Test kamer do 20 000: Panasonic SDR-SW20EP

Po testech fotografií, které nedopadly příliš dobře, se podíváme na podstatnější část, kterou je záznam videa. Kamera je cenově zaměřena na méně náročné zákazníky a po testech musíme potvrdit, že se opravdu jedná o průměrnou kameru. Video je zaznamenáváno ve formátu MPEG-2, konkrétně s příponou .MOD, kterou lze většinou bez větších problémů přehrávat i editovat v běžných programech.

Kamera disponuje třemi možnostmi nastavení kvality - vysoká XP, standardní SP a nízká LP. Vzhledem k nízké kvalitě je však lepší ponechat maximální hodnotu, která znamená průměrnou kvalitu v porovnání s lepšími kamerami. Rozlišení snímání je SD (Standard Definition) 720x576 px. Snímač je typu CCD s velikosti 1/6" a maximálním rozlišením 0,8 Mpx, efektivní rozlišení je pak 400 000 px při poměru stran 4:3 a 350 000 px v širokoúhlém formátu 16:9.

Videa jsme nechali u prvních čtyřech snímků v původní kvalitě, u zbytku jsme mírně snížili kvalitu, protože se jedná o záznamy zaměřené na jiné oblasti a vlastnosti kamery. Pokud byste měli zájem, můžete si stáhnout první video v originálním formátu .MOD. Pro účely testování jsme vybrali jsme scény, které by měly dostatečně ukázat kvality kamery při natáčení v interiéru, exteriéru, v noci a přidali jsme i testovací snímky prověřující rychlost ostření, optický zoom a společně s ním i stabilizaci.

První dvě videa zaměřená na videozáznam v exteriéru už hodně prozradila, jak na tom vlastně kamera s kvalitou bude. Bohužel nemůžeme být při hodnocení příliš optimističtí, protože i při dobrém počasí jsou záznamy značně nekvalitní. Nejde ani tak o neostrost či šum, spíše kamera podává nekvalitní obraz s horšími detaily. V horším počasí je také znatelné horší podání barev a při kontrastním přechodu zase nestíhá automatická expozice. Velmi dobře je to vidět na komínech v prvním snímku, které u ostatních kamer byly normálně viditelné. Zde je vzhledem k podstatně světlejšímu okolí prakticky neuvidíte.

V interiéru jsme zaznamenali podobné výsledky. Znatelné je zejména přepálení barev v místech, kde je intenzivní dopad světla z bodového zdroje. Viditelný je i šum a zase nám vadily horší detaily. Podmínky v druhém případě znamenaly pro kameru problém, protože v místnosti bylo pouze slabší osvětlení denním světlem. Výsledek znamenal horší barevné podání, šum a špatnou kresbu.

 

Jak už jsme zmínili výše, v nabídce nastavení máte možnost volby mezi třemi stupni kvality záznamu (LP, SP a XP). Pro srovnání jsme provedli testovací videosnímky, které si můžete stáhnout níže. V podstatě u statického předmětu není vidět podstatný rozdíl, horší je to naopak při špatném osvětlení a s pohybem na snímku, kde se nejvyšší kvalita podstatně odlišuje. Předpokládáme, že vzhledem k průměrné kvalitě u maximálního nastavení nebude příliš časté, aby uživatel využíval úspornější varianty.

Kamera má pro noční záznam speciální režim, bohužel jej ale nelze označit za příliš efektivní. Na následujících snímcích můžete porovnat noční scénu s běžným režimem a s režimem s prodlouženou expozicí, kdy je sice jednodušší rozeznat jednotlivé objekty, ovšem na druhou stranu není možné s kamerou pohybovat nebo řekněme zachytit pohyb na scéně. Jediné využití vidíme pro snímání ze stativu, kdy dlouhá expozice může vytvořit zajímavé snímky podobně, jako je tomu u fotoaparátů.

Poslední dva testovací videosnímky jsou zaměřeny na zhodnocení kvality zoomu, stabilizace a rychlosti ostření. Rozsah ohniskových vzdáleností od 2,3 do 23 mm (přepočet na 35mm kinofilm 44,1 - 441 mm v režimu 4:3 a 44,4 - 444 mm v režimu 16:9) znamená 10tinásobný optický zoom, digitální zvětšení je pak až 700x. Jedná se tedy o průměr jak v testu, tak mezi videokamerami obecně. Panasonic pravděpodobně kvůli větší odolnosti zvolil místo páčky zoomu pouze překlápěcí tlačítko, které je bohužel velmi špatně citlivé. Také nelze přesně krokovat přiblížení či oddálení. Stabilizace je pouze elektronická, její účinnost patří opět do průměru. Rychlost ostření byla v pořádku - jak při přechodu z blízkého objektu na vzdálený, tak i v opačném směru.

V menu přístroje překvapivě nenaleznete žádné digitální efekty, výjimku tvoří možnost automatického ztmavení či rozsvětlení záběru při stisknutí tlačítka pro započetí, respektive ukončení záznamu. Podobně jako u jiných kamer i zde je možnost volby barvy, z/do které snímek přechází mezi bílou a černou.

Pokud jste již chtěli zařadit kameru do kategorie špatných produktů, pak se svým rozhodnutím ještě chvíli počkejte. Na rozdíl od konkurentů zde totiž najdeme jednu speciální funkci, kterou je záznam pod vodou. U fotografií nešlo o nic valného, ovšem u videa se může jednat o docela zajímavou funkci, která kameře přidělí několik pozitivních bodíků. Vodotěsnost je podle výrobce až do hloubky 1,5 metru, což pokládáme za dostatečné při záběrech u moře (výrobce uvádí i odolnost vůči slané vodě) nebo na koupališti. Potápěči tak přijdou zkrátka, ovšem běžným uživatelům by videokamera mohla pro tyto účely stačit.

Na těle kamery najdeme tlačítko pro režim pod vodou, což v praxi znamená zejména úpravu vyvážení bílé. Obraz tak dostane trochu teplejší odstíny, což se u našeho testu ve vaně s umělým osvětlením žárovkou projevilo spíše negativně. V moři nebo bazéně, kde jsou barvy spíše chladnější, by mělo být vše v pořádku. V praktickém testu si můžete všimnout, že kamera sice zvládá záznam pod vodou (ano, funguje i teď), ovšem nemůžeme kvalitu označit za přijatelnou. Objekty je těžší rozpoznat, možná by to ale opět bylo lepší v reálném prostředí. U fotografování jsme také zmínili nevýhodu v podobě zamlžení ochranného skla objektivu, pokud se tedy výrazněji liší teplota vody a vzduchu - to ovšem není problém ani tak tohoto modelu, ale spíše celkově této oblasti.

Otestovali jsme i kvalitu zvuku, takže pomocí krátkého záznamu si můžete udělat vlastní obrázek, zejména pak následným porovnáním s ostatními kamerami v testu. Kamera umožňuje nahrávání pouze v režimu stereo (3 MB), 5.1 zvuk v nabídce nenajdete. Kvalita je průměrná a v pozadí je slyšet šum, z hlediska našeho testu jde ale o srovnatelné výsledky s ostatními kamerami.

Rychlost kamery v režimu nahrávání videa je prakticky totožná s fotografováním. První video pořídíte za 5,9 sekundy, započetí záznamu při přechodu z pohotovostního stavu už jen za 1,8 sekundy. Přechod z nejkratšího na nejdelší ohnisko trvá 3,5 sekund.