJect. Prodává se i jako stavebnice.
Zajímavost: Pro firmu ProJect vyrábí gramofony také česká firma SEV Litovel s.r.o. (bývalé Gramofonové závody Litovel).
Zajímavost: Pro firmu ProJect vyrábí gramofony také česká firma SEV Litovel s.r.o. (bývalé Gramofonové závody Litovel).
Kdo to myslí s poslechem gramofonu vážně, tak si zakoupí ne jenom kvalitní Hi-Fi gramofon, ale také nutně kvalitní předzesilovač pro gramofon.
Gramofonový předzesilovač je nutný, protože výstupní napětí snímače, tedy gramofonové přenosky, je úměrné rychlosti hrotu. Čím vyšší kmitočet, tím je napětí větší. Vyšší kmitočty je třeba proto při přehrávání potlačit. To je potřeba, protože se zároveň zvětší odstup signálu od šumu. Rovněž při záznamu se signál kmitočtově upravuje tak, aby při přehrávání bylo dosaženo co nejlepšího kompromisu mezi maximální vybuditelností, zkreslením a odstupem od šumu. Pro vyrovnanou kmitočtovou charakteristiku, je třeba signál z přenosky nejen zesílit, ale také kmitočtově upravit dohodnutým způsobem. K tomu se používají korekce podle mezinárodně stanovené křivky RIAA (Recording Industry Association of America). To má právě na starosti gramofonový předzesilovač. Správný High-End předzesilovač by měl mít také možnost zvolit vhodný typ korekcí. Korekce jsou totiž rozdílné jak pro desky 33 ot. tak pro desky 45 ot.
Vhodnými gramofonovými předzesilovači jsou lampové přístroje. Jedním z nich je např. gramofonový předzesilovač Pro-ject Tube Box II (příloha č. 1 a 2). Každý takový předzesilovač, který je osazen lampovým stupněm, má oproti tranzistorům specifické vlastnosti, které se projeví ve výsledném zvuku. Tzv. "změkčení" a "zateplení" zvuku u lampových přístrojů je nepřeslechnutelné a ve vhodné kombinaci s ostatními články konkrétního elektroakustického řetězce může přinést výrazné vylepšení celkového dojmu (ale to je možná diskutabilní názor a mnozí mohou mít na věc odlišný pohled)
Gramofonový předzesilovač je nutný, protože výstupní napětí snímače, tedy gramofonové přenosky, je úměrné rychlosti hrotu. Čím vyšší kmitočet, tím je napětí větší. Vyšší kmitočty je třeba proto při přehrávání potlačit. To je potřeba, protože se zároveň zvětší odstup signálu od šumu. Rovněž při záznamu se signál kmitočtově upravuje tak, aby při přehrávání bylo dosaženo co nejlepšího kompromisu mezi maximální vybuditelností, zkreslením a odstupem od šumu. Pro vyrovnanou kmitočtovou charakteristiku, je třeba signál z přenosky nejen zesílit, ale také kmitočtově upravit dohodnutým způsobem. K tomu se používají korekce podle mezinárodně stanovené křivky RIAA (Recording Industry Association of America). To má právě na starosti gramofonový předzesilovač. Správný High-End předzesilovač by měl mít také možnost zvolit vhodný typ korekcí. Korekce jsou totiž rozdílné jak pro desky 33 ot. tak pro desky 45 ot.
Vhodnými gramofonovými předzesilovači jsou lampové přístroje. Jedním z nich je např. gramofonový předzesilovač Pro-ject Tube Box II (příloha č. 1 a 2). Každý takový předzesilovač, který je osazen lampovým stupněm, má oproti tranzistorům specifické vlastnosti, které se projeví ve výsledném zvuku. Tzv. "změkčení" a "zateplení" zvuku u lampových přístrojů je nepřeslechnutelné a ve vhodné kombinaci s ostatními články konkrétního elektroakustického řetězce může přinést výrazné vylepšení celkového dojmu (ale to je možná diskutabilní názor a mnozí mohou mít na věc odlišný pohled)
Gramofon Micro Seiki AP-M1, který firma vyráběla v letech 1987 až 1991.
V roce 1989 stál tento gramofon v Německu (NSR) 8000 DEM.
V roce 1989 stál tento gramofon v Německu (NSR) 8000 DEM.
