Grass Valley EDIUS Neo 2
5.10.2009, Radek Jahoda, recenze
EDIUS je trochu neprávem opomíjeným video editorem pro profesionály. Aby se Grass Valley dostal k více zákazníkům, uvedl EDIUS Neo 2, jenž se snaží zaútočit i na pokročilejší domácí uživatele a střihače, co mají hlouběji do kapsy s možností upgrade na EDIUS.
Kapitoly článku:
Po spuštění programu a volbě formátu editace se objeví představené grafické prostředí. Ještě zmiňme, že formát projektu je možné kdykoliv později změnit. K tomu je určeno dialogové okno, které je téměř stejné, jako to úvodní při spuštění programu. Nejdůležitější částí grafického rozhraní je časová osa, takže se nejprve podívejme na ni.
Časová osa má několik částí. Největší je samozřejmě oblast se stopami, která má hlavičku a část s vloženými klipy. Zcela nahoře vedle nápisu EDIUS je název projektu a řada ikonek. Ty jsou umístěny prakticky hned nad časovou osou, takže jsou hned v dosahu a nemusíme přejíždět myší až do horní části obrazovky, jak je tomu u jiných programů. Seznam ikonek lze změnit dle libosti v nastavení programu.
Ve standardním uspořádání je zde nejprve tlačítko pro vytvoření nové sekvence nebo projektu, dále otevření projektu a jeho uložení. Následují tlačítka pro práci se schránkou (kopírování vybraných klipů a jejich vkládání) a pro mazání klipů. Vložení klipu na pozici kurzoru buď posune všechny klipy dozadu (insert) nebo přemaže aktuální (viz dále). Pokud je kurzor uprostřed jiného klipu, tak ho rozřízne. Mazání může být buď obyčejné s ponecháním mezery, nebo jako ripple s posunutím všech klipů dopředu o právě smazanou část. Další dvě tlačítka jsou pro Undo a Redo.
Dále následují tlačítka pro nastavení chování práce v časové ose. Dvě tlačítka nastavují, zda se při vkládání klipů do časové osy bude vkládat zvuk a/nebo video. Další s názvem Sync přepíná mód vkládání na Insert (posune všechny klipy dozadu), nebo Overwrite (přepíše původní obsah bez posunutí) a další Ripple naopak nastaví způsob, jak se budou klipy mazat - s posunutím či bez.
Další sada tlačítek jsou nástroje - pro vložení základního přechodu (fade), pokud je kurzor na pozici mezi klipy, vložení titulku a zapnutí Voice Over (nahrávání komentáře z mikrofonu). Poslední tlačítka zobrazí nebo skryjí další okna se seznamem klipů, efektů atd.
Časová osa EDIUS Neo 2
(klepněte pro zvětšení obrázku)
Hned pod lištou s tlačítky je další lišta se záložkami. Zde přepínáme právě editované sekvence. Sekvence jsou velmi praktickým pomocníkem, který jsem si velmi oblíbil. V jednom projektu můžeme mít více sekvencí, které se objeví v seznamu klipů a můžeme je vkládat do časové osy jiných sekvencí stejně jako libovolný klip. Editace v sekvenci se pak projeví i v časové ose, kde je tato sekvence vložená. Pokud ale sekvenci zkrátíme nebo prodloužíme, tak se tato změna v časové ose neprojeví, takže je na to nutné dávat pozor. Při zkrácení tak vložená sekvence do časové osy zachovává svou délku, ale konec je jen černý. Tato oblast je ale znázorněna jako vyšafrovaná, takže určitá indikace zde je.
Samotná časová osa je rozdělena do stop, které mají hlavičku a oblast s klipy. Nad hlavičkami je ještě posuvník pro změnu měřítka časové osy a tlačítko s menu a dvěma malými tlačítky, kde můžeme rychle změnit měřítko pro zobrazení celé časové osy, nebo nastavit přesně měřítko po snímcích, sekundách či minutách. Změnu měřítka můžeme provést také pomocí kolečka myši spolu se stisknutou klávesou Ctrl.
Na stejné úrovni s posuvníkem měřítka je i ukazatel časové stopy. Pokud na něj klepneme myší, tak měníme pozici jezdce. Tu totiž nelze měnit klepnutím na oblast klipů, tímto způsobem vybíráme klipy.
Výšku stopy lze nastavit v pěti krocích, ale ne plynule. Dosáhneme toho buď potažením za okraj stopy, nebo z menu po stisknutí pravého tlačítka myši na hlavičce stopy.
V EDIUS Neo 2 existuje několik druhů stop. Jsou to:
Pořadí stop je takové, jak jsou uvedeny. Lze mezi sebou míchat stopy VA a V, nelze ale posunout stopu T nad stopy V a VA a stejně tak stopy se zvukem A musí být dole. Souvisí to se způsobem kompozice - nižší stopy překrývají tu na vyšší pozici. Nemá žádný smysl, aby byly titulky překryty videem. Existuje totiž pouze jeden způsob kompozice - pomocí průhlednosti.
