Střih videa není legrace

Pracovní prostředí střihového editoru je v podstatě vždy rozděleno do tří oblastí. Největší část zabírá časová osa, tzv. timeline, kde se provádí samotný střih a kompozice. Druhá část je oblast nástrojů, efektů a médií. Ta je většinou rozdělena do záložek podle určení - první jsou média (video z kamery, hudba apod.), v další záložce jsou video efekty a filtry, další jsou video přechody a nakonec i titulkovače a popřípadě jiné generátory médií. Poslední třetí část je náhledové okno, které ukazuje výsledný obraz na pozici kursoru (či chcete-li jezdce) v časové ose. Někdy jsou zde náhledová okna dvě, jedno pro vstupní video, kde se provádí jeho ořez a druhé s výslednou kompozicí. Od tohoto modelu se ale v poslední době upouští a jedno náhledové okno přebírá obě funkce. Má to výhodu v tom, že dvě okna nezabírají tolik místa na obrazovce, někdo ale může preferovat původní rozdělení, obzvlášť pokud používá například dva monitory a tím pádem netrpí nedostatkem místa na obrazovce.

Časová osa může mít více podob. V domácích video editorech se můžeme setkat se třemi podobami. Ne všechny editory ale mívají všechny, některé mají jen jednu podobu. Nejméně častý je pouhý textový seznam médií setříděný za sebou tak, jak se budou řadit do výsledného videa. Ten můžeme najít například v Pinnacle Studiu, jeho použití je ale velmi omezené a jde spíše o informační seznam než o nástroj pro editaci.
Druhá podoba je opět seznam médií, ale s náhledovými ikonkami, mezi které lze vkládat přechodové efekty. Tento způsob je určen pro rychlé sestavení médií za sebe, aplikaci filtrů na ně a přechodů mezi nimi. Tento způsob je k vidění mezi editory pro domácí použití velmi často a je docela vhodný, pokud nepotřebujeme provádět kompozici více videí do sebe. Není z něj ale zřejmá celková délka jednotlivých médií a ani zde často nelze přidávat hudbu na pozadí a komentář.
Nejčastější a také jediná použitelná podoba pro kompozici je časová osa se stopami, do kterých vkládáme jednotlivá média. Médium je v podstatě jeden video soubor, při importu z kamer znamenající jednu natočenou scénu. Ty přetahujeme z okna nástrojů se seznamem médií (vytvoří se při nabírání videa nebo je importujeme ručně) do jedné ze stop. Stopa je buď video stopa nebo zvuková stopa. Pokud přetáhneme video soubor do video stopy, tak se vždy vloží do jedné ze zvukových stop i příslušný zvuk z média. Výhodou tohoto zobrazení je to, že jednak vidíme délku jednotlivých médií, a také vkládáním jednotlivých médií nad sebe vytváříme výslednou kompozici.

Jednotlivé video editory se liší v počtu možných video a zvukových stop. Nejjednodušší editory mají dokonce jen jednu video stopu, což znemožňuje kompozici více médií do sebe. Zvukových stop je více vždy, ty jednodušší je mají opět rozděleny přímo podle účelu - jedna stopa pro související zvuk k videu, druhá stopa pro namluvený komentář a třetí stopa pro hudbu na pozadí. Je to z toho důvodu, aby byl uživatel nucen k určitému způsobu práce a neztratil se. Pokročilejší editory (všechny profesionální a některé domácí) ale žádné takové rozdělení nepoužívají. Mají pak buď neomezené množství video a zvukových stop nebo je jejich limit velmi vysoký (například 100 stop). Uživatel se pak sám rozhoduje, k čemu kterou stopu využije, může je dokonce míchat. Nese to s sebou i to, že se celý projekt může stát nepřehledným, pokud uživatel nedodržuje (jím samým nastavené) určité zásady.