High-End gramofony v současné době vyrábí nejen firma J.A.Michell LtD., kterou jsme si tu v krátkosti již dříve připoměli, ale také např. firma Acoustic Solid. Vlajkovou lodí tohoto výrobce je gramofon Acoustic Solid Royal (příloha č. 1, 2 a 3). U tohoto gramofonu se jedná o kombinaci robustní konstrukce, dokonalého technického řešení a použití vhodných materiálů k dosažení maximální kvality reprodukce z analogového signálu gramofonových desek. Model má 70 mm vysoký aluminiový talíř uložený na velmi precizním a přesném ložisku s nulovou tolerancí.Tento masivní talíř dokonale zabraňuje přenosu zbytkových vibrací z motoru na gramofon. Talíř je dále vybaven povrchem z kůže a silnou akrylátovou podložkou která zabraňuje přenosu resonancí a chvění na desku. Gramofon je poháněný strunovým převodem od separátně uloženého synchronního motoru napájeného mikroprocesorem kontrolovaným zdrojem. Masivní šasi tvoří 80 mm široký aluminiový plát s možností připevnění tří základen pro tři různá ramena a stojí na třech nastavitelných nohách se zabudovaným systémem tlumení pomocí teflonových disků. Gramofon lze zakoupit i u nás, a to za "pouhých" cca 310 000 Kč.
Videosnímek ukazuje výrobní sortiment firmy Acoustic Solid
Videosnímek ukazuje výrobní sortiment firmy Acoustic Solid
Další firmou, která v dnešní době vyrábí špičkové gramofony na té nejvyšší úrovni, je THORENS. Firma Thorens byla založena roku 1883 ve Švýcarsku, kde sídlí dodnes. První gramofony firma vyrobila roku 1903. V roce 1928 navrhla a vyrobila první elektrický gramofon.
Gramofony vyrobené v 60-tých letech jsou dodnes považovány za high-end audia a tyto starší modely z oněch let jsou dodnes vyhledávaným artiklem. V roce 2006 firma Thorens opět najela i na výrobu gramofonů pro přehrávání vinylu a 78rpm gramofonových desek.
Stěžejním výrobkem je model Thorens TD550 (příloha č. 1, 2, 3 a 4). Přední panel gramofonu je vyroben z eloxovaného hliníku s černou povrchovou úpravou nebo s povrchem chromu. Skříň je provedena buď v černém klavírním laku, nebo v barvě dřeva. Model TD 550 je založen na konstrukci modelu TD 350 (příloha č. 6). Řemen je opásán kolem vnějšího okraje talíře. Gramofon umožňují i montáž 12" raménka. Pohon zajišťuje AC synchronní elektronicky řízený motor s velmi tichým chodem. Šasi gramofonu je vyrobeno z velmi tvrdých uhlíkových vláken.
Gramofony vyrobené v 60-tých letech jsou dodnes považovány za high-end audia a tyto starší modely z oněch let jsou dodnes vyhledávaným artiklem. V roce 2006 firma Thorens opět najela i na výrobu gramofonů pro přehrávání vinylu a 78rpm gramofonových desek.
Stěžejním výrobkem je model Thorens TD550 (příloha č. 1, 2, 3 a 4). Přední panel gramofonu je vyroben z eloxovaného hliníku s černou povrchovou úpravou nebo s povrchem chromu. Skříň je provedena buď v černém klavírním laku, nebo v barvě dřeva. Model TD 550 je založen na konstrukci modelu TD 350 (příloha č. 6). Řemen je opásán kolem vnějšího okraje talíře. Gramofon umožňují i montáž 12" raménka. Pohon zajišťuje AC synchronní elektronicky řízený motor s velmi tichým chodem. Šasi gramofonu je vyrobeno z velmi tvrdých uhlíkových vláken.
High End 2011 (1. část)
Ve dnech 19.5 až 22.5. 2011 proběhla v Mnichově výstava High End 2011. Mimo jiné se tam vystavovaly i špičkové gramofony od maloseriových výrobců, kteří vyrábí na zakázku.
Ve dnech 19.5 až 22.5. 2011 proběhla v Mnichově výstava High End 2011. Mimo jiné se tam vystavovaly i špičkové gramofony od maloseriových výrobců, kteří vyrábí na zakázku.
Gramofon - to nebyl jenom gramofon, nebo gramorádio, ale my starší ještě pamatujeme jeden gramofonový zázrak, který se používal v lepších restauracích, a ten se nazýval gramofonový jukebox. A protože v té době existoval pouze jukebox na gramofonové desky, tak se mu (alespoň u nás) říkalo prostě zkráceně Jukebox.
