RGB vs RGBW: lze poznat „falešné“ 4K?

Víc pixelů, víc Adidas

Velmi oblíbená fráze vietnamských prodejců ohledně většího množství proužků na oblečení by se dala s úspěchem aplikovat i na dnes probíranou problematiku. Na jedné straně totiž stojí výrobci, kteří vyrábí panely s rozlišením 3840 × 2160 px a chtějí, aby nebylo možné pod hlavičkou UHD potažmo 4K prodávat cokoliv jiného.
Důvodem jsou konkurenční produkty, které dle metodiky z prvního tábora obsahují jen 2880 × 2160 px. Vracíme se tedy k podobné bitvě, jako se odehrávala při uvedení televizorů HD Ready. Nižší rozlišení totiž znamená menší výrobní náklady a „falešné“ 4K modely se tak mohou prodávat levněji. Spekuluje se o úspoře 33 - 55 % z ceny za komponenty nutné k výrobě klasického RGB panelu. V obchodě by se tato změna měla projevit v řádu několika tisíc korun, což pro majoritu zákazníků může znamenat zásadní argument při koupi.

Ochudíme se tedy nákupem RGBW panelu, který nedosahuje plnohodnotného 4K RGB rozlišení?

Rozdíl hledej v pixelech

Byť technologie za poslední roky urazily mílové kroky, některé věci zůstávají stejné. Např. u obrazovek se stále využívá principu, že je každý obrazový bod (pixel) tvořen trojicí podbodů (subpixelů) s pevně danými barvami, konkrétně červenou, zelenou a modrou. Jejich kombinací totiž dokážeme pro lidské oko vytvořit jakoukoliv jinou barvu. Tento způsob má samozřejmě své limity, ale pro naprostou majoritu populace je dostatečný a po stránce výroby cenově přijatelný.
„Pravý“ 4K/UHD televizor tedy disponuje 8 294 400 obrazovými body (3840 × 2160) a každý z nich obsahuje zmíněné 3 podbody (RGB). Všechny lze regulovat elektronikou za účelem vytvoření barevného odstínu a jsou plně kompatibilní se vstupním signálem, tedy dochází k zobrazení 1:1, což je jeden z argumentů zastánců tohoto řešení. Výsledný 4K obraz je při správně zvoleném obsahu výrazně ostřejší než na FullHD televizoru s 1080 řádky.
Nicméně vyrobit panel s tolika body není vůbec jednoduché, natož levné. Výrobci tak hledají různé kličky, které uspoří vstupní náklady, ale zároveň zásadně neovlivní výsledek. To se samozřejmě nelíbí druhému táboru, který podobných výsledků dosahuje za vyšší částky a musí si buď snížit zisk z každého kusu, nebo cenovku ponechat a smířit se s menšími prodeji.

V rámci 4K se objevily takzvané RGBW panely a jak už naznačuje jejich zkratka, obsahuje každý bod o jeden podbod navíc, konkrétně subpixel bílé barvy. Zákazník by si zamnul ruce nad vyšším počtem barev, více obrazovými body a spokojeně si televizor odnesl domů, jenže situace je trochu komplikovanější, než se na první pohled zdá.

Bílý subpixel totiž nabourává tradiční RGB signál a televizor si jej musí přepočítat. Další změnou je pořadí subpixelů. Zatímco RGB panely mají stejné pořadí na všech řádcích, RGBW panely musí mít řádky vzájemně posunuté. Bíle svítící body pod sebou přes celou obrazovku by totiž vytvářely souvislé čáry, kterých už by si řada uživatelů všimla.
Dalším faktem je i nižší počet bodů na obrazovce schopných zobrazit plný rozsah barev, neboť RGBW pixel je o „políčko“ širší a zabírá tak místo tradičním RGB pixelům. Matematika je následující. Pokud má tradiční RGB panel 3840 bodů ve vodorovném řádku, pak jich RGBW model má pouze 2880, protože zbývajících 960 pozic zabírají bílé subpixely. Výrobce tak uspoří 25 % RGB bodů, které nahradí pouze bílými body. Na celé ploše panelu je to pak 6 220 800 RGB bodů versus již zmíněných 8 294 400 RGB bodů u „pravého“ 4K.

Jak poznám „falešné“ 4K?

Nyní se nabízí otázka, jak na televizor nesplňující kritéria UHD (4K) vlastně přijít? Jako první může posloužit seznam certifikací neboli standardů. Výrobci z prvního tábora si totiž vydupali u Consumer Electronics Association (CEA) čtvercové pixely se schopností zobrazit plnou škálu barev a toho RGBW panel s obdélníkovými pixely a „jedním“ trvale bílým subpixelem dosáhne jen těžko. RGBW televizor by se tedy neměl pyšnit logem 4K UltraHD, neboť nesplňuje předepsané parametry.

Druhým indikátorem může být cena, která u dvou modelů při stejné úhlopříčce a výbavě může být odlišná. Méně RGB bodů totiž znamená pro výrobce nižší náklady na každý panel.

Třetím faktorem by mohla být jemnost zobrazení, neboť úbytek 25 RGB pixelů by měl být poznat, nebo ne? Měl jsem tu možnost porovnat vedle sebe dva televizory s RGB a RGBW panelem a rozhodně nelze říci, že je to na první pohled viditelné. Z hlediska rozlišení si troufám říci, že vůbec, protože panely jsou při 4K již tak jemné, že by rozdíl mohl být znatelný pouze na nějaké hodně velké obrazovce. Drobné nuance jsou v kvalitě zobrazení čar, které jsou u RGBW lehce rozhozené kvůli posunutým pixelům, nicméně toho si všimne jen nepatrné množství zákazníků.
Čtvrtým faktorem je vyšší jas RGBW panelu, neboť je po celé jeho ploše rozeseto několik tisícovek bílých bodů. Na první pohled to vypadá jako bonus pro zákazníka, nicméně trochu tím trpí sytost barev a odhaduji, že problém bude i s rozsahem jasu, který kvůli bílým bodům nebude možné regulovat na tak nízkou hodnotu jako u RGB panelu.

Závěrem

Tradiční RGB panely lze s nadsázkou označit za poctivější a technologicky vyspělejší řešení, které ocení především náročnější zákazníci. Naproti tomu RGBW panel tak trochu švindluje a využívá toho, že lidské oko zkrátka není dokonalé a nechá se snadno ošálit. Mezi oběma řešeními však není propastný rozdíl, výsledný obraz je až nečekaně podobný a rozdíl bude znatelný pouze při přímém srovnání a detailním porovnávání.

Ve výsledku je ale nutné vidět oba panely na vlastní oči, protože každý vnímáme dění okolo nás jinak. Pro někoho budou bílé body neviditelné a mávne rukou nad „nedostatky“, někdo naopak bude vnímat menší ostrost, zhoršenou geometrii a vyšší jas.

Zdroj: Panasonic, cnet, Samsung, notebookblog, hdtvtest.co.uk, CEA, AVSforum, display-central