Zobrazovací technologie blízké budoucnosti
28.11.2011, Pavel Zubatý, článek
Na nedávno uplynulém FPD International 2011 (konaném v japonské Jokohamě) bylo k vidění mnoho novinek na poli zobrazovacích panelů (o čemž byl ostatně celý veletrh). Výběr těch nejzajímavějších si můžete prohlédnout v dnešním článku.
Kapitoly článku:
- Zobrazovací technologie blízké budoucnosti
- AU Optotronics, Samsung, LG
- Chimei Innolux, Toshiba, Nippon
Na nedávno uplynulé výstavě FPD International bylo k vidění mnoho inovativních novinek ze světa plochých obrazovek. Je pochopitelné, že v době časté průmyslové špionáže mohla být řada es schovaných v rukávech zúčastněných, ale i tak byla k vidění celá sestava zajímavých technologií. Níže si tak můžete přečíst o budoucích obrazovkách firem Samsung, LG, Sharp, AU Optronics, Chimei Innolux a Toshiba. Panely těchto výrobců se přitom používají i v zařízeních dalších značek. Příkladem může být nejspíš i televizor Haier s průhlednou obrazovkou, jejíž parametry napovídají, že s největší pravděpodobností byla vybavena panelem společnosti Samsung.
27" prototyp OLED TV Sony
Nejspíš budete souhlasit, že jedním z evergreenů takových výstav jsou panely OLED. Problematika OLED by si zasloužila celý článek (viz 3 roky starý článek na Světu hardware). Nevýhoda těchto přístrojů je především v jejich ceně, která bývá mnohonásobně vyšší, než jakou mají dnešní LCD televizory s LED podsvícením. Především se to týká větších úhlopříček. V případě menších panelů monitorů už tato situace ale není tak drastická, "tuplem" u profesionálních monitorů. OLED varianta zde může stát třeba jen o 10 % více než LCD (je tomu tak např. v případě OLED monitorů Sony). Ostatně, co je je "několik tisíc" navíc, když monitor bude využit v profesionální střižně.
Schéma jednoho pixelu OLED displeje
Po technologické stránce je struktura OLED panelu ještě jednodušší než LCD s LED podsvícením. Celé schéma můžete vidět na obrázku nahoře. V tomto případě se jedná o tzv. typ RGB, kde každý pixel se skládá z 3 různých organických emitorů tří základních barev lidského oka, tj. barvy červené (Red), zelené (Green) a modré (Blue). Proč však dělat něco jednoduše, když to lze dělat složitě? Existuje totiž i druhá varianta, jejíž diody jsou všechny bílé. Vznik kýžené barvy se pak podobá staré známé technologii LCD s LED podsvícením. Na vrstvu bílých OLED totiž přiléhá vrstva barevných filtrů. Oproti RGB má však tento typ výhodu v menších nárocích na výrobu a tím pádem i větší úhlopříčce. Nevýhodou pak je nižší efektivita a snížení jasu obrazu.
Vlevo: klasické uspořádání subpixelů alá LCD, Vpravo: mřížka PenTile v AMOLED.
Pořád je však možné dosahovat extrémně tenkého panelu, který navíc může být i rolovatelný. Další výhodou OLED panelu je rovněž vysoký kontrast a velká šíře barevné palety. Platí to především pro RGB srovnatelné s AMOLED Plus společnosti Samsung. Takové aktivní panely totiž nejenže využívají TFT jako řídícího elementu (každý pixel aktivního panelu je spínán vlastním tranzistorem), ale navíc jsou jejich subpixely uspořádány jako v běžném LCD. Starší typy OLED totiž mohou využívat mřížku PenTile. Tato mřížka obsahuje 2x více zelených subpixelů, než je těch modrých. Stejně tomu je i v lidském oku, takže po barevné stránce nemusel uživatel nic postřehnout. Nevýhodou pak byl poněkud zrnitý a místy rozmazaný obraz.