Trocha historie:
Touha vytvořit přístroj, který bude hrát hudbu bez nutnosti lidské obsluhy, je stará několik staletí. Boom samohrajícíh strojů ale přišel v polovině devatenáctého století s vynálezem automatického piana. Fungovalo to na jednoduchém principu. Do samotného piana se vložil proděravělý papír (svého druhu partitura), který klavír pomocí pneumatické mechaniky nasával do sebe a na základě rozmístění děr v papíru hrál konkrétní melodie.
Konceptu jukeboxu se pak automatické piano přiblížilo v momentu, kdy se do něj vyvrtala díra na vhození mince. Nicméně automatická piána ve větší míře nepřežila začátek třicátých let. Čtyřicátá léta už přivítala jukeboxy v podobě, která je blízká současným mp3 jukeboxům – místo digitálních písniček ale byly krabice napěchované vinylovými deskami. Výběr byl z zpočátku z pouhých osmi různých desek.
Dnes už asi klasický jukebox na gramofonové desky nikde nenajdete, a je to škoda. Jukeboxy byly opravdu někdy velké "krabice" a byly bohatě zdobené. V horní části bylo sklo a díky němu bylo vidět zařízení, které vybírá gramofonovou desku, kterou jste si ze širokého repertoáru vybrali a zvláštní gramofonové ramínko, které umožnilo přehrání desky.
A tak si tuto, ještě nedávnou historii, pojďme přiblížit na několika snímcích.
Trocha historie:
Touha vytvořit přístroj, který bude hrát hudbu bez nutnosti lidské obsluhy, je stará několik staletí. Boom samohrajícíh strojů ale přišel v polovině devatenáctého století s vynálezem automatického piana. Fungovalo to na jednoduchém principu. Do samotného piana se vložil proděravělý papír (svého druhu partitura), který klavír pomocí pneumatické mechaniky nasával do sebe a na základě rozmístění děr v papíru hrál konkrétní melodie.
Konceptu jukeboxu se pak automatické piano přiblížilo v momentu, kdy se do něj vyvrtala díra na vhození mince. Nicméně automatická piána ve větší míře nepřežila začátek třicátých let. Čtyřicátá léta už přivítala jukeboxy v podobě, která je blízká současným mp3 jukeboxům – místo digitálních písniček ale byly krabice napěchované vinylovými deskami. Výběr byl z zpočátku z pouhých osmi různých desek.
Dnes už asi klasický jukebox na gramofonové desky nikde nenajdete, a je to škoda. Jukeboxy byly opravdu někdy velké "krabice" a byly bohatě zdobené. V horní části bylo sklo a díky němu bylo vidět zařízení, které vybírá gramofonovou desku, kterou jste si ze širokého repertoáru vybrali a zvláštní gramofonové ramínko, které umožnilo přehrání desky.
A tak si tuto, ještě nedávnou historii, pojďme přiblížit na několika snímcích.
Ve 29. díle tohoto serialu jsme si připoměli jeden z výrobků Gramofonových závodů, a to gramofon Tesla NC580 (příloha č. 1 a 2). Zajímavostí tohoto modelu je, že byl v letech 1982 až 1988 také vyráběn pro německou (tehdy západoněmeckou) firmu LENCO. A ta tento gramofon v Německu prodávala pod označením Lenco L580 (příloha č. 3, 4 a 5).
