Test MPEG-4 kodeků: 1. část
23.1.2008, Radek Jahoda, recenze
Problematiku testu kodeků jsme si už představili, tak se můžeme podívat na konkrétní výsledky. Začneme s fenoménem dnešní doby - kodeky založené na MPEG-4 technologii. Vybrány byly ty běžně dostupné, které může kdokoliv použít. Který kodek používáte Vy? Je to ten nejlepší?
Kapitoly článku:
XviD je další open-source kodek, takže je velmi oblíben, dokonce bych řekl, že jde dnes o nejoblíbenější kodek. V aktuální verzi podporuje B-snímky, čehož také využijeme. Zapneme i GMC a také Q-pel, který zlepšuje kvalitu, přestože částečně na úkor komprese.
Nastavený bitrate byl dodržen s menší rezervou, což je asi nejlepší řešení, protože zaručuje, že se vždy vejdeme na požadovanou velikost souboru. Někdy je ale rozdíl až příliš velký.
Rovněž u XviDu se škáluje rozložení bitrate v čase velmi dobře, což dokazuje následující graf velikosti snímků.
Průměrné hodnoty rozdílu vůči originálu ukazují opět hyperbolické zlepšování. Není zde žádný znatelný zlom, křivka ale nemíří přímo k nule, ale přibližně k 1,8.
U vyšších datových toků je pak dobře znát, jak je křivka plochá, což je velmi dobré.
Podobná situace je u maximálních hodnot. Ty se opět snižují hyperbolicky až někam k osmnácti.
Časové rozložení je pak ještě plošší než u průměrných hodnot.
U DCT koeficientů není snižování rozdílu vůči předchozímu bitrate tak progresivní, i mezi 3500 a 4000kbit/s je stále znatelný rozdíl.
Průběh v čase ale již tak příznivý není. Křivka značně kolísá a dostává se i hluboko pod nulu. To znamená, že v obraze se mohou objevovat artefakty, které budou viditelné jako změna mezi dvěma snímky.
XviD tak ukazuje dvě tváře, jednu pozitivní, když má dobrý rate-control, i kvalita se postupně zvyšuje se zvyšujícím se bitrate, na druhou stranu ale nemíří k nule a zastavuje se v povzdálí. Také DCT nevyznívá příznivě, když sice bude zachovávat u vyšších bitrate dostatek detailů, což sebou ale ponese i artefakty, což dotvrzují právě i rozdílové hodnoty, které se neblíží nule.
Nastavený bitrate byl dodržen s menší rezervou, což je asi nejlepší řešení, protože zaručuje, že se vždy vejdeme na požadovanou velikost souboru. Někdy je ale rozdíl až příliš velký.
Rovněž u XviDu se škáluje rozložení bitrate v čase velmi dobře, což dokazuje následující graf velikosti snímků.
Průměrné hodnoty rozdílu vůči originálu ukazují opět hyperbolické zlepšování. Není zde žádný znatelný zlom, křivka ale nemíří přímo k nule, ale přibližně k 1,8.
U vyšších datových toků je pak dobře znát, jak je křivka plochá, což je velmi dobré.
Podobná situace je u maximálních hodnot. Ty se opět snižují hyperbolicky až někam k osmnácti.
Časové rozložení je pak ještě plošší než u průměrných hodnot.
U DCT koeficientů není snižování rozdílu vůči předchozímu bitrate tak progresivní, i mezi 3500 a 4000kbit/s je stále znatelný rozdíl.
Průběh v čase ale již tak příznivý není. Křivka značně kolísá a dostává se i hluboko pod nulu. To znamená, že v obraze se mohou objevovat artefakty, které budou viditelné jako změna mezi dvěma snímky.
XviD tak ukazuje dvě tváře, jednu pozitivní, když má dobrý rate-control, i kvalita se postupně zvyšuje se zvyšujícím se bitrate, na druhou stranu ale nemíří k nule a zastavuje se v povzdálí. Také DCT nevyznívá příznivě, když sice bude zachovávat u vyšších bitrate dostatek detailů, což sebou ale ponese i artefakty, což dotvrzují právě i rozdílové hodnoty, které se neblíží nule.
