Russian Doll: povedená seriálová časová smyčka

Téme časové smyčky je ve filmech a seriálech poměrně populární a použily je i tvůrkyně seriálu Russian Doll z originální produkce Netflixu (záměrně používáme ženskou variantu tohoto slova, neboť o réžii i scénář se staraly výhradně ženy). My se na tento seriál dnes v recenzi podíváme a zjistíme, zda má smysl jej vyštrachat z nabízené databáze této streamovací služby a zkouknout (pokud jste ho ještě neviděli), nebo raději věnovat čas něčemu jinému.

 

 

Hlavní roli židovské ženy Nadiy hraje známá Natasha Lyonne (znát ji můžeme např. z Prci, prci, prcičky nebo v poslední době především Orange Is The New Black). Nadia v seriálu slaví své 36. narozeniny a zemře během snahy o nalezení své kočky Oatmeala, kdy ji v lehkovážnosti při přecházení ulice přejede auto. Tak rychlé to ale nebude, neboť se opět objeví na své narozeninové party v koupelně, kde někdo bouchá na dveře. Zastaví vodu, vyjde ven a začne prožívat vše, co už prožila. Stejní lidé, stejné dialogy. Časová smyčka se rozjíždí a divák jen čeká, jak se to bude vyvíjet dál.

 

 

Celý seriál stojí především na hereckém výkonu Natashy Lyonne, která je pěknou extrovertní "držkou" kouřící jak přečipovaný diesel bez DPF filtru. Pro sprostá slova nejde daleko a f*ck, případně jeho varianty, zazní obvykle několikrát do minuty. Když se k tomu přidají grimasy a zvláštní nakřáplý hlas hlavní protagonistky, je o zábavu postaráno. Nadia má prostě něco do sebe a je to postava, která rozhodně není obyčejná.

 

 

Některé její smrti jsou sice až příliš okaté, ale záškodnicky se na ně budete i těšit. To je dáno především písní Gotta Get Up od Harryho Nilssona, která hraje pokaždé v koupelně, kdy se Nadia zrestartuje. Je opravdu nakažlivá. Současně ale člověk rozhodně bude přát, aby se z tohoto cyklu vymanila a přišla na to, proč se něco takového vlastně děje.

 

 

To vše začne dávat větší smysl, když se až po třech dílech do děje dostane Alan (Charlie Barnett). Ten totiž umírá úplně stejně jako Nadia. Když tak padají společně ve výtahu, všichni jsou v panice, ale oba protagonisté jsou v naprostém klidu, neboť už ví, že za pár okamžiků budou zase v koupelně. Oba. Alan je přesným opakem Nadie. Zatímco ta je naprosto uvolněná, všechno má na háku, Alan je naopak extrémně uspořádaným až strnulým člověkem, který musí dělat vše správně. Přesný harmonogram, krásně uložené oblečení, nakrmená rybička, to vše je Alan. Asi všichni tušíte, kam bude děj seriálu směřovat. Alan by měl do žil dostat trochu emocí a Nadia pak naopak ztratit trochu toho sobectví a cynismu.

 

 

Jak už je to obvyklé, seriál následně staví na interakci této naprosto nesourodé dvojice, která se spolu musí naučit žít a vyřešit problém s jejich opakující se smrtí. Především se ale potřebují setkat, což vyúsťuje v paradoxní hlášky jako: "Potkáme se včera na mých narozeninách." Pochopitelně nebudu napovídat, ale postupně zjišťují, co bylo v předchozích iteracích špatně a co mají oba udělat, aby tato nekonečná reinkarnace konečně skončila. Také začnou zjišťovat, co pro ně ve světě začínají znamenat jiné postavy a jakou zde hrají roli. To se týká např. Horseho, bezdomovce, který je pro Nadiu tím hlavním ukazatelem a spouštěčem řešení celého problému, odstřihnutí se od minulosti obrazně i doslovně. Životy obou začnou být propojovány postavami učitele literatury, prodavače i dalších.

 

 

Sám seriál sice začíná jako černá komedie, ale nelze říci, že byste se řezali od začátku do konce. Jsou zde spíše úsměvné situace a rozhodně se zde nestaví na trapných a nucených vtipech. Když se po své smrti potkají, místo pozdravu na sebe jen vyhrknou, jak se jim opět podařilo zemřít: "Výbuch plynu", "Spadl jsem z kola" a o chvíli později po další smrti: "Zase bouchnul plyn" s adekvátními grimasami.

 

 

V posledních dílech, kdy oba začínají tušit, kde je zakopaný pes a řešit způsob, jak vše ukončit, začne jít do tuhého a seriál se spíše z černé komedie přesouvá do polohy trhilleru. Z veselého černohumorného seriálu vedeného zejména v teplých barvách se naopak začne ladit do chladnějších barev, zmízí Gotta Get Up a víte, že se blíží závěr. Což také poněkud nastoluje otázku, zda vůbec tento seriál může mít druhou sérii, pokud se Nadi a Alanovi podaří prolomit cyklus. A ano, bude mít druhou sérii.

 

 

Ve výsledku to sice není seriál, který by přinášel nějak převratnou myšlenku, ale je to vcelku povedená odechovka na osm půlhodinových dílů, takže to klidně zkouknete za večer. Celé to zabere jen o pár minut více než poslední díl Pána prstenů.

 

 

Hodnocení: 70%