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 1.čast
Gramofon Volga3 (příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5) Výrobcem je Privolžský Sovnarchoz (1962)
Gramofon Molodjožnyj (příloha č. 6, 7, 8 a 9) Výrobcem je Lenigradský Sputnik (1965)
Gramofon Volga3 (příloha č. 1, 2, 3, 4 a 5) Výrobcem je Privolžský Sovnarchoz (1962)
Gramofon Molodjožnyj (příloha č. 6, 7, 8 a 9) Výrobcem je Lenigradský Sputnik (1965)
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 2.čast
Gramofon Junosť301 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Jaroslavský radiozávod (1967 až 1970)
Gramofon Vega101 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Berdský radiozávod (1972)
Gramofon Junosť301 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Jaroslavský radiozávod (1967 až 1970)
Gramofon Vega101 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Berdský radiozávod (1972)
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 3.čast
Gramofon Fenix001 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Lvovský závod (1975)
Gramofon Arktur003 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Berdský radiozávod (1977) V licenci ho vyráběla také polská Unitra
Gramofon Fenix001 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Lvovský závod (1975)
Gramofon Arktur003 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Berdský radiozávod (1977) V licenci ho vyráběla také polská Unitra
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 4.čast
Gramofon Vega104 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Berdský radiozávod (1976 až 1978)
Gramofon Rondo204 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Kazaňský závod (1979)
Gramofon Vega104 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Berdský radiozávod (1976 až 1978)
Gramofon Rondo204 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Kazaňský závod (1979)
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 5.čast
Gramofon ElektronikaD1 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Kazaňský závod (1980)
Gramofon Karavella203 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Kirovský závod Lagoda (1982)
Gramofon ElektronikaD1 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Kazaňský závod (1980)
Gramofon Karavella203 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Kirovský závod Lagoda (1982)
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 6.čast
Gramofon Školnyj Stereo (příloha č. 1 až 10) Výrobcem je Grozněcký radiozávod (1986)
Gramofon Školnyj Stereo (příloha č. 1 až 10) Výrobcem je Grozněcký radiozávod (1986)
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 7.čast
Gramofon Sputnik304 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Lenigradský radiozávod (1987)
Gramofon Sonet EF208 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Kazaňský závod (1988)
Gramofon Sputnik304 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Lenigradský radiozávod (1987)
Gramofon Sonet EF208 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Kazaňský závod (1988)
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 8.čast
Gramofon Ikar303/EF303 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Jaroslavský radiozávod (1989)
Gramofon Arija5208 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Rižský závod - Lotyšsko (1994)
Gramofon Ikar303/EF303 (příloha č. 1, 2, 3 a 4) Výrobcem je Jaroslavský radiozávod (1989)
Gramofon Arija5208 (příloha č. 5, 6, 7 a 8) Výrobcem je Rižský závod - Lotyšsko (1994)
Zajímavost
Dětská stavebnice gramofonu Elektronika (příloha č. 1 až 6), kterou vyráběl roku 1982 Pskovský závod v bývalém SSSR. Gramofon byl napájen bateriemi 2 x 9V.
Dětská stavebnice gramofonu Elektronika (příloha č. 1 až 6), kterou vyráběl roku 1982 Pskovský závod v bývalém SSSR. Gramofon byl napájen bateriemi 2 x 9V.
Gramofony z ruské produkce (bývalý SSSR) - 9.čast
V roce 1957 vyrobil a na ruský trh dodal "Leningradskij zavod imeni Ždanova" luxusní kufříkový gramofon pod modelovým označením Jubilejnij RG-3. Gramofon byl vyroben k 40-tému výročí říjnové revoluce, proto byl pojmenován Jubilejní a jeho zpracování a design byly na ruské podmínky na vysoké úrovni. Gramofon byl elektronkový a byl určen pro desky z 33 a 78 ot. V roce 1960 byl modernizovaný, byly použity jiné elektronky, a také přibyla možnost přehrávat desky o 45 ot. V roce 1960 se prodával za 590 rublů, což na tehdejší dobu bylo v Rusku opravdu hodně peněz.
V roce 1957 vyrobil a na ruský trh dodal "Leningradskij zavod imeni Ždanova" luxusní kufříkový gramofon pod modelovým označením Jubilejnij RG-3. Gramofon byl vyroben k 40-tému výročí říjnové revoluce, proto byl pojmenován Jubilejní a jeho zpracování a design byly na ruské podmínky na vysoké úrovni. Gramofon byl elektronkový a byl určen pro desky z 33 a 78 ot. V roce 1960 byl modernizovaný, byly použity jiné elektronky, a také přibyla možnost přehrávat desky o 45 ot. V roce 1960 se prodával za 590 rublů, což na tehdejší dobu bylo v Rusku opravdu hodně peněz.
Zajímavost
V roce 1957 vyrobil a na ruský trh uvedl Vilnijuský elektrotechnický závod kufříkový gramo-magnetofon modelové řady Elfa 6-1M. Přístroj se používal buď jako gramofon, nebo jako kotoučový magnetofon., nikdy ne současně. Gramofon byl konstruován pro desky s 33 a 78 ot. Ve výbavě tohoto přístroje byl i mikrofon.
V roce 1957 vyrobil a na ruský trh uvedl Vilnijuský elektrotechnický závod kufříkový gramo-magnetofon modelové řady Elfa 6-1M. Přístroj se používal buď jako gramofon, nebo jako kotoučový magnetofon., nikdy ne současně. Gramofon byl konstruován pro desky s 33 a 78 ot. Ve výbavě tohoto přístroje byl i mikrofon.
