Popcorn Hour C-300: poctivý kus železa

Po posledních recenzích jsem už trochu zvyklý na krkolomné starty a neustálé běhání k počítači pro nejnovější firmware. O to více mě model C-300 překvapil, když ihned po startu nabídl sám od sebe aktualizaci a poté se během několika málo minut updatoval na nejnovější verzi, kterou si stáhl od výrobce. Konečně pořádně odvedená práce!

Následný start zařízení přinesl další poměrně milé překvapení v podobě průvodce, který na několika stránkách získá potřebné informace od uživatele a nastaví přístroj. Není tedy nutné ihned po zobrazení grafického rozhraní vyhledat nejprve záložku nastavení, ale můžete si takřka rovnou užívat multimediální obsah. Zatím to vypadá s C-300 velmi slibně. Jen pro upřesnění uvedu, že start z vypnutého stavu trvá 48 s. Tedy mohlo by to být rychlejší, což má model C-300 vyřešené tak, že se dálkovým ovladačem nevypíná, ale jen uspává. Poté je již start prakticky okamžitý.

Abychom si mohli spustit nějaká ta videa či hudbu, musíme nejdříve buď umístit pevný disk do rámečku, nebo případně vyhledat na síti sdílené disky. V mém případě se jedná o NAS QNAP a pak o osobní PC s Windows. S levnějšími modely multimediálních center v této fázi často bojuji, ale s dnes testovaným modelem naskočily „shary“ prakticky okamžitě.

Samotná správa souborů je velmi příjemně přehledná a tvorbu vlastního rozhraní umí pánové od Syabasu (výrobce Popcornu) více než dobře. Pro případné kopírování souborů je navíc připraveno velmi zajímavé řešení. Ve složce s daným souborem zmáčknete na ovladači šipku doprava a zobrazí se kontextová nabídka, poté už jen vyberete cíl a je hotovo.

S náhledy to v případě průzkumníka vypadá celkem jednoduše. V základním nastavení máte k dispozici klasický vertikální seznam souborů, avšak ten si můžete změnit tak, že se vám v levé části objeví náhledové okno. V rámci mnou testovaných videí se náhledy nenačetly, nicméně to bych celkem chápal, neboť používám úryvky souborů.

Nicméně u jednoho z posledních dílů Big Bang Theory jsem zůstal také bez náhledu či nějaké ikonky, kterou by měl Popcorn Hour C-300 stáhnout z archivu. Teprve vyvoláním funkce info se přístroj připojil do databáze a daný náhled stáhl, ale zase jej neaplikoval . Mám tu čest s Popcorn přehrávačem poprvé, takže možná stačí jen tajná kombinace kláves, ale očekával bych trochu intuitivnější chování.

K prohlížení souborů patří také LCD, které vídám na multimediálních centrech velmi zřídka. Syabas instaloval 3,2“ (8,1 cm) barevný panel. Nicméně s jeho využitelností prozatím výrobce značně bojuje. Nyní totiž tento displej kopíruje to, co vidíte na obrazovce televizoru a ne vždy se veškerá grafika na tak malý displej vejde.

Přítomnost displeje tedy prozatím berte spíše jako takovou beta verzi a docela zamrzí fakt, že si s odladěním nedal Syabas více práce, ale doba už je taková. Stejně tak bych ocenil o kousek větší rozměr displeje a rozšíření o dotykovou vrstvu, pak by přítomnost malé obrazovky teprve nabrala ten pořádný spád.

Alfou a omegou prakticky jakékoliv elektroniky, lednice i pračky nevyjímaje, se stává schopnost připojit se na internet a přistupovat k jednotlivým zdrojům. V případě multimediálních center jde především o různé video archivy, částečně sociální služby a pomalu se dostávají ke slovu také internetové prohlížeče, i když zde je zapotřebí ještě hodně vývoje.

Začněme od posledního jmenovaného, neboť prohlížeč www stránek v modelu C-300 prozatím nenajdete. Není to chyba firmware, ale podle fóra výrobce spíše rozhodnutí výrobce se v těchto vodách zatím neangažovat. Chtěl bych to označit za chybu, ale konkurence se prozatím sotva odlepila od startovní čáry.

V Syabasu však zaes až takoví zpátečníci nejsou, takže do softwaru umístili správce aplikací, skrze kterého si můžete stáhnout potřebné klienty a na nich si pak nerušeně užívat vybrané internetové služby. Pravda, není jich mnoho, ale vesměs jsem našel ty nejznámější. Nechybí Facebook, YouTube či Shoutcast. Otazník pak tak trochu visí nad přidáním českých archivů, nicméně celá platforma zřejmě jede na Linuxu, takže vše je pouze otázkou komunity.

Pro upravení dalších parametrů musíme jako vždy do menu přehrávače. Jakkoliv jsem byl prozatím s logikou ovládání spokojený, tak v případě pohybu v parametrech bych měl jednu výtku. Nejde o nic extrémně závažného, ale nechápu, proč bych měl na 50“ televizi přeskakovat z hlavní nabídky nastavení do podnabídek tak, že budu měnit obsah celé obrazovky. Tedy v základu vyberete např. audio a poté hlavní nabídka zcela zmizí a místo ní se objeví nová obrazovka s nastavením zvuku.

Když už tu mluvím o konkrétních případech nastavení, pojďme si ve stručnosti projet jednotlivé položky. Jako první můžeme jít do části nazvané „Volby“, kde lze změnit jazykovou lokalizaci a pár dalších parametrů. Vesměs sem však zavítáte především kvůli úpravě jazyka.

Další skupinou nastavení je „Audio“, kde primárně nastavíte zvukový výstup a dále také způsob nakládání se zvukovými stopami. V oblasti multimediálních center se jedná o celkem bohatou nabídku úprav.

U „Video“ nastavíte výstup, zoom či poměr stran. V dnešní době prakticky nepotřebná položka, tedy v případě, že výrobce neodflákne optimalizaci. Naštěstí C-300 v tomto směru funguje velmi dobře a jediné místo, kde se selhal, byl celoobrazovkový režim traileru na YouTube.

V případě položky „Síť“ je zřejmé, že budeme nastavovat přístup jak k lokálním diskům, tak ven do vod internetu. Nicméně v tomto směru funguje samočinně automatika v podobě DHCP, takže sem prakticky nemusíte vůbec chodit.

U „Síťového sdílení“ stojí za zmínku především možnost ručního přidání sdíleného disku. Danou složku si můžete pojmenovat a vyplnit přihlašovací jméno s heslem. Tato funkce je však obsažena i v rámci správce souborů, kde můžete síťové složky přidávat stiskem žlutého tlačítka na ovladači.

„Rodičovský zámek“ doufejme znají všichni ze svých dětských let, takže jej netřeba výrazněji představovat. Pokud tedy vaše sbírka obsahuje videosoubory nevhodné pro zrak mladších členů domácnosti, tak sem rozhodně včas zavítejte.

Již v úvodu jste se mohli dočíst o možnosti zapojení optické mechaniky, s tím samozřejmě souvisí také položka v menu označená „BD/DVD/Audio CD“. Upozorním jen na fakt, že ačkoliv jsem přístroj v úvodu nastavil do češtiny, tak v této nabídce zatvrzele zůstal nastavený anglický jazyk u všech položek.

Poslední částí nastavení je položka „Správa“, kde se nachází dvě velmi podstatné věci. Tou první je možnost ruční kontroly aktuálnosti firmware. Následuje služba nazvaná příznačně NMT (network media tank), která doinstaluje na model C-300 většinu síťových služeb, ale o tom si povíme až v kapitole testů.