Panasonic TX-L42ET60E: zlatá střední cesta?

Celý design je však celkem střízlivý. Až na onen spodní plexi proužek jde o elegantní 42" televizi. Povrchová úprava obrazovky je lesklá až lehounce polomatná. Kloní se však výrazně k té lesklé. Stojan na první pohled patří k takovému evergreenu, ale při bližším zkoumání zjistíte, že jde o plast s kovovým vzhledem. Někoho to může trošku zamrzet, ale dnes většina lidí televizi umísťuje na zeď, a tak podstavec není vůbec potřeba.

Ještě se však vrátíme k rámečku. Ten je stříbrný pouze z čelního pohledu. Při pohledu z boku již dobře vidíte černý plast zadního krytí elektroniky. Spojení kovového rámečku a plastu je provedeno dobře a ani při hrubším zacházení nikde nic nevrže.

Na zadní straně si můžete všimnout hlavně konektorů. Ty jsou již tradičně trošku utopené za hranou televize, aby kabely měly dostatek místa pro zkrocení do lišty. Jinak zde naleznete otvory pro VESA držák s roztečí 400×400 mm. Je zde také jeden na pohled větrací otvor v dolní části kruhového tvaru. Za ním je však umístěn basový reproduktor.

Konektory jsou celkem standardní. Potěší snad jen čtečka SDHD/XC karet. Pokud tedy chcete ukazovat návštěvě fotky z dovolené, tak stačí vytáhnout kartu z foťáku a strčit do televize. Pokud však máte televizi téměř přilepenou na zeď, tak se k USB či SD čtečce nedostanete. Alespoň jeden USB port mohl být vyveden na samý okraj televize pro pohodlnější práci, ale to je výtka většiny televizí. Je však potřeba na to myslet při umísťování televize na stěnu.

Samozřejmostí u dnešních televizí je HDMI s ARC, tedy se zpětným posíláním zvuku. Dále tu máme další dva obyčejné HDMI vstupy, dva USB vstupy (i když je zde prostor pro tři), digitální optický audio, komponentní a kompozitní, anténní a ethernet. RGB Scart je také přítomen, ale jen skrz adaptér. V neposlední řadě je zde výstup pro sluchátka.

V dolní části naleznete také WiFi modul. Ten je k televizi jednoduše připojen a je vidět, že se jedná o samostatný "produkt".

Dodávané příslušenství:

Dálkové ovládání patří k naprosté klasice. V místě pro palec se nachází směrový kříž a pod ním barevná tlačítka pro zkratky v menu. Celkově je dálkové ovládání opravdu klasické a s takovým jste se mohli setkat již před patnácti lety. Jeho ergonomie je také standardní. V místě pro ukazováček je drobná prohlubeň, která ovšem na mou ruku moc neseděla. Je zkrátka moc malá a ovladač mě stále lehce sklouzával. Možná mám zrovna nestandardní ruku, ale rozhodně to není dobré znamení.