HDTV: (kdy) dorazí i do Česka?
19.3.2007, Zdeněk Michálek, článek
High Definition Television (HDTV), televize s vysokým rozlišením obrazu, je věcí, o které se v Česku mluví s lehkým nádechem tajemna. Není divu, HDTV obraz doma na svém televizoru dosud vidělo jen několik set, maximálně několik tisíc lidí. Je však tomu tak i jinde ve světě?
Přechod z analogového na digitální způsob přenosu televizního signálu s sebou přináší celou řadu zajímavých novinek. Jednou z nich je High Definition Television (HDTV), televize s vysokým rozlišením obrazu. HDTV umožňuje příjem televize v kvalitě vyšší než DVD a uvítají ho zejména majitelé velkoplošných LCD nebo plazmových TV, domácích kin, ale i provozovatelé projekčních sálů. Důvod ?
Pro uživatele běžných televizorů s vakuovou obrazovkou však HDTV set-top-box (obsahující mj. HDTV tuner a obvody rozhraní k televizoru) žádné výrazné zlepšení nepřináší. Masový nástup HDTV je tak logicky svázán se dvěma faktory:
Svět: do roku 2010 HDTV má téměř každá pátá „televizní“ rodina
Abychom neměli sklon považovat situaci v Česku za běžnou, podívejme se úvodem na několik čísel z provenience anglické výzkumné agentury Screen Digest:
Česko: téměř nula
Proti výše uvedenému postavme situaci v Česku. Podle současných odhadů až do nedávné doby bylo v českých „televizních“ domácnostech instalováno několik set funkčních sad pro příjem HDTV, zpravidla v kombinaci HDTV satelitní přijímač – plochý HDTV ready televizor.
První podmínka, masový prodej „plochých“ televizí, je na první pohled splněna. Podle agentury GfK ještě v roce 2005 prodeje běžných TV přijímačů (s vakuovou obrazovkou) představovaly 54%, tzn. více než polovinu. V roce 2006 však prodeje plazmových a LCD televizí spolu s projekčními dosáhly již téměř 2/3 prodejů celkových –a výhled pro další léta je (se souvisejícím poklesem cen) ještě optimističtější.
Jistým problémem je jen skutečnost, že díky své vysoké citlivosti na cenu český trh ochotně akceptuje i přístroje, které by z hlediska perspektiv měly být v podstatě neprodejné. Jde zejména o plazmové televizory s rozlišením nižším než 720 bodů (vertikálně), které kvalitu případného HDTV signálu degradují a kterých se v současné době prodává – díky „výhodné“ ceně a akčním nabídkám – z plazmových TV většina. Rozlišení LCD TV je ve většině případů postačující alespoň z hlediska HDTV 720, kterým bude zřejmě – minimálně z počátku - vysílána většina pořadů.
Podstatně větším problémem je splnění druhé podmínky. Přenosové trasy vhodné pro masovou distribuci HDTV signálu až do nedávna prakticky neexistovaly. Situaci naštěstí poněkud změnila masívní marketingová kampaň O2, jejímž výsledkem bylo na počátku prosince 2006 (podle tiskové zprávy O2) zhruba 15.000 abonentů IPTV, kteří jsou vybaveni set-top-boxem umožňujícím i příjem HDTV v (teoreticky) plné HDTV 1080 kvalitě. Z hlediska současné technologické situace se však přes veškerá reklamní tvrzení nejedná o řešení, vhodné pro okamžité skutečně masové nasazení – jak z hlediska omezeného dosahu ADSL2 technologie, vhodné pro přenos HDTV signálu, tak z hlediska kapacity přenosových tras a omezení na jediný přijímač připojený k set-top-boxu.
IPTV je jen částečným řešením
Podle prognóz IPTV do roku 2010 vzroste v západní Evropě 8,6krát. Zatímco letošní tržby se odhadují na 500 milionů dolarů, v roce 2010 to bude již 4,3 miliardy. Podle IDC tak roční míra růstu dosáhne 71 procent.
Zájem o internetovou televizi nyní v západní Evropě prudce roste, v regionu je již přes velkých 30 operátorů (toto číslo nezahrnuje lokální operátory). Do konce roku 2006 bude IPTV k dispozici téměř ve všech zemích regionu. Nyní má podle IDC přístup k internetové televizi jedno procento domácností, v Česku je to podle Factum Invenio zhruba jedno procento obyvatel. V roce 2010 by v západní Evropě mělo sledovat televizi přes internet již 11 procent domácností.
