Test MPEG-4 kodeků: 1. část
23.1.2008, Radek Jahoda, recenze
Problematiku testu kodeků jsme si už představili, tak se můžeme podívat na konkrétní výsledky. Začneme s fenoménem dnešní doby - kodeky založené na MPEG-4 technologii. Vybrány byly ty běžně dostupné, které může kdokoliv použít. Který kodek používáte Vy? Je to ten nejlepší?
Kapitoly článku:
Druhý na řadě je kodek VP7 od On2 Technologies. Jde o pokračování kodeku VP6, který je používán ve Flash prezentacích na internetu. Vybral si ho i server YouTube pro svůj úspěšný portál se streamovaným videem. VP7 je další evoluce tohoto kodeku, který si našel cestu do komunikátorů Skype2.0, AOL AIM a Tencent Messenger/QQ nebo do streamovaných videí Move Networks a Viewpoint Media Player.
Výhodou tohoto kodeku je i rychlost dekódování. Zvládá video v HD rozlišení přehrávat i na slabších strojích díky škálovatelnosti dekodéru. Na horších strojích tak může vypadat video hůře, zvládne se ale celé dekódovat. Má i funkci pro omezení zátěže procesoru na požadovanou hodnotu (v procentech), takže se při přehrávání dostanou ke slovu i další procesy.
Podívejme se opět jako první na bitrate. Oproti předchůdci VP6, který počítal kbit jako 1024 bitů, počítá VP7 bitrate v kilobitech klasicky jako 1000 bitů. Podle naměřených hodnot to tak ale občas nevypadá, protože se kodek příliš "netrefuje". Výjimkou jsou hodnoty 3000 a 4000kbit/s, kde byl naopak velmi přesný. Je tedy vhodné využít další vlastnosti nastavení, a tím je volba, o kolik má kodek použít nižší bitrate než nastavený. To je vhodné i pro kontejnery, které využívají část datového toku pro sebe (my ale měříme celková video data, takže nás se toto netýká).
Zmínit se musíme i o jedné podstatné věci. Tou je doba kódování. Sice jsme si řekli, že se tímto zabývat nebudeme, protože nás zajímá kvalita, ale nelze toto opomenout. Naše desetiminutové video se u nižších datových toků kódovalo tři hodiny, se vzrůstajícím bitrate pak dále narůstá až přes čtyři hodiny.
Naše nastavení bylo ale na maximum, u standardního nastavení pak značně doba kódování klesá.
Průběh v čase je podobný pro všechny datové toky, rozkmit se s vyšším bitrate hodně zvětšuje.
Rozdílový test ukazuje, že zlepšování je opět hyperbolické a klesá s rostoucím bitrate. Zlom přichází na 2500kbit/s.
Rozložení v čase je relativně ploché bez velkých výkyvů. Potvrzuje i zlom na 2500kbit/s.
Téměř identický průběh je u maximálních hodnot, ty jsou cca 10x větší než průměrné hodnoty. Zlom je kolem 2000kbit/s, od 3000 se pak mění velmi málo.
I průběh maximálních hodnot je velmi plochý, dokonce více než u průměrných hodnot.
Výborných výsledků dosahuje VP7 kodek u DCT testu, což znamená, že zachovává hodně detailů v obraze. I na nejnižším bitrate je dostatek detailů a od 2000kbit/s je v podstatě na nule.
Průběh DCT v čase ukazuje některé scény, kde dochází ke ztrátě detailů, jinak jsou výsledky téměř na nule, dokonce i pod. U vyššího bitrate je odstraněn problém i u těchto scén.
Již teď lze říci, že VP7 bude v našem testu hodně vysoko, a to ještě máme další adepty před sebou. Přes 2000kbit/s pak už nemá cenu bitrate příliš zvyšovat, protože se kvalita příliš nemění.
Výhodou tohoto kodeku je i rychlost dekódování. Zvládá video v HD rozlišení přehrávat i na slabších strojích díky škálovatelnosti dekodéru. Na horších strojích tak může vypadat video hůře, zvládne se ale celé dekódovat. Má i funkci pro omezení zátěže procesoru na požadovanou hodnotu (v procentech), takže se při přehrávání dostanou ke slovu i další procesy.
Podívejme se opět jako první na bitrate. Oproti předchůdci VP6, který počítal kbit jako 1024 bitů, počítá VP7 bitrate v kilobitech klasicky jako 1000 bitů. Podle naměřených hodnot to tak ale občas nevypadá, protože se kodek příliš "netrefuje". Výjimkou jsou hodnoty 3000 a 4000kbit/s, kde byl naopak velmi přesný. Je tedy vhodné využít další vlastnosti nastavení, a tím je volba, o kolik má kodek použít nižší bitrate než nastavený. To je vhodné i pro kontejnery, které využívají část datového toku pro sebe (my ale měříme celková video data, takže nás se toto netýká).
Zmínit se musíme i o jedné podstatné věci. Tou je doba kódování. Sice jsme si řekli, že se tímto zabývat nebudeme, protože nás zajímá kvalita, ale nelze toto opomenout. Naše desetiminutové video se u nižších datových toků kódovalo tři hodiny, se vzrůstajícím bitrate pak dále narůstá až přes čtyři hodiny.
Naše nastavení bylo ale na maximum, u standardního nastavení pak značně doba kódování klesá.
Průběh v čase je podobný pro všechny datové toky, rozkmit se s vyšším bitrate hodně zvětšuje.
Rozdílový test ukazuje, že zlepšování je opět hyperbolické a klesá s rostoucím bitrate. Zlom přichází na 2500kbit/s.
Rozložení v čase je relativně ploché bez velkých výkyvů. Potvrzuje i zlom na 2500kbit/s.
Téměř identický průběh je u maximálních hodnot, ty jsou cca 10x větší než průměrné hodnoty. Zlom je kolem 2000kbit/s, od 3000 se pak mění velmi málo.
I průběh maximálních hodnot je velmi plochý, dokonce více než u průměrných hodnot.
Výborných výsledků dosahuje VP7 kodek u DCT testu, což znamená, že zachovává hodně detailů v obraze. I na nejnižším bitrate je dostatek detailů a od 2000kbit/s je v podstatě na nule.
Průběh DCT v čase ukazuje některé scény, kde dochází ke ztrátě detailů, jinak jsou výsledky téměř na nule, dokonce i pod. U vyššího bitrate je odstraněn problém i u těchto scén.
Již teď lze říci, že VP7 bude v našem testu hodně vysoko, a to ještě máme další adepty před sebou. Přes 2000kbit/s pak už nemá cenu bitrate příliš zvyšovat, protože se kvalita příliš nemění.
