Kam s videem?
7.9.2009, Radek Jahoda, článek
Sice nejjednodušší částí střihu je jeho export, ale představuje naopak tu nejsložitější otázku. Kam s videem a v jakém formátu? Tuto otázku řeší mnoho lidí, ale až na výjimky na ní není jednoznačná odpověď. Pojďme si tedy společně na jednotlivé možnosti exportu přiblížit.
Kapitoly článku:
- Kam s videem?
- Struktura DVD
- Authoring
- Ostatní formáty
Ke tvorbě DVD disků přistupují programy dvojím způsobem. První způsob je samostatný program, kterým vytvoříme celou podobu disku a když máme vše hotovo, tak je celá struktura disku vypálena (nebo ji můžeme vypálit jiným programem) na DVD médium. Druhý způsob je využití časové osy video editoru, kde lze často rovněž vytvořit menu a pak vše vypálit. Tento způsob ale bývá často omezen v některých vlastnostech a také celý projekt je pak určen přímo pro DVD disk, protože součástí časové osy je i menu disku.
První způsob využívají především profesionální systémy, ale patří sem i jeden volný program, který jsme již také testovali - DVD Styler. Z profesionálních programů pro mastering disků je to například Adobe Encore DVD nebo Sony DVD Architect Pro. Tyto programy se většinou vůbec nezabývají tvorbou videa, protože předpokládají, že toto video již bylo vytvořeno v jiném programu. Také se často dodávájí právě v kombinaci s nějakým video editorem.
Struktura DVD disku je rozdelena do více titulů, z nichž každý titul může mít vlastní menu a navíc je zde jedno hlavní menu disku. Každý titul je pak rozdělen na kapitoly, což jsou ale jen jakési ukazatele pozice (času) uvnitř jednoho titulu. Podíváme-li se na souborovou strukturu disku (používá se souborový systém UDF), tak tam najdeme dva adresáře AUDIO_TS a VIDEO_TS. První je prázdný (je určen pro Audio DVD disky) a druhý obsahuje všechny soubory. Vypíšeme si je a najdeme tam například:
Najdeme zde dva typy souborů - IFO a VOB. IFO (InFOrmation) nese všechny informace o kapitolách, menu, číslech streamů (video, zvuk a titulky) a jejich jazyku. VOB (Video Object) je MPEG stream (kontejner), který obsahuje multiplexované video, zvuk a titulky. Titulky nejsou v textové podobě, ale jde o obrázky v JPEG formátu, které mají definovaný začátek a konec. Pokud jste pozorní, všimli jste si ještě třetího typu - BUP (BackUP), což je jen kopie IFO souboru pro případ, že by IFO soubor nebyl k přečtení.
Dále jsou zde dva bloky souborů. První se jmenují VIDEO_TS.xxx a nesou informace o celém disku, počtu titulů a jejich typu a hlavně o tom, co přehrát jako první. To je většinou menu, které je v souboru VIDEO_TS.VOB, případně může být i jinde nebo se může začít přehrávat rovnou video.
Druhé jsou soubory VTS_XX_Y.xxx, které nesou titluly. Číslo titlulu je XX a Y je jen pořadové číslo souboru, protože maximální povolená velikost souboru je cca 1GB. Pokud je Y rovno nule (tedy například VTS_01_0.VOB), tak je zde menu, samotné video začíná od čísla 1. Prostý pohled na naši strukturu pak říká, že je zde pět titulů, pro bližší informace bychom museli rozkódovat IFO soubory.
V IFO souborech jsou uloženy hlavně příkazy - tedy odkazy, na které se má přejít při určité činnosti. Například co se bude dělat jako první po vložení disku, co po skončení přehrávání jednoho titulu nebo kapitoly apod. Odkaz může tedy být buď menu nebo kapitola titulu. Pomocí těchto jednoduchých příkazů je složeno celé DVD. V IFO souboru je také seznam kapitol.
Menu je pak obyčejné MPEG video, které se přehrává většinou stále dokola. Dále ale definuje polohu a barevné podání tlačítek, mezi kterými se posunujeme ovládacími šipkami. Pro každé tlačítko je pak definován opět příkaz, který se má vykonat. Konkrétní zakódování nás nebude zajímat, ale tato struktura je nutná pro pochopení tvorby DVD.
