beaulieu 4008 zm2, super 8mm kamera
Vedel by mi niekto poradit zakladnu techniku filmovania 8mm kamerou? Dostal som ju ako darcek a chcel by som s nou tocit - skor pre potesenie a ako hobby. Ma velmi kvalitny objektiv a vsetko prislusenstvo. Ma uz 30 rokou a predstavte si, ze akku je uplne funkcne po tolkych rokoch. Vydrzi sice len 15 minut, ale skusim ju napajat z geloveho 12volt. akku. Osobne vlastnim digitalnu kameru DVX100, ale praca s fimom je uplne o niecom inom. Su tu este nadsenci ktory tocia a strihaju na 8mm film?
Filmy sa daju zohnat tu http://www.super8.de/reparat.htm
[QUOTE=videoman;123163]viděl jsem u Škody v Praze i barevný KODAK s magnetickou zvukovou stopou v ceně okolo 500Kč,[/QUOTE]
To neni mozne.... :) Pokud si dobre pamatuju tak zvukova stopabyla az na 9, 16 , 32 mm filmech... :)
To neni mozne.... :) Pokud si dobre pamatuju tak zvukova stopabyla az na 9, 16 , 32 mm filmech... :)
Podle mě bude největší problém s vyvoláním. To se dělá, tady v republice, myslím jen ve Zlíně a Praze. Nejhorší je však cena vyvolání... Ale nechci odrazovat... PS: radsi doporucuji černobílí film....
Nevím co ještě dělá Foma. Fakt je ten, že v Německu se dají sehnat Fuji film a Kodak eastman color. Kodak je 1x tak dražší, ale nesrovnatelně lepší. To samé platí i pro 35 mm film. 90% všech filmů je natáčeno právě na Kodak.
Mám pár přátel, co natáčí na 8 mm film a s těmito flmy jezdí po soutěžích. Vyvolávají to někde v Německu.
Na 8 mm filmu zvuk opravdu nikdy nebyl..
Mám pár přátel, co natáčí na 8 mm film a s těmito flmy jezdí po soutěžích. Vyvolávají to někde v Německu.
Na 8 mm filmu zvuk opravdu nikdy nebyl..
Krtka zklamu ,ale i na 8 zvuk byl, - magnetická zvuková páska na straně co je perforace - vyráběl to Kodak. Jenom se nikdy v ČR (pardon ČSSR) neprodával a ani kamery které to uměly nahrávat.
Vzhledem k odstupu doby (cca 35 let) si nejsem jistý, ale mám pocit, že tu zvukovou stopu kdysi uměly některé typy EUMIGu a nebo švýcarský BOLEX (nicméně hlavu na špalek za to nedám). S tím nakupováním filmů s originál stopou v ČSSR je to asi pravda, možná přes TUZEX ?, ale jinak se takhle osmičkové filmy ozvučovaly už tehdy tím, že se mg. stopa na film (konkrétně u Super 8) nalepovala a promítačky s tím pracovaly.
caffte tiez som si prave kupil 8mm a celkom som zvedavy co s tym... cital som na amatfilm.cz:
http://www.amatfilm.cz/cz/film.htm
ze ich teda vyrabaju a dokonca aj vyvolavaju... ale zatial som len napisal do predajne na Morvskame namesti v Brne a nikto sa neozval.. neva pojdem sa spytat mimochodom ak by sa nasiel este aspon jeden filamr 8mm mohli by sme urobit samostatne forum e? nech surfujem ako surfujem moc stranok o filmovani na 8ku nenachadzam...
ak mas dobru kameru richard7 moze to byt fajn zabava akurat tak orientacne minuta natoceneho materialu mi vychadza asi na 100 a viac CZK ak nejake vacsie strihanie tak este viac.. ale si zas poctivy "filmar" ;-)))
napis nejake skusenosti s kamerou a mozno skus zavolat do tej fomy ci to vyvolavaju - na slovesnku pochybujem akurat asi fakt v tej tmavej komore - co by ma celkom zaujimalo musi to byt poezia vyvolavat si doma natoceny celuloid 10 metrovy;-)))
aha a este toto som nasiel:
Martin 8 mm film 20:35 22.02. 2006
rád bych věděl kde se takový 8 mm. film do kamery dá sehnat
Vašek Odpověď 08:33 23.02. 2006
8 mm film se dá zakoupit ve Foma Hradec Králové
a u této firmy se dá i vyvolat.Jedná se pouze o černobílý film,ale v tom je právě to kouzlo tvorby na tento formát filmu.
