Ultra HD - více než rozlišení

Je to jen pár měsíců, co v české kotlině byla dovršena digitalizace televizního vysílání. Právě to by mělo umožnit rozšíření vysílání ve vysokém rozlišení. To se však zatím omezuje jen na 4. multiplex, kabelovou televizi, službu IPTV nebo satelitní vysílání. Bez nich jsou majitelé příslušných televizorů odkázáni na nosiče Blu-ray nebo pevné disky. Většina zemí světa je na tom podobně, přestože už letos mají být k dostání 4K přístroje. Panely tohoto formátu by měly mít čtyřikrát vyšší počet pixelů, než definuje standard 1080p1920.

Dosud však 4K nebyl definován jako jednotný standard, takže 4K videokamera mohla nahrávat v rozlišení 4096 × 2048, 4096 × 2400 nebo 3840 × 2160 pixelů. Stejná situace samozřejmě panovala i mezi projektory. Logickým důsledkem byla nutnost obraz ořezávat, roztahovat či jinak upravovat. Právě tato nejednoznačnost přiměla Mezinárodní telekomunikační unii (ITU) k zásahu. Podle výsledků květnové konference bude rozlišení UHDTV odvozeno od 1080p1920 (neboli Full HD). V případě skromnějšího 4K tedy bude platné zobrazení 3840 × 2160 pixelů, což odpovídá dvojnásobnému počtu řádků i sloupců oproti Full HD.

Plnou verzi UHD představuje 8K, jenž má dvakrát více řádků i sloupců oproti 4K. To už je ohromujících 7680 × 4320 px. Pro lepší představu si můžete představit běžně dostupné fotoaparáty. Před deseti lety bylo možné s velkou slávou pořídit kompakt s rozlišením 2 megapixely, což zhruba odpovídá rozlišení Full HD. Dnes se nikdo nepozastaví nad 8 Mpx přístrojem, pokud se jedná o fotoaparát určený patnáctileté slečně nebo 4K videokameru štábu BBC. Jiná situace nastává u 33,2 megapixelů standardu 8K. Zde bych zmínil komunikátor Nokia 808 s efektivním rozlišením 34 Mpx, o kterém si můžete přečíst v našem magazínu Digimanie. Podobně na tom je 36,3Mpx zrcadlovka Nikon D800 s cenou začínající na 67 000 Kč.

4K a 8K však nejsou jen o megapixelech a obřích rozměrech obrazovky (daných omezením lidského oka). Standard Ultra High Definition Television nabídne větší barevný gamut, kde každá ze 3 základních složek pixelu bude mít 12bitovou hloubku. Snímková frekvence byla zvýšena z 24 FPS na 120 FPS. Lidské oko takový obraz nejenže vnímá jako maximálně plynulý (na to ostatně stačí 60 FPS), ale další zvýšení na 120 FPS zaručuje i detailní zachycení rychle se pohybujících objektů. Nedílnou součástí UHD je i prostorový zvuk sestavy 22.2. Cílem je představa skutečně prostorového zvuku, který se šíří ze všech stran (horizontálně i vertikálně). Toho lze docílit rozmístěním reproduktorů po celé místnosti nebo po obvodu rámu obrazovky (s využitím technologií evokujících prostorový dojem).

UHD má přinést řadu pozitivních účinků. Se zvýšením kvality klesá úroveň stresu. Divák se prostě cítí klidnější a jeho tep je nižší. Navíc dochází k subjektivně rychlejšímu plynutí času a většímu vnímání děje (UHD vtáhne diváka do děje). Výsledkem je až dvojnásobné sledování programu a méně časté přepínání kanálů. Všechno je to hezké, ale i zde je takový malý, nepatrný háček. Televize formátu 8K zahájí vysílání nejdříve v příští dekádě. Vždyť ani státy s digitálním pokrytím nemusí poskytovat HD kanály na celém svém území a když už, tak často jen 720p obsah. Jeden z britských poskytovatelů TV měl provádět koncem května 2012 testovací vysílání ve 4K. O věrohodnosti testů bohužel vypovídá i tvrzení dotyčného představitele společnosti (nejspíš Sky nebo Virgin), že vysílání 4K TV má být komprimováno „na max“.

Experimentální vysílání 8K má začít až v r. 2020 v Japonsku, jehož technologická úroveň je úplně někde jinde, než v nějakém malém státě uprostřed Evropy. Ochutnávku UHD má ale přinést už letošní Olympiáda konaná v Londýně, kdy ve vybraných lokalitách budou umístěny 145“ 8K TV Panasonic (na videu níže). Divákům nejblíž těchto gigantů se pak může dostat většího zážitku, než fanouškům na stadionu (i kdyby se nejednalo o 8K záznam).