Staňte se kameramanem
Ne vždy to ale musí takto dopadnout. Od samotného zpracování materiálu a jeho shlédnutí většinou odrazuje nejen jeho množství, ale i nepřehlednost. Ruku na srdce - kdo se dokáže dívat celé hodiny na záběry, které kdysi dávno vytvořil, a většinou si už nepamatuje jejich pointu. V tomto směru je pravidlem, že maximální délka "homevidea" je asi 45 minut, ideálně 20-30 minut. Řeknete si, že na film se vydržíte dívat daleko déle, tam na Vás ale útočí režiséři a scénáristi propracovaným dějem a efekty (obrazovými i zvukovými), které neustále upomínají Vaši pozornost. Vy ale většinou vytváříte dokument, který má mít především informační hodnotu, a to především pro Vás. Jedině Vy za pár let oprášíte krabičky ve skříni a pustíte si tyto záznamy. I kvalita záběrů může odradit, přitom se stačí řídit velice jednoduchými pravidly.
Pojďme se na tato pravidla podívat. Ovšem ... jsme v digitálním věku a proto se zaměříme především na DV kamery s tím, že natočený materiál následně sestříháme a převedeme do nějakého použitelného formátu.
2. Od počátku
Než odjedete něco natáčet, je vhodné překontrolovat stav vaší "výzbroje". Především jde o baterie. Vždy byste měli mít nějakou v zásobě, výhodné je mít například jednu silnější baterii, s kterou normálně natáčíte, a druhou menší, která funguje jako nouzová rezerva. Ke kamerám je většinou přibalována ta nejmenší baterie, kterou výrobce dodává, která většinou nestačí ani na hodinu provozu. Není nic horšího, když jste na horské tůře a po dosáhnutí Vašeho cíle uvidíte nápis "low battery"... O filmovém materiálu (kazety) snad není ani třeba mluvit... Pokud máte v plánu natáčet s využitím většího zoomu, neměl by Vám chybět stativ. Přestože jsou kamery vybavovány stabilizátory, tyto fungují dobře jen bez použití nebo s velmi malým zoomem.
Je také dobré si rozmyslet, co s natočeným materiálem provedete. Pokud ho budete chtít sestříhat (což asi budete), udělejte si pár úvodních a závěrečných záběrů. Například záběry Vašeho domu, automobilu, vlakového nádraží popřípadě budovy, v které se natáčená akce koná (při natáčení maturitních plesů apod.), hlediště, kulis atd.. Takovéto záběry dokáží výsledný dokument oživit a hodí se pro částečné překrytí úvodními či závěrečnými titulky. Obsahují také méně podstatné, přesto důležité informace - aktuální počasí a jeho změna, počet lidí, průběh cesty apod.
Informační hodnotu výsledného videa může zvýšit také vložení mapy, krátké představení účastníků, průvodců apod., k tomu se ale ještě dostaneme v části o střihu.
3. Natáčení
Dostáváme se k samotnému natáčení. Zdálo by se, že jde o triviální záležitost zmáčkntuí jednoho tlačítka, přesto právě při této činnosti lze nejvíce pokazit. To nejdůležitější je nehýbat příliš při natáčení kamerou a co nejméně zoomovat. Toto vidím velice často a věřte, že při delším dívání na tokovýto záznam je velmi těžké udržet pozornost nebo Vás může dokonce rozbolet hlava. Další důvod je velmi prozaický - pokud takovýto záznam předáte kompresoru MPEG, zatočí se mu z toho hlava také, a výsledek bude strašný. Buď budete muset zvyšovat bitrate čímž se zvyšuje i nárok na úložné místo, nebo se budete muset spokojit s horší kvalitou a koskatěním. Někdy nepomůže ani maximální bitrate. Nastavte si proto zoom předem na zvolenou hodnotu a v průběhu natáčení pokud možno nezoomujte. Pokud natáčíte objekt, který se vzdaluje nebo přibližuje, zoomujte tak, abyste ho drželi v hledáčku stále stejně velký. Zoomujte plynule, kamery dokáží měnit rychlost zoomování v širokém rozsahu, většinou postačí velmi malá rychlost. Pokud se objekt pohybuje, můžete se pohybovat za ním, ale opět plynule. Pokud kličkuje, nic si z toho nedělejte a neběhejte za ním s kamerou, nechte ho kličkovat. V tomto případě je vhodné ho točit z větší dálky (menším zoomem) a držet nehybné nebo jen pozvolna se pohybující pozadí.
