Po shrnutí čtveřice základních označení pro různá HDTV zařízení dle specifikací EICTA by se někomu mohlo zdát, že jsme opomněli ten „nejdůležitější“, tedy „Full HD“. Lidé se mohou domnívat, že označení „Full HD“ slibuje kvalitativně vyšší třídu oproti přístrojům „HD ready 1080p“. Vtip je v tom, že toto označení není nijak oficiálně certifikováno ani definováno (jak je vidět na obrázku níže, i samotné logo existuje v mnoha provedeních). Někteří výrobci ho přesto na svých zařízeních používají a není zas tak složité dopátrat se příčiny.
Buď to může být způsobeno tím, že chtějí ušetřit na licenčních poplatcích, které by museli odvádět za používání oficiálních označení (platí se roční paušál + poplatek za každý vyrobený přístroj), nebo se snaží zákazníky ošálit jiným značením proto, že daný výrobek nesplňuje některý z minimálních požadavků nutných pro používání oficiálního loga (což ještě vůbec nemusí souviset s nativním rozlišením obrazovky televizoru, viz minulou kapitolu).
A tady je vhodné zamyslet se, co má v momentálním stavu HDTV vysílání v ČR praktický význam a co nikoliv. Pod pojmem „Full HD“ si mnoho lidí představuje to, že daný televizor má nativní rozlišení obrazovky minimálně 1920 × 1080 px. Někdo by možná zároveň předpokládal, že onen přístroj zvládá na této ploše zobrazit i neprokládaný formát 1080p.
Drtivá většina pozemního, kabelového i satelitního vysílání u nás však využívá nanejvýš prokládaný formát 1080i, který umí zobrazit i televizor kategorie „HD ready“, navíc ne všechno HDTV vysílání je skutečně pořízeno kamerami s vysokým rozlišením – stále se vyskytuje mnoho pořadů, které jsou do formátu HD převedeny z originální SD verze.
Vlastnit televizor s nálepkou „HD TV 1080p“ má v současné době praktický význam hlavně pro toho, kdo si k němu připojí Blu-ray přehrávač, u kterého kvalita progresivního formátu 1080p skutečně vynikne. Pokud se ale v 90 % z celkové doby provozu televizor využívá k příjmu HDTV vysílání v podstatně nižší kvalitě nebo dokonce jen SDTV, je pak skutečně věcí názoru každého uživatele, zda chce zaplatit za „našlapanou Full HD“ televizi peníze navíc a proč.
Buď to může být způsobeno tím, že chtějí ušetřit na licenčních poplatcích, které by museli odvádět za používání oficiálních označení (platí se roční paušál + poplatek za každý vyrobený přístroj), nebo se snaží zákazníky ošálit jiným značením proto, že daný výrobek nesplňuje některý z minimálních požadavků nutných pro používání oficiálního loga (což ještě vůbec nemusí souviset s nativním rozlišením obrazovky televizoru, viz minulou kapitolu).
A tady je vhodné zamyslet se, co má v momentálním stavu HDTV vysílání v ČR praktický význam a co nikoliv. Pod pojmem „Full HD“ si mnoho lidí představuje to, že daný televizor má nativní rozlišení obrazovky minimálně 1920 × 1080 px. Někdo by možná zároveň předpokládal, že onen přístroj zvládá na této ploše zobrazit i neprokládaný formát 1080p.
Drtivá většina pozemního, kabelového i satelitního vysílání u nás však využívá nanejvýš prokládaný formát 1080i, který umí zobrazit i televizor kategorie „HD ready“, navíc ne všechno HDTV vysílání je skutečně pořízeno kamerami s vysokým rozlišením – stále se vyskytuje mnoho pořadů, které jsou do formátu HD převedeny z originální SD verze.
Vlastnit televizor s nálepkou „HD TV 1080p“ má v současné době praktický význam hlavně pro toho, kdo si k němu připojí Blu-ray přehrávač, u kterého kvalita progresivního formátu 1080p skutečně vynikne. Pokud se ale v 90 % z celkové doby provozu televizor využívá k příjmu HDTV vysílání v podstatně nižší kvalitě nebo dokonce jen SDTV, je pak skutečně věcí názoru každého uživatele, zda chce zaplatit za „našlapanou Full HD“ televizi peníze navíc a proč.
