LG 42LH7000: moderní design především

OSD Menu patří k velmi přehledným a hlavně dobře řazeným. Po stisknutí tlačítka Menu se vám objeví první obrazovka s osmi základními vlastnostmi, mezi kterými se můžete samozřejmě volně pohybovat pomocí směrových tlačítek.

Po kliknutí na jakoukoliv volbu budete ihned přesunuti do pokročilejší části, kde v prostřední oblasti provádíte všechny potřebné změny a v levém sloupci se pak můžete rychle přesouvat mezi hlavními kategoriemi. Toto třízení nám přijde jako velmi praktické a hlavně přehledné. Slušné barevné provedení, ve kterém je možné si nastavit určité prosvítání, také chválíme – působí decentně, neruší a opticky pěkně odděluje jednotlivé položky.

V celém menu stojí za zmínku především velmi bohaté nastavení parametrů obrazu (celý strom najdete na níže uvedeném diagramu). Zajímavou vlastností je nástroj pro ovládání integrovaného Bluetooth rozhraní, které umožňuje připojení bezdrátového head-setu.

Vzhledem k tomu, že klasický diagramový přehled všech funkcí má na výšku skoro 5000 pixelů, je zde umístěn pouze náhled a celý obrázek se vám pak otevře v samostatném okně.

Osazený USB port umožňuje připojení datových úložišť a tyto zařízení jsou pak dostupná přímo skrze OSD menu televizoru. Výrobce tak umožňuje uživateli snadno a rychle ukázat videa nebo fotografie z výletu, dovolené apod. bez nutnosti vytahovat a připojovat počítač k samotnému televizoru. Funkci jistě není potřeba dlouze představovat, neboť se nachází na mnoha současných zařízeních.

Mezi podporované formáty patří DivX (3.11, 4, 5, 6), MPEG (1, 2, 4, 4 ASP, 4 SP), H.264, Xvid (1.01 – 1.04), JPEG a MP3. Jedná se o opravdu slušný výčet a v testech jsme nenarazili na soubor, který by nebyl kompatibilní a zařízení jej nepřehrálo.

Při kliknutí na kolonku USB v základním OSD menu budete mít na výběr, zda chcete pracovat s fotografiemi, videem, nebo hudbou a následně vás systém přepne na výše uvedenou obrazovku. Tam pak vidíte celý disk v jeho adresářové struktuře a můžete jednoduše procházet všechny složky a soubory. Malou nevýhodou je, že jakmile se přesunete na hudbu, uvidíte ve výpisu pouze MP3 soubory a ostatní vám zůstanou skryté. Jakmile pak budete chtít například přepnout na fotografie, musíte celé menu opustit a znovu do něj vstoupit s provedením volby Fotografie.

Celkově je ale adresářová struktura přehledná a v případě fotografií se vám v malém okénku ihned začne zobrazovat jejich náhled. Brouzdání je tak jednodušší a přehlednější. U hudebních souborů s touto vlastností samozřejmě počítat nemůžete. Opět chválíme přehledné barevné odlišení jednotlivých sekcí tohoto „prohlížeče“.

U videa je celá situace prakticky totožná. Prohlížeč zobrazuje pouze vybrané video-soubory a ostatního obsahu si nevšímá – uživatel jej ani neuvidí. Na jednu stranu je tato vlastnost vhodná – nemusíte v nespočtu složek hledat potřebná videa, na druhou stranu ale zase musíte složitě přepínat režimy vždy, když chcete přejít na jiný druh multimediálního obsahu.

Stejně jako minule, i dnes tento pokročilý režim v televizoru musíme pochválit. Líbí se nám totiž, že výrobce myslí i na uživatele, kteří sice disponují Full HD televizorem, ale nemají k němu připojený počítač a o přehrávání fotografií a dalšího obsahu by tak byli ochuzeni. Podpora souborů je relativně slušná, i když například formáty GIF a PNG spolu s WMA nebo OGG by se zcela jistě hodily. Na druhou stranu se jedná pořád jen o integrovanou vlastnost pro základní použití a každý počítá s tím, že v případech, kdy potřebuje více funkcí, si prostě svůj počítač k televizoru nějakým způsobem připojí.

Opět zde máme televizor disponující Full HD DVB-T tunerem, který si poradí i se zkušebním 1080i digitálním vysíláním. Rozumějte, že zvládne dekódovat jak MPEG 2, tak i MPEG 4. Do budoucna se zcela jistě tato vlastnost bude hodit.

Full HD testovací vysílání je daleko náchylnější na jakékoliv rušení, než jeho SD bratříček, a tak se na něm dobře testuje kvalita přijímačů v televizorech. Bohužel jsme ale dnes nebyli příliš spokojeni, neboť televizor kostičkoval a zasekával obraz i při stejném nastavení antény, u které fungovaly televizory Sharp nebo Sony bez sebemenších potíží. Z toho je patrné, že LG nemá ve svém televizoru natolik kvalitní (rozumějte citlivý) tuner, jakým disponují některé konkurenční modely. Ostatně i u SD digitálního vysílání byla hladina kvality signálu v průměru o 5% nižší.

Televizor je vybaven dvojicí plochých reproduktorů, které jsou umístěny po celé ploše obrazovky a měly by tak (dle slov výrobce) podávat podstatně věrnější a hlavně příjemnější zvuk. Za laděním této soustavy stojí Mark Levinson, i když se dá očekávat, že tyto marketingové sliby budou přibližně stejné, jako THX certifikát u některých levných plastových reproduktorů k počítači.

Tak jako tak disponuje dvojice reproduktorů výkonem 2 × 10 W a podává poměrně čistý a vyvážený zvukový projev. Na rozdíl od některých konkurenčních levných televizorů se dá LG opravdu poslouchat a i nějaké základní hudební vyžití se dá celkem pohodlně přežít. Pro audiofily nebo vůbec jakékoliv hudební nadšence nemůže být ale jakýkoliv integrovaný reproduktor nikdy dost dobrý a tak necháme tuto kapitolu lehce otevřenou.