Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Audio a domácí kina
Kamery
Multimediální centra
Projektory
Streaming videa
Televize
Ostatní
O nás  |  Napište nám
Facebook  |  Twitter
Svět hardware  |  Digimanie
Svět mobilně  |  Svět audia

Střih začíná na place

, , návod
Střih začíná na place
S koupí kamery je třeba řešit, co s pořízeným záznamem. Je to jako u fotek. Pokud je neupravíte, nezkorigujete, nedáte vyvolat a nezaložíte do alba, je z nich málo potěšení. Ale utříděné a popsané fotoalbum si každý rád prohlédne. U videa to platí dvojnásob.
Střih začíná na place
Na natáčení se ale připravíme již mnohem dříve. Měli bychom vědět, kolik materiálu přibližně natočíme. Není nic horšího, než když nám dojde kazeta nebo paměťová karta. Vhodné je mít jednu, klidně i menší kartu, v záloze. Stejně tak je možná nutné řešit, co se situací, kdy máme v půlce dovolené všechna média plná. Je třeba mít dostatek kazet/karet pro celou dovolenou nebo mít možnost kartu přehrát například na pevný disk. To už je horší, protože ne každý s sebou bude chtít do zahraničí tahat notebook se čtečkou karet. Lze to řešit několika způsoby.

Asi nejuniverzálnější je malý netbook v kombinaci s externím USB pevným diskem, kam lze záznam překopírovat. Netbooky již mají většinou i čtečku, takže nemusíme kameru připojovat kabelem. Netbook pak poslouží i k záloze fotografií z digitálního fotoaparátu a užijete si s ním na dovolené i nějakou tu zábavu. Pokud je k dispozici internetová kavárna, můžeme tuto činnost udělat i tam a ušetřit za netbook.

Druhou možností je nějaké zálohovací zařízení, které dokáže překopírovat kartu na interní disk. Říká se jim databanka a často jsou vybaveny i displejem, na kterém lze prohlížet fotografie a někdy i přehrávat video. Lze z něj mít i takové malé multimediální centrum, nevýhodou však je, že jsou dnes dražší než nejlevnější netbooky, které jsou navíc lépe použitelné i k jiným činnostem.

Nejjednodušší je samořejmě mít více karet resp. kazet. Ceny jsou již velmi příznivé, takže ani to už není žádný problém.

Šetřit se nevyplatí ani na bateriích. Nové kamery se záznamem na karty sice již mají delší výdrž (klidně i tři hodiny se základní baterií) než kamery se záznamem na kazety, ale není vhodné to podceňovat. Pokud máme možnost dobíjet každý den, tak to problém nebude. Horší situace bude v přírodě, kde není žádná zásuvka. Náhradní baterie pak přijde určitě vhod.



Přípravu kamery a hlavně příslušenství máme za sebou a měli bychom začít s přemýšlením, jak bude sestříhaný videozáznam vypadat. Možná se to zdá přehnané, ale právě rozmyšlení toho, co bude v sestříhaném videozáznamu, je pro výsledek rozhodující. Můžeme tomu klidně říkat scénář, protože s tím má hodně do činění. Film bez děje, tedy správně napsaného scénáre, by byl bezduchý. Stejné je to s natáčením naších zážitků. Scénář sice napsal život, ale my ho usměrňujeme tam, kam se nám hodí. Řídíme svůj osud a ne naopak. A stejně jako film se musí i domácí video určitým způsobem vyvíjet. Mít svůj děj.

Je léto, čas dovolených a přímo se nabízí, abychom si to ukázali například na natáčení dovolené u moře. Stačilo by Vám, když se za deset let podíváte na video, na kterém uvidíte jen moře? To je přece stejné a bude stejné i za deset let. Točíte vzpomínky a ne okolí. Balíte zrovna na dovolenou, všude je shon a nervozita? Bezva! Vezměte kameru a natočte to! Právě to jsou záběry, u kterých se za deset let nejvíce pobavíte. A je to ten nejlepší začátek. Dovolená začíná doma, ne až v hotelu. Je to i dobrý začátek kvůli tomu, že případné jiné diváky (příbuzenstvo a známé) to vtáhne do děje. Teprve se usadili a neví co je čeká. Tak je nutné jim to sdělit právě začátkem videa.

Natáčejte i cestu na letiště, nastupování do taxíku, čekání v letištní hale (pokud se to smí), natočte si odlet letadel, podřimující spolucestující. To vše je děj, scénář, který napsal život, a my se o něj přece nechceme ochudit.

To samé platí pro konec videa. Bez závěrečných záběrů z balení, cesty a příjezdu domů by to nebylo ono. Diváky to opět pomalu přenese do reality, domů.



Nedílnou součástí videa jsou drobnosti. Drobnosti, které výsledek obohatí tak, že bude vypadat zajímavě a nebude nudit. Těmito drobnostmi jsou krátké záběry detailů památek, lidí, obličejů nebo i bezvýznamných předmětů na zdech a pod. Kupříkladu natáčíte nějakou činnost, která vyžaduje delší záběr, například skladbu pouliční kapely, vystoupení dětí apod. Po skončení (nebo i před začátkem) si natočte krátké záběry pohupujících se lidí, náhledů jeviště, záběry obrazů nebo soch, věžiček, hodin, záběry hudebníků i z jiné písničky apod. Těmito záběry pak proložíte dlouhý původní záběr, který by jinak nudil. Známé pravidlo filmařů zní, že záběr delší než deset vteřin nudí, rozptyluje pozornost a unavuje. Právě proto je dobré proložit dlouhý záznam jinými záběry, které s ním mají určitou spojitost.