Prototyp československého kvadrofonního gramofonu Tesla NZQ130. Do seriové výroby se nikdy nedostal.
Polské gramofony
V Polsku se výrobou gramofonů zabýval podnik Lodzkie Zaklady Radiowe FONICA (příloha č. 1). Podnik vznikl roku 1945 a svojí činnost ukončil roku 2002. V roce 1970 byly všechny radiotechnické podniky (tedy i Fonica) sloučeny do organizace Zjednoczenia Przemyslu Elektronicznego UNITRA. Výrobky vyrobené v Lodži nesly po tomto roce jak název Fonica, tak i název Unitra. Pro vývoz pouze pod názvem Unitra.
Podnik Fonica zahájil výrobu gramofonů až v roce 1956. Do té doby produkoval telefony. V roce 1956 vyrobil a na trh dodal podnik elektronkový gramofon WW-GE56 Karolinka ve dvou modelových verzí (příloha č. 2, 3 a 4). První tranzistorový gramofon vyrobil v roce 1968, a nesl název WG-291 Tranzyston (příloha č. 5 a 6). Roku 1971 došlo u tohoto modelu k menší modernizaci (příloha č. 7). V roce 1973 vyrobil podnik první gramofon třídy Hi-Fi v licenci firmy Thomson. Jenalo se o model WG-610f Fonomaster (příloha č. 7 a 8).
V roce 1996 byl státní podnik Fonica prodán jihokorejské firmě Kyungbang Ltd., v roce 1998 celý podnik převzal koncern Daewoo a roku 2002 došlo k likvidaci podniku a zániku značky Fonica.
V Polsku se výrobou gramofonů zabýval podnik Lodzkie Zaklady Radiowe FONICA (příloha č. 1). Podnik vznikl roku 1945 a svojí činnost ukončil roku 2002. V roce 1970 byly všechny radiotechnické podniky (tedy i Fonica) sloučeny do organizace Zjednoczenia Przemyslu Elektronicznego UNITRA. Výrobky vyrobené v Lodži nesly po tomto roce jak název Fonica, tak i název Unitra. Pro vývoz pouze pod názvem Unitra.
Podnik Fonica zahájil výrobu gramofonů až v roce 1956. Do té doby produkoval telefony. V roce 1956 vyrobil a na trh dodal podnik elektronkový gramofon WW-GE56 Karolinka ve dvou modelových verzí (příloha č. 2, 3 a 4). První tranzistorový gramofon vyrobil v roce 1968, a nesl název WG-291 Tranzyston (příloha č. 5 a 6). Roku 1971 došlo u tohoto modelu k menší modernizaci (příloha č. 7). V roce 1973 vyrobil podnik první gramofon třídy Hi-Fi v licenci firmy Thomson. Jenalo se o model WG-610f Fonomaster (příloha č. 7 a 8).
V roce 1996 byl státní podnik Fonica prodán jihokorejské firmě Kyungbang Ltd., v roce 1998 celý podnik převzal koncern Daewoo a roku 2002 došlo k likvidaci podniku a zániku značky Fonica.
Poslední v Československu vyrobené gramoradio
V letech 1987 až 1988 vyráběl podnik Tesla Bratislava gramorádio modelu Tesla Dominant 1039A (příloha č. 1 a 2), v kterém bylo použito gramofonové chassis Supraphon HC16, které se v gramofonových závodech v Litovli vyrábělo už od roku 1983 a jehož výroba byla ukončena roku 1989. Chassis bylo dvourychlostní (33 ot. a 45 ot.) a přenoska se standardně dodávala s krystalovou vložkou V4302.
V letech 1987 až 1988 vyráběl podnik Tesla Bratislava gramorádio modelu Tesla Dominant 1039A (příloha č. 1 a 2), v kterém bylo použito gramofonové chassis Supraphon HC16, které se v gramofonových závodech v Litovli vyrábělo už od roku 1983 a jehož výroba byla ukončena roku 1989. Chassis bylo dvourychlostní (33 ot. a 45 ot.) a přenoska se standardně dodávala s krystalovou vložkou V4302.
