Jak jsme točili na 8 mm: historie vývoje

V této kapitole se budeme věnovat aktuálním trendům v posledních letech, které můžeme na poli digitálních videokamer najít. Po zavedení digitálního záznamu se totiž mnohé změnilo a pokročilé technologie se zabývají nejen formáty či médii, na která je záznam ukládán, ale i dalšími funkcemi, které napomáhají při samotném natáčení.

Jako první ale samozřejmě začneme s tím, co je u kamery podstatné - typy médií, na které se záznam ukládá. Vedle starších kazet Mini DV se po roce 2000 objevily na trhu kamery s modernějšími metodami v podobě záznamu na malý DVD disk, paměťové karty nebo pevný disk. Každá technologie má své plusy i mínusy. Přehled jednotlivých typů médií jsme uvedli již v úvodním článku přílohy Video do dlaně, takže jen stručně zrekapitulujeme výhody a nevýhody každého z nich vyjma již zmíněného Mini DV. Jaké formáty s námi byly v minulosti se můžete dočíst v jednom starším článku.

Pevné disky mají velkou kapacitu, což je u některých kamer s kvalitou záznamu ve Full HD s vysokými nároky na objem média velmi užitečné. Naopak ale pevné disky trpí při hrubším zacházení a jsou náchylnější na poruchy vlivem prostředí. Také prodejní cena těchto kamer je díky ceně disku mírně vyšší než u jiných technologií.

DVD disky jsou naopak odolné, ale závada může vzniknout na zapisovací jednotce. Výhodou jsou velmi levná média (využívají se menší disky s průměrem 8 cm) a možnost ihned film přehrát například v DVD přehrávači.

Paměťové karty existují v několika typech, které se liší hlavně rychlostí zápisu a kapacitou, která je i přes rychlý nárůst stále nižší než u pevných disků. Velmi dobrá je ale odolnost a hlavně výsledná hmotnost kamery. Paměťové karty lze v současné době označit jako jednu z nejvíce perspektivních variant, výrobci však ve většině případů nabízí kamery s různým typem úložných médií.

SSD disky bez mechanických částí (Solid State Drive) neobsahují žádné pohyblivé prvky, které by se otáčely rychlostí několik tisíc otáček za minutu, čímž by zvyšovaly hluk a současně i teplotu uvažovaného zařízení. Všechna data jsou v tomto případě organizována po blocích stejně jako u pamětí typu EEPROM.

S tímto řešením odpadá prostorová náročnost pozorovatelná u provedení s HDD - ve své podstatě tato technologie představuje jen několik maličkých čipů a jednu desku s tištěnými spoji (Printed Circuit Board alias PCB). Tím je dosaženo příjemných fyzických rozměrů a nízké hmotnosti celého zařízení.

Mezi nesporné výhody SSD technologie můžeme zařadit nízké latence a krátký vyhledávací čas. Společně s použitou řídící čipovou sadou je možné provádět záznam/přehrávání téměř okamžitě a bez pohyblivých částí i s nulovou hlučností. Dalším kladem je nízká spotřeba elektrické energie respektive dlouhá výdrž obsaženého akumulátoru. Počítat můžete i s vysokou odolností vůči otřesům, vibracím nebo extrémním teplotám, což zajišťuje spolehlivost i v nejnáročnějším prostředí.

Na druhou stranu musíme zmínit dosud stále přemrštěnou cenu za 1 GB, která by však měla v průběhu času doufejme klesat. Díky ní zatím vyjde pořízení takového druhu videokamery na slušné peníze (14 500 až 21 500 Kč). Tento neduh také zmírňuje používání technologie výroby paměťových buněk MLC (Multi Level Cell), protože do jedná buňky lze zapsat více informací.

Někdo by také mohl namítnout, že interní SSD jednotky poskytují na dnešní dobu nedostatečnou kapacitu. Pokud se pohybujeme v přibližně stejné cenové relaci jako výše, při srovnání s harddiskovým řešením není tento rozdíl tak znatelný. Model Samsung HMX-H106 (SSD úložiště) v současnosti nabízí pro záznam obsahu nejvíce prostoru (64 GB). Konkurence v podobě Sony je na tom podobně - u svých produktů nabízí 60 až 80GB HDD a za tučný příplatek dále 120 až 240GB pevné disky. Často zmiňované problémy související s omezeným počtem přepisovacích cyklů nás u digitálních kamer tolik trápit nemusí.

Z celkového pohledu lze očekávat, že v následujícím období se uvažovaná technologie stane více dostupnou a s nižší cenou by se mohla začít používat i u videokamer pro amatérské použití. Ty by tak ztratily na hmotnosti i rozměrech a skloubily by dohromady výhody pevných disků a paměťových karet - kapacitu a mobilitu. Více obecných informací o SSD prvcích najdete zde.

"Novinkou" jsou kamery se zápisem na média Blu-ray, které v současné době v České republice nabízí pouze společnosti Hitachi (model DZ-BD7HE). Díky kapacitě médií je záznam ve Full HD s rozlišením 1920×1080 px, což je v současné době nejlepší kvalita, kterou kamery pro běžné uživatele nabízí. Technologie Blu-ray se postupně stává standardem, zejména pak v oblasti záznamu videa a filmů podobně jako tomu bylo před pár lety s DVD. Můžeme tedy očekávat, že tento typ médií se brzy dostane i do dalších oblastí.