Nejvíce se přitom na tomto růstu budou podílet Španělsko, Francie, Itálie - země, kde není trh placené televize tak rozvinutý jako v jiných zemích západní Evropy.
Masově nasazované řešení je však ve světě prakticky výhradně dvojího druhu: digitální kabelová TV a satelitní TV.
Digitální televize: jsme poslední v Evropě?
Paradoxně právě kocourkovská situace, související s neustálým zpožďováním zavedení pozemního digitálního vysílání (DVB-T) v Česku, která nás pasovala do role snad nejzaostalejšího člena evropské rodiny (co se zavádění digitální televize týče), může rozvoji HDTV v ČR napomoci.
Okamžité masové nasazení DVB-T v původně uvažované koncepci, nepříliš vhodné pro přenosy HDTV, by zřejmě zakonzervovalo stávající stav, kdy HDTV rozhodně není hlavní vizí. Nejistoty a oddalování naopak vedou k hromadnému zvažovaní alternativních způsobů šíření.
Zejména v letošním roce je tak patrný výrazně zvýšený zájem diváků o přímý satelitní příjem (zejména díky příchodu nových subjektů, vytvářejících konkurenčnější prostředí – Digi TV, Gital), o příjem kabelové televize a v neposlední řadě i o „internetovou“ televizi (IPTV) kterou „zviditelnil“ O2.
Všechny tyto kanály jsou díky své podstatě technologicky pružnější a podstatně hůře ovlivnitelné politicko – lobbystickými vlivy, které se snaží konzervovat stávající stav, z technologického hlediska pro nástup HDTV naprosto nevyhovující.
Díky novým prognózám se v poslední době například česká hudební televize Óčko nebo provozovatel filmových kanálů SPI International rozhodli přenést svá očekávání do praxe a v průběhu několika měsíce spustit odbavování vysílání v HDTV kvalitě a „přeskočit“ tak několikaletou etapu digitální televize se standardním rozlišením.
HDTV televize – kdy z Popelky královnou?
Celá situace je o to složitější, že zavedení HDTV vysílání je poměrně složitý proces nejen z hlediska technologického. Existují provozovatelé sítí, broadcasteři (vysílací společnosti) a regulátoři, kteří se musejí navzájem dohodnout, aby vše fungovalo. Operátoři jsou připraveni také. Tím, kdo ale zejména rozhoduje o zavedení nových standardů jsou subjekty, které vyrábějí obsah vysílání: televizní společnosti.
Na zralém trhu evropské placené televize pokládají její operátoři HDTV za výborný prostředek k dosažení vyšších příjmů na jednoho předplatitele, snížení fluktuace a zvýšení počtu abonentů. Průzkumy ukazují, že zákazníci nyní více než kdy jindy prahnou po vyšší kvalitě obrazu a jsou připraveni si připlatit za nezbytný hardware a služby. Proč tedy situace nevyužít?
Hlavním problémem nástupu HDTV v Česku je výrazně silnější pozice několika málo televizních společností, schopných blokovat vývoj a konzervovat stávající stav - a naopak slabá pozice a stále málo konkurenční prostředí PayTV společností, v jejichž zájmu naopak je HDTV prosadit.
Kdy se tak stane, závisí v první řadě na zákonodárcích a regulátorech, kteří by měli vzniklou situaci odblokovat a umožnit vznik běžného plně konkurenčního prostředí. Pokud se to však nepovede v dohledné době, je možné, že výsledkem bude přeskočení celé vývojové etapy „standardní“ digitální televize a masový nástup HDTV, využívající přímého satelitního příjmu, IPTV a postupně i digitální kabelové TV v horizontu několika málo let.
- vyšší rozlišení a z něj vyplývající ostřejší obraz. Oproti standardní TV (PAL) se zhruba 414.720 body je jich u HDTV 720 k dispozici více než dvojnásobek (921.600), u HDTV 1080 čtyřnásobek (2 073 600)
- sytější barvy
- 5.1 kanálový digitální zvuk.
