Noontec A9: Android v plné polní?

Noontec A9 je vybalený, prozkoumaný a můžeme jej spustit. "Tvrdý" start zařízení nepatří k nejrychlejším a budete čekat přibližně minutu. Ihned poté očekávám výzvu pro aktualizaci systému, avšak systém zarytě mlčí. Pro update musíte na stránky výrobce či českého zastoupení a ručně jej do zařízení nahrát, škoda.

Pracovní plocha je poměrně zajímavě uspořádaná na poměry multimediálních center. Tak trochu připomíná vzhled, který vídáme u výrobků společnosti Xtreamer. Je tedy dobré vědět, že i další výrobce se nebojí využít velké plochy a přidat do ní řadu šikovných zkratek či informací.

Zbytek hodnocení softwarové výbavy již bude o něco složitější, neboť použitý operační systém nabízí prakticky nekonečné možnosti úprav a je dobrou zprávou, že na modelu Noontec A9 funguje plnohodnotný Google Play (dříve Android Market). Pojďme se však podívat, co nám připravil samotný výrobce, a případně jak to lze ještě vylepšit.

Správce multimediálních souborů tentokrát díky absenci interního disku není zas až tak potřeba, nicméně i přesto zde od výrobce nějaké máme, tedy celkem dva. Jejich služby však využijete zcela minimálně.

Větší pozornost bude věnována jinému správci, a to tomu multimediálnímu. Na úvodní „pracovní“ ploše se v dolní části nachází hned trojice ikonek, jejichž spuštěním aktivujete správce, který na připojeném pevném disku vyhledá veškerý obsah z dané kategorie. Jeho systém řazení mi však přijde poněkud chaotický a hlavně jsem nenašel jakýkoliv způsob jej upravit.

Když už jsem načal softwarovou nabídku, pojďme se podívat i na další aplikace, které najdete v modelu A9 ihned po spuštění. Máme tu Adobe Reader pro PDF dokumenty, Facebook, Gmail, Skype, Twitter a samozřejmě nesmí chybět Angry Birds. Ryze multimediálních aplikací však naštěstí také pár nalezneme, je to například YouTube a dále dvojice video přehrávačů.

Přibalené příslušenství pak doslova vybízí k surfování, takže došlo i na test integrovaného prohlížeče internetu. Výsledky rozhodně nejsou špatné, ba naopak. Právě plnohodnotná klávesnice, myš a relativně dospělá aplikace dovolí zážitek podobný tomu, který známe z počítačů. Jedinou výtkou by snad mohla být poněkud pomalejší reakce v určitých situacích. Například konečné „donačtení“ stránky, které i na relativně rychlé přípojce trvalo nezvykle dlouho.

Každopádně nabídka aplikací je v tomto směru omezena spíše představivostí uživatele a stahovat lze nepřeberné množství aplikací. S čím však Noontec naráží je fakt, že jak tvůrci Androidu samotného, tak programátoři aplikací, prozatím nepočítají s takto vysokým rozlišením a na finálním výsledku je to znát. Již nyní přemýšlím nad tím, zdali je tento operační systém, určený především pro mobilní telefony, vůbec pro multimediální centra vhodný. No nebudu předbíhat, uvidíme až podle testů přehrávače.

V otázce nastavení Noontec A9 opět nápadně připomíná mobilní telefon, což by mohlo vyhovovat zejména současným majitelům Androidu. Z pracovní plochy se do této konfigurační nabídky dostaneme ikonkou vpravo dole. Dříve než se pustím do popisu jednotlivých položek, musím upozornit, že i přes relativně slušnou jazykovou lokalizaci, jsou některé nabídky a parametry v angličtině.

Začněme nastavením sítě, kde si po otevření můžete ihned zapnout bezdrátový adaptér, což rozhodně není úplně od věci. K jeho nastavení a zejména pak zadání hesla, je nutné otevřít nabídku o řádek níže. Vyhledání sítí je vcelku bleskové, stejně tak připojení na síť. Shodou okolností jsem Noontec připojoval na testovaný Mikrotik RB751G, kam se model A9 při současně spuštěném WPA a WPA2 šifrování odmítl připojit a pomohlo až vypnutí jednoho z šifrování.

Tvůrci tohoto modelu pojali některé části systému poněkud netradičně a nabízí například připojení k internetu prostřednictvím USB modemu s následným sdílením do lokální sítě. Zajímavý počin bohužel naráží u českých operátorů, neboť takto si týdenní FUP s přehledem vyčerpáte za jediný večer. Navíc jsem tuto funkcionalitu nedokázal rozchodit na SGS II.

Položku notifikací přeskakuji, neboť ta u tohoto zařízení příliš k užitku není. Pojďme se ale podívat na „Zobrazení“. Zde si můžete ještě doladit celkové vzezření systému a to zejména po stránce velikostí ikonek a ostatních objektů. Každopádně v případě Noontecu musím tvůrce pochválit za dobré odladění na televizi, neboť systém nastavil parametry na první pokus správně. Mám na mysli především rozlišení a centrování obrazu.

Alfou a omegou tohoto přístroje jsou aplikace, a proto je jim věnována i samostatná položka v nastavení. Můžete zde povolovat instalaci z neznámých zdrojů (tedy mimo Google Play), případně odinstalovat či alespoň vypnout nechtěné. Vzhledem k menší vnitřní paměti se hodí kontrola obsazenosti disku.

Android je silný především díky provázanosti na webové služby a hned po startu vás požádá o zadání Google účtu. Bez něj se například nedostanete do oficiálního obchodu s aplikacemi. Máme tu však i další účty, a to především do sociálních služeb.

Dalším pozůstatkem je možnost zálohy osobního nastavení, ale to se opět hodí spíše k mobilním telefonům, kde je riziko ztráty či „smrtelného“ poškození výrazně vyšší.

Pro další část nastavení je nutné posunout hlavní nabídku o pár řádků níže. Jako první se objeví „Úložiště“, neboli správa lokálních disků. Záměrně mluvím v množném čísle, neboť zde je vidět jakákoliv paměť připojená fyzicky do přehrávače. Takto zapojené úložiště můžete zkontrolovat ohledně zbývající kapacity, bezpečně odpojit či naformátovat.

V další záložce si můžete nastavit čas a datum, tedy spíše musíte. Systém totiž alespoň dle mého názoru očekává automatickou synchronizaci u mobilního operátora, avšak k němu s tímto přehrávačem zřejmě nebude propojen nikdo z nás.

Poslední záložka je spíše informativního rázů a skrze ní lze zjistit aktuální použitou verzi operačního systému. Noontec prozatím sází na prehistorický Android 2.3.1, který by rozhodně zasloužil aktualizaci na novější verzi. Nicméně alespoň, že je použita tato „vyšší“ verze, kde již funguje Adobe Flash Player.