To že jde o záběry z jiné písně, pořízené až dodatečně, nikdo nepozná. Nikdo si rovněž nevšimne, že kytarista hraje něco jiného, pokud nebudete dělat přímo záběr na kytaru. Když už jsme u toho záběru hudebního nástroje - to je velice vhodný materiál na proložení právě u hudby. Nahrajte si klidně i delší blízký záběr hudebního nástroje, ať máte možnost vybrat tu část, které bude nejlépe ladit s hudbou původního záberu. Vhodné je i zpomalení těchto vložených záběrů, což také upoutá pozornost diváka.

Samotné natáčení je jednoduché, je ale nutné dodržovat určitá základní pravidla, která by se neměla v žádném případě porušovat. Hlavním pravidlem je klid. To znamená, že veškeré pohyby kamery mají být pomalé, aby nerušily. Je lepší natočit poskakující osobu sem a tam mírně z dálky a držet kameru v klidu, než se snažit objekt chytat. Nestihnete to, divák nic neuvidí a bolí z toho oči, což rozptyluje pozornost. Stejně tak rychlé přejíždění kamerou někam jinam ruší. A to samé se zoomem. Pomalé najíždění zoomem na scénu je pěkné, ale pokud to uděláte rychle, je to jako praštit diváka pádlem po hlavě.

O tom, že kameru je nutné držet nehybně a neklepat s ní, snad ani nemá cenu mluvit. Jsme u druhého pravidla - tělem, ne rukama. Držte kameru oběma rukama a miřte na záběr celým tělem. Lidský mozek je zvyklý ovládat ruce rychle, naopak tělo je zvyklé vydržet ve strnulé poloze. Nesnažte se to změnit.

Třetím pravidlem je začátek a konec. Stejně jako u celého filmu si děláme úvodní a závěrečné záběry, jak jsme si vysvetlili výše, tak stejné pravidlo platí pro jednotlivé záběry. Začněte natáčet dříve, než vše začne, ostřihnout záběr není problém, ale chybějící část již nikdy nezískáte. To samé platí u švenkování, například pomalých záběrů horizontu a panoramat. Záběr má začínat v klidu a stejně tak končit. Natočte nejprve dvě vteřiny v klidu a pak teprve začněte s otáčením. Opět otáčejte trupem a ne rukou. Předem se postavte čelem ke středu záběru, pak se vytočte do strany a pomalu se otáčejte na druhou stranu.



Nezbytné je rovněž naučit se zacházet s kamerou. Sice dnešní kamery již nemají takové neduhy jako dříve, ale třeba automatika také vše nevyřeší. Natáčení na manuální režim nebo polomanuální není vyhrazeno jen profesionálním kamerám. Nejčastěji ručně nastavovanou funkcí bude určitě vyvážení bílé. Lze využít přednastavených režimů, ale právě jejich použití zajistí, že budou záběry stejně barevně sladěny. Platí to jak venku, tak v interiéru. Kamerá ráda mění nastavení i podle jednotlivých záběrů - proti slunci nebo po slunci, odlesku hladiny apod. Jednotlivý záběr bude vypadat dobře, ale při srovnání s jiným záběrem se může stát, že třeba tráva bude více či méně zelená apod.

Ještě horší je interiér, který je osvětlen vnitřním osvětlením. Každá žárovka může mít jiný odstín, navíc dovnitř může padat světlo zvenčí. Každý zdroj světla tak má jinou teplotu. kameraman by se měl rozhodnout, který zdroj bude referenční a na ten nastavit vyvážení bílé. Při natáčení se tak nebude měnit barevnost předmětů podle zdroje světla, ale bude zůstávat stejná. V tomto případě je vhodné nastavit manuálně i clonu a expozici. Při přejíždění přes zdroje světla tak nebude automatika měnit expozici - ztmavovat a pak znovu osvětlovat scénu.

Poslední rada se týká výběru kompozice - předvídavost. Volba, kam si stoupnout, je hodně důležitá, i když ne vždy máme možnost si stoupnout tam, kam bychom rádi. Nesmíme totiž zároveň příliš omezovat výhled jiným a už vůbec ne kameramanům. Ohleduplnost je zde na místě. Kompozici lze vylepšit i tak, že děláme některé záběry skrz větve a pomalu najíždíme zoomem tak, že větve mizejí do stran. Něco podobného lze i skrze cokoliv jiného, například kytky, vlasy, lavičky, zábradlí apod. Výborně to vtahuje diváka do prostředí, jako by tam byl. Samozřejmě vše s mírou, nemá cenu lézt pořád křovím.

Právě kompozice vytváří celkový dojem z videa. Divák se má vcítit do videa a to právě přitažlivostí záběrů. Častou chybou je přemíra efektů, kterými v žádném případě správnou kompozici nahradit nelze. Proto kompozici věnujte zvýšenou pozornost.

Možná se to zdá bláhové, ale právě na place vzniká film, ne doma ve střižně. Co nenatočíte, již nikdy mít nebudete. A co natočíte špatně, již nikdy neopravíte. Projdete-li si diskuzní fóra, najdete tam spoustu dotazů na to, jak odstranit roztřesený záběr, jak opravit špatné barevné vyvážení. Není přitom nic jednoduššího, než se těchto chyb vyvarovat. Ušetříte si spoustu práce a výsledek bude stát za to. Jste totiž jak scénáristou, tak režisérem i kameramanem. Nezapomínejte na to.