Každá video stopa (jak VA, tak i V) může regulovat průhlednost v čase pomocí klíčových bodů. Dostaneme se na tuto funkci tak, že rozbalíme stopu malou šipkou v její hlavičce (expand track) a pod obrazem se objeví další "podstopa" označená MIX, kde je modrá čára, kterou můžeme přidáváním a odebíráním bodů modelovat.
Klíčové body a modelování průhlednosti a hlasitosti
Pokud takto modelujeme VA stopu, tak se objeví ještě další podstopa s označením VOL pro modelování hlasitosti a klepnutím na ikonku vedle názvu VOL se přepne na PAN pro modelování vyvážení zvukových kanálů. Pokud jde o A stopu, tak ta má podstopy také, ale chybí samozřejmě MIX, který je jen pro video.
Každá stopa má v hlavičce několik přepínačů. Jeden je LOCK pro zamknutí editace stopy, další MUTE pro deaktivaci stopy, najdeme zde i přepínač pro zapnutí/vypnutí zobrazení průběhu zvuku a pro výběr zvukového kanálu.
Když už jsme u zvuku, tak se u něj zastavme. EDIUS Neo umožňuje importovat soubory s více kanály zvuku. Program pracuje až s osmi zvukovými kanály. Pro import z AVCHD kamery, která nahrává prostorový zvuk v AC3 5.1 (jako například kamery Panasonic), je nutné vytvořit další tři A stopy a nastavit jim popořadě kanály 12, 34 a 56. Pak můžeme takový soubor přetáhnout do časové osy, video a zvuk se uzamknou do skupiny a všechny kanály zvuku se vloží po dvou do tří stop a nastaví příslušné přiřazení. To můžeme zkontrolovat a případně změnit v parametrech jednotlivých klipů. Pokud ale budeme přidávat další zvuk, tak zde není prostorový zvukový mixer, není zde vlastně žádný mixer, veškeré mixování zvuků se musí provádět v časové ose.
Klipy v časové ose lze spojit do skupin (groups) a tím je k sobě uzamknout. S tím je ale spojena jedna nepříjemná vlastnost. Pokud smažeme nějaký jiný klip pomocí ripple delete, tak se všechny klipy za posunou, a to včetně toho našeho, který je ve skupině s jinými (například se zvuky. Ty se ale již neposunou, takže dojde k jejich rozsynchronizování, což je nepříjemné. To samé platí, pokud zkrátíme video, tak zvuk ve skupině se již nezkrátí. Nemusíme si toho v první chvíli všimnout a problém je na světě.
Naopak příjemnou vlastností je, že při aplikaci přechodů mezi dva klipy, které mají pevný konec a začátek, se navzájem automaticky překryjí o délku přechodu, posunou se všechny ostatní klipy a nedojde tak k nepříjemnému zamrznutí obrazu uprostřed přechodu (protože první klip skončil a nemá kde pokračovat), jako je tomu u mnoha jiných editorů. Toto chování lze ale vypnout v nastavení, pokud by to někomu vadilo. Potom ale nelze přechod vložit, dokud klipy dostatečně nezkrátíme právě o délku přechodu. Přechod je zobrazen jako čtvereček mezi dvěma klipy.
Přechod nemusí být jen mezi dvěma klipy, lze jej aplikovat i na jeden samotný. Tímto způsobem lze vytvořit efektní stmívačky apod. Stačí přetáhnout přechod ne na klip, ale těsně pod něj. I aplikace filtrů je jednoduchá, stačí ho přetáhnout na klip a je hotovo.
Střih klipů lze provádět jednoduše potažením za jejich konec, přičemž hraje roli, jaký máme kurzor myši. Pokud se objeví ], tak zkracujeme či prodlužujeme konec klipu, pokud je kurzor zobrazen jako [, tak upravujeme začátek klipu. Jestliže jsou dva klipy u sebe, tak po najetí přímo mezi ně se objeví ][ a pak se zkracují nebo prodlužují oba zároveň na úkor druhého, což v jiných editorech není. I pokud dva klipy přiléhají, tak lze ořezávat jen jeden, stačí najet myší více doleva nebo doprava, kurzor se změní na ] nebo [. Máme i možnost klip přímo rozdělit na dva, stačí najet jezdcem na požadovanou pozici a z menu vybrat Add Cut Point.
Pro střih klipů je zde i speciální mód Trimming mode, kterým se změní vzhled náhledového okna, přibudou další tlačítka pro usnadnění výběru klipů, jejich začátků a konců (In Point a Out Point). Pak již jen taháme za vybraný konec klipu, nebo levou či pravou část náhledového okna a provádíme ořez klipu. Podobně to funguje u přechodů - vybereme začátek či konec přechodu a potažením nastavíme jeho délku. Se vším si chce trošku pohrát, než člověk dostane do ruky, co který výběr a pohyb myši dělá, ale pak jde o pěkný nástroj.