Pokud se chystáte natočit nějakou akci, nečekejte až tato akce začne, ale natáčejte s předstihem a na konci záznam o pár vteřin prodlužte. Začátek i konec pak snadno na střižně oříznete a tyto části můžete ve výsledku použít i pro přechody. Pokud začnete natáčet pozdě, nic Vás už v čase nevrátí zpátky ...
Panoramatické záběry natáčejte pokud možno se stativem a vypnutým stabilizátorem. Pokud ho nemáte, stabilizátor samozřejmě zapněte, a otáčejte se pouze tělem, nepřešlapujte nohami. Při pohybu kamerou stabilizátor špatně koriguje otřesy. Otáčejte kamerou velice pomalu. Jako inspirace může sloužit ranní panorama na ČT2.
Už při natáčení mějte na paměti, jak si představujete výsledný sestřihaný film. Tomu uzpůsobte i styl natáčení. Pokud chcete zaznamenat časový průběh, nezapomeňte natáčet někdy i bezvýznamné události. Při týdenní dovolené a rozdělení po dnech si udělte pár záběrů ráno a věčer. Ideální je například zapadající slunce (nikdy ale nenatáčejte přímo slunce, řiďte se pravidlem, že pokud se nedokážete na slunce dívat přímo Vy, nedokáže to ani kamera, vypálený CCD čip za to nestojí), panoramatické záběry okolí, snídaně apod.
Ještě krátký komentář k vybavení kamer. Některé typy (resp. dnes už všechny) jsou vybaveny digitálním zoomem. Ten funguje velice jednoduše. Část obrazu vyřízne a aproximuje na celou velikost obrazovky. Tím se ovšem snižuje kvalita, takže je rozumné ho nepoužívat nebo omezit jen na dvojnásobné zvětšení. Občas se lze setkat i se zoom mikrofony. Je to velice dobrá věc při natáčení ve venkovních prostorách, pokud ale natáčíte rozhovor, vypněte ho, jinak mohou být hlasy lidí hovořících mimo záběry kamery potlačeny.
4. Stříhání
Samotné stříhání záběrů může být jednoduché nebo naopak pracné. Většinou stačí vzít jednotlivé záběry a poskládat je vhodně za sebe a oříznout nepodstatné věci. Na začátek je vhodné umístit titulek, obsahující nejen název videa (např. Dovolená :-) ), ale i místo a datum konání (popřípadě od do). Titulky je možné vkládat i uvnitř filmu např. pro bližší specifikaci záběrů ("Eifelovka") nebo pro změnu času (sled dní apod.).
Videoeditory obsahují množství přechodových efektů (transitions) mezi scénami, většina z nich ale není příliš vhodná. Složité přechody působí rušivě a lze je použít pouze u podstatnější změny ve videu (např. další den). Jinak je nejvhodnější použít tu nejzákladnější "prolínačku".
Asi nejhorší věcí je vlastní komentář, alespoň pro mě. Vlastní hlas Vám bude připadat úplně jiný, než se sami slyšíte. Důležité je držet stálou intonaci hlasu, "nezpívat". Chce to trochu cviku, ale dá se to zvládnout. Co budete říkat, si předem napište na papír, nemluvte přímo z hlavy, protože věšinou uprostřed věty zapomenete, co jste chtěli říct.
Zvláštní pozornost zaslouží hudba na pozadí. Ta dokáže video velice oživit, dlouhé "hluché" záběry působí většinou nudně. Styl hudby je potřeba uzpůsobit tématu. Dokumentárním videím, jako jsou záběry z dovolené, přírody apod., sluší lehká pohodová hudba, např. smooth jazz, apod. (viz dokuntární seriály v TV). Naopak akčnější záběry (např. bunjee jumping, seskok padákem, kolo, raftování, ...) unesou rychlejší a svižnější hudbu, záleží jen na vašem vkusu (rock, techno, beat, ...). Hlasitost má být ale mírná, aby hudba nepřehlušovala původní zvuk.
