Grass Valley EDIUS 6: kam kráčí?
28.2.2011, Radek Jahoda, recenze
Grass Valley se pyšní tím, že jeho EDIUS je nejsvižnějším video editorem, v poslední době mu ale v tomto směru šlape na paty hodně konkurentů. Dokáže si šestá verze udržet své pozice, nebo vyklidí pole bez boje?
Kapitoly článku:
Po spuštění EDIUSu se jako první zobrazí úvodní obrazovka, kde máme možnost otevřít starší projekt nebo vytvořit nový. Toto dialogové okno bylo lehce přepracováno, takže je oproti předchozí verzi jednodušší a přehlednější, bez zbytečných grafických omalovánek.
Poté se již objeví pracovní prostředí. Doufal jsem, že v tomto ohledu dojde k nějakému přepracování, ale po této stránce jsem byl zklamán. Ne že by nebylo hezké. Zachovává si v podstatě stejný vzhled jako předchozí verze. Tmavší barva lahodí oku, při práci v šeru nezatěžuje oči a dává při střihu prostor tomu nejdůležitějšímu - obrazu, který lze při tomto neutrálním a tmavším prostředí dobře jasově a barevně kalibrovat. Velkou pochvalu zaslouží ikonky. Ty také zůstaly stejné, což je jedině dobře. Jsou rovněž většinou barevně neutrální, ale jsou dostatečně velké, obrázky jsou přesně identifikovatelné a perfektně kontrastní. Rozhodně nehrozí, že byste si je mezi sebou pletli.
Celé prostředí zůstalo rovněž stejné, je tedy stále rozděleno do samostatných oken, která jsou standardně přichycena k sobě. Lze je umístit kamkoli, i na druhou pracovní plochu. Pokud měníme velikost jednoho okna přichyceného k druhému, automaticky se mění i velikost druhého okna.
Nevýhodou tohoto řešení je, že přepínání s jinou aplikací pomocí Alt+Tab prakticky nefunguje, protože Windows nabízí všechna okna zvlášť (ne v seznamu, ale reálně). Překlikat tímto způsobem na jinou aplikaci vyžaduje více stisknutí a nikdy nevíte kolik (podle toho, kolik oken jste postupně aktivovali). Další nevýhodou je, že horní menu je obsažené jen v jednom okně, ještě k tomu v náhledovém. Většinou je tak menu zkrácené (zobrazuje jen první písmeno a několik teček), takže je velmi nepřehledné. Pokud si umístíte náhledové okno na jiný monitor, tak s tím přemístíte i menu, které ale potřebujete spíše u časové osy. Bude tak hodně z ruky.
Vzhledem k očekávání svižnosti jsem nainstaloval program i na notebook s dvoujádrovým procesorem Intel Core 2 na 1.6 GHz. Na tomto stroji je střih pomocí proxy souborů možný i v HD, ale prostředí zrovna rychlostí neoplývá. Při přepnutí z jiného programu na EDIUS trvá překreslení časové osy asi 2 sekundy. Také reakce na různé povely je pomalejší než u klasického rozhraní Windows. Netvrdím, že nelze používat, dokonce pozadí programu funguje velice svižně, ale zrovna grafické prostředí v tomto zaostává. Rozhodně je tedy doporučeno mít i s EDIUSem rychlejší počítač.
Pracovní prostředí EDIUS 6
(klepněte pro zvětšení obrázku)
V základní konfiguraci jsou v prostředí 4 okna. Nahoře je náhledové okno, vedle něj okno s médii a efekty, dole je časová osa a informační okno. Jejich polohu lze libovolně měnit nebo umístit i na druhý monitor. Okno s médii a efekty má několik záložek, které je možné roztrhnout a vytvořit tak nová samostatná okna. Já jsem si naopak informační okno umístil právě mezi tyto záložky, takže se mi zvětšila dálka časové osy. Nejde ale jakákoliv konfigurace, náhledové okno a časová osa musí být vždy samostatné, také nastavování efektů nebo různé nástroje přichytit nelze. Má snaha o zařazení náhledového okna mezi záložky neuspěla. Přitom na širokém monitoru by to nebylo k zahození, protože by se opět značně zvětšila plocha pro časovou osu, tentokrát ve vertikálním směru (více stop). Jenže zase by zmizelo menu a bylo hůře dostupné, takže možná dobře, že to nelze. Polohu oken lze uložit do presetů a přepínat mezi nimi, takže pro různé činnosti lze mít různé rozmístění.
