Test kamer nad 20 000: Sony HDR-CX11E

Nyní se zaměříme na nejdůležitější část testu, kterou je prověření kvality záznamu videa. Kamera má po fotografiích velmi dobré předpoklady na dobré umístění ve srovnávacím testu, a tak jsme byli zvědaví, jak kvalitní záznam nám předvede.

Video je zaznamenáváno ve formátu AVCHD (MPEG-2 u SD) s maximálním rozlišením Full HD 1920 x 1080i (prokládaně), v menu lze samozřejmě zvolit i menší 1440 x 1080, které bylo maximem předchůdce HDR-CX6. Poslední variantou je také záznam ve standardním rozlišení SD 720 x 576. Díky tomu, že jde o poměrně velká a na editaci náročná videa, doporučujeme zvážit problémy s editací a případně si pořídit výkonnější hardware. Kamera disponuje hned sedmi možnostmi nastavení kvality, které se dělí do dvou skupin HD (High Definition) a SD (Standard Definition) - HD HF (16 Mbps), HD HQ (9 Mbps), HD SP (7 Mbps), HD LP (5 Mbps), SD HQ (9 Mbps), SD SP (6 Mbps) a SD LP (3 Mbps). Kamera tedy nabízí prakticky maximum, které je v této cenové kategorii dostupné a navíc k tomu přidává i vysoké rozlišení snímače CMOS.

Vzhledem k tomu, že se jedná o videa ve velmi vysokém rozlišení, nechali jsme pro vás v tom původním pouze první dvě. V ostatních se totiž zaměřujeme na jiné vlastnosti, než je samotná kvalita snímku z pohledu rozlišení. Vybrali jsme scény, které by měly dostatečně ukázat kvality kamery při natáčení v interiéru, exteriéru, v noci a přidali jsme i testovací snímky prověřující rychlost ostření, optický zoom a společně s ním i stabilizaci. Pokud byste přesto měli zájem o video v originálním formátu .MTS, můžete si stáhnout první testovací záznam i v této verzi.

Testování zahájíme videosnímky z exteriéru. Kamera potvrdila velmi dobré snímání s vysokou kvalitou, i když rozdíly lze samozřejmě u takto vyrovnaných modelů pozorovat jen těžko. Velmi dobře si ale poradila s kontrastním přechodem v prvním snímku města a horším počasím v případě krajiny.

V interiéru se často u kamer projeví šum, ovšem v tomto případě jsme jej v nijak výrazné podobě nezaznamenali. Obraz je čistý a problémy nečinilo ani bodové světlo. Snímek dítěte je jedním z testů, které dobře nasimulují nečastější využití v praxi. Sony HDR-CX11E zahrnuje funkci detekce obličeje a v důsledku toho jde o povedený snímek i přes slabé přirozené osvětlení interiéru pouze přes okno.

V úvodu této kapitoly jsme zmínili možnost volby mezi sedmi stupni kvality záznamu. Základní rozdělení, které je nutné v menu přepnout, je na SD a HD záznam. Pak už jsou nabízeny další varianty, které zároveň znamenají odlišnou náročnost na kapacitu paměťové karty. Pro srovnání jsme provedli testovací videosnímky, které si můžete stáhnout níže. V podstatě u statického předmětu není vidět podstatný rozdíl. Horší je to naopak při špatném osvětlení, kde se nejvyšší kvalita od té nejnižší dost odlišuje.

Snímání s nižší kvalitou má své opodstatnění pouze v případě šetření kapacity, většina uživatelů se k této variantě uchyluje jen málokdy. U této kamery asi bude záležet na kapacitě karty, zejména v případě přiložené Memory Stick Pro Duo 4 GB bude nutné snížit kvalitu, jinak bude maximem cca půlhodinka záznamu.

Na kameře nenajdete nasvětlovací diodu, kterou známe třeba z kamer Canon nebo Samsung, na druhou stranu nabízí možnost rozšíření v podobě upevňovacího systému, na který lze dokoupit svítilnu přímo od výrobce. Jako u většiny videokamer od Sony je i zde možnost pořizovat snímky téměř v naprosté tmě díky funkci NightShot umožňující snímání infračerveného světla, jež je pro lidský zrak neviditelné.

