Canon Legria HF200: optický kanón

Nyní je čas se zaměřit na na samotnou kameru, její zpracování a další záležitosti. Začněme právě zpracováním. Canon v tomto případě nenabízí zrovna jednoduchý design, a tak když kameru poprvé dostaneme do ruky, je rozhodně co zkoumat a objevovat. Mezi hlavní stavební materiály patří kovy a plasty a využity jsou různé povrchové úpravy, i když vždy stejně zabarvené - černě.

Objektiv je evidentně kovový a hlavní tělo vypadá na kovovou slitinu, i když patřičně odlehčenou. Zadní část a "nástavba" s displejem už mají typický vzhled a vlastnosti plastu, jenž byl zpracován tak, aby vynikl jeho hladký a lesklý povrch. Setkáme se zde také s několika kryty konektorů, množstvím tlačítek a jiných prvků, takže ovládání alespoň zpočátku vypadá složitěji než u jiných kamer. To je ovšem také důsledek toho, že Legria HF200 nemá dotykové LCD. Celkově lze říci, že zpracování této kamery vypadá dobře a nebude činit svému výrobci ostudu. Přeci jen, zemí původu je Japonsko.

Oči z kamery ale přecházejí nejen kvůli strukturovanému tělu a množství tlačítek, ale také kvůli různým nápisům a popiskům. Značka výrobce Canon se objevuje na všech myslitelných stranách vyjma vrchní, aby bylo všem jasné, co to vůbec držíme v ruce. Všechna tlačítka pak mají své popisky buď přímo na sobě, nebo vedle a pak se samozřejmě dozvíme, že kamera nahrává do formátu AVCHD, má čip typu CMOS a využívá optickou stabilizaci obrazu.

Levá strana jako vždy ukáže zaklapnutý displej s velkým stříbrným logem Canon zasazeným do broušeného kovového štítku, jenž zpevňuje jinak plastový kryt displeje. Část pro jeho ukotvení se sice zdá být až zbytečně moc široká, ovšem právě v této části je umístěn blesk fotoaparátu i s LED svítilnou. A aby se displej dobře vyklápěl, máme pro to na jeho konci malý výstupek.

Blesk i svítílna jsou dobře vidět při čelním pohledu, při němž se ukáže také objektiv Canon HD Video Lens s patnáctinásobným optickým zoomem, ohniskem 4,1 - 61,5 mm a také mělkým závitem pro předsádky či filtry s 37mm závitem. Kov objektivu byl černě eloxován, ale poté ve dvou kruzích vybroušen do stříbrného lesku. Krytka pak je integrována přímo v něm a o její obsluhu se automaticky stará sama kamera.

Pravá strana ukáže pěkně zpracované a ergonomické poutko s kovovým očkem pro další upevnění, třístupňové kolečko pro volbu mezi režimy Dual Shot (foto i video), natáčení videa a fotografování a dole je také plastová krytka označená piktogramem USB a nápisem HDMI, což mluví za vše. Zmíněná rozhraní se totiž skrývají právě pod ní, a to samozřejmě ve svých malých mini verzích. Jinak byla kamera z této strany trošku rozšířena, aby se dala lépe uchopit do ruky.

Zadní část ukáže především krytky různých konektorů, ale i baterii a spoušť záznamu (Start/Stop). Ta je ve své stříbrné podobě značně vyvýšena nad okolní povrch a má také hluboký stisk. Zmíněné krytky jsou zde celkem tři. Zcela nahoře se pod jednou skrývá Mini Advanced Shoe, tedy drážka pro různé příslušenství, jako externí světlo nebo mikrofon. Krytka se zde jednoduše vysune směrem dozadu a pak je s kamerou spojena pružným plastovým proužkem. Mezi displejem a baterií pak jsou dvě záslepky - jedna pro mikrofon s 3,5mm jackem a s firemním konektorem pro výstup komponentního videa a druhá menší záslepka má pod sebou napájecí konektor kamery. Nakonec se můžeme zmínit o kontrolce ACCESS udávající přístup k paměťové kartě.