Osud Blu-ray však zpočátku nebyl vůbec jasný, protože současně byla uvedena i technologie HD DVD od společnosti Toshiba. Následný boj o přízeň hlavních produkčních filmových studií a také o co nejpřístupnější cenu přehrávačů nakonec vyhrál formát Blu-ray a Toshiba další podporu HD DVD ukončila.

Jednou z podstatných inovací u digitálních videokamer bylo zabudování LCD displeje (později se schopností snadno měnit jas v závislosti na světelných podmínkách), který na rozdíl od hledáčku umožňuje lepší ovladatelnost kamery a přehled o okolním dění. Na trhu jsou běžné i dotykové displeje, které mnohdy usnadňují práci s kamerou. Většina modelů podporuje také základní editaci videa přímo v kameře. Možné je sestříhat obsah do klipů včetně zvoleného hudebního doprovodu, přidávat titulky a některé přechodové efekty, označit nepovedené záběry (možnosti indexace), zapnout základní filtry jako černobílý, sépie, inverzní apod. Zvláštní kategorie je pak noční režim, který zajistí možnost pořizovat video i v naprosté tmě.

Výsledný film je ovlivněn také pomocí stabilizace, která bývá u levnějších modelů digitální a u těch dražších optická, čímž je zajištěna původní kvalita výstupu. Dále zde je schopnost rozpoznávání obličeje, čímž se automaticky zlepší jejich zaostření a upraví expozice tak, aby bylo dosaženo nejlepšího výsledku. Obdobná funkce známá u digitálních fotoaparátů mimo jiné provádí hned několik zásahů - zredukuje červené oči, automaticky vyváží bílou, nastaví optimálně blesk, zlepší ostření, vyhodnotí ideální expozici a co je nejvíce překvapivé, dokonce umožňuje preferování obličejů buď dětí nebo dospělých.

Za novinku se dá považovat automatická detekce úsměvu, jež disponuje podobnými schopnostmi, jako tomu je u rozpoznávání lidské tváře. Během pořizování videozáznamu nebo focení dojde k okamžitému pořízení snímku, aniž byste museli stisknout nějaké ovládací tlačítko. Sony jí dala název Smile Shutter. Prakticky každá kamera už má dnes možnost zoomování (přiblížení), a to jak ve formě optické, tak i digitální. Druhá varianta ovšem degraduje kvalitu videosnímku, protože se jedná pouze o úpravu v podobě zvětšení vybraného výřezu originálního záznamu.

Když jsme se v odstavci výše zmiňovali o potřebách přibližování/oddalování, psali jsme zejména o obrazové složce. Ovšem v praxi se můžeme setkat také s funkcí zoomu u mikrofonu. Jde opět o záležitost Sony a tento prvek se má postarat o čistý a přirozený zvuk z popředí filmované scény, a to díky zvýšení citlivosti a zlepšení směrových parametrů. Údajně je sladěn i frekvenční rozsah, aby dialogy v popředí vynikly před ostatními zvuky.

Kapitolou samou o sobě je fotografování pomocí digitálních kamer a případně také funkce focení přímo při pořizování záznamu (tzv. dvojitý záznam). Běžní zákazníci jsou odkázáni na marketingový popis jednotlivých výrobců, kde se setkáváme třeba s 12megapixelovým rozlišením snímků atp. Kvalita se sice už dnes blíží k té z digitálních fotoaparátů, přesto jsou kamery, co se možností nastavení týká, docela pozadu.

Zajímavé jsou také například funkce zpomaleného záběru, kdy je video snímáno s větším počtem snímků za vteřinu a výsledkem jsou tak velmi pěkná videa například ze sportovních akcí. Novinkou je také zaostřování pomocí dotykového displeje, kdy si uživatel zvolí bod jednoduchým klepnutím na vybrané místo - sice využití není u osobních videokamer až tak efektivní, ale ve specifických případech se může tato funkce hodit.

V neposlední řadě musíme zmínit pomalý rozmach tzv. automatického geografického označování jednotkou GPS (Global Positioning System). Stejně jako společnost Samsung první realizovala integraci SSD disků do digitálních kamer, Sony do nich zabudovala přijímač pro globální družicový polohový systém. Ten se stará o značení míst na mapě, kde došlo k pořízení vašich záběrů a fotografií. Je však otázkou, jak moc bude tento prvek v reálném životě užitečný. Odpovědí budou zejména praktické poznatky samotných spotřebitelů.

 

 

Kamery se postupem času začaly používat i v jiných oborech, než je profesionální filmování či amatérské záběry z dovolené. Příkladem jsou třeba webové a IP kamery, které lze využít i pro rozličné účely, jako je třeba monitorování (aktuální snímky z různých oblastí), komunikace (programy pro rychlou komunikaci přes Internet) nebo zabezpečení (rozlišování tváře, detekce pohybu). Záznamu videa jsou už dnes schopny prakticky všechny digitální fotoaparáty a také videomobily.