Vašek
takze to ide
http://www.amatfilm.cz/cz/film.htm
ze ich teda vyrabaju a dokonca aj vyvolavaju... ale zatial som len napisal do predajne na Morvskame namesti v Brne a nikto sa neozval.. neva pojdem sa spytat mimochodom ak by sa nasiel este aspon jeden filamr 8mm mohli by sme urobit samostatne forum e? nech surfujem ako surfujem moc stranok o filmovani na 8ku nenachadzam...
ak mas dobru kameru richard7 moze to byt fajn zabava akurat tak orientacne minuta natoceneho materialu mi vychadza asi na 100 a viac CZK ak nejake vacsie strihanie tak este viac.. ale si zas poctivy "filmar" ;-)))
napis nejake skusenosti s kamerou a mozno skus zavolat do tej fomy ci to vyvolavaju - na slovesnku pochybujem akurat asi fakt v tej tmavej komore - co by ma celkom zaujimalo musi to byt poezia vyvolavat si doma natoceny celuloid 10 metrovy;-)))
aha a este toto som nasiel:
Martin 8 mm film 20:35 22.02. 2006
rád bych věděl kde se takový 8 mm. film do kamery dá sehnat
Vašek Odpověď 08:33 23.02. 2006
8 mm film se dá zakoupit ve Foma Hradec Králové
a u této firmy se dá i vyvolat.Jedná se pouze o černobílý film,ale v tom je právě to kouzlo tvorby na tento formát filmu.
Vašek
takze to ide
Když jsem se rozhlížel po internetu a hledal nejvhodnější řešení jak zkusit i klasický analogový záznam na film, došel jsem k závěru, že by to nemuselo být až zas tak drahé. Kamera se dá koupit na aukru do 500 Kč Filmy vyrábí Foma pod názvem Fomapan R a 10 metrů stojí kolem 250 kč ([odkaz, pro zobrazení se přihlaste]) a vyvolání přibliýžně stejně (http://www.fotomaterial.cz/index.php?main_page=product_info&products_id=249). Chápu, že kvalita možná nebude úplně excelentní, ale pro leckterého amatéra možná dostačující. Jen bych se chtěl zeptat, jestli máte někdo představu a zkušenost, které kamery jsou s tímto filmem kompatibilní, o čemž se nikdo moc nezmiňuje. Vzhledem k tomu, že 1min záznamu vychází zhruba na 30 korun nemuselo by to být tak strašné. J
Hoši, když přišel čas digitálního záznamu a střižny na PC, byla to pro filmové amatéry neskutečně úžasná doba pro tvorbu. Ale mnozí mladší, co nezažili éru amatérského filmu po tomto záznamu šilhají. Proč ne? Pokud chcete natočit jednu špulku filmu jen tak pro zkoušku a stříhat záběry přímo kamerou, tak si to zkuste.
Mluvíte zde o filmu 8mm. Ale nevím co máte přesně na mysli?
Kameru na Standard 2 x 8mm představila firma Kodak "Siné Kodak Eight" už v r. 1932. Rozměr políčka byl 3,6 x 4,8 mm o ploše 14,85 mm2
Existoval film STANDARD D8 mm dodávaný (v 10 m s využitelnou délkou filmu 7,5 m) na cívkách v šíři 16mm. Po průběhu kamerou, se dolní plná cívka otočila a dala opět nahoru a kamerou film proběhl po druhé. Pak se film odeslal na vyvolání, kde ho vyvolali v automatech na 16 mm film, pak po usušení jej rozřezali a dodali na malé cívce 15 m.
Zvuková stopa se nalepovala na stranu za perforaci a při projekci 25 oken/s šel zvuk max. do 6 kHz. Standartní rychlost nezvukové 8 byla 16 oken/s.
V roce 1964 představila opět firma Kodak modifikovaný 8 mm film " Super 8 mm", který měl zúženou perforaci a tím pádem zvětšené okno. 4,22 x 5,69 mm, s plochou okna 24 mm2. Navíc perforace byla posunuta na střed okna a tak při střihu a lepení procházela slepka přes celou šířku 8 mm filmu a byla tak pevnější než u Standardu. (Ten vlastně vznikl z 16 mm filmu nasazením další perforace mezi původní perforace 16 mm filmu.
