Xtreamer SideWinder2: pan rozpačitý

Pro test byla vybrána jak novější videa v MKV, tak starší a pomalu dosluhující DivX. V oblasti hudby jsou testovány zejména MP3, WMA. Pro náročnější posluchače je připravený FLAC. Během přehrávání jsem samozřejmě využil všechny možné způsoby, které Xtreamer SW2 nabízí, tedy LAN, Wi-Fi, USB a interní pevný disk. Bohužel ne každá technologie fungovala podle představ, více zjistíte v průběhu této kapitoly.

V rozehřívacím kole si SideWinder2 dokázal poradit hravě se všemi videi, avšak pouze po jejich spuštění. Samotné načtení trvalo i na gigabitové síti neuvěřitelně dlouho a stupňuvalo se s náročností videa. Od novinky v roce 2011 bych neočekávál, že budu u každého snímku čekat klidně i 10s, než se načte (Pomalé načtení platí i pro 3.0.8). Ostatně povětšinou svižné testování filmových ukázek, na které jsem u multimediálních center zvyklý, se v tomto případě velmi nepříjemně protáhlo.

V oblasti videosouborů s kodeky WMV nastal klasický scénář, kdy se nepodařilo plynule přehrát nejnáročnejší video a u postaršího WMV2 se přehrávač rozhodl zobrazit pouze černou obrazovku. Nicméně v tomto směru se jedná o zcela "normální" chování a plný počet bodů si odnese jen málokdo.

Na řadu přichází poněkud současnější MKV, které již prakticky naleznete na každém "rohu". Hned první ukázka patří ke špičce v oblasti náročnosti a na ní si SW2 vylámal zuby. Obraz sice nebyl trhaný, ale zůstavaly v něm fragmenty z předchozích snímků, takže výsledný obraz nebyl příliš sledovatelný. (Update na 3.0.8 vyšší výkon nepřinesl). V ostatních případech však přehrávač prokázal dostatek výpočetního výkonu.

Testy Xvid jako vždy proběhly v naprostém pořádku a SW2 nedal znát sebemenší zaváhání, nicméně zrovna v této části testu má problémy naprosté minimum multimediálních center.

Menší série zaváhání nastala u DivX, zde se často setkávám s nefunkčním zvukem či zasekávájícími se obrazy. Pokud tedy máte videosoubory s audiostopou ve formátu VBR, tak očekávejte desynchronizovaný obraz vůči zvuku.

Videa v tomto testu dělají problémy takřka každému druhému přehráváči a ani pro SideWinder2 to nedopadlo tentokrát dobře. Veškeré soubory sice dokázal spustit, avšak po pár momentech se z nich stal nekoukatelný guláš různě barevných pixelů.

Zobrazení titulků dopadlo takřka na výbornou a jediný zásek nastal u TXT verze, kterou přehrávač zkrátka neviděl. Ve všech případech však bylo nutné titulky nejdříve přidat skrze menu a to je v současné době značná nevýhoda oproti některým konkurentům, kteří pochopili, že se chceme dívat na filmy a nikoliv lovit v nastavení.

Myslím, že Nero pro příští testy asi již opravdu mohu vypustit, neboť jsem prozatím nenachytal ani jediný přehrávač.

S hudbou si SW2 poradí vcelku obstojně a v jeho repertoáru naleznete podporu pro většinu nejpoužívanějších kompresí zvuku. Přehraje dokonce i bezztrátový FLAC, avšak na WMAPro je již krátký. Obdobně špatně dopadla snaha přehrát AC3, které se jaksi ani nezobrazilo v hudebním přehrávači.

S fotografiemi povětšinou nebyly žádné problémy a i dnes testovaný model dokázal zobrazit vše podstatné.

