DLNA – hudba budoucnosti?

Pokud byste se podívali do běžné domácnosti před dvaceti lety, z „multimediálních zařízení“ byste v lepším případě viděli barevný televizor, u těch nejšťastnějších s dálkovým ovládáním, možná videorekordér VHS, analogový telefon a v kuchyni rádio. Tehdejším nejčastěji řešeným problémem bylo shánění a kopírování VHS videokazet.

V roce 2000 již bylo možno shlédnout Matrix na DVD, jen o něco později šel jeho obsah překomprimovat do DivX formátu a „přepalovat“ filmy na mnohem dostupnější CD. Distribuce filmových děl, ve srovnání s počátkem devadesátých let, naštěstí již poměrně dobře fungovala, i tak byl však tenkrát často problém sehnat nejen kamaráda s dostatečně velkou filmotékou, ale i druhého, který by disponoval vypalovačkou. Ta se následně velmi rychle stala standardním vybavením většiny počítačů, ať už mluvíme o vypalování CD nebo DVD.

Dnes je úroveň distribuce filmových děl bohužel téměř stejná, jako před deseti lety. Samozřejmě mluvíme o legální distribuci. Ne, že by ji online svět vůbec nepoznamenal, ale nabídka filmů je stále malá a v drtivé míře se omezuje na služby typu video on demand. Velmi často využívanou šedou zónou je, hlavně díky příchodu finančně (a technicky) dostupného vysokorychlostního spojení, stahování filmů z internetu.

Nicméně i zakoupená díla se často grabují a ukládají na pevné disky, se kterými je mnohem jednodušší práce, než s hromadou DVD v krabici. Velké množství archivovaných děl lze řešit zakoupením externího pevného disku. Elegantnější volbou je zakoupení nebo tvorba vlastního serveru NAS (Network Attached Storage), díky kterému lze zpřístupnit audiovizuální díla pro všechna zařízení, připojená do domácí sítě. Taková centralizace velmi často ulehčuje práci, ale pořád to není ono. Stále zde existuje omezení na zařízení, která jej umí připojit do svého souborového systému a sdílení médií je složité. Pokud si třeba nahrajeme pomocí DVD rekordéru oblíbený televizní pořad, „běhu s DVD“ (v lepším případě s flashdiskem) se většinou stále nevyhneme. Totéž platí pro přehrávání nahrávek z mobilu, nebo prohlížení fotek z digitálního fotooaparátu.

Technologie Universal Plug and Play zavádí standard zjednodušující síťovou komunikaci mezi zařízeními, jež ji podporují. Cílem je co nejjednodušší práce v rámci domácí sítě při minimální nutnosti manuální konfigurace. Zařízení se může dynamicky připojit k síti, získat z DHCP svou síťovou adresu a dále pomocí peer to peer komunikace zjistit možnosti ostatních zařízení, stejně jako zpřístupnit své služby.

Co to znamená v praxi? Není problém například zapnout v pokoji notebook a přehrát si film uložený na jeho disku pomocí LCD televize v obývacím pokoji. Totéž lze provést například s videem nebo fotografiemi z mobilního telefonu, videokamery, fotoaparátu a podobně. Vše má být provedeno maximálně jednoduše a bez toho, aby musel uživatel cokoliv nastavovat. Technologie je cílena na běžného spotřebitele, který nemá zájem nebo ani neumí konfigurovat různé síťové prvky, síťové služby a třeba ještě řešit případné problémy s kompatibilitou.

Technologii UPnP má na starosti nezisková organizace zvaná UPnP forum. Mezi jejími členy je velká řada výrobců různorodých, v domácnosti používaných zařízení, od síťových prvků přes spotřební elektroniku až po zabezpečovací systémy. Pro snadnou rozeznatelnost výrobků odpovídajících standardu je zaveden proces certifikace. V současné době UPNP fórum uvádí cca tři tisíce certifikovaných výrobků, i když veřejný seznam jich obsahuje mnohem méně. Tento rozpor je vysvětlován tím, že řada výrobců nechce certifikaci prezentovat veřejně.

Síťová část
Pro sítové spojení je (jak jinak) použita protokolová sada TCP/IP. Každé zařízení musí obsahovat DHCP klienta, pomocí kterého automaticky vyjedná s DHCP serverem svou IP adresu. Pokud daná síť neobsahuje DHCP server, je použito Auto-IP a IP adresa je zvolena z předem daného rozsahu.
Toto samo o sobě není nic převratného, protože všechny doposud zmíněné postupy a technologie jsou dávno známé a používané. UPnP ovšem jednoznačně definuje chování všech prvků tak, aby využívaly stejné postupy a jejich komunikace s ostatními prvky v síti tak byla pevně daná a předvídatelná.

Z komunikačních technologií je samozřejmá podpora Ethernetu a Wi-Fi, zajímavou možností je také využití Bluetooth, zvláště pro mobilní telefony a podobná zařízení. Multimediální data jsou streamována pomocí protokolu HTTP, jako volitelná možnost exituje RTP, Realtime Transport Protocol, jež je pro tuto funkcionalitu přímo navržen.

Přehrávání obsahu
To nejdůležitější a zároveň důvod, proč UPnP A/V existuje, je samozřejmě přehrávání multimediálního obsahu. Uveďme si dva modelové příklady.

Jak je vidět i z uvedených příkladů, technologie UPnP je ve chvíli, kdy všechno funguje jak má, pro uživatele pravým požehnáním.