Časová osa má několik částí. Největší je samozřejmě oblast se stopami, která má hlavičku a část s vloženými klipy. Zcela nahoře vedle nápisu EDIUS je název projektu a řada ikonek. Ty jsou umístěny prakticky hned nad časovou osou, takže jsou hned v dosahu a nemusíme přejíždět myší až do horní části obrazovky, jak je tomu u jiných programů. Seznam ikonek lze změnit dle libosti v nastavení programu.
Ve standardním uspořádání je zde nejprve tlačítko pro vytvoření nové sekvence nebo projektu, dále otevření projektu a jeho uložení. Následují tlačítka pro práci se schránkou (kopírování vybraných klipů a jejich vkládání) a pro mazání klipů. Vložení klipu na pozici kurzoru buď posune všechny klipy dozadu (insert) nebo přemaže aktuální (viz dále). Pokud je kurzor uprostřed jiného klipu, tak ho rozřízne. Mazání může být buď obyčejné s ponecháním mezery, nebo jako ripple s posunutím všech klipů dopředu o právě smazanou část. Další dvě tlačítka jsou pro Undo a Redo.
Dále následují tlačítka pro nastavení chování práce v časové ose. Dvě tlačítka nastavují, zda se při vkládání klipů do časové osy bude vkládat zvuk a/nebo video. Další s názvem Sync přepíná mód vkládání na Insert (posune všechny klipy dozadu), nebo Overwrite (přepíše původní obsah bez posunutí) a další Ripple naopak nastaví způsob, jak se budou klipy mazat - s posunutím či bez.
Další sada tlačítek jsou nástroje - pro vložení základního přechodu (fade), pokud je kurzor na pozici mezi klipy, vložení titulku a zapnutí Voice Over (nahrávání komentáře z mikrofonu). Poslední tlačítka zobrazí nebo skryjí další okna se seznamem klipů, efektů atd.
Časová osa EDIUS Neo 2
(klepněte pro zvětšení obrázku)
Hned pod lištou s tlačítky je další lišta se záložkami. Zde přepínáme právě editované sekvence. Sekvence jsou velmi praktickým pomocníkem, který jsem si velmi oblíbil. V jednom projektu můžeme mít více sekvencí, které se objeví v seznamu klipů a můžeme je vkládat do časové osy jiných sekvencí stejně jako libovolný klip. Editace v sekvenci se pak projeví i v časové ose, kde je tato sekvence vložená. Pokud ale sekvenci zkrátíme nebo prodloužíme, tak se tato změna v časové ose neprojeví, takže je na to nutné dávat pozor. Při zkrácení tak vložená sekvence do časové osy zachovává svou délku, ale konec je jen černý. Tato oblast je ale znázorněna jako vyšafrovaná, takže určitá indikace zde je.
Samotná časová osa je rozdělena do stop, které mají hlavičku a oblast s klipy. Nad hlavičkami je ještě posuvník pro změnu měřítka časové osy a tlačítko s menu a dvěma malými tlačítky, kde můžeme rychle změnit měřítko pro zobrazení celé časové osy, nebo nastavit přesně měřítko po snímcích, sekundách či minutách. Změnu měřítka můžeme provést také pomocí kolečka myši spolu se stisknutou klávesou Ctrl.
Na stejné úrovni s posuvníkem měřítka je i ukazatel časové stopy. Pokud na něj klepneme myší, tak měníme pozici jezdce. Tu totiž nelze měnit klepnutím na oblast klipů, tímto způsobem vybíráme klipy.
Výšku stopy lze nastavit v pěti krocích, ale ne plynule. Dosáhneme toho buď potažením za okraj stopy, nebo z menu po stisknutí pravého tlačítka myši na hlavičce stopy.
V EDIUS Neo 2 existuje několik druhů stop. Jsou to:
- VA - Video + Audio - stopa obsahující jak video, tak i zvuk
- V - Video - stopa obsahuje jen video
- T - stopa obsahuje titulky
- A - Audio - stopa obsahuje jen zvuk
Pořadí stop je takové, jak jsou uvedeny. Lze mezi sebou míchat stopy VA a V, nelze ale posunout stopu T nad stopy V a VA a stejně tak stopy se zvukem A musí být dole. Souvisí to se způsobem kompozice - nižší stopy překrývají tu na vyšší pozici. Nemá žádný smysl, aby byly titulky překryty videem. Existuje totiž pouze jeden způsob kompozice - pomocí průhlednosti.
