ZyXEL DMA-2501: bez rodokmenu

Využil jsem příležitosti a Zyxel DMA2501 otestoval na 50“ televizi. Byl jsem totiž zvědavý, jak má výrobce optimalizované rozlišení jednotlivých grafických prvků. Při relativně dlouhém startu přístroje se zobrazilo logo Zyxel, které by svou kvalitou patřilo někam do dob Windows 3.11, naštěstí samotné menu přehrávače již vypadá o mnoho lépe.

Jistá podobnost s ostatními výrobci zde je a nutno říci, že výrobci multimediálních center najímají nejspíše jen milovníky modro-černých pozadí. Na druhou stranu musím Zyxel pochválit, že jeho rozhraní není tak okatě podobné, jak je tomu u jiných výrobců. Základní obrazovka obsahuje jen to nejnutnější a znovu tedy musím vytknout absenci widgetů či jakéhokoliv přizpůsobení.

Vzhledem k absenci pevného disku nehledejte v útrobách modelu DMA2501 jakéhokoliv správce souborů. Přístroj sám od sebe prohledá připojené zařízení a roztřídí soubory na fotografie, hudbu a video. Musím říci, že to zvládá celkem s přehledem. Při otevírání jednotlivých kategorií multimédií můžete také rovnou volit mezi USB, sdílenými disky a Media servery.

Nabídka internetových služeb je v podání Zyxelu nesmírně omezená až žádná. V době, kdy se to online službami jen hemží, je takto ochuzená výbava velký nedostatek. Kde je YouTube, videoarchivy, Facebook či internetový prohlížeč? Tam, kde mohl DMA2501 získat bonusové body, bohužel prohrává.

Mírnou záplatou je menu přístroje v oblasti nastavení. Zde se Zyxel celkem snaží a přináší širokou paletu parametrů, kterými si DMA2501 upravíte k obrazu svému.

V hlavní nabídce nastavení nalezneme celkem 4 podkategorie. Suverénně největší je Systémové nastavení, které zahrnuje takřka všechny oblasti přístroje. Správně je z této skupiny vyloučeno nastavení sítě, jež má být vždy po ruce. Upravení parametrů médií mohlo být klidně schováno v některé z podnabídek. Nikoliv však položka Verze, kterou se dostaneme k novým verzím celého rozhraní.

Hned první podmnožinou systémového nastavení je jazyk, který se samozřejmě v úvodu přepnul do anglické verze, kvituji však přítomnost české lokalizace. Ta totiž často chybí i u mnohonásobně zkušenějších výrobců.

Chybět nesmí nastavení televizoru, avšak tato část je spíše takovým přežitkem z dob minulých. Dnes se valná většina uživatelů (doufám) připojuje skrze HDMI a zde již probíhá veškerá úprava parametrů automaticky.

Mnohem důležitější jsou možnosti v oblasti zvuku, kde jsou multimediální centra často připojena do televize a domácího kina zároveň. V tomto případě dokáže Zyxel nabídnout celkem slušnou paletu parametrů, a to rozhodně není k zahození.

Úprava parametrů obrazu znovu spíše připomíná doby minulé, ale někomu mohou tyto hodnoty pomoci ručně doladit neposlušnou obrazovku televizoru. Méně zkušeným uživatelům však doporučuji se této nabídce vyhnout středně velkým obloukem.

Velmi chudě působí „Další nastavení“, kde je pouze nastavení spořiče obrazovky. Myslím, že tuto položku mohl výrobce klidně schovat do některé z předešlých nabídek.

Nastavení sítě je v továrním stavu v režii automatiky a přehrávač nemá problém provést tzv. „podání ruky“ s DHCP serverem. Pokud však preferujete staré dobré zadání IP adres ručně, můžete rozkliknout tuto podnabídku a vše si patřičně upravit. Předpokládám, že v případě přítomnosti USB Wi-Fi adaptéru by se v tomto submenu objevila ještě možnost připojení k bezdrátové síti.

V nastavení médií lze upravovat různé časové intervaly, typy přehrávání či animace při výměně fotografií. Stejně tak jsou zde všemožné parametry pro úpravu chování při přehrávání videosouborů.

Poslední položka verze slouží pro instalaci nejnovějších aktualizací a je dobré, že výrobce zahrnul obě nejpoužívanější možnosti. Osobně jsem pro vyhledání nového firmware vyzkoušel „internetovou“ automatiku a přehrávač následně provedl veškeré kroky naprosto bez problémů.