Tím procházela slepka zrovna perforací a tedy celková šířka slepky byla menší o tu perforační díru, a pevnost slepky nižší než u Super 8).
Zároveň s novým filmem Super 8 mm byly vyvinuty kazety Super 8 mm a k nim kamery, kde v kazetách pomocí výřezů byla již zakódována citlivost filmu a po založení do kamery se automaticky nastavila. Barevné filmy byly na umělé světlo a při denním se tam ručně páčkou předřadil v kameře zabudovaný oranžový fóliový filtr pro denní světlo Kodak Wraten 95 ?? (To číslo už nevím) Rychlost u filmu Super 8 byla 18 oken/s
Později se začaly dělat i zvukové kazety i kamery. Pokud si to někdo natočil na celou zvukovou špulku a nestříhal to již, bylo to dobré. Ale problém byl v tom, že ten zvuk byl na té zvukové stopě posunut asi o 10 cm od kontaktního obrazu. Ta záznamová a mazací hlavička byla na kameře dole a ne vedle okénka kamery. Z technologických důvodů. Proto takhle nahraný záznam byl problém stříhat. Zpočátku se nahrával extra na magnetofon, pak se spolu s hudbou namixoval na jeden pásek a ten se pak přehrával s nezvukovým projektorem, občas se musel brzdit nebo přidávat na otáčkách projektor atd. Později udělala Meopta tzv. Synchronizátor, který nahrál na jednu stopu magnetofonu impulzy, na druhou stopu se nahrál komentář s muzikou a on pak řídil pomocí impulzů projektor (Meos Duo) Až se k nám dostaly Rakouské zvukové projektory EUMIG. kde zvuk dosahoval již 10 - 12 kHz. Sestříhaný film se poslal do Prahy jednomu pánovi a on vám na něj nanesl (nalepil) magnetickou stopu asi 0,9 mm na protější stranu perforace na film Super 8, a pak se přes zvukový projektor mixovala hudba s mluveným slovem přímo při projekci na obraz. Bylo to již přesnější, ale kontaktní mluvené slovo se pořád nedalo ještě dělat (alespoň ne dlouhodobě). Na klapku maximálně jednu nebo dvě věty a pak s kamerou pryč z detailu, aby nebylo vidět nesynchronní řeč, která by po chvíli byla poznat, že se rozjely otáčky kamery a snímajícího magnetofonu. Se zvukovou kamerou a kazetou se to dalo i dlouhodobě, ale byly jen někdy v Tuzexu v Praze a nebo na západě, kam normální smrtelník nesměl. Kdo tam měl příbuzné a byli ochotni mu takový materiál posílat, tak byl King.
U nás se upravily kamery Admira, z typu Standard 2 x 8 mm na DS super 2 x 8 mm. Některé byly již poloautomat, kdy ručička expozimetru se clonovým kroužkem ručně udržovala ve středu hledáčku. (Npř. kamera "Meopta A8G1") další typ měl již expozimetrem plně řízenou clonu a po nastavení citlivosti filmu se při natáčení clona udržovala automaticky. (Meopta A8G2)
Tyto stroječky byly již dělány jednodušeji, kamery neměly v sobě ozubený váleček, jako u klasických 8 mm. a tím byl také obraz více neklidný jako u standard 8 mm kamer.
Pro střih se dělaly tzv. stříhací stolky a lepičky. Bez stříhacího stolku se to dalo taky, pod lupou, ale byla to úmorná práce. Podle typu záběru se film rozstříhal na různě dlouhé kousky a napichoval se na špendlíky bez hlaviček, které byly zaraženy do desky ve vzdálenosti a si 1 cm od sebe a nad nimi čísla od 1 - 50 i více. Délka kousků filmu odpovídala počtu políček. Např. Detail by měl být na plátně 2s, tak u standardu 2x16=32 políček, to je asi xxx cm. Celek by měl být na plátně něco kolem 6s a více a tak podle toho se vybíraly a zkracovaly záběry pro hrubý střih. Po celkovém slepení v pořadí, které autor si předepsal, vznikl hrubě sestřižený film. Po jeho projekci si autor dělal poznámky a pak znovu film přestříhal, tedy zkracoval ještě nějaké záběry, případně upravoval, aby na sebe lépe navazovaly. Materiál tenkrát taky nebyl zadarmo na tehdejší platy a tak při záběrech se v duch počítaly sekundy. Starší Admiry měly v sobě zabudováno cvakání po pár vteřinách.