Nastavení programu se provádí ve dvou dialogových oknech. První jsou systémová nastavení, která platí pro všechny uživatele. Zde se nastavují různé parametry systému, např. velikost bufferu pro přehrávání, chování při nabírání videa, co vše se renderuje (filtry, přechody, ...), profily projektů (rozlišení, formát, zvuk) a také různé parametry vstupních formátů.
Systémová nastavení
Lze tu i nastavit výstupní hardwarové zařízení pro náhled, standardně je zde pouze OHCI (tedy DV) zařízení, pravděpodobně po instalaci nějaké vstupně/výstupní karty se zde objeví i tato (pokud je podporovaná). Nechybí ani nastavení připojení ovládacích zařízení, tedy Jog a Fader.
Druhým dialogovým oknem pro nastavení jsou uživatelská nastavení. Zde si může nastavit uživatel chování programu podle svého.
Uživatelská nastavení
Najdeme zde tedy nastavení chování časové osy, chování proxy souborů, nastavení záloh, adresářů, chování přehrávání a způsob náhledu přes celou obrazovku, lze si upravit i rozmístění ikonek, případně některé přidat nebo odebrat, nastavit barvu prostředí a také chování externích ovladačů a jejich kláves.
Mezi další nastavení patří nastavení projektu. Buď vybereme z přednastavených template, dialogové okno je stejné jako to úvodní po spuštění programu, pouze bez nastavení jména a adresáře, nebo ho můžeme nastavit podrobněji.
Nastavení parametrů projektu
(klepněte pro zvětšení obrázku)
Kromě rozlišení lze nastavit i barevnou hloubku 8 nebo 10 bitů, prokládání, poměr stran a také počet kanálů zvuku (až 16) a kvantizaci (16, 24 nebo 32 bitů).
Poté se již objeví pracovní prostředí. Doufal jsem, že v tomto ohledu dojde k nějakému přepracování, ale po této stránce jsem byl zklamán. Ne že by nebylo hezké. Zachovává si v podstatě stejný vzhled jako předchozí verze. Tmavší barva lahodí oku, při práci v šeru nezatěžuje oči a dává při střihu prostor tomu nejdůležitějšímu - obrazu, který lze při tomto neutrálním a tmavším prostředí dobře jasově a barevně kalibrovat. Velkou pochvalu zaslouží ikonky. Ty také zůstaly stejné, což je jedině dobře. Jsou rovněž většinou barevně neutrální, ale jsou dostatečně velké, obrázky jsou přesně identifikovatelné a perfektně kontrastní. Rozhodně nehrozí, že byste si je mezi sebou pletli.
Celé prostředí zůstalo rovněž stejné, je tedy stále rozděleno do samostatných oken, která jsou standardně přichycena k sobě. Lze je umístit kamkoli, i na druhou pracovní plochu. Pokud měníme velikost jednoho okna přichyceného k druhému, automaticky se mění i velikost druhého okna.
Nevýhodou tohoto řešení je, že přepínání s jinou aplikací pomocí Alt+Tab prakticky nefunguje, protože Windows nabízí všechna okna zvlášť (ne v seznamu, ale reálně). Překlikat tímto způsobem na jinou aplikaci vyžaduje více stisknutí a nikdy nevíte kolik (podle toho, kolik oken jste postupně aktivovali). Další nevýhodou je, že horní menu je obsažené jen v jednom okně, ještě k tomu v náhledovém. Většinou je tak menu zkrácené (zobrazuje jen první písmeno a několik teček), takže je velmi nepřehledné. Pokud si umístíte náhledové okno na jiný monitor, tak s tím přemístíte i menu, které ale potřebujete spíše u časové osy. Bude tak hodně z ruky.