Pro uživatele běžných televizorů s vakuovou obrazovkou však HDTV set-top-box (obsahující mj. HDTV tuner a obvody rozhraní k televizoru) žádné výrazné zlepšení nepřináší. Masový nástup HDTV je tak logicky svázán se dvěma faktory:
- masový prodej „plochých“ LCD a plazmových televizí
- masově využívané přenosové cesty vhodné pro šíření HDTV signálu (digitální kabelová TV, satelitní TV, „internetová“ IP TV
Svět: do roku 2010 HDTV má téměř každá pátá „televizní“ rodina
Abychom neměli sklon považovat situaci v Česku za běžnou, podívejme se úvodem na několik čísel z provenience anglické výzkumné agentury Screen Digest:
- počátkem roku 2006 bylo HDTV vysílání (mimo satelitního) dostupné v 12 zemích: USA, Kanada, Japonsko, Austrálie, Jižní Korea, Čína, Německo, Rakousko a severské země Evropy (Švédsko, Finsko, Dánsko, Norsko)
- V USA bylo koncem roku 2005 zhruba 19 miliónů HDTV sad (17% „televizních“ domácností) a zhruba na 11 milionech z nich bylo HD vysílání skutečně sledováno
- Japonsko se může pochlubit ke stejnému datu zhruba 6,7 miliony HDTV domácností (cca 14% penetrace HDTV)
- v evropských domácnostech bylo koncem roku 2005 zhruba 2 miliony “HD ready” televizních přijímačů.
- z celosvětového hlediska dosáhne do konce roku 2010 počet HDTV „televizních“ domácností dosáhne 174 mil., což představuje 22% celkového počtu domácností. V USA to bude představovat 59%, Japonsku 66% a v západní Evropě 30% penetraci
- koncem roku 2010 bude k vidění více než 100 HD televizních kanálů a více než 11 miliónů domácností bude skutečně sledovat TV vysílání v HD kvalitě (příjem HD vysílání prostřednictvím HD ready TV přijímačů)
- v západní Evropě (s „východní“ agentury příliš nepočítají) by se do konce roku 2010 měl počet HDTV sad zvýšit zhruba na 50 miliónů, což vytvoří obrovský trh pro evropské televizní operátory zejména na trhu placené televize
Česko: téměř nula
Proti výše uvedenému postavme situaci v Česku. Podle současných odhadů až do nedávné doby bylo v českých „televizních“ domácnostech instalováno několik set funkčních sad pro příjem HDTV, zpravidla v kombinaci HDTV satelitní přijímač – plochý HDTV ready televizor.
První podmínka, masový prodej „plochých“ televizí, je na první pohled splněna. Podle agentury GfK ještě v roce 2005 prodeje běžných TV přijímačů (s vakuovou obrazovkou) představovaly 54%, tzn. více než polovinu. V roce 2006 však prodeje plazmových a LCD televizí spolu s projekčními dosáhly již téměř 2/3 prodejů celkových –a výhled pro další léta je (se souvisejícím poklesem cen) ještě optimističtější.
Jistým problémem je jen skutečnost, že díky své vysoké citlivosti na cenu český trh ochotně akceptuje i přístroje, které by z hlediska perspektiv měly být v podstatě neprodejné. Jde zejména o plazmové televizory s rozlišením nižším než 720 bodů (vertikálně), které kvalitu případného HDTV signálu degradují a kterých se v současné době prodává – díky „výhodné“ ceně a akčním nabídkám – z plazmových TV většina. Rozlišení LCD TV je ve většině případů postačující alespoň z hlediska HDTV 720, kterým bude zřejmě – minimálně z počátku - vysílána většina pořadů.
Podstatně větším problémem je splnění druhé podmínky. Přenosové trasy vhodné pro masovou distribuci HDTV signálu až do nedávna prakticky neexistovaly. Situaci naštěstí poněkud změnila masívní marketingová kampaň O2, jejímž výsledkem bylo na počátku prosince 2006 (podle tiskové zprávy O2) zhruba 15.000 abonentů IPTV, kteří jsou vybaveni set-top-boxem umožňujícím i příjem HDTV v (teoreticky) plné HDTV 1080 kvalitě. Z hlediska současné technologické situace se však přes veškerá reklamní tvrzení nejedná o řešení, vhodné pro okamžité skutečně masové nasazení – jak z hlediska omezeného dosahu ADSL2 technologie, vhodné pro přenos HDTV signálu, tak z hlediska kapacity přenosových tras a omezení na jediný přijímač připojený k set-top-boxu.
