LG 42PJ650: plazma vrací úder

Dostáváme se zcela jistě k nejočekávanější kapitole celého testu. Odezva, jakou známe z LCD televizorů nebo monitorů, totiž u plazmové obrazovky prakticky neexistuje – je měřitelná v dobách pohybujících se v řádu několika desetin milisekund, čili pro oko nepostřehnutelná rychlost. I přesto, že z fyzikálního pohledu by plazmový televizor žádnou měřitelnou odezvu mít neměl, rozhodli jsme se ji skrze naší sondu prověřit – výsledky se ale pohybují na hranici statistické chyby měření, která je dána vedením, nedokonalostmi na optické sondě apod.

Sonda nebyla pro potřeby takto přesného měření koncipována.

Odezva kolísá v rozmezí od 0,1 do 0,5 milisekundy. Jak sami vidíte, hodnoty jsou to zcela směšné a jakékoliv byť super-rychlé LCD televizory s velkým náskokem překonávají. Z pohledu odezvy tak zde patrně nemáme o čem hovořit – plazmové televizory patří k nejrychlejším současným technologiím a srovnávají se s nimi prakticky jen OLED modely.

Zcela totožná je situace i u odezvy při poklesu napětí. Ani zde nemůžeme hovořit o měřitelných rozdílech – hodnoty kolísající na úrovni plus mínus 0,2 milisekundy nejsou ani zdaleka směrodatné.

Nejen díky skvělé odezvě, ale také díky perfektní černé barvě, je sledování jakéhokoliv videa na plazmovém televizoru opravdovou lahůdkou, o které si mohou majitelé levnějších LCD monitorů nechat jen zdát. Perfektní černá vychází už z principu samotné technologie, kdy do vypnutého pixelu elektronika vpouští pouze minimální napětí – u LCD je svíceno pořád stejně a pixely neustále prosvítají i v zavřeném stavu.

Bohužel se ale tyto dílčí rozdíly prakticky nedají zaznamenat a je potřeba je zažít na vlastní kůži. Jediné televizory, které se svými kvalitami začínají vzdáleně dotahovat, jsou nejmodernější LED LCD kousky – samozřejmě pouze pokud se bavíme o černé barvě a odezvě.

Displej je postaven s HD Ready rozlišením, což kvalitě SD signálu samozřejmě svědčí – rozlišení je SD kvalitám blíže, než Full HD řešení. Z toho důvodu se nám samozřejmě obraz zdál ve srovnání s full HD LCD televizory znatelně lepší, ale rozdíly v rozlišení ve výsledku znamenají, že tyto úsudky nejsou zcela objektivní.

Tak jako tak je ale HD Ready televizor na sledování běžného digitálního SD vysílání nebo jakéhokoliv jiného SD videa prostě lepší, než Full HD model, který musí interpolovat podstatně více – to se pak samozřejmě projeví v různých artefaktech a nedostatcích v obrazu.

Při sledování Full HD filmu, který byl interpolován televizorem do nižšího rozlišení, jsme si prakticky ani nevšimli rozdílů. Drobné detaily a maximální ostrost, kterou je Full HD pověstné, zde byly bohatě vynahrazeny opravdovou černou barvou a plynulým a hladkým obrazem. Ostatně 600Hz technologie právě tento zážitek slibuje a když jsme u některých LCD televizorů radili vypnutí těchto „urychlovačů“, tak zde to jednoznačně doporučujeme.

Pokud je plazmový televizor pro něco jako stvořený, tak pro sledování HD filmů – absence Full HD rozlišení trošku mrzí, ale věřte, že ostatní atributy tento drobný nedostatek velmi bohatě vynahrazují.

Hraní her na plazmovém televizoru je sice obvykle velmi příjemné a to nejen pro opravdovou černou, ale především pro nejrychlejší možnou odezvu. Moderní hry sice disponují Motion-Blur prvky, které jsou schopny nedostatky plynoucí z pomalé odezvy velmi šikovně schovat, ale i přesto si zcela jistě hned na první pohled všimnete, že je zde obraz jako by plynulejší.

Opět se zde ale dostáváme k rozlišení, které pro nejlepší herní požitek není dostatečné – v tomto pohledu bychom ale nechtěli vynášet skálopevná tvrzení. Někomu nebude menší rozlišení u her vadit a někdo jej nebude schopen přenést přes srdce.