Test MPEG-4 kodeků: 2. část

A jako poslední se představí XviD kodek. Z pohledu na bitrate vidíme, že u dynamických scén jde aktuální bitrate hodně hodně nahoru, obzvláště u vyšších hodnot bitrate. Škálovatelnost je dobrá, takže žádné výtky.
Již z předchozího testu víme, že přesnost není závratná, ale plusem je, že se vždy vešel do stanovené hodnoty, takže nehrozí, že se na médium nevejdeme.
Se zvyšujícím se bitrate se rozdíl v kvalitě mezi různými scénami snižuje. Krásně je vidět i zlepšování u všech scén, především u našeho vygenerovaného "kouře". Trochu zklamáním je poslední scéna s běžícími titulky, kde mohl být výsledek lepší.
Celkový výsledek se zlepšuje nelineárně naprosto pravidelně se zvyšujícím se bitrate.
Výsledek u maximálních hodnot je podobný, potvrzují to i horší hodnoty u závěrečných titulků. Všimněte si i výborné plochosti křivky u vyšších bitrate, což je důsledek velkého rozkmitu bitrate. XviD za to dostává pochvalu.
Zlepšování maximálních hodnot jde ruku v ruce se zlepšováním v normálním rozdílu v předchozím případě.
V DCT na tom není také špatně. Vygenerované obrazce jsou pod nulou a se zvyšujícím se bitrate zůstávají v podstatě stejné, ostatní části většinou nad nulou, což znamená vyhlazování, s vyšším bitrate se pak zlepšuje.
Jak je ale vidět na celkových hodnotách, tak od 3000kbit/s se už příliš v detailech nezlepšuje.
Je zřejmé, že XviD má dobrý rate control s výrazným rozkmitem bitrate. To má za následek konstantní kvalitu ve všech scénách, hlavně u vyšších bitrate od 1500kbit/s. Od 3000kbit/s se již množství detailů nemění a také rozdílové hodnoty vykazují menší změnu, takže právě tento bitrate se zdá nejlepším kompromisem pro toto video.