LG 42PJ650: plazma vrací úder

Pokoušeli jsme se skrze náš fotoaparát vyfotit scénu tak, abychom byli schopni na fotografii najít nedostatky v obraze, avšak nepovedlo se nám to. Jediným problémem spojeným s pozorovacímu úhly u plazmových televizorů je samotná povrchová úprava obrazovky. Konkrétně v tomto případě jsme viděli v obraze odlesky a duchy, které se odrážely z různých objektů v místnosti, ale pochybení, která známe u LCD panelů, zde stejně budeme hledat marně.

Se změnou jasu zpravidla klesá i kontrast. Plazmové televizory ale obecně disponují tak vysokým kontrastem, že není možné ani zaznamenat nějaké rozdíly – kontrast je skoro až nekonečný stejně jako u OLED televizoru. Zkusili jsme jej změřit a drobné odchylky byly způsobeny právě i poklesem jasu jako takového – naměřené hodnoty můžete vidět v tabulce. Drobné odchylky jsou dány opět jistou chybou měření.

Prakticky ideální průběh jasu, který jako jeden z mála můžeme měřit stejně jako u LCD televizorů. Klesá zcela lineárně a nejsou zde ani žádné mimořádné výkyvy, jako tomu velmi často bývá. Z tohoto pohledu televizor opět chválíme.

Velmi slušná až lineární stabilita jasu, která po zapnutí televizoru velmi rychle vyšplhá na statickou úroveň. Ihned po zapnutí můžete vidět hodnotu 759 cd/m2, která pak za méně než 150 sekund vyšplhá na své maximum v podobě 1321 cd/m2. Opět skvělé výsledky.

Homogenita podsvícení opět dopadla přesně tak, jak jsme při testování čekali. Zcela homogenní plocha dosahovala pouze drobných výchylek pohybujících se maximálně v rozmezí jednoho procenta. Takto drobné odchylky můžeme opět přisoudit chybám měření a dalším neovlivnitelným jevům.

Hledáte-li stoprocentně homogenní plochu, která dostane v našem hodnocení maximální možný bodový zisk, pak je plazmový televizor pro vás tím pravým ořechovým.