Poslední ze série testů zahrnuje test přehrávání z externí flash paměti. K tomu jsem ostatně přistoupil ihned v kapitole MKV, kde jsem chtěl vidět, zdali je limitací pro Samsung Oceanic Demo síťové rozhraní, nebo samotný čipset. Kostičkování obrazu však následovalo i při přehrávání z USB paměti. V případě méně náročných videosouborů si SW2 poradí prakticky se vším. I zde se však u všech souborů objevu zdlouhavé načítání (platí i pro 3.0.8).

Multimediálních center s gigabitovým Ethernetem je prozatím jako šafránu, a proto jsem byl rád, že se konečně alespoň jeden výrobce rozhoupal tím správným směrem. Jenže nekonečné načítání všech testovaných videí ve mě vzbudilo menší rozpaky. Často se totiž stává, že výrobci použijí rychlou technologii a někde po cestě zcela nepochopitelně nastaví úzké hrdlo. Po dokončení testu podpory všemožných formátů multimédií jsem se tedy vrhl na přesouvání dat zleva doprava. Jako první přišlo na řadu Ethernetové rozhraní, zde jsem při stahování souboru z lokálního serveru na interní disk dosáhl rychlosti 65 Mbps, což teda upřímně není zrovna nejlepší výkon.

To jsem však měl před sebou ještě testy Wi-Fi a jako u každého testovaného modelu jsem si pročítal diskuze majitelů. Ti se celkem ve většině stěžovali na pomalé bezdrátové rozhraní, a tak jsem nevalný výkon jistých mezích očekával. Jenže takto špatné výsledky modelu SW2 jsem opravdu nečekal. Ten samý soubor přenášel, který po Ethernetu přenesl přibližně za minutu, vláčel po vlnách Wi-Fi neuvěřitelných 17 minut! Výsledná rychlost 4,4 Mbps je pak opravdu velmi nízká. Na vině bude více faktorů, ale u modelu s takto monstrózní anténou bych očekával super-rychlé přenosy. Nemusím snad ani vysvětlovat, že datově náročnější videosoubory přes Wi-Fi připomínají spíše rychleji puštěnou sérii obrázků. (V beta verzi jsem příliš testů udělat nemohl, neboť mi kamsi zmizel interní disk a také si přehrávač neuměl udržet login na vzdálený disk, případně jej občas na síti neviděl vůbec.)

Abych Xtreameru jen nevyčítal nedostatky, musím pochávalit vcelku širokou škálu síťových služeb, díky kterým může tento prcek nahradit i domácí server. Již v základu toho umí celkem dost a hádám, že komunita bleskově doplní některé další funkce. Na škodu by také nebylo prohloubit nastavení současných služeb. Chválihodná je také skutečnost, že lze parametry nastavovat skrze webové rozhraní a nejste tak odkázáni na multimediální dálkové ovládání.

No a když už tu řešíme ty vzdálené přístupy, nemohu opomenout také benefit pro uživatele mobilních telefonů na platformě Android či Apple, díky kterým je možné přibalený dálkový ovladač schovat zpět do balení. Ikdyž tedy jen po dobu prvních pár minut, než se skrze telefony dostaví často nepříjemné zpoždění či samovolně odpojující se aplikace. K negativům se za okamžik přidá také velmi omezená nabídka funkcí softwarové "dálky", která například postrádá svou vlastní QWERTY. Menší náplastí může být liveview obrazovky televizoru přímo v mobilu, nicméně zde se obklikou dostaneme k již kritizované softwarové klávesnici přístroje.

K mírné nápravě reputace došlo při měření spotřeby, která se ani spuštěném disku nepřehoupla přes hranici 7 W. Přesněji řečeno v režimu zapnutého menu a nic nedělání si přehrávač řekl o 5,5 W. Při přehrávání filmů vzrostla spotřeba na 6 W a nejnáročnější možností se jevilo kopírování na interní disk, kdy se konzumace elektřiny zvýšila na 6,5 W. Ve výsledku však velmi obstojné hodnoty, kterým jistě napomohl 2,5" pevný disk. Ve stanby režimu byla spotřeba pod 2,5 W a tedy mimo citlivost mého měřícího zařízení.