Kompozice je smíchání více video médií do jednoho výsledného obrazu. Právě kvůli tomu je v časové ose více stop. Stopa je v podstatě identická vrstvám v grafických programech pro úpravu obrázků, zde je ale ještě časová osa (video se sledem obrázků). Způsob jejich míchání je od nejniží stopy k nejvyšší. Nejzákladnějším způsobem míchání je použití průhlednosti - tzv. alfa kanálu obrazu. Obraz je totiž složen ze tří barevných složek RGB (červená, zelená a modrá) plus právě alfa kanál, označující průhlednost. Pokud dáme do dvou stop nad sebe dvě média, ale horní nebude mít nastavenou průhlednost, tak kompletně překryje stopu pod ní. Pokud mu nastavíme průhlednost na například 50 %, tak se smíchají obě média v poměru 50 na 50. Pokud přidáme navrch ještě jednu stopu s vloženým dalším video médiem, nastavíme mu opět průhlednost na 50 %, tak ve výsledku bude smíchání v poměru 50:25:25. Takto můžeme pokračovat dále.

Průhlednost lze nastavit buď každému klipu zvlášť, většinou je na něm vodorovná čára, kterou posuneme směrem dolů, nebo lze průhlednost nastavit celé stopě. Záleží na tom, co chceme dělat, která možnost je výhodnější pro náš účel, popřípadě použít obě možnosti. To už je na invenci uživatele. Velice často ale potřebujeme měnit průhlednost v čase, konstantní nastavení se používá málokdy. Od toho je klíčování průhlednosti. Na vodorovnou čáru nastavující průhlednost lze umístit značky (na tzv. klíčové snímky, kde chceme provést změnu) a měnit nastavenou průhlednost na těchto snímcích. Průhlednost mezi těmito značkami se pak dopočítá podle nastaveného vzorce - lineárně, tedy rovnou čarou, nebo nelineárně, například pomocí Beziérových křivek, tedy bez ostrých přechodů na klíčových značkách. Takto teprve dosáhneme v čase různých efektů se změnou průhlednosti.

Průhlednost označuje v podstatě poměr součtu obou médií. Některé editory se ale nespokojují pouze se součtem, umí provádět i jiné operace, například rozdíl nebo násobení a dělení, někdy i kvadratické násobení apod. Tím lze dosahovat dalších velice pěkných efektů. Například násobení lze použít pro maskování části obrazu videa. Pokud do spodní stopy vložíme jedno médium a do horní obrázek (což je také médium, kterému se nastaví jen doba trvání jeho délkou), ve kterém bude bílá kružnice na černém pozadí, tak vynásobením těchto dvou obrazů dostaneme vyříznutou kružnici našeho video média. Černá má totiž barevnou hodnotu 0 a bílá 1, násobení nulou je vždy 0, násobení jedničkou nemění hodnotu. Pokud ho smícháme s dalším video médiem, tak dostaneme dva obrazy v sobě - vyříznutý kruh s pozadím druhého média. Lze vytvářet i gradient s hodnotou 0-1, takže tímto způsobem dosáhneme postupného smíchání bez ostré hrany.
Tímto způsobem mícháme jednotlivá videa do sebe podobně jako malíř míchá barvy. Lze to tedy přirovnat k umělecké činnosti a záleží jen na lidské představivosti, co tímto nástrojem dosáhne. Často se právě kvůli tvorbě klíčovacích obrázků používají v kombinaci s video editorem i grafické editory, kterými vytváříme tyto klíčovací obrázky, ať už je to kružnice, hvězda nebo jakýkoliv jiný tvar.
Dalším způsobem klíčování je barevné klíčování - Chroma keying. Jednoduše se tímto prostředkem změní ve videu jedna barva na průhlednost, nejčastěji se používá modrá nebo zelená. K tomu je většinou nějaký video filtr (označený zpravidla Chroma key), který se aplikuje na video médium. Poté se provede smíchání s jiným obázkem nebo video médiem. Použití tohoto efektu lze vidět každý den v televizi při počasí, kdy stojí moderátorka před měnící se mapou.