Asus O!Play BDS-500: další z rodu O!Play

Když jsem minule testoval model Asus BDS-700, očekával jsem stolní Blu-ray přehrávač, ke kterému výrobce přidal vlastnosti plnohodnotného multimediálního centra. Ve výsledku se však tato kombinace zase tolik nepovedla a k dokonalosti přeci jen něco chybělo. Abychom si prošli kompletní nabídku výrobce, podíváme se dnes ještě na méně vybavený model BDS-500, který je však také levnější.

S popisem začneme nejdříve u vzhledu a v tomto ohledu se oba modely částečně podobají. Tedy především po stránce rozměrů, kde je šasi obou přístrojů prakticky na milimetry totožné. Rozdíly naopak nalezneme v barevném zpracování. Zatím co u modelu BDS-700 je přední hrana vyvedena jakoby z hliníku, v případě levnějšího BDS-500 přichází na řadu jen plastové díly.

Po stránce ovládacích prvků a displeje však opět panuje shoda. Máme tu tedy několik tlačítek, např. pro vysunutí mechaniky či spuštění právě vloženého optického disku. Větší pozornost jistě bude budit LCD umístěné v levé části přední hrany přístroje, avšak stejně jakou u modelu BDS-700 je využita stará digitální technologie, takže očekávejte schopnost zobrazit jen několik znaků najednou.

Čím si mne oba modely získaly, je již zmiňované USB, které je tak trochu schované na přední straně pod ovládacími prvky. Během nečinnosti jej navíc můžete zakrýt výklopnými vrátky. Po dlouhé době tedy promyšlený prvek výbavy, který zásadně usnadňuje používání externích zdrojů dat a ty jsou zejména u tohoto modelu docela důležitou částí.

V oblasti chlazení vsadil Asus na jednotné řešení, takže se znovu setkáváme s perforovanými boky a dalšími otvory v ostatních částech přístroje. Jak mi již potvrdila minulá recenze, je zapotřebí chladit spíše napájení. Čipset sice topí, avšak teploty jsou v mezích, na které jsem u těchto „krabiček“ zvyklý.

Nabídka konektorů na zadní straně modelu BDS-500 je z valné části podobná té u modelu BDS-700. Jedinou zásadnější změnou je absence druhého HDMI výstupu, takže již nelze táhnout zvuk a obraz rozděleně skrze toto rozhraní. Nicméně i tak zde pořád máme bohaté možnosti a digitálně můžete audio přesouvat např. skrze optický výstup.


Přehled osazených konektorů:

Díky shodnému šasi jsem mohl znovu nedestruktivní cestou nahlédnout do útrob přístroje, a tak porovnáme, jaké rozdíly mezi sebou oba modely mají, na první pohled totiž vypadají takřka stejně. Obdobné je umístění napájecího zdroje, optické mechaniky či základní desky. Pro nalezení odlišností tedy musíme více přiblížit čočku fotoaparátu.

Detailní prohlídka nachází odlišnosti až na základní desce, kde zmizelo několik čipů. Oba modely vycházejí ze stejného návrhu uspořádání všech obvodů, a tak jsou chybějící části velmi dobře vidět. A co vlastně chybí? Je to především DAC převodník od Cirrus Logic a také Wi-Fi čip. Více můžete vysledovat z následujících fotografií.

Vnitřnosti máme za sebou, pojďme se podívat na příslušenství. Stejně jako u modelu BDS-700 jsem u BDS-500 v krabici nahmatal napájecí šňůru, RCA kabel a několik tištěných manuálů. Znovu postrádám HDMI kabel.

Na řadu přichází dálkový ovladač a vzhledem k totožnosti s minulou recenzí mohu opět konstatovat, že s ergonomií si zde hlavu nikdo příliš nelámal. Znovu je zde ono nepříliš pohodlné uchopení do dlaně, kdy je tělo ovladače až příliš objemné a snaha „obejmout“ jej rukou vyústí v zaříznutí boční horní hrany pod začátek palce.

Rozložení kláves a jejich funkce vzhledem k přítomnosti Blu-ray přehrávače opět tolik kritizovat nebudu, ale jsem zvědav, kdy konečně výrobci odstoupí od této přežité konstrukce a nabídnou modernější pojetí. Nepříjemnou tečkou na závěr je přítomnost průhledného plastu v horní části ovladače, ano mám samozřejmě na mysli IR diodu.

Velkým plusem je ale to, že ovladač má podsvícená tlačítka (Asus uvádí, že v tomto ohledu patří mezi první výrobce Blu-ray přehrávačů, kteří tuto funkci nabízí), takže při nočním sledování filmu není sebemenší problém.