Mobilní projektory - obecný pohled a výčet modelů

Historické okénko do světa projekční techniky

Popsat ucelenou formou historii projekční techniky není vůbec snadný úkol. Ověřených a pravdivých zdrojů není mnoho a navíc se informace často zásadně rozcházejí. Celá oblast je úzce provázána z kinematografií, kde se literatura zmiňuje o filmových promítačkách alias kinematografech. Snaha zachytit, ukázat a reprodukovat pohyb provázela lidstvo od nepaměti. Finálním úspěchům předcházela staletí pokusů, které sloužily primárně k pobavení a okouzlení. Postupem času se však do bádání mnoha jedinců zapojila celá řada vědeckých disciplín jako fyziologie, optika, mechanika, fotografie etc. a použitelné přístroje na sebe nenechaly dlouho čekat. Ale pojďme hezky od "začátku".
Podle thehistoryof.net se první myšlenka promítání obrazu na určitý povrch datuje do roku 1420. Zasloužil se o ni Johannes de Fontana, který ve své knize vyobrazil mnicha s kouzelnou lampou, chcete-li lucernou. Jejím obsahem byl plápolající plamínek a malé průhledné okénko se vzorem. Účel kresby není přesně znám. Jisté zdroje však spekulují o tom, že ďábel držící kopí sloužil k zastrašování lidí. Také bychom neměli zapomenout na jméno Leonardo di ser Piero da Vinci. Ten roku 1515 popsal ve svém rukopisu "Treatise on Painting" různé teze na principu optiky.
Mnohé pozdější nápady byly inspirací k vytvoření tehdejších projekčních modelů. V širších souvislostech s nimi cituje odborná literatura jména jako Pierre Fournier (Francie), Giovanni Battista della Porta (Itálie), Athanasius Kircher (Německo), Christiaan Huygens (Holandsko), Thomas Rasmussen Walgenstein (Dánsko), Claude Millet (Francie) aj. Ve společnosti se dále objevují pojmy "camera obscura" (temná komora nebo-li optické zařízení sloužící jako pomůcka malířů) nebo "laterna magica". Druhý termín evokuje dobový promítací přístroj, jenž obsahoval svíčku či petrolejovou lampičku (zdroj světla) a mnoho mechanických prvků. Ilustrace byly malovány nejčastěji na skleněný podklad.
Významný pokrok byl zaznamenán s příchodem průmyslové revoluce, kdy následovala dlouhá řada různých projektorů. Jejich provoz byl stále efektivnější a použití se uvažovalo v divadelním prostředí atp. Projekční technologie se někdy kolem roku 1840 nadále výrazně zlepšovala, přičemž hlavní vývoj se ubíral k filmové tvorbě. Z toho důvodu se stále více rozvíjely tehdejší promítačky. S počátkem dvacátého století je ve světě patrný vzestup obchodního průmyslu. Tím narážíme mimo jiné na potřebu prezentace účetních, prodejních aj. údajů či informací firemním společníkům atp. S ní sílily hlasy volající po všestranném a spolehlivém zařízení, jež je schopné vytvořit jasný, světelný obraz určité velikosti.
Devadesátá léta jsou pro vědce a inženýry velmi úspěšná a světlo světa spatřují první verze "multimediálních" (analogových/digitálních) projektorů založených na transmisní (autorem Gene Dolgoff) a reflexní (Dr. Larry J. Hornbeck, 1987) technologii. Zde musíme ovšem podotknout, že prvenství drží klasická CRTéčka. Dle wikipedia.org se jejich nástup datuje od roku 1973. Typické řazení barev bylo v pořadí modrá, zelená a červená vedle sebe. Známé jsou i trojúhelníkové varianty.
Mezi přední výrobce patřily společnosti jako Advent, AmPro, Barco, Electrohome, Panasonic, Seleco, Sony, Kloss nebo Zenith. Asi nemusíme psát, že se jednalo o rozměrná a těžká zařízení, jež byla pro obyčejného smrtelníka svoji cenou velmi nepřitažlivá. Nicméně dalším vývojem se tyto nedostatky minimalizovaly a dnes není problém, zakoupit přístroj podle vašich představ, potřeb a ideálů.