První v Československu vyrobené gramoradio
První gramoradio, které bylo dodáváno do obchodní sítě, vyráběl n.p. Tesla Pardubice v letech 1950 až 1951. Jednalo se o model Tesla 512030 Dominant1 (příloha č. 1 a 2). Gramofon měl plynulou regulaci otáček talíře s papírovým stroboskopickým kotoučem a krystalovou přenosku se safírovou jehlou. Gramorádio obsahovalo také úložný prostor pro gramofonové desky. Chassi bylo jednorychlostní pro desky 78 ot. Gramofonové chassis se v té době vyrábělo v gramofonových závodech Praha-Žižkov a neslo modelové označení Supraphon H04 (příloha č. 3) . Motorek typu ASM10 (příloha č. 4) se již vyráběl v Litovli, a to již od roku 1949, v bývalé (již znárodněné) firmě Křižík.
V letech 1951 až 1952 se v Tesle Pardubice vyráběl modernizovaný model Tesla 512034 Dominant2, jehož gramofonové chassis bylo převzato s předešlého modelu.
Zajímavost:
Všimněte si, že první gramoradio má jméno Dominant, a poslední u nás vyrobené gramorádio má také jméno Dominant. Je to zajímavá shoda náhod.
Je nutno také dodat, že úplně prvním gramorádiem v Československu byl model Tesla 512000 ZZ (příloha č. 5), který již roku 1948 vyrobil podnik Tesla Hloubětín. Gramofon měl rychlost 78 ot., plynulou regulací otáčení a elektromagnetickou přenoskou s otočnou hlavou. Výrobce chassis se mi nepodařilo zjistit, každopádně to nemohl být výrobek podniku Tesla, protože první gramofonové chassis tento podnik začal produkovat až roku 1949 modelem HC03.
Gramorádio Tesla 512000 ZZ ovšem nebylo určeno pro prodej v obchodní síti. Bylo určeno jako malá rozhlasová ústředna do továren a škol, proto také ve výbavě byl mikrofon a přístroj měl oddělený výkonový zesilovač s výkonem 10W a 100voltový výstup pro reproduktorový rozvod.
První gramoradio, které bylo dodáváno do obchodní sítě, vyráběl n.p. Tesla Pardubice v letech 1950 až 1951. Jednalo se o model Tesla 512030 Dominant1 (příloha č. 1 a 2). Gramofon měl plynulou regulaci otáček talíře s papírovým stroboskopickým kotoučem a krystalovou přenosku se safírovou jehlou. Gramorádio obsahovalo také úložný prostor pro gramofonové desky. Chassi bylo jednorychlostní pro desky 78 ot. Gramofonové chassis se v té době vyrábělo v gramofonových závodech Praha-Žižkov a neslo modelové označení Supraphon H04 (příloha č. 3) . Motorek typu ASM10 (příloha č. 4) se již vyráběl v Litovli, a to již od roku 1949, v bývalé (již znárodněné) firmě Křižík.
V letech 1951 až 1952 se v Tesle Pardubice vyráběl modernizovaný model Tesla 512034 Dominant2, jehož gramofonové chassis bylo převzato s předešlého modelu.
Zajímavost:
Všimněte si, že první gramoradio má jméno Dominant, a poslední u nás vyrobené gramorádio má také jméno Dominant. Je to zajímavá shoda náhod.
Je nutno také dodat, že úplně prvním gramorádiem v Československu byl model Tesla 512000 ZZ (příloha č. 5), který již roku 1948 vyrobil podnik Tesla Hloubětín. Gramofon měl rychlost 78 ot., plynulou regulací otáčení a elektromagnetickou přenoskou s otočnou hlavou. Výrobce chassis se mi nepodařilo zjistit, každopádně to nemohl být výrobek podniku Tesla, protože první gramofonové chassis tento podnik začal produkovat až roku 1949 modelem HC03.
Gramorádio Tesla 512000 ZZ ovšem nebylo určeno pro prodej v obchodní síti. Bylo určeno jako malá rozhlasová ústředna do továren a škol, proto také ve výbavě byl mikrofon a přístroj měl oddělený výkonový zesilovač s výkonem 10W a 100voltový výstup pro reproduktorový rozvod.
Dalším výrobcem kvalitních Hi-Fi gramofonů je firma EAT - EuroAudioTeam (příloha č. 1). Tzv. královským modelem této firmy je gramofon EAT Forte (příloha č. 2, 3, 4, 5 a 6). Odlehčenou verzí předešlého modelu je gramofon EAT Forte S (příloha č. 7 a 8).
Zajímavost:
Majitelkou firmy je paní Jozefína Lichtenegger, která v Praze otevřela manufakturu na výrobu elektronek.
