Test MPEG-4 kodeků: 2. část

Začneme opět podle abecedy, takže první je na řadě DivX kodek. Nejprve pohled na průběh bitrate. Jak je vidět, se zvyšujícím se nastaveným bitrate se zvyšuje i aktuální bitrate ve všech scénách. U nejvyšších bitrate 3500 a 4000kbit/s se ale začínají u některých scén rozdíly stírat, jinde zase naopak rozvírat. Dobře je to patrné v první polovině videa, kde dochází ke skoku, v druhé je naopak aktuální bitrate podobný. Až na konec to vypadá téměř jako CBR.
Celkové hodnoty pak vidíme na obrázku. Přesnost je dobrá, u nižších datových toků se kompresor vešel do stanoveného limitu, u vyšších jen mírně překročil.
Podobný závěr lze udělat i z rozdílového porovnání. Všimněte si opět rozdílu mezi 3500 a 4000kbit/s. V první polovině je rozdíl mezi nimi patrný, ve druhé ale mají téměř totožné výsledky.
Průměrně se kodek zlepšuje nelineárně, největší rozdíly jsou samozřejmě u nejnižších bitrate.
U maximálních hodnot je to v podstatě totožné, za pozornost zde stojí části videa s textem, kde dochází k velkému nárůstu.
Celkový průměr má pak stejný průběh.
U DCT koeficientů si nelze nevšimnout pádu křivky do záporných hodnot v první minutě, tedy vygenerovaném videu. Nejvíce pak u poslední scény s jemným kouřem na pozadí. Se zvyšujícím se bitrate se to ještě zhoršuje.
Průměrné hodnoty se pak zlepšují téměř lineárně se zvyšujícím se bitrate.
DivX kodek provádí dobrou práci, rate control je výborný, ke zlepšení dochází s každým zvýšením bitrate, pouze u 4000kbit/s se začíná průběh bitrate zplošťovat a blíží se tak k CBR.