Test MPEG-4 kodeků: 2. část

Na řadě je kodek Windows Media Video 9. Už v minulém testu se ukázalo, že rate control se chová podivně a to potvrzuje i teď. Nejvíce je to zřetelné u "kouře", kde v nízkých bitrate téměř nepřidal, ale naopak od 2500kbit/s přidal velmi extrémně a se zvyšujícím se bitrate tento boost značně prodlužoval až za trvání scény. To se projevuje v dalších částech, kde je zase bitrate o dost nižší. Není zde ani příliš zřetelný zlom mezi statickými scénami a dynamickými, který má nastat v polovině videa.
Průměrně se ale do stanoveného bitrate strefuje velmi dobře, u nižších bitrate je těsně pod, u vyšších těsně nad. Nepotvrzuje se ani spekulace z minulého testu, že by počítal 1 kbit jako 1024 bitů - dokonce jsem si všiml, že tam Windows Media Encoder má poznámku, že jde o 1000 bitů.
U rozdílového testu je vidět, jak se projevuje výše uvedené. Scéna po "kouřové" scéně u vyšších bitrate těží z pokračujícího boostu bitrate a je zde situace velmi dobrá. Horší je to u náběhu dynamických scén v polovině videa, kde především u nižších bitrate dochází k rapidnímu zhoršení kvality.
Průměrně ale ke zlepšování dochází, nejvíce u nižších bitrate.
U maximální chyby je situace stejná, za pozornost stojí poslední část s běžícími titulky, kde jsou chyby největší.
Oproti minulému testu ale maximální chyby postupně klesající, což je možná způsobenou změnou metodiky měření v YV12 barevném schématu.
Výsledek v DCT je docela solidní až na velké zhoršení na začátku dynamických scén, což souvisí se špatným řízením bitrate.
Průměrně pak dochází ke zlepšování, ale spíše hyperbolicky než lineárně jako u předchozích kodeků.
Nebýt tedy špatného rate control, tak by si WMV9 vedl určitě mnohem lépe. Pokud bychom testovali kodeky s konstantním datovým tokem, tak by to mohlo být pro něj výhodné.