Z kamery do (vý)střihu
10.8.2009, Radek Jahoda, návod
Prvním krokem střihu videa je nahrání do počítače. Podívejme se, jaké máme možnosti, jak to udělat a jaké trable nás při tom mohou potkat. Doba pokročila, takže je tato činnost většinou bez problémů, klasické nabírání ale stále hrozí některými problémy.
Kapitoly článku:
- Z kamery do (vý)střihu
- Digitální pásky - MiniDV, D8, HDV
- Kamery nahrávající na paměťová média
Další vývoj kamer se ubíral směrem k paměťovým záznamovým médiím. Některé nahrávají na optické disky, některé na integrovaný pevný disk a hitem dneška jsou kamery ukládající na paměťové flash karty nebo na integrovanou interní flash pameť. Jejich nespornou výhodou je to, že nejsou sekvenční (nemusí se převíjet), ale mají možnost přistupovat rovnou na požadované místo. Nevýhodou pak je, že díky nižší kapacitě používají vyšší stupeň komprese a mají tedy i nižší kvalitu záznamu. Většinou se používá MPEG-2 nebo H.264 komprese.
Jako první se objevily kamery se záznamem na optické disky DVD, které měly výhodu v tom, že disk byl v podstatě připraven pro přehrávání v DVD přehrávači. Rezignovaly ale na střih videa, protože záznam MPEG s nižším datovým tokem pro to není vhodný. Samozřejmě to jde, ale není to vhodné, popřípadě lze video jen bezeztrátově roztříhat po scénách bez přidání efektů a titulků, což je rychlé a nedojde ke ztrátě kvality při rekompresi. Nevýhodou je ale velikost kamery, která se nafoukla, protože se do ní musí vejít celý DVD disk. O něco lépe je na tom nový formát Blu-ray kamer, které používají menší formát osmicentimetrových disků, stále to ale není ono.
Přenos videa do počítače je v tomto případě jednoduchý. Optický disk vložíme do mechaniky počítače a data překopírujeme stejně, jako z jiného libovolného DVD disku. Rozdíl oproti klasickému DVD je v tom, že souborová struktura obsahuje navíc soubory, které popisují záznam a natočené scény. Ty se v podstatě rovnají DVD titulům, chybí ale IFO soubory pro správné přehrání v DVD přehrávači, ty se vytvoří až dodatečně při "uzavření" disku.
Videokamera se záznamem na DVD Canon DC330
Záznam na pevný disk nebo paměť pokračoval v nastoleném trendu a používá formát záznamu s vyšší úrovní komprese. Výhodou je menší velikost než kamer s optickými disky a je zde další novinka - možnost nahrát video do počítače přes USB rozhraní. K tomu se používá buď dodávaný software nebo se kamera hlásí jako další disk a pak překopírujeme soubory normálně přes souborový manažer.
Zavedením pevných disků a paměťových karet do videokamer došlo k menšímu znepřehlednění situace. Každý výrobce si vybral vlastní způsob ukládání videa, naštěstí ale jde většinou o MPEG nebo H.264, který je kompatibilní a liší se jen datový tok a někdy i rozlišení.
Slot pro paměťovou kartu v AVCHD kameře a komponentní výstup videa
Pořádek zavedlo až vytvoření nového standardu AVCHD firmami Panasonic a Sony, který definuje jak přesné parametry záznamu, tak i souborovou strukturu na kartě či disku. Používá se kodek H.264 (což je MPEG-4 AVC, odtud název AVCHD) a HD video v plném rozlišení 1920x1080 prokládaně či neprokládaně nebo 1280x720 neprokládaně. Umožňuje i záznam v SD rozlišení, ale pokud vím, tak neexistuje kamera, která by to umožňovala. Existují varianty jak pro záznam na DVD nebo Blu-ray disk, tak i na pevný disk a paměťovou kartu.
U paměťových karet jednoduše překopírujeme video soubory do počítače, některé střihové programy pak mají nástroje, které vše udělají za nás, stačí připojit kameru nebo vložit kartu do čtečky karet. Objeví se jako další disk a z něho si pak příslušné soubory překopírují.
Typická struktura AVCHD disku
Nás zajímají hlavně soubory s příponou MTS, které obsahují video jako běžný MPEG transport stream. Po překopírování do počítače se používá většinou přípona M2TS (tedy jako na Blu-ray discích), AVCHD totiž zkracuje názvy souborů na 8.3 formát.
Jak je vidět, s novými a novými technologiemi se stává nahrávání videa do počítače jednodušší a také rychlejší. Mezera mezi světem videa a počítače se již uzavřela, jde o obyčejné soubory, které se jednoduše překopírují.