Horní část kamery ukáže, že se i přes množství jiných prvků od ostatních modelů svým základním způsobem ovládání v podstatě neliší. Řízení zoomu je naprosto klasické s možností kontroly jeho rychlosti a i zde je ihned za ním spoušť fotoaparátu. Ta se dá pro pořízení 2Mpix fotografií použít i při nahrávání videa. Nakonec zde vidíme v "dolíku" tlačítko Power s příslušnou kontrolkou. V tomto se kamera od jiných trošku liší a ve výchozím nastavení ji z letargie neprobouzí otevření displeje, ale právě až stisk tohoto tlačítka.

Spodek nabídne pouze systém pro přidržení zasouvací baterie a také nezbytný závit pro připevnění ke stativu. Ten je z nějakého důvodu posunut až téměř ke kraji.

S ohledem na ergonomii lze říci, že výrobce odvedl slušnou práci, protože Legria HF200 se nejen dobře drží, ale také má snadno dostupné ovládací mechanismy, tedy především spoušť a zoom. Velmi pohodlné je také široké poutko s měkkou výstelkou, které kameru dobře přidrží a výstupek na její pravé části těla zajistí, aby se stabilně zapřela o dlaň. V té si ji pak můžeme posouvat, abychom měli prsty co nejvhodněji položeny na tlačítkách proto, aby se kamera při zoomování co nejméně vrtěla.

Co se týče její velikosti a hmotnosti, ty mi přišly naprosto adekvátní. Není to žádný malý bobek jako nová Sony HDR-CX105 a ani není přehnaně velká a těžká. S delším objektivem má člověk navíc pocit, že se mu na objekt lépe míří, i když přesně se lze samozřejmě orientovat jen podle displeje.

Shrňme si nyní, jaké má Legria HF200 ovládací prvky. Jak jsem již řekl, je jich více než mají jiné kamery s dotykovým displejem, protože právě ten zde využit není. Základní tlačítka jako spouště a ovladač zoomu jsem již popsal, stejně jako Power, které je bezpečně zapuštěné v těle kamery tak, aby se nemohlo stisknout nedopatřením. Třípolohové kolečko pro volbu módu mi osobně připadlo velmi dobře použitelné. To asi proto, že jsem na něj zvyklý z fotoaparátů, ale také proto, že je osobitější než prosté tlačítko pro cyklování mezi dostupnými módy.

Zbytek prvků se objeví po otevření displeje buď přímo na něm, nebo na těle kamery. Na kameře je to v přední části téměř neviditelný reset aktivující tovární nastavení a pak stříbrné tlačítko Video Snap pro zachycení cca 4sekundového videa a tvoření videoklipů s oblíbenou hudbou v pozadí. V jiném režimu toto tlačítko slouží pro tisk fotografií, nebo jejich přenost do počítače. Tlačítko DISP. pak změní množství údajů zobrazovaných displejem, aby případně při natáčení nerušily. A pokud toto tlačítko stiskneme tehdy, když je kamera vypnutá, zobrazí se na displeji podrobné info o stavu nabití baterie a zbývajícím času.

Následuje 3,5mm zdířka pro AV výstup na normální televizory, nebo pro připojení sluchátek, abychom si mohli kvalitně poslechnout zvuk z videa a nemuseli se spokojit s malým reproduktorem umístěným za několika dírkami opodál. Nakonec je pak v dolní části umístěna čtečka karet SDHC.

Displej má úhlopříčku 2,7", je širokoúhlý a výrobce jej označuje jako Multiangle Vivid LCD. K dispozici je zde 211000 pixelů, ale není nabídnuta dotyková vrstva, takže veškeré ovládání se bude dít především pomocí joysticku (set) se čtyřmi směry a stiskem. Pod ním je tlačítko FUNC. pro otevření stejnojmenného menu především pro obecná nastavení.

Čtveřice membránových tlačítek pod displejem nám může sloužit hned k sedmi funkcím. V režimu natáčení je to spoušť videa a pak jemné ovládání zoomu. Tlačítko zcela vpravo pak kameru přepne do režimu přehrávání záznamu a tehdy můžeme využít zbývající tři funkce ostatních tlačítek - play/pause, stop a vyvolání playlistu.

Displej samotný ukazuje živé barvy a jeho pozorovací úhly jsou široké, takže označení Multiangle Vivid LCD nelže. Navíc se nemusíme bát invertování barev, které maximálně změní svůj odstín, což v podstatě nijak nevadí. Zaznamenat ale můžeme menší chvění OSD informací, ovšem pouze minimálně.

