Buď to může být způsobeno tím, že chtějí ušetřit na licenčních poplatcích, které by museli odvádět za používání oficiálních označení (platí se roční paušál + poplatek za každý vyrobený přístroj), nebo se snaží zákazníky ošálit jiným značením proto, že daný výrobek nesplňuje některý z minimálních požadavků nutných pro používání oficiálního loga (což ještě vůbec nemusí souviset s nativním rozlišením obrazovky televizoru, viz minulou kapitolu).
A tady je vhodné zamyslet se, co má v momentálním stavu HDTV vysílání v ČR praktický význam a co nikoliv. Pod pojmem „Full HD“ si mnoho lidí představuje to, že daný televizor má nativní rozlišení obrazovky minimálně 1920 × 1080 px. Někdo by možná zároveň předpokládal, že onen přístroj zvládá na této ploše zobrazit i neprokládaný formát 1080p.
Drtivá většina pozemního, kabelového i satelitního vysílání u nás však využívá nanejvýš prokládaný formát 1080i, který umí zobrazit i televizor kategorie „HD ready“, navíc ne všechno HDTV vysílání je skutečně pořízeno kamerami s vysokým rozlišením – stále se vyskytuje mnoho pořadů, které jsou do formátu HD převedeny z originální SD verze.
Vlastnit televizor s nálepkou „HD TV 1080p“ má v současné době praktický význam hlavně pro toho, kdo si k němu připojí Blu-ray přehrávač, u kterého kvalita progresivního formátu 1080p skutečně vynikne. Pokud se ale v 90 % z celkové doby provozu televizor využívá k příjmu HDTV vysílání v podstatně nižší kvalitě nebo dokonce jen SDTV, je pak skutečně věcí názoru každého uživatele, zda chce zaplatit za „našlapanou Full HD“ televizi peníze navíc a proč.
.jpg)