Na HD kamerách můžeme najít další typ připojení, kterým je komponentní YPbPr. Jde o analogové připojení a používá se pouze k připojení televizoru s vysokým rozlišením. Video se po něm do počítače nedostane a ani to není žádoucí, když máme k dispozici digitální přenos. Podobně jako u kompozitního AV kabelu jsou i zde tři barevně označené cinch konektory, každý pro jednu složku videa (jas a dvě barevné). Barvy jsou odlišné, aby nedošlo k záměně právě s AV kabelem. A jelikož zde chybí zvuk, tak tento budeme stejně potřebovat.
Komponentní připojení YPbPr
Tolik o nabírání videa do počítače a příště se již konečně dostaneme k samotnému střihu videa.
Jako první se objevily kamery se záznamem na optické disky DVD, které měly výhodu v tom, že disk byl v podstatě připraven pro přehrávání v DVD přehrávači. Rezignovaly ale na střih videa, protože záznam MPEG s nižším datovým tokem pro to není vhodný. Samozřejmě to jde, ale není to vhodné, popřípadě lze video jen bezeztrátově roztříhat po scénách bez přidání efektů a titulků, což je rychlé a nedojde ke ztrátě kvality při rekompresi. Nevýhodou je ale velikost kamery, která se nafoukla, protože se do ní musí vejít celý DVD disk. O něco lépe je na tom nový formát Blu-ray kamer, které používají menší formát osmicentimetrových disků, stále to ale není ono.
Přenos videa do počítače je v tomto případě jednoduchý. Optický disk vložíme do mechaniky počítače a data překopírujeme stejně, jako z jiného libovolného DVD disku. Rozdíl oproti klasickému DVD je v tom, že souborová struktura obsahuje navíc soubory, které popisují záznam a natočené scény. Ty se v podstatě rovnají DVD titulům, chybí ale IFO soubory pro správné přehrání v DVD přehrávači, ty se vytvoří až dodatečně při "uzavření" disku.
Videokamera se záznamem na DVD Canon DC330
Záznam na pevný disk nebo paměť pokračoval v nastoleném trendu a používá formát záznamu s vyšší úrovní komprese. Výhodou je menší velikost než kamer s optickými disky a je zde další novinka - možnost nahrát video do počítače přes USB rozhraní. K tomu se používá buď dodávaný software nebo se kamera hlásí jako další disk a pak překopírujeme soubory normálně přes souborový manažer.
Zavedením pevných disků a paměťových karet do videokamer došlo k menšímu znepřehlednění situace. Každý výrobce si vybral vlastní způsob ukládání videa, naštěstí ale jde většinou o MPEG nebo H.264, který je kompatibilní a liší se jen datový tok a někdy i rozlišení.
Slot pro paměťovou kartu v AVCHD kameře a komponentní výstup videa
Pořádek zavedlo až vytvoření nového standardu AVCHD firmami Panasonic a Sony, který definuje jak přesné parametry záznamu, tak i souborovou strukturu na kartě či disku. Používá se kodek H.264 (což je MPEG-4 AVC, odtud název AVCHD) a HD video v plném rozlišení 1920x1080 prokládaně či neprokládaně nebo 1280x720 neprokládaně. Umožňuje i záznam v SD rozlišení, ale pokud vím, tak neexistuje kamera, která by to umožňovala. Existují varianty jak pro záznam na DVD nebo Blu-ray disk, tak i na pevný disk a paměťovou kartu.
U paměťových karet jednoduše překopírujeme video soubory do počítače, některé střihové programy pak mají nástroje, které vše udělají za nás, stačí připojit kameru nebo vložit kartu do čtečky karet. Objeví se jako další disk a z něho si pak příslušné soubory překopírují.
Typická struktura AVCHD disku
Nás zajímají hlavně soubory s příponou MTS, které obsahují video jako běžný MPEG transport stream. Po překopírování do počítače se používá většinou přípona M2TS (tedy jako na Blu-ray discích), AVCHD totiž zkracuje názvy souborů na 8.3 formát.
Jak je vidět, s novými a novými technologiemi se stává nahrávání videa do počítače jednodušší a také rychlejší. Mezera mezi světem videa a počítače se již uzavřela, jde o obyčejné soubory, které se jednoduše překopírují.
Na HD kamerách můžeme najít další typ připojení, kterým je komponentní YPbPr. Jde o analogové připojení a používá se pouze k připojení televizoru s vysokým rozlišením. Video se po něm do počítače nedostane a ani to není žádoucí, když máme k dispozici digitální přenos. Podobně jako u kompozitního AV kabelu jsou i zde tři barevně označené cinch konektory, každý pro jednu složku videa (jas a dvě barevné). Barvy jsou odlišné, aby nedošlo k záměně právě s AV kabelem. A jelikož zde chybí zvuk, tak tento budeme stejně potřebovat.
Komponentní připojení YPbPr
Tolik o nabírání videa do počítače a příště se již konečně dostaneme k samotnému střihu videa.