Meopta přestala kamery na Super 8 mm dělat někdy od počátku 70. let, dováželi sem ruské a východoněmecké, v Tuzexu byly občas západní, Eumig, Kodak, Bolex, Chinon a další.
Jedna kazeta barevného filmu Agfa, Kodak nebo Ferania stála 100,- Kčs, vyvolání 50,- Kčs. Délka kazety byla 3min. 20s. Na 15 min. film bylo potřeba min. 5 kazet, ale někdy 6 i více. Něco padlo na prostřih. Tak, že 15min film vás stál min. 5 x 150,- Kčs = 750,- Kč Při průměrném platu 2.000,- Kčs/měsíc to bylo, jako by dnes stál 15 min film 7.500,- Kč
Dnes nechápu, jak při focení na digitál udělá někdo na svatbě 2 - 3 000 snímků, nebo přiveze si z dovolené až 10 000 snímků. Svatební filmaři natočí 10 hodin čistého záznamu atd. atd. Je to naprostá degradace. Každý dnes fotí a filmuje. Ano, vše je masové a všichni ovládají fotit i filmovat. Vždyť je to tak jednoduché, podíváš se na display a zmáčkneš knoflík......
Já bych už dnes do toho nešel, ani kdyby mě platili zlatem i když to umím. Ta výhoda digi-střihu, kontaktní řeči, to je něco úžasného. To jsme si v té době ani ve snu nepředstavovali, že něco takového zažijeme.
Ale nejpodstatnější je to, co chcete vyjádřit, technika je jen pomocník.
Mluvíte zde o filmu 8mm. Ale nevím co máte přesně na mysli?
Kameru na Standard 2 x 8mm představila firma Kodak "Siné Kodak Eight" už v r. 1932. Rozměr políčka byl 3,6 x 4,8 mm o ploše 14,85 mm2
Existoval film STANDARD D8 mm dodávaný (v 10 m s využitelnou délkou filmu 7,5 m) na cívkách v šíři 16mm. Po průběhu kamerou, se dolní plná cívka otočila a dala opět nahoru a kamerou film proběhl po druhé. Pak se film odeslal na vyvolání, kde ho vyvolali v automatech na 16 mm film, pak po usušení jej rozřezali a dodali na malé cívce 15 m.
Zvuková stopa se nalepovala na stranu za perforaci a při projekci 25 oken/s šel zvuk max. do 6 kHz. Standartní rychlost nezvukové 8 byla 16 oken/s.
V roce 1964 představila opět firma Kodak modifikovaný 8 mm film " Super 8 mm", který měl zúženou perforaci a tím pádem zvětšené okno. 4,22 x 5,69 mm, s plochou okna 24 mm2. Navíc perforace byla posunuta na střed okna a tak při střihu a lepení procházela slepka přes celou šířku 8 mm filmu a byla tak pevnější než u Standardu. (Ten vlastně vznikl z 16 mm filmu nasazením další perforace mezi původní perforace 16 mm filmu.
Tím procházela slepka zrovna perforací a tedy celková šířka slepky byla menší o tu perforační díru, a pevnost slepky nižší než u Super 8).