K dispozici je i druhý stupeň Super NightShot, což je kombinace snímání infračerveného světla a prodloužení doby expozice jednotlivých snímků, díky čemuž na snímač dopadne více světla a scéna je tak jasnější. V praxi je ale problém s tím, že se nesmí objekt na scéně příliš rychle pohybovat, zejména v režimu Super NightShot, jinak bude video trhané. Využití tak závisí na konkrétní situaci a podmínkách. Následující tři videa by vám měli jasně osvětlit možnosti kamery v normálním režimu, při zapnutém NightShot a Super NightShot.

V přední části kamery je umístěna infračervená dioda, jež je aktivní v režimu nočního vidění a pomáhá tak svým nasvícením kameře vidět v dosahu pár metrů i v naprosté tmě (třeba ve zcela uzavřené místnosti bez jakéhokoli zdroje světla, tedy i toho infračerveného).

Provedli jsme ještě další dva testovací videosnímky, které ukazují oba stupně této funkce na kratší vzdálenost. Můžete si všimnout, že v tomto případě je znatelný světelný kužel pocházející od IR diody v přední části kamery, a tak je lepší, pokud jste od objektu vzdáleni alespoň pár metrů. U obou snímků jsme také zkusili rychlejší pohyb s kamerou, který měl za následek zmíněný trhaný obraz, zejména v druhém případě.

Optický zoom umožňuje přiblížení až 12x, což odpovídá rozsahu ohniskových vzdáleností 4,9 – 58,8 mm (při přepočtu na 35mm kinofilm 40 - 480 mm v režimu 16:9 a 37-444 mm v režimu 4:3). Tento rozsah je v této kategorii obvyklý a řekněme postačující. Pochválit musíme jemné krokování páčky zoomu, která umožňuje i velmi pomalé krokování. Optická stabilizace Steady Shot je jako vždy účinná, i když například Panasonic HDC-SD9EP vykazoval mírně lepší výsledky. Rychlost ostření je poměrně dobrá, ikdyž při návratu z nekonečna zpět na blízký předmět mělo automatické ostření chvilku problémy.

Manuální regulace je jednou z hlavních výhod této kamery, a tak jsme tuto funkci také řádně vyzkoušeli. V níže uvedených videích si můžete prohlédnout snímky s ukázkou manuálního ostření a úpravy expozice. Jsou tu samozřejmě i již zmíněné funkce změny vyvážení bílé a AF. V praxi se nám líbilo hlavně ostření, které s trochou cviku lze využít i při normálních záběrech, čímž lze dosáhnout velmi pěkných výsledků. Kolečko je podstatně pohodlnější než úpravy v menu, které jsou u probíhajícího záznamu téměř nepoužitelné.

S otočnou regulací je ovšem problém. Nelze totiž v menu nastavit její citlivost a pokud ji chcete reálně využít, budete si muset práci s ní pořádně nacvičit. Následující záběr přechodu z blízkého objektu (světla) na vzdálenější (anténa) tak dokazuje, že i přes dynamický přechod (rychlost přechodu záleží na dynamice otáčení regulátorem) je trochu problém. Než dosáhnete ostrého obrazu, budete potřebovat několik otáček a to jednak snižuje rychlost a zároveň i zapříčiní vznik přechodů.

Kamera nabízí i funkci zpomaleného záběru, která u kamer Sony bývá často implementována. Lze tak natočit zpomalené video s vyšší frekvencí snímků za sekundu. Využití je různé, zejména pak na sportovních akcích.

V menu si můžete vybrat z různých digitálních efektů, kterými lze záznam přikrášlit už před editací na počítači. Pokročilejší uživatelé je pravděpodobně využívat příliš nebudou, pro méně náročné uživatele, kteří se se střihem a úpravami na počítači nechtějí trápit, ale může být tato funkce užitečná. Ať už je to jakkoliv, v následujícím videu si můžete jednotlivé efekty prohlédnout. Na výběr je v menu digitální efekt starý film, obrazové efekty pak nabízí černobílý záznam, sépii a pastel.

Test kvality zvuku dopadl velmi dobře. I přes jemný šum v pozadí se jedná o jeden z nejlepších výsledků v testu. V menu si lze zvolit z prostorového a stereo zvuku, následující ukázka se týká lepšího formátu 5.1 [2,9 MB].

Na závěr testování záznamu videa tu podobně jako u fotografování máme měření rychlosti kamery v tomto módu. První video pořídíte za slušných 6 sekund, při použití funkce Quick On pak za vynikající 2,5 sekundy. Zoom má prakticky stejnou rychlost jako u focení.