Asus O!Play AIR HDP-R3: poradí si se vším

 

Velmi jednoduché a graficky povedené menu se ovládá pomocí šipek na ovladači, jako byste rolovali mezi jednotlivými volbami. Ať už si ale vyberete jakkoliv, budete po kliknutí na kteroukoliv z položek Movies, Photos, Music přesunuti na obrazovku, na které budete jednoduše vybírat mezi různými připojenými datovými zdroji. Můžete si samozřejmě zobrazit i všechny soubory hezky v jedné „virtuální“ složce a nemusíte tak vůbec přemýšlet nad tím, kde jsou ve skutečnosti uloženy – jediným problémem může pak být přehrávání filmů po WiFi, kdy vysoké datové toky prostě nepřenesete.

Zajímavou a užitečnou funkcí je nástroj Copy (přístupný přímo z menu), který vám umožňuje přesouvat soubory mezi jednotlivými připojenými disky. Po zasunutí paměťové karty z fotoaparátu tak můžete fotky ihned jednoduše přesunout na síťový disk nebo třeba i váš osobní počítač. Je sice pravděpodobné, že tuto vlastnost nebudete využívat denně, ale občas se hodit může.

Po přepnutí na jednotlivé sekce s multimediálním obsahem vám přehrávač vždy zobrazí jednotlivé soubory podle zadaných kritérií a v případě, kdy si s daným formátem poradí, vám dokonce zobrazí i náhled. Na fotografii můžete vidět, že přístroj v náhledu ihned začal přehrávat video-soubor ve formátu MKV. U hudebních souborů vám přístroj vypíše celý ID tag, avšak počítejte s tím, že v případech, kdy je s diakritikou, budou některé znaky nečitelné – stačí však přehrát firmware, který výrobce před pár dny uvolnil a problém se vyřeší.

Nastavení všech funkcí je zde schováno pod položku Nastavení v základním menu, kde následně vybíráte mezi jednotlivými záložkami stejně, jako to funguje v kořenovém adresáři. Položky jsou tříděny velmi přehledně a je pravděpodobné, že nebudete muset nic dlouho hledat.

Hned v první záložce můžete vidět, že je přístroj z pohledu ovládání opravdu jednoduchý. Z pohledu zvuků a hudby totiž můžete nastavit jen Night Mode a způsob výstupu digitálního zvuku. Možností je tedy opravdu velmi málo, ale pro většinu uživatelů to bude nejspíše stačit.

Záložka Video skýtá již o něco více nastavení, než tomu bylo v předchozím případě. Můžete samozřejmě volit poměr stran, jas, kontrast a můžete také regulovat korekci šumu v obraze – obecně se nám ale zdálo, že je lepší tuto funkci vypnout. Ani zde ale nečekejte žádné zázraky – nabídka obsahuje jen základní sbírku funkcí, se kterou se běžně setkáváte nejen u přístrojů podobného typu, ale také u televizorů.

Prakticky stejná situace je i v záložce Photos. Můžete nastavit jen rychlost přepínání snímků v režimu SlideShow a zapínat / vypínat přechody či aktivovat „Ken Burns Effect“ pro oživení vašich snímků. Nabídka je tedy velmi stručná a zcela odpovídá dvojici předchozích.

V předposlední záložce nastavujete parametry připojení k síti. Kromě DHCP nastavení můžete samozřejmě všechny potřebné atributy nastavit i ručně. Přístroj můžete současně připojit jak k bezdrátové síti, tak i metalické a tím například propojit dvojici sítí – vytvořit malý bridge (samozřejmě ale jen z pohledu multimédií). Nabídka je ale opět velmi strohá a žádné zázraky a speciality zde nehledejte.

Nakonec už jen zbývá podívat se na nastavení samotného přístroje, kde si můžete tradičně vybrat mezi několika jazykovými verzemi. Zajímavostí je i možnost vybírat si mezi kódováním znakové sady – na obrázku můžete vidět Unicode UTF8. Důležité je nastavit i patřičný čas a správné časové pásmo. Nechybí ani tradiční funkce pro upgrade firmwaru.