Se stříháním nechvátejte, protože po konečném renderingu a smazání originálů už chyby budete napravovat těžko. Výsledek si alespoň jednou nakonec pusťte, protože je to poslední šance na opravy.
5. Výstup
Sestříhané video je nutné někam uložit a zaarchivovat. Tady většinou vzniká nejvíce rozepří, protože každý má svůj "zaručený" způsob. Projďme si projít možnosti zálohování včetně kladů a záporů.
- Kazeta Digital8 nebo miniDV - export zpět na kazetu v DV formátu je nejkvalitnější, pro dlouhodobé skladování se ale příliš nehodí. Výrobci udávají maximální dobu skladování asi 5 let, než začnou vznikat chyby při čtení, projevující se dropouty a blokovými poruchami (nemusí být zpočátku viditelné, protože DV obsahuje jisté chybové korekce). Nepoužívejte LP mód, kde je rezerva pásku velmi malá. Tato metoda je vhodná, pokud se rozhodnete v dohledné době převést záznam do jiného formátu. Nehodí se pro časté pouštění, ale jen jako záloha.
- Převod do MPEG - mluvme o MPEG-2, protože starší formát MPEG-1 má poloviční rozlišení a takto degradovat video určitě nechcete. Toto je asi nejschůdnější metoda, která umožňuje jednoduché přehrávání a kompatibilitu do budoucna (MPEG-2 bude i v budoucnu podporovat snad každý stolní přehrávač, navíc ceny těchto přehrávaču rychle klesají). MPEG-2 lze dnes již vypálit buď přímo na DVD (DVD-R, DVD-RW, DVD+R, DVD+RW), nebo i na CD, u kterého je ale třeba počítat s nižší kapacitou (maximálně 20 minut videa na CD). Výhodou CD je ale cena a možnost přepálit později na DVD (to znamená vypálit na CD jako soubor, ne jako SVCD, XCVCD apod.). Používejte pouze kvalitní CD, mám vyzkoušeno, že levná CD vydrží maximálně 1-2 roky bez vyblednutí, kdežto u značkových (Verbatim, Kodak Gold, ...) je životnost řádově desítky let (např. Verbatim dává celoživotní záruku na data).
- Převod do MPEG4 - vypálení na CD ve formátu MPEG4 (DivX, XviD, ...) není příliš vhodné, protože tyto formáty nepodporují prokládání (interlace), i když to vypadá, že v budoucnu budou. Zatím ale neexistují stolní přehrávače a tyto formáty také nejsou uzavřeny jako standard, takže nové verze těchto kodeků mohou být nekompatibilní se staršími (a zakoupený přehrávač s podporou DivX může být za rok zastaralý a neschopný přehrát nový formát). Výhodou je, že na CD se vejde více než ve formátu MPEG-2, při plném rozlišení v dobré kvalitě je to asi hodina.
- Archivace na pevný disk - setkal jsem se i s archivací ve formátu MPEG-2 na pevném disku. Má to jistě výhodu v kapacitě (dnešní disky mají řádově desítky gigabajtů, tedy desítek hodin videa), není to ale příliš pohodlné, přehrávat lze pouze na PC (nebo přes TV výstup grafické karty na TV) a těžko budete někomu disk půjčovat kvůli jednomu videu
- Přehrátí na (S-)VHS kazetu - tato metoda je v současnosti "nejkompatibilnější", video má téměř každý, takže je vhodné pro pouštění u známých apod. Nehodí se pro archivaci, protože VHS má nižší horizontální rozlišení než DV a DVD (přibližně VHS 220 a S-VHS 400 řádků oproti 520 u DV), trpů různými neduhy (chvění obrazu) a není příliš perspektivní do budoucna. Také ztráty po několika letech budou velice významné (zašumění nahrávky díky analogovému záznamu)
