Příjem DVB-T na společnou televizní anténu

Parametry zesilovače pro UHF kanály

U digitálních multiplexů je potřeba volit konfiguraci STA v UHF a VHF pásmech tak, aby se úroveň signálu na všech účastnických zásuvkách pohybovala v rozmezí 47–70 dB/µV (pro 75 Ω). Rozvod musí být členěn tak, aby na televizním konektoru účastnické zásuvky poměr stojatých vln (PSV) nepřekročil hodnotu 2,5. Při vyšších hodnotách PSV vznikají v rozvodech nežádoucí mnohonásobné odrazy, které mohou rušit signál TV vysílání natolik, že zcela znemožní jeho příjem. Digitální přijímače jsou na toto obzvláště citlivé.

Je lepší používat přesné kanálové zesilovače se strmým poklesem na okrajích přenášeného pásma. Obzvláště tehdy, je-li v sousedním kanále šířen analogový signál. Pásmová propust ovšem nesmí omezovat spektrum daného kanálu, který má u DVB-T šířku cca 7,61 MHz. Jakékoliv omezení na okrajích přenášeného pásma může vést k přílišnému potlačení některých subnosných, což zcela znemožní demodulaci signálu.

Signálové úrovně

Výpočet energetické bilance pro rozvod digitálních multiplexů musí být proveden pro kmitočet 900 MHz, přičemž výchozími hodnotami jsou údaje o síle pole jednotlivých kanálů v místě anténní soustavy, dále hodnota měrného útlumu použitého koaxiálního kabelu a průchozí útlumy všech pasivních prvků. Mezi výstupem hlavní stanice a nejvzdálenější účastnickou zásuvkou by ztráty neměly překročit 45 dB.

Antény musí být určeny pro příjem v požadovaném pásmu a správně nasměrovány tak, aby napájely zesilovače signálem o síle alespoň 50 dB/µV (75 Ω). U rozsáhlých rozvodů STA, kde výstupní úrovně hlavní stanice nestačí pro všechny byty, jsou vzdálené lokální části napájeny přes širokopásmové domovní zesilovače.

Potlačení intermodulací

Zisk zesilovače musí být nastaven pečlivě, aby nedocházelo k velkému intermodulačnímu zkreslení signálu. Signál DVB-T je na nelinearity výrazně citlivější než signál analogový. V STA vznikají intermodulace na nelinearitách aktivních prvků pásmových nebo kanálových zesilovačů. Jejich vznik lze omezit menším buzením koncových stupňů za cenu nižší výstupní úrovně signálu.

Účastnické zásuvky

Největším problémem starých domovních rozvodů bývají právě účastnické zásuvky. Po obvodové stránce je účastnická zásuvka ekvivalentem dvojitého odbočovače, jehož vlastnosti jsou definovány hodnotami průchozího, vazebního a oddělovacího útlumu.

Stáří a stav účastnického rozvodu, zejména účastnických zásuvek a kabelů, ovlivňuje zásadním způsobem technické řešení příjmu DVB-T a tím pádem i celkové náklady na jeho zřízení. Přímý rozvod DVB-T kanálů ve IV. a V. televizním pásmu si u starších systémů STA vyžádá výměnu všech zásuvek i kabelů.

Přehled u nás nejčastěji používaných účastnických zásuvek

Průběžná 6AN 050 07 (koncová 6AN 050 12)
Vyráběla ji Tesla po roce 1963. Použitelná jen v pásmu VHF. V UHF má vazební útlum jen 3 dB. Oddělení mezi účastníky na jednom stoupacím vedení není žádné. Pro signály v UHF nepoužitelná.

Průběžná 6AN 050 21 (koncová 6AN 050 18)
Do panelových domů a staré zástavby se instalovala po roce 1969 a často zde přetrvává. Pro odbočení se využívá směrového vedení, které umožňuje, aby oddělovací útlum byl mnohem větší než útlum vazební. Nevýhodou je neměnitelná hodnota vazebního útlumu. Zásuvka je použitelná jen pro signály v pásmu VHF; v pásmu UHF vyhoví jen pro malé rozvody; vazební útlum je zde pouze 4–5 dB.

Průběžná PZK 11 (koncová PZK 01)
Ve společných anténách se používala od roku 1975. Konstantní vazební a oddělovací útlum v pásmu VHF i UHF se dosáhl oddělením pomocí transformátoru. Průchozí útlum je ale při kmitočtech nad 500 MHz kolem 3,5 dB, takže přenos analogových i digitálních signálů v UHF pásmu je omezen na malé rozvody.

Průběžná PZX 11 (koncová PZX 01)
Zásuvky řady PZX se instalovaly po roce 1980. Vyhovují i v pásmu UHF, mají dobré impedanční přizpůsobení a dostatečný oddělovací útlum. Pokud vyhovují i připojené kabely, jsou stoupací vedení vhodná pro přenos digitálních signálů v pásmu UHF. Po mechanické stránce má ale zásuvka nedostatky.