Zajímavost:
Majitelkou firmy je paní Jozefína Lichtenegger, která v Praze otevřela manufakturu na výrobu elektronek.
Gramofon Supraphon-Luxus SL2, který roku 1946 vyrobil národní podnik Ultraphon (v té době ještě "před pár okamžiky" soukromá firma Ultraphon akc.spol.).
Zajímavost:
V předválečném Československu existovaly dvě firmy, které zde lisovaly gramofonové desky. Byly to firmy: Ultraphon a Esta. Přesto v obchodní síti bylo možno běžně si zakoupit československé desky s jinými etiketami, než Ultraphon a Esta. Pojďme si to vysvětlit.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Koncem roku 1932 uvedla gramofonová firma Ultraphon na trh první gramodesky o průměru 25 cm s etiketou Artona (příloha č. 1). V propagačních materiálech ji Ultraphon označoval za "lidovou desku" a prodával je za cenu pouhých 15 Kč. Hlavním důvodem zavedení této vedlejší etikety byl ovšem úplně jiný důvod. Ultraphon tím obcházel nařízení československého Svazu průmyslu a obchodu, který stanovoval pevné ceny gramodesek. Pro desky dovážených značek sice měla platit prodejní cena 30 Kč, ale protože zatím ještě jen "poločeský" Ultraphon v té době své gramodesky nahrával a lisoval již v Praze, byl tolerován jako firma domácí (čistě českou akciovou společností se stal Ultraphon až v dubnu roku 1933), a proto své gramodesky uváděné na trh na modré etiketě (příloha č. 2) Ultraphon mohl prodávat za 25 Kč.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]První etikety gramodesek značky Artona měly červenozlatou barvu, později též zelenozlatou (příloha č. 3) a hnědozlatou. V horní části nesly hrdý nápis "Československý výrobek", až později se na nich jako první odkaz na mateřskou firmu objevilo označení "Výrobek Ultraphonu". Nástup této etikety byl velkolepý. Již po necelých třech měsících obsahoval její katalog více než tři stovky nahrávek. Později se tempo lisování této značky značně zpomalilo a poslední gramodeska značky Artona obsahovala nahrávky z konce roku 1936.[/FONT]
Zavedení etikety Artona mělo také pragmatické důvody. Gramofonová firma Ultraphon se na jedné straně snažila profilovat jako výrobce a propagátor kulturně přínosných nahrávek nejlepších domácích interpretů vážné i populární hudby, na druhé straně však bylo vedení firmy jasné, že nad konkurencí může vítězit pouze komerčně úspěšnými tituly, které ovšem většinou požadovanou úroveň kvality nedosahovaly. Počátkem třicátých let šly pochopitelně nejvíce na odbyt šlágry ze zvukových filmů, snímky harmonikářů či nahrávky komických scén často pochybné úrovně. Mnoho snímků spadajících do této "lidové" kategorie natáčel sice i Ultraphon, ale konzervativní vedení firmy se často bránilo jejich lisování, takže byly přesouvány právě na značku Artona, k níž se mateřská firma nijak otevřeně nehlásila. Na propojení s Ultraphonem zpočátku neupozorňovala ani úprava její etikety, na níž byli navíc jednotliví interpreti uvádění anonymně.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Zavedení etikety Artona umožnilo mateřské firmě lisovat na tuto značku také nahrávky určené pro německy mluvící obyvatelstvo ČSR, aniž by současně padal jakýkoliv stín pochybnosti na proklamovanou "českost" Ultraphonu, v propagačních materiálech firmy často zdůrazňovanou i v době, kdy ji nad vodou držel právě německý kapitál. Značnou část repertoáru proto na značce Artona zaujímaly nahrávky přebírané ze starších matric německého Ultraphonu (příloha č. 4 a 5) z let 1929-31, které doplňovaly německy zpívané snímky nově natáčené v pražském studiu orchestry R. A. Dvorského či Harryho Ostena, s vokály některého ze zpěváků operety pražského Německého divadla. Na etiketách desek značky Artona s německými snímky byl obvykle uváděn ještě nápis Ultraphon-Fabrikat.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Ještě během roku 1933 začal Ultraphon nově lisovat snímky stejného charakteru také na svoji další lacinou etiketu Selekton (příloha č. 6). Cena těchto desek byla 12 Kč. Etikety Artona a Selekton byly od srpna roku 1936 nahrazeny gramodeskami značky Ultraphon se zelenou etiketou (příloha č. 7). Tyto desky stály 15 Kč a lisovaly se až do roku 1938.[/FONT]