Dodávaná baterie BP-809 (B) typu Li-Ion, dodávající napětí 7,4 V, se do kamery zasouvá stejně jako u kamery Sony HDR-CX105. Rozdíl je ten, že zde je baterie součástí designu, do nějž se snaží zapadnout tak, aby rušila co nejméně, kdežto kamera Sony na toto z vysoka kašle.

Specifikace baterie hovoří o kapacitě 890 mAh (minimálně 850 mAh) či 6,3 Wh. Do těla kamery ji lze zasunout velmi snadno a stejně tak vysunout, ovšem osobně se mi nelíbilo to, že se ve svém uložení vrklá a zkrátka nedrží pevně, což kazí jinak výborný dojem ze zpracování. Jištěna je zespoda jednou západkou, která nevypadá na to, že by baterii nechala vypadnout omylem, protože je zapuštěna pod okolní povrch.

V LP módu vydrží kamera nějakou tu sekundu pod 1 hodinu a 40 minut, což zhruba odpovídá údajům výrobce.

Dostupná rozhraní mohou být velmi užitečná, zvláště ta nestandardní. Znamená to ale také, že bude nutné si adekvátní příslušenství dokoupit, což nebývá zrovna levnou záležitostí. Zde jde především o Mini Advanced Shoe, tedy drážku pro mikrofon nebo dodatečné osvětlení/blesk, která nebývá u jiných kamer standardem, stejně jako 3,5mm jacky pro připojení normálních sluchátek a mikrofonu.

 

Pak tu nesmí chybět AV rozhraní pro připojení ke klasickým televizorům, komponentní rozhraní a rovněž konektory USB 2.0 a HDMI. Mezi rozhraní můžeme rovněž počítat IR čidlo pro účely řízení kamery pomocí malého dálkového ovladače. Bohužel v době psaní recenze neměl Canon na svých stránkách zpřístupněny informace o tom, jaké příslušenství je k tomuto modelu přesně vhodné.

Jakés takés informace ale přináší brožura vydaná u příležitosti představení nových kamer. Do příslušenství pro samostatné zakoupení tak patří širokoúhlé objektivy, teleobjektivy, směrové mikrofony, přídavné lampy, baterie se zvýšenou kapacitou (a samozřejmě i velikostí a hmotností) a nakonec vodotěsné pouzdro WP-V1 odolné až do hloubky 40 metrů.

Naučit se orientovat v menu této kamery je bez dotykového displeje trošku těžší. To proto, že na displeji jednoduše klepneme na tlačítko, jež chceme aktivovat, ale v tomto případě musíme nejdříve vyzkoumat, co které tlačítko dělá, kam nás posune a jak se do kýženého menu dostaneme.

Základní volba se děje pomocí kolečka nad spouští videa. To aktivuje samotné nahrávání videa, fotografování, nebo funkci Dual Shot, což je jakási automatika pro záznam videa i fotografií najednou. Každou změnu mezi těmito režimy nám displej oznámí pěkně animovanými piktogramy.

Další rozhodující tlačítko je na displeji dole vpravo a slouží pro přepínání mezi režimem nahrávání a přehrávání. To změní vzhled displeje a rovněž funkce některých tlačítek. Zaměřme se ale nejdříve na to, co nám kamera nabídne v režimu nahrávání videa (filmování)

Pokud v režimu filmování nakloníme joystick SET směrem nahoru, vyjede na nás jakési rychlomenu s osmi volbami ve formě OSD, takže snímaný obraz v pozadí zůstane zachován a změny se projevují okamžitě. Zapnout si můžeme video lampu, digitální efekty, funkci třísekundového přednatočení, BLC (kompenzace protisvětla), úpravu expozice, zaostření, hlasitost mikrofonu a rozpoznávání tváří. Zvolenou možnost si kamera pamatuje, takže v budoucnu pro její změnu stačí maximálně dvakrát stisknout SET. To záleží na tom, zda nám zmíněná funkce zůstane na displeji vysvícena, nebo ne. Schovat ji totiž můžeme nakloněním joysticku SET dolů.

V režimu fotografování má SET na starosti o jednu funkci méně. Zmizí samozřejmě předtočení a hlasitost mikrofonu a přibude zapnutí blesku. Ten tak lze využívat v symbióze s LED lampou.

