WD TV Live: návrat krále?

Hned při vybalení přehrávač nabídl aktualizaci, která proběhla relativně rychle, avšak vzápětí následovala další a ta již trvala podstatně déle. Nicméně tak jako tak oceňuji naprostou samostatnost přístroje a především fakt, že jsem nikde nemusel lovit USB klíčenku, formátovat na FAT32, však to jistě znáte.

První spuštění přístroje je relativně dlouhé (zhruba půl minuty), což jsem přičítal hlavně tomu, že se jedná o první start. Následné testy vypínání a zapínání ale ukázaly dvě zajímavé věci. Tou první je fakt, že vypnutí přístroje a následné zapnutí je proklatě rychlé. Pokud však přehrávač odpojíte ze zásuvky, tak se při dalším startu vracíte na původních cca 30 sekund. Jak je to možné? Více si povíme v následující kapitole v odstavci týkající se spotřeby.

V oblasti uživatelského prostředí nám WD připravil rozhraní Mochi, které již znáte z modelu TV Live Hub. Ze zkušenosti mohu říci, že se jedná o jedno z nejlepších grafických rozhraní na poli současných multimediálních center. Velmi povedenou grafickou část doplňuje poměrně intuitivní ovládání.

Správce souborů nehraje u zařízení bez disku zase tak podstatnou roli, ale i přesto disponuje WD TV Live celkem povedeným rozhraním, díky kterému se velmi rychle dostanete tam, kam budete potřebovat. Navíc stačí podržet klávesu setup na dálkovém ovladači a hned máte k dispozici funkce jako je kopírování či mazání.

Pokud chce dnes multimediální přehrávač obstát v nabité konkurenci, musí splnit několik základních požadavků, kromě rychlosti rozhraní a podpory formátů je to především přístup na internet a jednotlivé služby. Western Digital se nevydal cestou prohlížeče a pár aplikací, ale ke svým multimediálním souborům se dostanete pouze skrze 15 předpřipravených aplikací. Nechybí nic podstatného a navíc jsou tu služby jako je Spotify, která však prozatím funguje především v USA.

Absence prohlížeče je diskutabilní, neboť po tom, co jsem viděl, jak jej zapracovali ostatní konkurenti, možná ještě nenastal ten správný čas pro jejich integraci do multimediálních center. Navíc s klasickým TV ovladačem Vás surfování přestane brzy bavit. Hlavně WD to zde pokazil podobně jako Xtreamer, protože softwarovou klávesnici poskládal podle abecedy. Proč?

Z připravených služeb jsem několik vyzkoušel, nicméně právě ono nešikovné rozložení klávesnice v kombinaci s hesly, které používám, způsobilo, že jejich zadávání bylo zkouškou trpělivosti. Příliš pozitivního k tomu nepřidá ani poslední aplikace pro YouTube, která po každém spuštění způsobí restart přehrávače.

Přepnutí do části menu, kde nastavujete všemožné parametry tohoto přístroje, není ve znamení chaosu, ale naopak je vše pěkně uspořádané a nechybí nic podstatného. Takto bych si to představoval při každém testovaném centru, bohužel ne každý výrobce tomu věnuje patřičnou pozornost. O to více pak zpracování v podání WD vyniká.

Hned první nabídka nás uvede do nastavení audia a videa. Celkově nejsou možnosti nastavení nikterak bohaté, na druhou stranu v době HDMI snad ani nejsou potřeba. Během testování současných multimediálních center se mi snad až na jednu výjimku zobrazil obraz hned od prvního spuštění a ani WD TV Live nečinil jinak.

Položka vzhled je připravena pro věčné nespokojence se základním vzhledem uživatelského prostředí a zde se tedy můžete vyřádit dle libosti. První možností je změna pozadí, v dalším kroku pak můžete změnit celkový vzhled grafického rozhraní. Kromě toho zde výrobce umístil také změnu jazyka, avšak tuto položku bych zařadil spíše do systémového nastavení.

Nastavení videa by na první pohled mohlo evokovat úpravu rozlišení a dalších parametrů, avšak v tomto případě se jedná o nastavení chování během přehrávání všemožných videoukázek včetně titulků. I zde se můžete vyjádřit dle libosti, i když u titulků bych toho raději viděl více.

O něco jasnější je to v nastavení hudby, kde se věnujeme především úpravám chování během přehrávání. Jednotlivé položky nabídnou asi vše podstatné a více bych toho zde ani neočekával.

Do třetice pak přichází nastavení fotografií a samozřejmě znovu ta samá situace jako v předchozím odstavci.

Zajímavější je to až v nastavení sítě, které je na poměry těchto přístrojů celkem obsáhlé. Pokud jde o nastavení IP adres, tak si přehrávač dokáže poradit sám. Pokud však nutně trváte na pevné adrese, doporučuji toto nastavení provést na routeru, protože zadávat jednotlivé položky TV ovladačem opravdu není to pravé ořechové.

Zajímavě pojmenovaná položka operace skrývá pouze dvě nastavení, avšak ve výsledku se jednou z voleb přepnete na velmi zajímavou sekci, kde můžete ovlivňovat parametry dálkového ovladače.

Nejširší nabídka nastavení je samozřejmě v záložce systém, kde je voleb tolik, že pokryjí 3 obrazovky. Nutno podotknout, že jsem se při pohybu mezi parametry tak trochu ztrácel a nevadilo by nějaké očíslování jednotlivých položek. Musím však výrobce pochválit, že myslel i na takové drobnosti, jako je vypnutí diody přístroje, která při noční projekci trochu ruší.

Poslední část menu nastavení s názvem „o službě“ informuje o aktuální IP adrese či nainstalované verzi firmware. V případě první jmenované bych však tuto informaci ocenil již někde na základní ploše celého prostředí, protože hledat někde v nitru nastavení moc přívětivé není. Vzor v tomto směru může být například Xtreamer.