Zároveň s novým filmem Super 8 mm byly vyvinuty kazety Super 8 mm a k nim kamery, kde v kazetách pomocí výřezů byla již zakódována citlivost filmu a po založení do kamery se automaticky nastavila. Barevné filmy byly na umělé světlo a při denním se tam ručně páčkou předřadil v kameře zabudovaný oranžový fóliový filtr pro denní světlo Kodak Wraten 95 ?? (To číslo už nevím) Rychlost u filmu Super 8 byla 18 oken/s
Později se začaly dělat i zvukové kazety i kamery. Pokud si to někdo natočil na celou zvukovou špulku a nestříhal to již, bylo to dobré. Ale problém byl v tom, že ten zvuk byl na té zvukové stopě posunut asi o 10 cm od kontaktního obrazu. Ta záznamová a mazací hlavička byla na kameře dole a ne vedle okénka kamery. Z technologických důvodů. Proto takhle nahraný záznam byl problém stříhat. Zpočátku se nahrával extra na magnetofon, pak se spolu s hudbou namixoval na jeden pásek a ten se pak přehrával s nezvukovým projektorem, občas se musel brzdit nebo přidávat na otáčkách projektor atd. Později udělala Meopta tzv. Synchronizátor, který nahrál na jednu stopu magnetofonu impulzy, na druhou stopu se nahrál komentář s muzikou a on pak řídil pomocí impulzů projektor (Meos Duo) Až se k nám dostaly Rakouské zvukové projektory EUMIG. kde zvuk dosahoval již 10 - 12 kHz. Sestříhaný film se poslal do Prahy jednomu pánovi a on vám na něj nanesl (nalepil) magnetickou stopu asi 0,9 mm na protější stranu perforace na film Super 8, a pak se přes zvukový projektor mixovala hudba s mluveným slovem přímo při projekci na obraz. Bylo to již přesnější, ale kontaktní mluvené slovo se pořád nedalo ještě dělat (alespoň ne dlouhodobě). Na klapku maximálně jednu nebo dvě věty a pak s kamerou pryč z detailu, aby nebylo vidět nesynchronní řeč, která by po chvíli byla poznat, že se rozjely otáčky kamery a snímajícího magnetofonu. Se zvukovou kamerou a kazetou se to dalo i dlouhodobě, ale byly jen někdy v Tuzexu v Praze a nebo na západě, kam normální smrtelník nesměl. Kdo tam měl příbuzné a byli ochotni mu takový materiál posílat, tak byl King.
U nás se upravily kamery Admira, z typu Standard 2 x 8 mm na DS super 2 x 8 mm. Některé byly již poloautomat, kdy ručička expozimetru se clonovým kroužkem ručně udržovala ve středu hledáčku. (Npř. kamera "Meopta A8G1") další typ měl již expozimetrem plně řízenou clonu a po nastavení citlivosti filmu se při natáčení clona udržovala automaticky. (Meopta A8G2)
Tyto stroječky byly již dělány jednodušeji, kamery neměly v sobě ozubený váleček, jako u klasických 8 mm. a tím byl také obraz více neklidný jako u standard 8 mm kamer.
Pro střih se dělaly tzv. stříhací stolky a lepičky. Bez stříhacího stolku se to dalo taky, pod lupou, ale byla to úmorná práce. Podle typu záběru se film rozstříhal na různě dlouhé kousky a napichoval se na špendlíky bez hlaviček, které byly zaraženy do desky ve vzdálenosti a si 1 cm od sebe a nad nimi čísla od 1 - 50 i více. Délka kousků filmu odpovídala počtu políček. Např. Detail by měl být na plátně 2s, tak u standardu 2x16=32 políček, to je asi xxx cm. Celek by měl být na plátně něco kolem 6s a více a tak podle toho se vybíraly a zkracovaly záběry pro hrubý střih. Po celkovém slepení v pořadí, které autor si předepsal, vznikl hrubě sestřižený film. Po jeho projekci si autor dělal poznámky a pak znovu film přestříhal, tedy zkracoval ještě nějaké záběry, případně upravoval, aby na sebe lépe navazovaly. Materiál tenkrát taky nebyl zadarmo na tehdejší platy a tak při záběrech se v duch počítaly sekundy. Starší Admiry měly v sobě zabudováno cvakání po pár vteřinách.
Meopta přestala kamery na Super 8 mm dělat někdy od počátku 70. let, dováželi sem ruské a východoněmecké, v Tuzexu byly občas západní, Eumig, Kodak, Bolex, Chinon a další.
Jedna kazeta barevného filmu Agfa, Kodak nebo Ferania stála 100,- Kčs, vyvolání 50,- Kčs. Délka kazety byla 3min. 20s. Na 15 min. film bylo potřeba min. 5 kazet, ale někdy 6 i více. Něco padlo na prostřih. Tak, že 15min film vás stál min. 5 x 150,- Kčs = 750,- Kč Při průměrném platu 2.000,- Kčs/měsíc to bylo, jako by dnes stál 15 min film 7.500,- Kč
Dnes nechápu, jak při focení na digitál udělá někdo na svatbě 2 - 3 000 snímků, nebo přiveze si z dovolené až 10 000 snímků. Svatební filmaři natočí 10 hodin čistého záznamu atd. atd. Je to naprostá degradace. Každý dnes fotí a filmuje. Ano, vše je masové a všichni ovládají fotit i filmovat. Vždyť je to tak jednoduché, podíváš se na display a zmáčkneš knoflík......