Vzhledem k očekávání svižnosti jsem nainstaloval program i na notebook s dvoujádrovým procesorem Intel Core 2 na 1.6 GHz. Na tomto stroji je střih pomocí proxy souborů možný i v HD, ale prostředí zrovna rychlostí neoplývá. Při přepnutí z jiného programu na EDIUS trvá překreslení časové osy asi 2 sekundy. Také reakce na různé povely je pomalejší než u klasického rozhraní Windows. Netvrdím, že nelze používat, dokonce pozadí programu funguje velice svižně, ale zrovna grafické prostředí v tomto zaostává. Rozhodně je tedy doporučeno mít i s EDIUSem rychlejší počítač.
Pracovní prostředí EDIUS 6
(klepněte pro zvětšení obrázku)
V základní konfiguraci jsou v prostředí 4 okna. Nahoře je náhledové okno, vedle něj okno s médii a efekty, dole je časová osa a informační okno. Jejich polohu lze libovolně měnit nebo umístit i na druhý monitor. Okno s médii a efekty má několik záložek, které je možné roztrhnout a vytvořit tak nová samostatná okna. Já jsem si naopak informační okno umístil právě mezi tyto záložky, takže se mi zvětšila dálka časové osy. Nejde ale jakákoliv konfigurace, náhledové okno a časová osa musí být vždy samostatné, také nastavování efektů nebo různé nástroje přichytit nelze. Má snaha o zařazení náhledového okna mezi záložky neuspěla. Přitom na širokém monitoru by to nebylo k zahození, protože by se opět značně zvětšila plocha pro časovou osu, tentokrát ve vertikálním směru (více stop). Jenže zase by zmizelo menu a bylo hůře dostupné, takže možná dobře, že to nelze. Polohu oken lze uložit do presetů a přepínat mezi nimi, takže pro různé činnosti lze mít různé rozmístění.
Nastavení programu se provádí ve dvou dialogových oknech. První jsou systémová nastavení, která platí pro všechny uživatele. Zde se nastavují různé parametry systému, např. velikost bufferu pro přehrávání, chování při nabírání videa, co vše se renderuje (filtry, přechody, ...), profily projektů (rozlišení, formát, zvuk) a také různé parametry vstupních formátů.
Systémová nastavení
Lze tu i nastavit výstupní hardwarové zařízení pro náhled, standardně je zde pouze OHCI (tedy DV) zařízení, pravděpodobně po instalaci nějaké vstupně/výstupní karty se zde objeví i tato (pokud je podporovaná). Nechybí ani nastavení připojení ovládacích zařízení, tedy Jog a Fader.
Druhým dialogovým oknem pro nastavení jsou uživatelská nastavení. Zde si může nastavit uživatel chování programu podle svého.
Uživatelská nastavení
Najdeme zde tedy nastavení chování časové osy, chování proxy souborů, nastavení záloh, adresářů, chování přehrávání a způsob náhledu přes celou obrazovku, lze si upravit i rozmístění ikonek, případně některé přidat nebo odebrat, nastavit barvu prostředí a také chování externích ovladačů a jejich kláves.
Mezi další nastavení patří nastavení projektu. Buď vybereme z přednastavených template, dialogové okno je stejné jako to úvodní po spuštění programu, pouze bez nastavení jména a adresáře, nebo ho můžeme nastavit podrobněji.
Nastavení parametrů projektu
(klepněte pro zvětšení obrázku)
Kromě rozlišení lze nastavit i barevnou hloubku 8 nebo 10 bitů, prokládání, poměr stran a také počet kanálů zvuku (až 16) a kvantizaci (16, 24 nebo 32 bitů).
