LG 42LH7000: moderní design především

Dostáváme se ke kapitole, která nás v testech opravdu příjemně překvapila. Televizor disponující papírovou odezvou 2 ms sice této hodnoty samozřejmě ani zdaleka nedosahuje, ale i tak jsme se v testech dostali na hodnoty, které patři k rozhodně nejnižším v porovnání s ostatními testovanými televizory. V závěrečném hodnocení se to projeví úctyhodnými deseti body náskoku vůči nedávno testovaným kouskům a to jistě sami uznáte, že je náskok poctivý.

Při pohledu na čísla získaná optickou sondou a osciloskopem uvidíte maximální odezvu při nástupu 9,4 ms a minimální pak pěkných 5,3 ms, což jsou slušné, ale prozatím rozhodně ne vítězné hodnoty. Opět stojí za zmínku také fakt, že rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší odezvou v této části testu je pouze 4,1 ms, což ukazuje na velmi vyrovnané a ustálené výsledky. Z tohoto pohledu zde nemáme prakticky co vytknout. Důležitá je samozřejmě ale i odezva fall.

Hodnota naměřená při poklesu je stejně důležitá jako hodnota při nástupu, neboť se ve výsledku obě dvě samozřejmě sčítají. My jsme naměřili nejmenší na hodnotě 5,1 ms a nejvyšší pak na 8,9 ms. Díky takto nízkým hodnotám bude součet opravdu velmi příjemný a to se projeví v již jednou zmíněných závěrečných bodech, kde se zohledňuje především průměrná odezva a pak celková nejvyšší a nejnižší odezva.

Důležitým faktorem v tak vysokém bodovém zisku hraje především fakt, že ani v jednom z dílčích testů nepřekonala odezva hladinu 10 ms a v součtu pak 17 ms. I když jsou tyto hodnoty zdánlivě opravdu daleko od papírových dvou milisekund, můžeme stále hovořit o perfektním výsledku.

Nakonec přidáváme ještě starší graf, který pouze shrnuje měření podle starší metodiky. Podle těchto hodnot ale nevynášíme žádné výsledky a slouží zde jen pro ilustraci a srovnání se staršími televizory.

V zachyceném grafu našeho měření můžete vidět průběh odezvy 0 – 175 – 0, který ukazuje na jemný "over-drive" – ten zapříčinil, že odezva u měření rise stoupla přibližně o 2 ms ve srovnání s hodnotou bez použití over-drive. Daleko horší ale je, že na horní ustálené hladině je vidět drobné kmitání způsobené podsvětlovací trubicí. Nejedná se naštěstí o zásadní oscilaci, které byste si okem mohli všimnout, ale sonda ji změří a my ji tak můžeme porovnat s konkurencí.

Při pohledu na graf přechodu 50 – 200 – 50 je situace s technologií over-drive již o něco lepší, ale drobné kmitání je stále přítomno. Na frekvenci samotného podsvícení se ale podíváme až v patřičné kapitole.

Vzhledem k modernímu provedení a slušným papírovým parametrům jsme se na sledování videa samozřejmě těšili. Díky přítomnosti HD tuneru jsme navíc prověřili kvality SD i HD vysílání a pokusili se objektivně (jak jen to je při sledování televizoru možné) zhodnotit dílčí kvality.

Díky menší úhlopříčce a tím pádem i menší velikosti samotných pixelů je jasné, že sledování SD vysílání, kde dochází k značné interpolaci, bude pro nás podstatně příjemnější, než v případě minule testovaného televizoru SHARP LC-52DH65E. Slušná interpolace (více si povíme v patřičné kapitole) zaručila, že obraz vypadá opravdu dobře. Vlivem interpolace nedochází k tak velkým artefaktům, jako v minulé recenzi a celkově se na běžné televizní vysílání dívá docela příjemně – samozřejmě ale HD je HD.

Celkově bychom tedy mohli tento televizor považovat, minimálně z pohledu sledování SD videa, za kvalitní. Jeho parametry a hlavně elektronika si s nižším rozlišením dokáží docela dobře poradit a výsledný dojem nikoho neurazí.

HD rozlišení je na tom ještě o něco lépe. Vysoké rozlišení ale s sebou nese drobné problémy se zdrojem signálu. I když totiž sledujete některou z HD stanic, musíte počítat s tím, že především starší pořady mají k HD kvalitě při nahrávání docela daleko a tak je buď remasterovali, nebo je jednoduše interpolují. Abyste si vychutnali opravdovou HD kvalitu, musíte sáhnout buď po Blu-Ray přehrávači, nebo se alespoň spokojit s některými filmy v .mkv.

My jsme prověřili jak HD vysílání stanic Nova HD a ČT1 HD, tak i filmy ve Full HD rozlišení a žádných nedostatků jsme si nevšimli. Je ovšem potřeba tyto testy brát s rezervou, neboť hlavně při prvním setkání s Full HD vysíláním se prostě neubráníte pocitu, že je film nějak divně kvalitní a že na tom něco nehraje.

Na rozdíl od minule testované televize s úhlopříčkou 52‘‘ se dnes utkáváme „pouze“ se 42 palci, které se na první pohled pro hraní hodí o chloupek lépe. Přeci jen menší úhlopříčka a hlavně menší rozteč pixelů umožňuje posadit se k obrazovce o něco blíže a tím si hraní opravdu užít. U her či například brouzdání na internetu (které k full HD LCD televizi prostě patří) je vhodné si sednout o něco blíže, než při sledování televizního vysílání a právě u dnes testovaného televizoru jsme zjistili, že to není žádný problém.

Především díky nízké odezvě a poměrně vysokému jasu se slušným kontrastem se televizor pro hraní her opravdu hodí. Úhlopříčka a výše zmíněné věci hrají samozřejmě svou roli, ale dají se překousnout. Naopak právě dnes naměřená ideální odezva poskytuje slušnou rezervu a v opačném případě byste asi nebyli zrovna nadšeni.