Samsung HMX-E10: opravdový pokrok?

Zde je vše jednoduché. Vedle hlavního vypínače na pravém boku tu máme nad displejem už jen tlačítko pro vstup do nastavení kamery (Menu) a tlačítko pro zobrazená záznamů (piktogram pro Play). Ostatní na sebe bere displej, na nějž se nyní zaměříme.

Dotykový (dle chování rezistivní) LCD displej s úhlopříčkou 2,7" a rozlišením 230 000 bodů má v našem případě poměr stran 4:3 (nebo lépe řečeno 3:4). Ze svislého držení kamery však vyplývá fakt, že se pro zobrazení videa využije pouze jen asi třetina obrazovky a v jejím dvoutřetinovém zbytku si hoví tlačítka a OSD informace. Ovšem především je tam prázdno, což se trošku změní po umístění paměťové karty a popřípadě i zapnutí funkce zoomu klepnutím na lupu s pluskem uvnitř. A ne, kamera neobsahuj gyroskop, jenž by po jejím otočení displej přepnul do jiného módu. Stejně by to bylo zbytečné, leda by se přitom začalo i video nahrávat v jiné orientaci stran.

Toto je zkrátka dle mého názoru značně nedomyšlené. Je jasné, že kamera se tímto způsobem daleko lépe ovládá s použitím jedné ruky, ovšem když se nám pak video na displeji o úhlopříčce 68 mm ukazuje pouze jako na 46mm displeji, je to velmi znát.

Kvalita displeje rovněž není závratná a rozhodně nedosahuje úrovně těch displejů, což se montují do chytrých telefonů Samsung (nehledě na nové AMOLED, to je zcela jiná třída). Uvidíme tak invertování barev a pokles kontrastu, pokud se na něj podíváme z úhlu.

U této kamery máme překvapivě možnost snadné výměny baterie, k níž se dostaneme během okamžiku po vyloupnutí barevného krytu. Jedná se o model Samsung BP90A typu Li-Ion, jejíž kapacita je 3,33 Wh (900 mAh / 3,7 V). To by mělo dle výrobce stačit na 90 minut natáčení v rozlišení Full HD. Nám to stačilo na cca 80 minut, ovšem k tomu se musí připočíst pár chvil k promazání malé 2GB karty microSD, která byla k dispozici.

Tato karta má své místečko hned vedle tlačítka Power pod pozicí baterie. Dle mého názoru by ale tělo přístroje mohlo v klidu pojmout i čtečku pro karty SD normální velikosti.

Veškerá komunikační rozhraní, tedy porty mini HDMI a USB 2.0, se skrývají pod vyklopitelným panelem v dolní části kamery. Zvláště zajímavé je zpracování konektoru USB 2.0, jenž je vysunovací a poslouží k tomu bílé uvolňovacá tlačítko. Takové provedení sice může být praktické, protože k připojení nic jiného nepotřebujeme, ovšem objemné tělo kamery zase může překážet. Lepší je tak dle mého názoru konektor na kusu ohebného drátu, který dovoluje větší flexibilitu.

Nicméně vysunovací konektor je s to udržet kameru zasunutou v portu, ovšem otázkou je, zda tuto zátěž vydrží on.

LCD obrazovka nám v horní části poskytne informace o nastavením rozlišení videa i fotografií, případně absenci záznamového média a úrovně nabití baterie. V další části obrazovky máme ve vyhrazeném prostoru aktuální obraz a ve spodní části se po stisknutí tlačítka menu ukáží dostupné volby. Ty můžeme jasně vidět na následující fotografii. Následný výběr (třeba rozlišení) se ukáže místo obrazu kamery.

Popisky jsem nechal v anglickém jazyce, neboť čeština v naší verzi kamery chyběla. Jako první je tedy Video Resolution, kde máme na výběr pouze dvě rozlišení - 1080/25p a 720/25p, tedy obě standardní neprokládaná HD ve 25 snímcích za sekundu. Dále je tu Photo Resolution se čtyřmi volbami: 8MPix (3264x2448) / 4:3, 6MPix (3264x1840) / 16:9, 5MPix (2592x1944) / 4:3 a 2MPix (1920x1080) / 16:9.

Smart Filter bychom mohli označit za scénické režimy, i když poněkud speciální. Na výběr je Miniature, Vignetting, Sketch a Defog. Miniature má rozmazáním vybraných míst způsobit, že normální objekty se jeví jako by byly miniaturami. Vignetting je klasický efekt vinětace fotoaparátů LOMO, k čemuž se přidává vysoký kontrast a vybledlé barvy, Sketch má zabranou živou scénu změnit v kreslenou a nakonec Defog má zvýraznit modré tóny oblohy a reflexivní materiály. Jedná se tak o vyloženě softwarové nástroje, jejichž dopad si ukážeme v příští kapitole.

Panorama nabízí pouze zapnutí této funkce. Kamera nás poté vyzve, ať držíme na displeji tlačítko spouště fotoaparátu a pomalu jí pohybujeme ve zvoleném směru. Pak se již postará o vše ostatní, ovšem již předem vás mohu ubezpečit, že skutečně není o co stát. Předposlední položka Quick View umí pouze zobrazit po pořízení fotografie či videa na displeji tlačítko, které nám záznam okamžitě ukáže. Nejsem si jistý, zda to je tak úžasná funkce, aby si zasloužila takovou prezentaci.

Nakonec tu jsou Settings, tedy nastavení. Zde se dozvíme informace o úložném prostoru, můžeme vyresetovat číslování souborů, nastavit čas a datum případně jejich zobrazení na displeji, zvýšit jeho jas, povolit jeho automatické vypínání, povypínat zvuky tlačítek i závěrky, deaktivovat úsporný režim po pěti minutách nečinnosti, deaktivovat spuštění aplikace Intelli Studio 2.0, naformátovat vloženou kartu, aktivovat výchozí hodnoty, zvolit jazyk a spustit předváděcí demo kamery.

Stisknutím tlačítka play přepneme kameru do režimu přehrávání, kde se v místě, kde vidíte na fotografii hlášku Insert Card zobrazí až šest miniatur videí či fotografií (přepínání je realizováno pomocí tlačítek vlevo nahoře, ovšem aktivní je nelogicky to, které není zarámované). Mezi jednotlivými stránkami se pak přepínáme pomocí tlačítek vespod, které jsou na fotografii pohaslé. Zde již je tedy naštěstí obraz orientován jinak, aby jsme fotografie a videa viděli co největší.

Stiskem tlačítka Menu vyvoláme těch pár voleb, které kamera nabízí. Jednak to je opět záložka Settings, již jsme si již popsali a pak to jsou funkce pro smazání záznamu, nebo naopak jeho ochranu proti smazání a v případě videí přibyde ještě funkce Share pro snadný upload na web. Toť vše.