Já bych už dnes do toho nešel, ani kdyby mě platili zlatem i když to umím. Ta výhoda digi-střihu, kontaktní řeči, to je něco úžasného. To jsme si v té době ani ve snu nepředstavovali, že něco takového zažijeme.
Ale nejpodstatnější je to, co chcete vyjádřit, technika je jen pomocník.
Nemohu si pomoct, ale připadá mi to jako jezdit v dnešní době místo v Oktávce s žebřiňákem. Asi je to tím, že o práci tohoto druhu už většina lidí nic neví. Kamerka původního tazatele je moc pěkná (on kočár jeho svátosti byl také super) ale .... Měl jsem Admiru a posléze sovětskou super8 Quarz (sovětsky Kvarc). Černobílou inverzi jsem si vyvolával sám (byly k mání vyvolávací sady Foma), nejdelikátnější byl druhý osvit aby byl rovnoměrný a pak už to šlo. Rovněž tank na vyvolávání byl sovětský několikaposchoďový pro více filmů najednou (vyšlo to levněji). Barvu vyvolávali v Teplicích. Ale vracet se dnes k 2x8 i když super je dnes podle mne šílenost. Já jsem nesehnal ani lepidlo na slepky, když jsem pojal myšlenku staré filmy digitalizovat. A sehnat řemínky k promítačce byl také pěkný vopruz. Tady se jedná vlastně také ještě o promítačku, ta se dá dnes sehnat také jen obtížně, naštěstí mi ještě zbyla, kameru s tankem na vyvolávání jsem před loni odnesl do kontajneru. Už nikdy 2x8 !!
Souhlasím s Rybrcoulem, že my odchovanci této éry máme úplně jiný přístup k točení, protože zvyk šetřit materiálem nám zůstal dodnes !
Souhlasím s Rybrcoulem, že my odchovanci této éry máme úplně jiný přístup k točení, protože zvyk šetřit materiálem nám zůstal dodnes !
No jak říká romana51 vracet se k filmování, to je jako s tím žebřiňákem místo Oktávky. I když někdy, třeba na dovolené na statku jet s koňma na žebřiňáku pro seno je zážitek taky, ale ne na furt. Moje první kamera byla na kazety LOMO 217 a točil jsem s ní převážně děti a rodinu. Když mi spadla ze stolu na zem, tak se něco stalo v transfokátoru a už to nikdo nespravil. Pak jsem si pořídil kameru (z druhé ruky asi za 7000,-Kčs)
Eumig 128XL. To bylo někdy kolem roku 1984. Ta kamerka chodila jak víno. Měla i širokoúhlou předsádku a pokud byla nasazená na kameře, mohl jsi s ní chodit plíživým krokem a vypadalo to jako jízda, taky měla makro, rychlozáběr-tím film při projekci byl zpomalený, pomalý záběr-tím zase zrychlený. Jediná škoda, že nebyla zvuková. Oběktiv byl excelentní, světelnost 1:1,2 umožňoval natáčet doma bez přisvětlování na film 23 Din Ostrost byla oproti Lomu o 100% lepší. No, když nastala éra videí, těžko jsem se ji zbavoval, ale bylo mi jasné,že neprodat ji, později už bych ji neprodal. Dnes bych ji klidně od toho člověka odkoupil do své sbírky zpět, kdybych věděl jak se jmenuje a kde bydlí. Mám pár kousků Admir, co mi někdo věnoval a nebo jsem je splašil na Aukru. Admira 8E; Admira 8II; Admira 8IIa; Admira 8F; Lomo 217, Míval jsem ještě Admiru A8L2 Supra. I teď před několika lety jsem s těmi Admirami zkusil točit na film standard, promítl si ho, ale už ho nestříhal.Dostal jsem starý projektor "Optilux" na film 8 Standard je jako nový, taky parádní technický výtvor, když to člověk vidí v chodu, tak z toho inštrumentu musí mít radost. K tomu je třeba extra trafo. No a když jsem použil pořádného macka, dala se do promítačky dát 1000 W žárovka a ta už ten miniobrázek prosvítila docela solidně. Když mi strýc přivezl Admiru 8II se špulkou inverzního barevného filmu Kodachrome II, který dostal od příbuzného z USA, že s tím neumí zacházet, abych rodinu natočil, že mu to pošle na vyvolání zpět. Tak jsem změřil osvit expozimetrem, předpokládal čas 1/50 s, a točil. Tenkrát jsem s filmováním ještě neměl žádné zkušenosti. Ale ono to kupodivu sedlo a výsledek byl pro mne šok. Film neměl žádné zrno, ostrý byl také parádně, při projekci kvalitou předčil filmy ze Super 8, odpovídal tak 16 mm filmu, byl možná i o něco lepší. Z takového mrňavého okénka! Pak jsem se dozvěděl, že Kodachrome II je jednovrstvý barevný materiál, který se koupe ve třech vývojkách, které do něho přidávají postupně barviva. Mít tenkrát ty materiály, co vyráběl Kodak, to bychom tady skákali radostí až do stropu. Bohužel, ani tento materiál se už nevyrábí.
