Men in Black: International - nevýrazné pokračování

První díl Mužů v černém byl dost přelomový. Šlo o sci-fi se zajímavým nápadem i provedením, vtipnými dialogy i příjemným tempem. Od té doby se na plátna kin vrátil Will Smith a Tommy Lee Jones ještě dvakrát, nicméně do čtvrtého dílu už nastoupit nechtěli, a tak se osazenstvo filmu do značné míry změnilo. Dnes probíraný čtvrtý díl změnil ale nejen herce, ale také to, že ústřední dvojice Mužů v černém nejsou tentokrát muži, ale muž a žena. Jak se s tím tvůrci poprali, na to se podíváme v dnešní recenzi.

 

 

Režie se chopil F. Gary Gray, který se podepsal např. i pod Rychle a zběsile 8. Scénáristickou dvojici pak tvořili Matt Holloway a Art Marcum, ti už spolu vytvořili i prvního Iron Mana nebo film Transformers: Poslední rytíř. Jenže právě za Transformers byli nominování na Zlatou malinu za nejhorší scénář, což dává vzniknout otázce, zda se od té doby zlepšili a Muži v černém: Globální hrozba (Men in Black: International) budou lepší nebo naopak půjde o pořádnou slátaninu. A upřímně řečeno, má to blíže k tomu druhému.

 

 

Do role prostořekého Agenta H se dostal Chris Hemsworth, kterého v poslední době známe především jako Thora z marvelovek. Roli Agentky M (Molly) si střihla Tessa Thompson, přičemž i ta se objevila v několika marvelovkách, dokonce i po boku Hemswortha, kde jim to docela pěkně svištělo. V roli šéfky Men in Black zůstala Emma Thompson, nicméně poněvadž jde o "mezinárodní" díl, máme tu i londýnskou pobočku MIB, které šéfuje Liam Neeson. Poslední díl se tak odehrává v různých lokacích po světě, takže tu máme nejen USA, ale i Londýn, Paříž, Marrákeš nebo Itálii.

 

 

Základem zápletky je... vlastně ani nevím co. Molly už jako malou fascinoval vesmír, přičemž v útlém věku viděla zásah mužů v černém, malého roztomilého uniklého mimozemšťana a dokázala "přežít" výmaz paměti neuralizérem (chvilku se nedívala). Od té doby zoufale hledala způsob, jak se do této organizace dostat, což se jí pochopitelně díky hackerskému útoku a vynalézavosti podaří. Posléze se tak stane členem týmu a splní si svůj velký životní sen. Vetře se do přízně Agenta H a máme tu ústřední dvojici. To bychom měli jednu část filmu.

 

 

Zatímco Agentka M je velmi snaživá a hodně inteligentní, Agent H je naopak arogantní vtipkující frajírek, který svým neuváženým chováním způsobuje jeden průšvih za druhým, ale i přesto je hodnocen jako nejlepší agent, kterého MIB má. Zejména proto, že před lety zachránil svět před jakýmsi Rojem spolu s Agentem Velké T (Liam Neeson). Z rozdílnosti charakterů hlavní dvojice pramení i občasné špičkování mezi nimi, H je naprosto jasně emotivní, M naopak mnohem více rozumová, ale rozhodně není takovým protikladem, jak tomu bylo např. u Willa Smithe a Tommy Lee Jonese. Jediné, co je s podivem, že tvůrci netradičně takřka nehráli na romantickou strunu a takřka tu není žádné sexuální napětí mezi agentem a agentkou.

 

 

Proto mezi touto dvojicí ve filmu panuje poněkud zvláštní chemie. Občas to má dobrý spád a bavíte se, občas to ale skřípe a nefunguje. Moc vtípků si neužijete a o ty se postará především maličký mimozemšťan Pěša, i když věřím, že mnohým bude lézt krkem, jeho vtípky jim přijdou zbytečné a budou ho nenávidět jako Jar Jara Binkse ve Hvězdných válkách. Charismatický Hemsworth hraje přijatelně, ale osobně mi přijde, že filmu více kraluje Tessa Thompson.

 

 

Jenže o co vůbec ve filmu jde? To se tak nevyvede jedna akce, při které zemře důležitý mimozemšťan a na Agentce M pak leží tíha budoucnosti celé Země, ne-li galaxie. Dostala totiž do opatrování superzbraň, kterou musí ochránit před jinými nebezpečnými mimozemšťany a k tomu se zde ještě přidá dvojitý agent v MIB, takže komu věřit a komu ne? Věřit vůbec svému vlastnímu parťákovi?

 

Celý film tak používá docela známé prvky i z jiných filmů (dvojitý agent, sbližování se nesourodé dvojice, dávná láska, superzbraň v něčem velmi malém,...), přičemž ale na nich příliš nestaví a jsou zde spíše jen proto, aby tu byly. Problém s dvojitým agentem tak zabere jen kousek filmu (vznikne v podstatě omylem, ale nakonec o něj celou dobu jde), stejně tak samotná ochrana superzbraně, sbližování se ústřední dvojice jakbysmet. Milion prvků, každý je vyřešen za pár minut a celému filmu v podstatě chybí nějaké nosné téma, které by se jím táhlo od začátku do konce a bylo dostatečně jasné celou dobu. V podstatě každou chvíli fandíte hrdinům k dosažení něčeho jiného, protože to předchozí už je vyřešeno. Chvíli i přemýšlíte, zda tvůrci opět nevyužili potenciál filmu a část dějové linky nechali vyhnít do ztracena, nebo bude film ještě pokračovat.

 

 

Vizuálně jde o pěkně udělaný film, byť osobně nejsem zrovna fanouškem ohromujících efektů za každou cenu a využití počítače k vytvoření každé blbosti ve filmu. Zásadním problémem filmu je to, že MIB už mají čtvrtý díl a zatímco ten první byl něčím novým, tento už nemá moc co přinést nového. Ženská agentka to bohužel nespraví a filmu zoufale chybí něco, podle čeho byste si ho zapamatovali.

 

Hodnocení: 50 %