Tlačítko FUNC. pak vyvolá úplné menu pro nastavení fotografování či filmování, které je taktéž pojato formou OSD, aby se mohly změny ihned projevit. Pohybujeme se v něm pomocí joysticku SET v celkem sedmi záložkách: režimy (naprogramovaný AE, priorita času, priorita clony, kino režim, portrét), scénický režim AE (automatický, denní světlo, stín, pod mrakem, žárovka, zářivka, zářivka H, vlastní vyvážení), obrazové efekty (vypnuto, jasný, neutrální, rozostření, detail jemné pleti, uživatelský efekt), digitální efekty (vypnuto, stmívání, stírání, černobílý, sépie, umělecký), kvalita videa v bitstream (24, 17, 12, 7 a 5 Mbps), rozlišení fotografií (2304 x 1296, 848 x 480) a nakonec je tu vstup do obecného menu.

Po přepnutí do režimu fotografování si pomocí FUNC. zvolíme způsob ostření (poměrový, průměr vyváženého středu, bod), digitální efekty se smrsknou na sépii a černobílý. Dále je to zachytávání snímků jednotlivě, sekvenčně, vysokorychlostně sekvenčně, nebo tu je automatický expoziční bracketing. Rozlišení si naopak možnosti rozšíří (2304 x 1296, 2100 x 1575, 1600 x 1200 a 640 x 480), ale nenabídne možnost interpolace snímků, což osobně oceňuji. A samozřejmě pak zmizí funkce, které nemají s fotografováním nic společného.

Obecné menu si popíšeme jen z pohledu kamery. Po vstoupení do něj již obrazovka potmavne, protože zde změny nastavení nepotřebujeme ihned sledovat na snímaném obrazu. O to je pak toto menu přehlednější. Nahoře je celkem osm záložek, kde první nastavuje frekvenci snímků mezi 50i a PF25 a režim x.v.Colour pro rozšíření barevného prostoru. Na další je digitální zoom a jeho rychlost, režim autofokusu, zapnutí stabilizátoru obrazu, větrného filtru a tlumiče mikrofonu.

Pokračujeme třetí záložkou se samospouští, asistentem funkce zaostření, značkami na displeji (hladina bílé/šedé, či mřížka bílé/šedé) a indikátorem hladiny zvuku. Čtvrtá záložka dovoluje zvolit si velikost fontu (velké/malé), jas LCD, tlumení jasu LCD, rozlišení komponentního výstupu (1080i / 576i), přepnutí společného konektoru pro AV a sluchátka (na jednu z těchto funkcí) a pak nastavení hlasitosti pro sluchátka.

Pátá záložka zapíná dálkový ovladač, tedy respektive senzor kamery pro něj, upozorňující tóny, úsporný režim, rychlý start (vypnuto, nebo čeká po zaklapnutí 10/20/30 minut), zkontroluje rozhraní HDMI a zvolí způsob číslování snímků. Dále následuje volba jazyka, časového pásma, data a jeho formátu, předposlední záložka ukáže informace o paměťové kartě, baterii a stavu rozhraní HDMI a poslední záložka již toto celé menu umí pouze zavřít. Celkově toho tedy není zrovna málo a to ještě zbývá menu pro přehrávání záznamů.

Do přehrávání záznamů se dostaneme stiskem pravého dolního tlačítka na displeji, po čemž se automaticky uzavře kryt objektivu. Po zkušenostech s kamerou Samsung HMX-H106 mohu říci, že kryt se uzavírá velmi rychle, a přechod mezi módy záznamu a přehrávání je tak rovněž velmi svižný. Objevivší se okno nám dovolí nahoře pomocí dvou záložek zvolit si prohlížení videí či fotografií. Dole se pak objeví celkem šest náhledů, mezi nimiž si můžeme pomocí joysticku vybrat ten pravý a prohlédnout si jej podrobně. Zde se již ale podstatně více projeví chvění displeje znatelné především u oranžových linek.

A pak je tu využitelné také tlačítko FUNC. To nám ihned ukáže šest rychlých voleb - vybrat, přidat do playlistu, rozdělit (střih), smazat, vyhledat scénu (podle data, či tváře) a nakonec je tu přístup do podrobného menu.

V něm si můžeme z videa uložit jeden snímek, zvolit jeho kvalitu, přidat nahrávky na disk, nastavit displej (jas, písmo, atp.) a pak jsou tu vesměs stejné záležitosti jako v obecném menu. To by myslím k popisu možností bohatě stačilo, takže pojďme už na testy.