V předválečném Československu existovaly dvě firmy, které zde lisovaly gramofonové desky. Byly to firmy: Ultraphon a Esta. Přesto v obchodní síti bylo možno běžně si zakoupit československé desky s jinými etiketami, než Ultraphon a Esta. Pojďme si to vysvětlit.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Koncem roku 1932 uvedla gramofonová firma Ultraphon na trh první gramodesky o průměru 25 cm s etiketou Artona (příloha č. 1). V propagačních materiálech ji Ultraphon označoval za "lidovou desku" a prodával je za cenu pouhých 15 Kč. Hlavním důvodem zavedení této vedlejší etikety byl ovšem úplně jiný důvod. Ultraphon tím obcházel nařízení československého Svazu průmyslu a obchodu, který stanovoval pevné ceny gramodesek. Pro desky dovážených značek sice měla platit prodejní cena 30 Kč, ale protože zatím ještě jen "poločeský" Ultraphon v té době své gramodesky nahrával a lisoval již v Praze, byl tolerován jako firma domácí (čistě českou akciovou společností se stal Ultraphon až v dubnu roku 1933), a proto své gramodesky uváděné na trh na modré etiketě (příloha č. 2) Ultraphon mohl prodávat za 25 Kč.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]První etikety gramodesek značky Artona měly červenozlatou barvu, později též zelenozlatou (příloha č. 3) a hnědozlatou. V horní části nesly hrdý nápis "Československý výrobek", až později se na nich jako první odkaz na mateřskou firmu objevilo označení "Výrobek Ultraphonu". Nástup této etikety byl velkolepý. Již po necelých třech měsících obsahoval její katalog více než tři stovky nahrávek. Později se tempo lisování této značky značně zpomalilo a poslední gramodeska značky Artona obsahovala nahrávky z konce roku 1936.[/FONT]
Zavedení etikety Artona mělo také pragmatické důvody. Gramofonová firma Ultraphon se na jedné straně snažila profilovat jako výrobce a propagátor kulturně přínosných nahrávek nejlepších domácích interpretů vážné i populární hudby, na druhé straně však bylo vedení firmy jasné, že nad konkurencí může vítězit pouze komerčně úspěšnými tituly, které ovšem většinou požadovanou úroveň kvality nedosahovaly. Počátkem třicátých let šly pochopitelně nejvíce na odbyt šlágry ze zvukových filmů, snímky harmonikářů či nahrávky komických scén často pochybné úrovně. Mnoho snímků spadajících do této "lidové" kategorie natáčel sice i Ultraphon, ale konzervativní vedení firmy se často bránilo jejich lisování, takže byly přesouvány právě na značku Artona, k níž se mateřská firma nijak otevřeně nehlásila. Na propojení s Ultraphonem zpočátku neupozorňovala ani úprava její etikety, na níž byli navíc jednotliví interpreti uvádění anonymně.
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Zavedení etikety Artona umožnilo mateřské firmě lisovat na tuto značku také nahrávky určené pro německy mluvící obyvatelstvo ČSR, aniž by současně padal jakýkoliv stín pochybnosti na proklamovanou "českost" Ultraphonu, v propagačních materiálech firmy často zdůrazňovanou i v době, kdy ji nad vodou držel právě německý kapitál. Značnou část repertoáru proto na značce Artona zaujímaly nahrávky přebírané ze starších matric německého Ultraphonu (příloha č. 4 a 5) z let 1929-31, které doplňovaly německy zpívané snímky nově natáčené v pražském studiu orchestry R. A. Dvorského či Harryho Ostena, s vokály některého ze zpěváků operety pražského Německého divadla. Na etiketách desek značky Artona s německými snímky byl obvykle uváděn ještě nápis Ultraphon-Fabrikat.[/FONT]
[FONT=Verdana,Helvetica,Arial]Ještě během roku 1933 začal Ultraphon nově lisovat snímky stejného charakteru také na svoji další lacinou etiketu Selekton (příloha č. 6). Cena těchto desek byla 12 Kč. Etikety Artona a Selekton byly od srpna roku 1936 nahrazeny gramodeskami značky Ultraphon se zelenou etiketou (příloha č. 7). Tyto desky stály 15 Kč a lisovaly se až do roku 1938.[/FONT]
