Popcorn Hour C-300: poctivý kus železa

Máme aktualizováno, nastaveno, nastartováno a můžeme se vrhnout na testy. Na modelu Popcorn Hour C-300 probíhala většina testů na ethernetovém rozhraní a částečně pak skrze USB flash disk. Mohu již dopředu prozradit, že co se stability systému týče, patří tento model mezi špičku mezi námi testovanými multimediálními centry.

Úvodní kolo na rozehřátí celého čipsetu a k tomu dokonale posloužilo video s datovým tokem 30 Mbps, nicméně to přehrál SoC Sigma s naprostým přehledem. Problémy nenastaly ani u dalších videí, takže jdeme na další část.

V druhé sadě máme hned na první pozici soubor, který trápí prakticky většinu modelů na trhu. C-300 si však s tímto videem poradil a já se tak po dlouhé době mohl podívat na plynulý trailer.

Chvilka napětí při spouštění nejnáročnějšího videa z testu, ale následně se na obrazovce televizoru objevil velmi detailní podmořský svět. Vše bylo naprosto plynulé a nepostřehl jsem byť jen jediné zaváhání. Takže v tomto směru lze říci, že výkonu má použitý SoC Sigma více než dostatek.

S Xvidem nejsou problémy prakticky u žádného modelu a ani u Popcornu tomu dnes nebylo jinak.

Naproti tomu DivX v poslední době trápí značnou část center zejména u audiokodeku s VBR (variable bit rate). Syabas bohužel v tomto směru naráží úplně stejně a doposud suverénní C-300 ztrácí první body.

V oblasti pokročilejších videí s GMC a QPel je to prakticky při každém testu ta samá písnička. Naštěstí obsahu s touto úpravou vzniká naprosté minimum.

U titulků jsem upřímně očekával výrazně lepší výkon, i když důležité formáty dokázal C-300 zobrazit, a to včetně správných českých znaků.

V případě Nero Digital žádné potíže nenastaly, takže můžeme uzavřít kapitolu videí a překročit k hudbě.

V posledních recenzích jsem si zvykl, že při spuštění prvního audio souboru se automaticky spustí také hudební přehrávač, avšak v případě C-300 jsem se ničeho takového nedočkal. Skladba se jen spustila v malém dialogovém oknu, které následně zmizelo z obrazovky. Ohledně podpory formátů jsem dosáhl takřka na maximum a k úplné spokojenosti by musel Popcorn Hour umět přehrát ještě WMAPro.

U fotografií zřídka kdy narazím na komplikaci a ani tento přehrávač neprotestoval. Problémem není ani fotografie ve formátu TIFF a velikosti okolo 6 MB.

Výkonu je dostatek a podpora formátů taktéž široká, takže věčně problematické video z druhé sady přehrál C-300 i z USB flashdisku.

Pro připojení do sítě disponuje C-300 v základu Ethernetem s rychlostí 1000 Mbps, který se trochu nepochopitelně hlásí v menu přístroje jako 10/100 Mbps, ale budiž. Práce na metalickém rozvodu je svižná a není problém streamovat prakticky jakékoli video. Při dlouhodobém přenosu se však něco zřejmě pokazí, neboť jak na vloženém HDD, tak na SSD mi výsledná přenosová rychlost vychází jen na 46,3 Mbps, a to rozhodně není na první příčku.

V případě Wi-Fi přenosu je alespoň dle reakcí uživatelů nutné nejdříve zakoupit adaptér. Nabízí se varianta do USB, nebo případně interního (Popcorn Hour MN-200). Nám na test dorazila C-300 bohužel v základu, tedy bez adaptéru. Navíc má teď Wi-Fi adaptér prý problémy a v určitých verzích firmware byl dokonce zablokovaný a vůbec se tak nezobrazil.

Nicméně tímto faktem se sítěmi ještě nekončíme. Na řadu přichází doplněk NMT, neboť stejně jako u webových aplikací je i v případě síťových služeb C-300 bez obsahu a je třeba nejdříve zaskočit na poslední nabídku nastavení a vyžádat si instalaci balíku, který dané služby aktivuje.

Poté již můžete stahovat torrenty skrze Transmission, či si obráceně namapovat interní disk C-300 na lokální síti, aby byl viditelný ostatním počítačům. V tomto směru nemám výhrad ani po stránce výkonu, jen jsem pročítal reakci jednoho uživatele, kterému C-300 doslova položil router, aby se mi vzápětí stalo to samé. Z ničeho nic přestala fungovat síť a interní ping na domácí bránu dosáhl cca 1500 ms. Naštěstí se mi tato událost stala jen jednou, i tak jsem však testovanému modelu řádně vyčinil.

Syabas nabízí po vzoru současné módy i aplikace pro telefony na iOS a Androidu, abyste mohli ovládat vaše centrum skrze dotykovou plochu. Celková koncepce často naráží na nedotažené řešení, avšak pánové ve vývojovém centru tentokrát odvedli dobrou práci a např. odezva je prakticky okamžitá. Nicméně je tu mnohem lepší způsob ovládání.

Běžně přibaleným ovladačům nedávám prostor, respektive ty plastové "cosi" si příliš řádků nezaslouží. U dnešní recenze ale velmi rád udělám výjimku a budu tu pět ódy na ovladač, který Syabas přibalil. Po sakra dlouhé době je tu konečně dálka na pohodlné ovládání multimédií, konečně se alespoň jeden výrobce dokázal postavit běžnému řešení.

Dálkový ovladač, ale na první pohled vypadá běžně, tak v čem je tedy úžasný? Ani nevím s čím začít, ale jako první zmíním, že podsvícený. Ano, čtete správně, žádné svícení lampičkou. Prostě paráda, kterou u dálkových ovladačů dokáže nabídnout jen velmi omezené množství firem. Naprostou peckou je pak ale bezdrátový modul a absence IR senzoru. Takže žádná střelba do těla přehrávače ve snaze trefit protější diodu, dejte si ovladač třeba pod peřinu! Dobře, tam zrovna ne, ale svým způsobem prostě kam chcete.

Konzumace energie již pomalu přestává být na pořadu dne, neboť s každou generací multimediálních center klesá spotřeba blíže a blíže k nule a skoro abych začal šetřit na laboratorní měřák mW. Popcorn Hour C-300 si při spuštění na naběhnutí pevného disku řekne chvilkově o 17 W. Poté v menu klesne tato hodnota na cca 10,5 W, aby se v případě přehrávání (bez disku) zvedla na 11,3 W. Již v minulé kapitole jsem nakousl, že C-300 není možné vypnout, tedy alespoň mně to dálkovým ovladačem nešlo. Přehrávač se po stisku klávesy uspí nejspíše do RAM a tam vyčkává na další spuštění. V této době osciluje spotřeba kdesi mezi 0 až 2,5 W (limit mého měřáku).

Podobný trik na urychlení startu zkoušel i Western Digital u své poslední verze modelu WD TV Live, avšak v jeho případě přístroj dále vesele konzumoval takřka stejné množství energie jako za chodu. Osobně nemám k takovému "on-stand-by" režimu výhrady, neboť značně ušetří čekání a ve výsledku se na faktuře od ČEZu zase tak výrazně neprojeví. Nicméně nebudu zde tento způsob nevypínání již více vychvalovat, abych po publikaci recenze nečelil nájezdů aktivistů ve žlutých pláštěnkách.