Přes všechny tyto zajímavosti, když člověka chytne nostalgie a prohlíží si tu sice starou, ale precizní techniku, už bych za žádnou cenu netočil na 8mm, ani na 16mm filmy. Dnes je technika zase jinde a s ní mnohem pohodlnější práce.
Eumig 128XL. To bylo někdy kolem roku 1984. Ta kamerka chodila jak víno. Měla i širokoúhlou předsádku a pokud byla nasazená na kameře, mohl jsi s ní chodit plíživým krokem a vypadalo to jako jízda, taky měla makro, rychlozáběr-tím film při projekci byl zpomalený, pomalý záběr-tím zase zrychlený. Jediná škoda, že nebyla zvuková. Oběktiv byl excelentní, světelnost 1:1,2 umožňoval natáčet doma bez přisvětlování na film 23 Din Ostrost byla oproti Lomu o 100% lepší. No, když nastala éra videí, těžko jsem se ji zbavoval, ale bylo mi jasné,že neprodat ji, později už bych ji neprodal. Dnes bych ji klidně od toho člověka odkoupil do své sbírky zpět, kdybych věděl jak se jmenuje a kde bydlí. Mám pár kousků Admir, co mi někdo věnoval a nebo jsem je splašil na Aukru. Admira 8E; Admira 8II; Admira 8IIa; Admira 8F; Lomo 217, Míval jsem ještě Admiru A8L2 Supra. I teď před několika lety jsem s těmi Admirami zkusil točit na film standard, promítl si ho, ale už ho nestříhal.Dostal jsem starý projektor "Optilux" na film 8 Standard je jako nový, taky parádní technický výtvor, když to člověk vidí v chodu, tak z toho inštrumentu musí mít radost. K tomu je třeba extra trafo. No a když jsem použil pořádného macka, dala se do promítačky dát 1000 W žárovka a ta už ten miniobrázek prosvítila docela solidně. Když mi strýc přivezl Admiru 8II se špulkou inverzního barevného filmu Kodachrome II, který dostal od příbuzného z USA, že s tím neumí zacházet, abych rodinu natočil, že mu to pošle na vyvolání zpět. Tak jsem změřil osvit expozimetrem, předpokládal čas 1/50 s, a točil. Tenkrát jsem s filmováním ještě neměl žádné zkušenosti. Ale ono to kupodivu sedlo a výsledek byl pro mne šok. Film neměl žádné zrno, ostrý byl také parádně, při projekci kvalitou předčil filmy ze Super 8, odpovídal tak 16 mm filmu, byl možná i o něco lepší. Z takového mrňavého okénka! Pak jsem se dozvěděl, že Kodachrome II je jednovrstvý barevný materiál, který se koupe ve třech vývojkách, které do něho přidávají postupně barviva. Mít tenkrát ty materiály, co vyráběl Kodak, to bychom tady skákali radostí až do stropu. Bohužel, ani tento materiál se už nevyrábí.
Přes všechny tyto zajímavosti, když člověka chytne nostalgie a prohlíží si tu sice starou, ale precizní techniku, už bych za žádnou cenu netočil na 8mm, ani na 16mm filmy. Dnes je technika zase jinde a s ní mnohem pohodlnější práce.