Každá video stopa (jak VA, tak i V) může regulovat průhlednost v čase pomocí klíčových bodů. Dostaneme se na tuto funkci tak, že rozbalíme stopu malou šipkou v její hlavičce (expand track) a pod obrazem se objeví další "podstopa" označená MIX, kde je modrá čára, kterou můžeme přidáváním a odebíráním bodů modelovat.
Klíčové body a modelování průhlednosti a hlasitosti
Pokud takto modelujeme VA stopu, tak se objeví ještě další podstopa s označením VOL pro modelování hlasitosti a klepnutím na ikonku vedle názvu VOL se přepne na PAN pro modelování vyvážení zvukových kanálů. Pokud jde o A stopu, tak ta má podstopy také, ale chybí samozřejmě MIX, který je jen pro video.
Každá stopa má v hlavičce několik přepínačů. Jeden je LOCK pro zamknutí editace stopy, další MUTE pro deaktivaci stopy, najdeme zde i přepínač pro zapnutí/vypnutí zobrazení průběhu zvuku a pro výběr zvukového kanálu.
Když už jsme u zvuku, tak se u něj zastavme. EDIUS Neo umožňuje importovat soubory s více kanály zvuku. Program pracuje až s osmi zvukovými kanály. Pro import z AVCHD kamery, která nahrává prostorový zvuk v AC3 5.1 (jako například kamery Panasonic), je nutné vytvořit další tři A stopy a nastavit jim popořadě kanály 12, 34 a 56. Pak můžeme takový soubor přetáhnout do časové osy, video a zvuk se uzamknou do skupiny a všechny kanály zvuku se vloží po dvou do tří stop a nastaví příslušné přiřazení. To můžeme zkontrolovat a případně změnit v parametrech jednotlivých klipů. Pokud ale budeme přidávat další zvuk, tak zde není prostorový zvukový mixer, není zde vlastně žádný mixer, veškeré mixování zvuků se musí provádět v časové ose.
Klipy v časové ose lze spojit do skupin (groups) a tím je k sobě uzamknout. S tím je ale spojena jedna nepříjemná vlastnost. Pokud smažeme nějaký jiný klip pomocí ripple delete, tak se všechny klipy za posunou, a to včetně toho našeho, který je ve skupině s jinými (například se zvuky. Ty se ale již neposunou, takže dojde k jejich rozsynchronizování, což je nepříjemné. To samé platí, pokud zkrátíme video, tak zvuk ve skupině se již nezkrátí. Nemusíme si toho v první chvíli všimnout a problém je na světě.
Naopak příjemnou vlastností je, že při aplikaci přechodů mezi dva klipy, které mají pevný konec a začátek, se navzájem automaticky překryjí o délku přechodu, posunou se všechny ostatní klipy a nedojde tak k nepříjemnému zamrznutí obrazu uprostřed přechodu (protože první klip skončil a nemá kde pokračovat), jako je tomu u mnoha jiných editorů. Toto chování lze ale vypnout v nastavení, pokud by to někomu vadilo. Potom ale nelze přechod vložit, dokud klipy dostatečně nezkrátíme právě o délku přechodu. Přechod je zobrazen jako čtvereček mezi dvěma klipy.
Přechod nemusí být jen mezi dvěma klipy, lze jej aplikovat i na jeden samotný. Tímto způsobem lze vytvořit efektní stmívačky apod. Stačí přetáhnout přechod ne na klip, ale těsně pod něj. I aplikace filtrů je jednoduchá, stačí ho přetáhnout na klip a je hotovo.
Střih klipů lze provádět jednoduše potažením za jejich konec, přičemž hraje roli, jaký máme kurzor myši. Pokud se objeví ], tak zkracujeme či prodlužujeme konec klipu, pokud je kurzor zobrazen jako [, tak upravujeme začátek klipu. Jestliže jsou dva klipy u sebe, tak po najetí přímo mezi ně se objeví ][ a pak se zkracují nebo prodlužují oba zároveň na úkor druhého, což v jiných editorech není. I pokud dva klipy přiléhají, tak lze ořezávat jen jeden, stačí najet myší více doleva nebo doprava, kurzor se změní na ] nebo [. Máme i možnost klip přímo rozdělit na dva, stačí najet jezdcem na požadovanou pozici a z menu vybrat Add Cut Point.
Pro střih klipů je zde i speciální mód Trimming mode, kterým se změní vzhled náhledového okna, přibudou další tlačítka pro usnadnění výběru klipů, jejich začátků a konců (In Point a Out Point). Pak již jen taháme za vybraný konec klipu, nebo levou či pravou část náhledového okna a provádíme ořez klipu. Podobně to funguje u přechodů - vybereme začátek či konec přechodu a potažením nastavíme jeho délku. Se vším si chce trošku pohrát, než člověk dostane do ruky, co který výběr a pohyb myši dělá, ale pak jde o pěkný nástroj.