První způsob využívají především profesionální systémy, ale patří sem i jeden volný program, který jsme již také testovali - DVD Styler. Z profesionálních programů pro mastering disků je to například Adobe Encore DVD nebo Sony DVD Architect Pro. Tyto programy se většinou vůbec nezabývají tvorbou videa, protože předpokládají, že toto video již bylo vytvořeno v jiném programu. Také se často dodávájí právě v kombinaci s nějakým video editorem.
Struktura DVD disku je rozdelena do více titulů, z nichž každý titul může mít vlastní menu a navíc je zde jedno hlavní menu disku. Každý titul je pak rozdělen na kapitoly, což jsou ale jen jakési ukazatele pozice (času) uvnitř jednoho titulu. Podíváme-li se na souborovou strukturu disku (používá se souborový systém UDF), tak tam najdeme dva adresáře AUDIO_TS a VIDEO_TS. První je prázdný (je určen pro Audio DVD disky) a druhý obsahuje všechny soubory. Vypíšeme si je a najdeme tam například:
Název souboru | Velikost [B] |
| VIDEO_TS.BUP VIDEO_TS.IFO VIDEO_TS.VOB VTS_01_0.BUP VTS_01_0.IFO VTS_01_0.VOB VTS_01_1.VOB VTS_02_0.BUP VTS_02_0.IFO VTS_02_1.VOB VTS_03_0.BUP VTS_03_0.IFO VTS_03_1.VOB VTS_04_0.BUP VTS_04_0.IFO VTS_04_1.VOB VTS_05_0.BUP VTS_05_0.IFO VTS_05_1.VOB | 18432 18432 294912 28672 28672 11558912 589334528 18432 18432 433719296 24576 24576 932319232 14336 14336 157509632 14336 14336 90957824 |
Najdeme zde dva typy souborů - IFO a VOB. IFO (InFOrmation) nese všechny informace o kapitolách, menu, číslech streamů (video, zvuk a titulky) a jejich jazyku. VOB (Video Object) je MPEG stream (kontejner), který obsahuje multiplexované video, zvuk a titulky. Titulky nejsou v textové podobě, ale jde o obrázky v JPEG formátu, které mají definovaný začátek a konec. Pokud jste pozorní, všimli jste si ještě třetího typu - BUP (BackUP), což je jen kopie IFO souboru pro případ, že by IFO soubor nebyl k přečtení.
Dále jsou zde dva bloky souborů. První se jmenují VIDEO_TS.xxx a nesou informace o celém disku, počtu titulů a jejich typu a hlavně o tom, co přehrát jako první. To je většinou menu, které je v souboru VIDEO_TS.VOB, případně může být i jinde nebo se může začít přehrávat rovnou video.
Druhé jsou soubory VTS_XX_Y.xxx, které nesou titluly. Číslo titlulu je XX a Y je jen pořadové číslo souboru, protože maximální povolená velikost souboru je cca 1GB. Pokud je Y rovno nule (tedy například VTS_01_0.VOB), tak je zde menu, samotné video začíná od čísla 1. Prostý pohled na naši strukturu pak říká, že je zde pět titulů, pro bližší informace bychom museli rozkódovat IFO soubory.
V IFO souborech jsou uloženy hlavně příkazy - tedy odkazy, na které se má přejít při určité činnosti. Například co se bude dělat jako první po vložení disku, co po skončení přehrávání jednoho titulu nebo kapitoly apod. Odkaz může tedy být buď menu nebo kapitola titulu. Pomocí těchto jednoduchých příkazů je složeno celé DVD. V IFO souboru je také seznam kapitol.
Menu je pak obyčejné MPEG video, které se přehrává většinou stále dokola. Dále ale definuje polohu a barevné podání tlačítek, mezi kterými se posunujeme ovládacími šipkami. Pro každé tlačítko je pak definován opět příkaz, který se má vykonat. Konkrétní zakódování nás nebude zajímat, ale tato struktura je nutná pro pochopení tvorby DVD.