IPTV je jen částečným řešením
Podle prognóz IPTV do roku 2010 vzroste v západní Evropě 8,6krát. Zatímco letošní tržby se odhadují na 500 milionů dolarů, v roce 2010 to bude již 4,3 miliardy. Podle IDC tak roční míra růstu dosáhne 71 procent.
Zájem o internetovou televizi nyní v západní Evropě prudce roste, v regionu je již přes velkých 30 operátorů (toto číslo nezahrnuje lokální operátory). Do konce roku 2006 bude IPTV k dispozici téměř ve všech zemích regionu. Nyní má podle IDC přístup k internetové televizi jedno procento domácností, v Česku je to podle Factum Invenio zhruba jedno procento obyvatel. V roce 2010 by v západní Evropě mělo sledovat televizi přes internet již 11 procent domácností.
Nejvíce se přitom na tomto růstu budou podílet Španělsko, Francie, Itálie - země, kde není trh placené televize tak rozvinutý jako v jiných zemích západní Evropy.
Masově nasazované řešení je však ve světě prakticky výhradně dvojího druhu: digitální kabelová TV a satelitní TV.
Digitální televize: jsme poslední v Evropě?
Paradoxně právě kocourkovská situace, související s neustálým zpožďováním zavedení pozemního digitálního vysílání (DVB-T) v Česku, která nás pasovala do role snad nejzaostalejšího člena evropské rodiny (co se zavádění digitální televize týče), může rozvoji HDTV v ČR napomoci.
Okamžité masové nasazení DVB-T v původně uvažované koncepci, nepříliš vhodné pro přenosy HDTV, by zřejmě zakonzervovalo stávající stav, kdy HDTV rozhodně není hlavní vizí. Nejistoty a oddalování naopak vedou k hromadnému zvažovaní alternativních způsobů šíření.
Zejména v letošním roce je tak patrný výrazně zvýšený zájem diváků o přímý satelitní příjem (zejména díky příchodu nových subjektů, vytvářejících konkurenčnější prostředí – Digi TV, Gital), o příjem kabelové televize a v neposlední řadě i o „internetovou“ televizi (IPTV) kterou „zviditelnil“ O2.
Všechny tyto kanály jsou díky své podstatě technologicky pružnější a podstatně hůře ovlivnitelné politicko – lobbystickými vlivy, které se snaží konzervovat stávající stav, z technologického hlediska pro nástup HDTV naprosto nevyhovující.
Díky novým prognózám se v poslední době například česká hudební televize Óčko nebo provozovatel filmových kanálů SPI International rozhodli přenést svá očekávání do praxe a v průběhu několika měsíce spustit odbavování vysílání v HDTV kvalitě a „přeskočit“ tak několikaletou etapu digitální televize se standardním rozlišením.
HDTV televize – kdy z Popelky královnou?
Celá situace je o to složitější, že zavedení HDTV vysílání je poměrně složitý proces nejen z hlediska technologického. Existují provozovatelé sítí, broadcasteři (vysílací společnosti) a regulátoři, kteří se musejí navzájem dohodnout, aby vše fungovalo. Operátoři jsou připraveni také. Tím, kdo ale zejména rozhoduje o zavedení nových standardů jsou subjekty, které vyrábějí obsah vysílání: televizní společnosti.
Na zralém trhu evropské placené televize pokládají její operátoři HDTV za výborný prostředek k dosažení vyšších příjmů na jednoho předplatitele, snížení fluktuace a zvýšení počtu abonentů. Průzkumy ukazují, že zákazníci nyní více než kdy jindy prahnou po vyšší kvalitě obrazu a jsou připraveni si připlatit za nezbytný hardware a služby. Proč tedy situace nevyužít?
Hlavním problémem nástupu HDTV v Česku je výrazně silnější pozice několika málo televizních společností, schopných blokovat vývoj a konzervovat stávající stav - a naopak slabá pozice a stále málo konkurenční prostředí PayTV společností, v jejichž zájmu naopak je HDTV prosadit.
Kdy se tak stane, závisí v první řadě na zákonodárcích a regulátorech, kteří by měli vzniklou situaci odblokovat a umožnit vznik běžného plně konkurenčního prostředí. Pokud se to však nepovede v dohledné době, je možné, že výsledkem bude přeskočení celé vývojové etapy „standardní“ digitální televize a masový nástup HDTV, využívající přímého satelitního příjmu, IPTV a postupně i digitální kabelové TV v horizontu několika málo let.
Psáno pro časopis Computer Business
