Logitech Harmony: kdo zkrotí PS3?

Porovnání před startem

Ještě než se přesuneme s náčiním k televizi, pojďme si do tabulky shrnout jednotlivé ovladače včetně jejich parametrů. Zajímat nás samozřejmě budou rozměry, hmotnost, ale i počet kláves či speciality v podobě LCD.

Kurz směr obývák

Balím kompletní testovací sadu a vyrážím do hlubin obývacího pokoje. Jako první zapojuji Harmony Adapter, který se následně snažím spárovat s konzolí. Pouhý stisk tlačítka „Connect“ však nestačí. Musíte ještě zabrouzdat do menu PS3 a vybrat příslušné nastavení. Nejprve mne napadlo vyhledat ostatní Bluetooth zařízení v okolí, nicméně po několika minutách bloumání konzole jsem pochopil, že tudy cesta nevede.

Chvilkové surfování mezi ostatními položkami a následuje druhý pokus, tentokrát zkouším připojení „BD remote control". Zkrátka zkouším to oblafnout tím, že Harmony adapter prohlásím za ovladač. Pár sekund napětí a máme spárováno. Je trochu zvláštní, že se při párování musíme vydat touto cestou, ale budiž.

Jako první vyráží do boje Logitech Harmony 200, který však nemá k dispozici displej, a tak jako první zkouším horní trojici tlačítek (TV, CABLE, DVD). Pro komunikaci s konzolí je totiž nutné nejdříve přepnout do správného režimu. Metoda pokus omyl vychází (nakonec to bylo tlačítko DVD) a já se mohu pustit do testování. Příjemným překvapením je funkční směrový kříž, který značně usnadňuje celý pohyb v menu. Následně lze pomocí něj ovládat také přehrávání filmu, případně využít tlačítka se symboly přehrávání.

Při potemnělém pokoji mi vadí pouze nepodsvícená tlačítka, takže buď to lovím naslepo, nebo si okolí přisvětluji mobilem. Reakce ovladače jsou prakticky okamžité a naštěstí nedochází k obávanému zpoždění. Líbí se mi také prostorové pokrytí a není třeba mířit přesně na Harmony Adapter. Celkový dojem kazí jen ta tuhá gumová tlačítka, jemnější chod by nevadil. Než se však pustíme do dalšího modelu, pojďme se podívat, jak se tímto ovladačem krotí ostatní zařízení. Kromě PS3 jsem jej totiž naučil pracovat s televizí Panasonic. Mačkám tedy tlačítko "TV" a ve vteřině mám televizor pod kontrolou, vše funguje prakticky bezchybně. Jediné rozpaky budí ovládání hlasitosti, které skáče po dvou dílech místo po jednom (z 18 na 20, atd).

Na scénu nastupuje Logitech Harmony 600, který již hned v úvodu sbírá kladné body za oranžově podsvícené klávesy. Díky tomu jej můžete naprosto bezproblémově ovládat i v naprosté tmě. K tomu se přidává i podsvícený displej, ten je sice černobílý, na druhou stranu pro přepnutí mezi předvolenými přístroji postačí naprosto s přehledem.

Po změně na konzoli PlayStation 3 se na obrazovce objeví celkem 6 záložek, mezi kterými můžete přepínat klávesami pod displejem. Každá ze záložek obsahuje tlačítka, která bychom jinak nalezli na konzolovém ovladači DualShock. Příliš přehledné to není, na druhou stranu na tak malém displeji toho moc nevymyslíte. Naštěstí lze znovu použít směrový kříž pro snadnější navigaci v menu a samozřejmě také pro obsluhu přehrávání. Ovládání televize znovu funguje na výbornou, tedy až na to skokové ovládání zvuku (viz předchozí model)

Modelu H 600 toho nemám příliš co vytknout. Je precizně zpracovaný, tlačítka mají dostatečnou tuhost, ale zároveň se s nimi nemusíte prát. Displej by tedy mohl být barevný, ale to zas takový problém není. Jistou limitací by mohla být paměť na 5 zařízení, nicméně to už se bavíme o opravdových fanoušcích AV techniky.

Těm je určen model Logitech Harmony 1100 s pamětí až pro 15 zařízení, což by mělo vystačit i malému elektru. Dominantou tohoto ovladače je především dotykový barevný displej doplněný po pravé straně jen o ta nejnutnější tlačítka, takže není potřeba se učit, co která klávesa spouští. Od toho tu máme právě onu dotykovou plochu a celkem přehledně zpracované menu.

V televizním režimu vypadá tento model velmi obstojně, nicméně při přepnutí na režim konzole PS3 jsem zrovna spokojený nebyl. Tedy abych mu nekřivdil, znovu lze velmi jednoduše využít směrového kříže, avšak tolik opěvovaná obrazovka zobrazí šestici obrazovek s dlaždicovým rozložením 3x3. Na tak velkém displeji jsem očekával trochu inovativnější přístup, než jen vypsání všech dostupných funkcí. Libílo by se mi něco na způsob menu, které se zobrazilo při přepnutí na TV režim. Znovu musím poznamenat, že zase zlobila ta hlasitost.

Celkově však musím všechny tři ovladače pochválit, neboť fungovaly bez sebemenších problémů a prakticky z jakýchkoliv úhlů, o čemž si mohou ovladače přibalované k multimediálním centrum nechat jen zdát.