Canon Legria HF200: optický kanón

Snímací čip kamery Legria HF200 dovoluje pořizovat fotografie v maximálním rozlišení 2304 x 1296 a pak to jsou nižší 2100 x 1575, 1600 x 1200, 640 x 480. Maximální rozlišení tedy zhruba odpovídá oněm 2,99 megapixelům, o nichž se výrobce zmiňuje ve specifikacích.

A co všechno kamera ohledně fotografování nabízí? Canon se chlubí, že je na toto obzvlášť zaměřena, což je doloženo přítomností blesku, volbou mezi třemi režimy ostření, sekvenčním snímáním s možností vysokorychlostního módu, nebo automatického expozičního bracketingu. To je funkce známá spíše u lepších fotoaparátů, která zde zaznamená v rychlém sledu tři snímky s různě nastavenou expozicí. Při snímání fotografií nám kamera zelenými rámečky oznámí, na co přesně ostří a úspěch potvrdí pípnutím. Pak můžeme spoušť domáčknout a poslechnout si zvuk závěrky z reproduktoru. Tyto zvuky si ale také můžeme v nastavení vypnout. Nakonec kamera krátce ukáže informace o snímku a jeho histogram.

Co se týče fotografických testů, vyzkoušíme si focení v exteriéru, interiéru, šanci ukázat se bude mít také blesk, focení s maximálním zoomem, focení blízkých předmětů a také dáme šanci se předvést zmíněnému automatickému expozičnímu bracketingu. Po rozkliknutí náhledů se ukáží fotografie ve středním rozlišení 1280 x 720, ale přímo pod nimi máte přiloženy ještě odkazy na nativní rozlišení 2304 x 1296. V něm jsou fotografie zcela bez úprav. Pojďme tedy na to.

V této části budou ukázány dva snímky z exteriéru. První ve dne, kde by kamera neměla mít problémy s nedostatkem světla a druhý v podvečer, kde to již bude mít daleko těžší.

Za denního světla je výsledek poměrně dobrý co se týče barev a světlosti, ale při zvětšení fotografie na 100 procent se projeví neostrosti znatelné především na stromech, v tmavších částech je zase znatelná zrnitost. To nám napoví, že při zhoršených světelných podmínkách to asi nebude zrovna ideální.

Doba expozice v druhém případě stoupla z 1/100 na 1/40, což se s optickým stabilizátorem na nulový zoom dá bez problémů udržet. V obraze se ale už velmi projevila zrnitost, ovšem nastavení ISO z informací EXIF nezjistíme. V celém obrazu se také projeví chromatická aberace, takže o ostrých linkách se téměř nedá mluvit a barvy dále pohasnou, ovšem to je normální. Celkově mají tyto výsledky k dokonalosti daleko.

Nyní přichází na řadu interiér, kde se jako první tradičně předvedou rozvalené chlupatice při denním světle a pak se využije integrovaný blesk.

První fotografie v podstatě potvrzuje to, co jsme zjistili z předchozích obrázků. Tmavé části trápí barevný šum, přičemž celkově nejsou barvy příliš výrazné a ostrost není ideální.

Při focení s bleskem byla scéna nepřímo osvícena žlutou žárovkou a také bylo vybráno příslušné vyvážení bílé. Kamera má k dispozici LED lampu pro video a tu také zcela správně využívá k tomu, aby si pomohla ke správnému zaostření. Díky tomu je scéna zaostřena správně, ale jsou zde jasné problémy se zrnitostí, bílá není vyvážena zcela správně (stěna je spíše růžová, což je stejné i při automatickém vyvážení bílé) a celkově jsou barvy nevýrazné.

Patnáctinásobný zoom nám dovolí i na velkou vzdálenost pořizovat detailní snímky a tehdy se uplatní i optický stabilizátor, aby výsledek nebyl rozmazaný. Jenomže výsledek také ovlivní kvalita objektivu a snímacího čipu. Zde si ukážeme dvě fotografie - první s využitím maximálního zoomu a druhou zaměřenou na blízký objekt.

Zde již narazíme na velmi výraznou chromatickou aberaci. Parazitující barvy však nezahrnují odstín fialové, ale na některých hranách se také objeví světle zelená, která tam v žádném případě nemá být. A opět zde narazíme na neostré hrany a barevný šum, takže z květin na okně zbyly spíše barevné fleky.

V druhém případě je výsledek podobný, tedy až na to, že se tolik neprojevují vady objektivu. O krásné fotografii se ale také hovořit nedá.

Nakonec se v této kapitole zaměříme na automatický expoziční bracketing, jenž automaticky vytvoří v rychlém sledu tři snímky - s normální expozicí, mírně podexponovaný a mírně přeexponovaný. Toho tato kamera dosahuje úpravou expozičního stupně (EV) v rozmezí +/- 0,5.

Nahoře tedy vidíte podexponovaný a přeexponovaný snímek, zatímco dole má fotografie normální expoziční stupeň. Rozdíly jsou vidět především na obloze, která je i na náhledech v každém případě znatelně odlišná. Můžete si tak mezi nimi snadno vybrat ten, který nejvíce vyhovuje.