Philips 55PFT6510: Android TV ve velkém?

Výrobci televizorů poměrně dlouho ignorovali raketový nástup smartphonů a nechávali své produktové řady bez zásadních softwarových inovací. Jenže uživatelé zvyklí na chytré telefony chtěli více a ke slovu tak přišlo hořečnaté upravování technicky zastaralých systémů a buďme upřímní, nikam to nevedlo.

Modelová řada 6500 leží zhruba na pomyslném středu nabídky značky Philips. Její modely jsou slušně vybavené, ale pro to nejlepší musíte o dvě řady výše. Námi testovaný model je nabízen ve 3 velikostech, tedy 40, 50 a 55“. Všechny úhlopříčky jsou shodné rozlišením 1920×1080, podsvícením Ambilight ze dvou stran a podporou 3D, byť stereoskopické zobrazení vidíme u televizorů Philips letos možná naposledy.

Televizor o úhlopříčce 55“ je poměrně zásadní dominantou každého obývacího pokoje a úměrně tomu by měl také vypadat. Výrobci naštěstí vesměs ustoupili od tlustého plastového orámování. Stejně tak je tomu i u modelu 55PFT6510, jehož lehce ustoupenou obrazovku lemuje tenká hliníková lišta. Výrazně lépe vypadají obrazovky bez postranního orámování, avšak jakýkoliv náraz pak přímo putuje do svrchní skleněné plochy.

Trochu rušivě působí průhledný plast na střední část spodní hrany, kam výrobce umístil podsvícené logo značky s indikační diodou. Podsvícení loga lze přes menu regulovat až do úplného vypnutí. V pozadí tohoto výstupku navazuje stojan televizoru. Jedná se poctivý kus „železa“ takže o stabilitu televizoru netřeba mít obavy. Při sestavovaní a přenášení však počítejte raději s dvěma osobami.

Záda přístroje jsou plastová a oproti konkurenci nezvykle v bílém provedení. Důvodem použití tohoto odstínu je především design výrobce, ale drobnou výhodu to přináší i pro externí osvětlení Ambilight, které by se od černého povrchu hůře odráželo, respektive by bylo značně tlumeno.

Philips se alespoň u této řady nevydal směrem externích „mozků“, ale veškerou elektroniku umístil do těla přístroje. Konektory je tedy nutné hledat na zadní straně a jsou dostatečně utopené i směrem do strany, takže po zapojení flashdisku nebude z televizoru nic trčet. Na druhou stranu tím výrobce komplikuje a možná i naprosto znemožňuje budoucí upgrade hardwaru na novější.

Nabídka vstupů a výstupů čítá vše podstatné a v dostatečném množství. Obrazové vstupy HDMI máte k dispozici celkem 4, USB porty jsou 3, přičemž jeden z nich je s podporou USB 3.0. Majitelé starších přehrávačů ocení SCART, dále zde nalezneme vstup pro satelitní vysílání a s tím spojený CI slot. Kompletní přehled konektorů naleznete v tabulce na konci této kapitoly.

Způsob ovládání televizoru je poměrně zásadním prvkem celé výbavy a řada výrobců na tento fakt zapomíná. Philips je jedním z mála, který pustil při vývoji inženýry také mimo svou laboratoř a výsledkem je ovladač, jenž konečně vypadá jako z tohoto století. Pryč je nepřesná infračervená dioda a na druhé straně konečně nacházím klávesnici.

Z hlavní strany nabízí ovladač numerickou část, ovládání hlasitosti, joystick a nad ním několik vyhrazených multimediálních tlačítek. Ty slouží buď pro rychlý přístup k aplikacím, nebo pro obsluhu přehrávání filmů. Nic podstatného nechybí, spíše naopak je tlačítek možná až příliš.

Na odvrácené straně je připravena klávesnice podobná té z počítačů, avšak řada tlačítek chybí a je nutné je suplovat podržením funkční klávesy Fn a následným hledáním znaku na jednotlivých klávesách. Philips je v tomto ohledu jedním z mála, který pochopil, že vyťukávat heslo či odkaz na softwarové klávesnici není vůbec pohodlné a doufejme, že se přidají i ostatní.

Pokud bych však měl ovladači něco vytknout, bude to jednoznačně velikost. Okolo kláves je až příliš místa a zbytečně tak musíte ručkovat nahoru a zase zpět. Přitom by stačilo ubrat pár kláves, ořezat zbytečné okraje a rázem byste měli v ruce malý subtilní ovladač. K naprosté dokonalosti by pak scházelo podsvícení, ale vzhledem k tendenci vývoje u dálkových ovladačů to v této dekádě asi nestihneme.